Zpěv drozda

Zase jsem se po delší době začetl, až jsem přejel zastávku a zmeškal jsem přestup na vlak, jenže mi to nevadilo, protože jsem si mohl o to déle číst.
Je ale škoda, že příběh končí předčasně, protože mě by moc zajímalo, jestli jiskra, co autor přivedl do svého neutěšeného světa, zažehne revoluci, nebo uhasne. Plánoval někdy Tevis pokračování, které už nestihl dopsat?

První polovina románu je výborná. Procitání ústřední dvojice, jež si začíná uvědomovat bídu své současnosti, pomáhá čtenáři se zorientovat v autorem budované realitě. Ale v druhé polovině se začne děj zadrhávat. Jedna z hlavních postav se z příběhu prakticky zcela vytratí a ta druhá na své pouti bloudí a dějová linka se zdegenerovanou křesťanskou komunitou není příliš zajímavá. I konec je trochu spíchnutý horkou jehlou a všechny problémy, které se rýsují na obzoru, se až příliš lehce vyřeší jako mávnutím kouzelným proutkem.

Ale hlavní myšlenka celého románu o úpadku lidstva s technologickým pokrokem zejména posledních 15 let je dnes aktuálnější než v době vzniku. Nastupující generace je poprvé v historii v průměru hloupější než jejich rodiče (obrácený Flynnův efekt) a není to tak dávno, co i českými médii proletěla zpráva, že 30 % amerických středoškoláků v posledním ročníku má problémy se základními čtenářskými dovednostmi. Ale stejně jako v tomto románu, naděje tu je. Vše záleží jen na Vás, na nás... a hlavně teda na Vás (vlevo).

KNIHOBUDKA 4 – Káraný. V ponurém světe, kde lidstvo díky robotizaci (a s ní spojené lenosti, pohodlnosti) ztratilo schopnost jakéhokoliv uvažování a veškerá jeho činnost včetně reprodukce je řízena softwarem, autor rozjíždí příběh oduševnělého androida Spoffortha, učitele Paula Bentleyeho, jenž si jako poslední člověk udržel dovednost číst, a Mary Lou snažící se žít mimo systém. Jde o napínavý román otevírající mnoho filozofických otázek, zároveň ale děsivé čtení pro dnešního čtenáře, protože od roku 1980, kdy vyšel originál, začaly některé sci-fi myšlenky nabývat reálný obrys. Na knihu jsem narazil náhodou (ten den jsem neputoval cíleně po knihobudkách) během turistického pochodu Polabím. Vypůjčeno 5.4. 2025.

Tohle je sci-fi literatura, která se mi líbí. Má to myšlenku, působí jako možná realita a kniha je velmi čtivá.
V dnešní době překotného a neregulovaného rozmachu AI vnímám tento román jako aktuální, přestože od jeho vydání uplynulo už tolik let.
To postupné prozření Paula bylo vylíčeno skvěle. A skoro bych se dala na modlení, aby lidstvo nedopadlo takhle.
Jediná výtka je rychle utnutý konec.
Skvělá kniha, doporučuji!

Tevis číslo dva, a opäť poriadna dávka melanchólie. Aj keď jadro knihy je vo svojej podstate odlišné, našiel som tu parelely s Mužom, ktorý spadol na zem. Spev drozda však podľa mňa ešte o čosi lepšie vyjadruje pochmúrny údel ľudstva a smer, ktorým sa už od dávnych čias kedy Tevis túto knihu napísal vytrvalo uberá.
Súčasní sociálni kritici (a mizerní tvorcovia obsahu na internete) radi vravievajú, že ľudstvo kdesi na ceste do nového milénia prestalo brať dystopickú literatúru ako výstrahu, a začalo ju miesto toho používať ako návod na život. Ak sa na to máme pozerať takto, potom je Spev drozda presným opakom dnešnej doby - namiesto sveta, v ktorom sa každý snaží vyvolať vo vás čo najbúrlivejšie emócie, pretože tie predávajú, a polarizácie spoločnosti, pretože tá vás každý deň odpútava od toho ako veľmi vás -vlož svojho neobľúbeného politika- okráda, predstavuje Tevis svet v ktorom je už dávno všetko všetkým jedno. Ľudia žijú zo dňa na deň aj keď vlastne nevedia prečo, nikto si nepamätá čo bolo predtým, o všetko sa starajú hlúpe roboty...
Človek, samozrejme, vytvoril aj múdre roboty. Sto dokonalých strojov, ktoré boli naplnené osobnosťou ľudského génia a obdarené nesmrteľnosťou, úžasnou silou, a tak ďalej.
Deväťdesiatdeväť z nich spáchalo samovraždu obludným spôsobom. A ten posledný už stáročia netúži po ničom inom než po smrti.
Možno to je práve to, čo znamená byť človekom.
Žijeme v spoločnosti.
A Walter Tevis v nej žil tiež.
Prečítajte si túto knihu, a premýšľajte o nej. Prečítajte si túto knihu, kým ešte viete čítať.

Opravdu velmi kvalitní a zdařilá sci-fi dystopie, která je dnes už vlastně klasikou. Silně se zde nabízí paralela třeba s Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Originální nápad, čtivé, se značným filozofickým přesahem. Naprosto zpohodlnělé lidstvo zcela otupělo, rezignovalo na všechny základní principy "člověčenství" a je na pokraji záhuby. Veškerou vládu nad světem a společnosti přebírají roboti a umělá inteligence. Příběh profesora Bentleye, který se naučí číst a tím se před ním otvírají zcela nové obzory je podán sice komorní formou, avšak velmi přesvědčivě. I když byla knížka napsaná už před řadou let, rozhodně nijak nezastarala, je stále aktuální a přináší varovné memento. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Zpěv drozda se v poslední době ukazuje jako možná ještě trefnější předpověď budoucnosti lidstva než byla ta Orwellova a Huxleyho. Autor na začátku 80. let popsal svět, ve kterém průměrná inteligence lidí klesla na minimum. Nikdo už neumí číst, nerodí se děti... Za vše může právě to, že lidstvo postupně nechá všechno přemýšlení a práci na robotech a umělé inteligenci a samo intelektuálně zcela zakrní.
Mnohé z jím popsaného světa už lze běžně vidět dnes, a to, co se ještě v osmdesátkách při četbě této knihy zdálo neuvěřitelné, působí v současnosti velmi pravděpodobně. Myslím, že Zpěv drozda by se společně s 1984, Koncem civilizace a 451 stupni Fahrenheita dal právem řadit k nejlepším dystopiím, jaké kdy byly napsány.
Teprve až v poslední době se ale v praxi ukazuje překvapivý fakt, že autor (Walter Tevis) byl ve své předpovědi v něčem ještě blíž k realitě budoucnosti než Orwell, Huxley a Bradbury.
Záměrně ponechávám stranou literární kvality zmíněných děl (za mě v tomhle ohledu jednoznačně vítězí Bradbury). Ovšem co se týče přesnosti předpovědi vývoje lidstva, je fascinující, že ta, která se kdysi zdála jako jedna z nejméně pravděpodobných (tedy ta Tevisova), se dnes, kdy je AI všeobecně využívána i k těm nejprimitivnějším úkonům, ukazuje být až překvapivě realistickou.

To si tak človek užíva toto pútavé sci-fi a skvelo sa baví. A potom sa poobzerá okolo seba, na ľudí v MHD, čakárňach, obchodoch, jedálňach, prečíta si správy („správy“?)… Uh-oh.

Vynikající tematizace důsledků přílišné pohodlnosti, konzumerismu a nezájmu o život. Autor k zániku lidské civilizace přistoupil zdánlivě nekompromisně, chladně a bez náznaků naděje na spásu. Na konci však odhalil svůj humanistický přístup a kniha proto vyznívá jako touha věřit v lidskou schopnost překonávat překážky, učit se a rozeznávat. Kniha navíc učí lásce ke čtení, které používá jako základní prostředek lidského zdokonalování a zároveň jako stabilní nástroj k udržování samotné lidskosti. Zpěv drozda proto vnímám jako oslavu člověka, který umí naslouchat, pracovat a přemýšlet. Člověka, který chápe krásu vlastní nedokonalosti a rozumí hrozbě cizí dokonalosti.

K doplnění vzdělání a řady knížek jako Krásný nový svět Huxleyho, My od Zamjatina a 1984 od Orwela jsem se rozhodl splnit si i tuhle klasiku. Zatím co Huxley s Orwelem zrají jako víno, tohle mi přišlo už trochu vyčpělé a ne příliš nápadité. Ale myslím, že je to hlavně tím, že mám za sebou mnoho knih tohoto žánru a některé z těch už přečtených se na Zpěv drozda odkazují. Každopádně to není hloupá knížka, za přečtení rozhodně stojí. Taková ne úplně nároční letní melancholická knížka. Ta v knize propagovaná Individualita a Soukromí s dneškem hezky rezonuje. No a hlavní sdělení knihy je platné pořád: Nezapomínejte číst!

Stručně. Dobrý rozjezd, rozpačitější dojezd. Obsáhleji. Co velmi cením je autorova představa zániku lidské rasy - oproti verzím nabízejícím rozmanité apokalyptické konce je navýsost originální. Idea, že my lidé, lidé hned nadvakráte rozumní, nezmizíme z povrchu zemského Božím úradkem, vlastním vědecko-technickým umem, slepou náhodou, ale vymaže nás naše přesycenost blahobytem, není pro lidstvo lichotivá, ale není ani nepravděpodobná. Znudění, zlenivělí, zhlouplí lidé vcelku poklidně a pozvolna vyklidí Zemi. Nelichotivý sestup lidstva ku vlastnímu konci je sepsán jak uvěřitelně, tak poutavě, i proto mne více zaujala prvá polovina kniha. Ta vykresluje lidstvo obsluhované umělou inteligencí, lidstvo, které z nadbytku volného času zdegenerovalo po stránce fyzické i duševní, a tak jen trpně dožívá (příliš líné se i množit) obklopené hojností hmotných statků, které mu neskýtají žádnou radost. Do rámce tohoto marasmu je zasazen příběh člověka, který se seznámí s psaným slovem a jak roste jeho schopnost číst, tak roste jeho touha po dalších a dalších knihách, což jej vyčlení z většinové společnosti. Narušení otupělé, poslušné společnosti „kletými“ knihami a jejich čtenáři, již tak originální nápad není, není to poprvé, co byl literárně zpracován, ale proč si nepřipomenout myšlenku, že lidé, kteří mají díky knihám nejen informace, ale i sny, se hůře ovládají.

Krásný, dojemný až melancholický příběh, skvělý styl psaní a výrazné hlavní postavy, bavila mě od začátku do konce.

03.06.2025

Poslední člověk a robot ve světě

Velmi zajimavá kniha, ze světa který už vlastně nežije. Kniha skvěle zpracovává otázku zda lidstvo opravdu žije když se nikam neposouvá a na všechny své nápady/vynálezy dávno zapomnělo a svět tak řidí vlastně už jen roboti a lidé jsou pouhými pasažéry.

Rozporuplné pocity. Audiokniha.
Je zřejmé, že se budu názorově velmi lišit od ostatních ale já za sebe nechápu tak vysoké hodnocení. Natěšen jsem si čerstvě zakoupené dílo pustil a a a čekal. Kniha mne vůbec nechytila, a to fantasy literaturu mám spolu se scifi na nejvyšším stupni oblíbenosti. Uznávám, že nápad je velmi, velmi originální. Květnatý, bohatý jazyk a dobrá stylistika taktéž svědčí o vysoké úrovni autora. Ale tímto pro mne plusy končí. Musel jsem se do poslouchání nutit. Asi proto, že příběh plynul jaksi lineárně, pro mne bez dynamiky, jako kdybych poslouchal čtení velmi kvalitní učebnice.
Poslech vylepšuje špičková interpretace, zřejmě kdybych četl knihu, odložil bych ji někde při nekonečném pojídání škeblí.

Tohle je určitě jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Postapo jako vyšité. Neřeší se moc, co se v minulosti přesně stalo, protože vždyť je to vlastně jedno. Hlavní jsou tu tři bytosti a jejich vývoj: Bentley (ten především), Mary Lou a dokonalý, ale osamělý robot Spofforth. Svět řídí stroje a roboti, akorát že ne moc funkčně, protože když se něco pokazí, nemá to kdo opravit. Lidstvo žije svůj zdrogovaný, otupělý, poslušný život, bez emocí a lidského kontaktu (kromě rychlého sexu), nic neví, nic neumí, ani číst, a vymírá. Ale Bentley se číst naučí, a když potká nezávislou Mary, začíná se jeho život razantně měnit.
Příběh je to hodně komorní, ostatně je psán skoro celý formou deníkového záznamu. Pokud někdo potřebuje akci a drama a zvraty, tohle pro něj nebude. Ale já si vychutnávala každé slovo. Je to krásný příběh a dobře napsaný.

Nejlepší kniha od Tevise, přestože píše v podstatě pořád to samé.

Tahle kniha se mi opravdu hodně vryla do paměti a budu ještě dlouho o ní přemýšlet. Ta bezútěšnost zhroucené společnosti na které zčistajasna vykvete štěstí dvou lidí a symbolizuje naději do budoucna. Možná...
Dávám pět vysoce účinných narkokapslí.

22.03.2025

(SPOILER) Dlouho jsem měla tuhle knížku v audiopodobě uloženou v pc a pořád se k ní ne a ne odhodlat. Často se mi u "starých klasiků scifi" stává, že doba, která uplynula od vzniku příběhu, je už moc znát. Jsem ráda, že jsem si konečně knížku pustila, protože tady byly jakékoli obavy naprosto zbytečné. Doslova jsem hledala každou volnou chvilku, abych mohla poslouchat tenhle příběh. Skvěle propracovaný dystopický svět, kde lidé stihli zapomenout, že roboti byli vyrobeni proto, aby jim sloužili, a vlastně už se o to ani nezajímali.
Trošku mě mrzelo, že Bob nedostal více prostoru. Rozhodně zajímavá byla scénka z továrny, kdy jediný zaseknutý plíšek způsobil výrobu zmetků, což roboti "vyřešili" tím, že ze zmetků dokolečka znovu vyráběli další výrobky-zmetky,které pak šly opět na začátek výrobní linky.

09.01.2025

Zpěv drozda je jedním z těch sci-fi děl, která stojí zato si přečíst. I když Walter Tevis knihu napsal už před více než čtyřiceti lety (!) a občas to tak trochu z popisovaných reálií vykukuje, je dnes Zpěv drozda možná aktuálnější než kdykoli předtím.

Nebezpečí plynoucí z neuváženého předání veškerého rozhodování a řízení - tedy moci, robotům a později téměř dokonalým androidům, které může v důsledku vést až k úplnému zániku lidstva, je potřeba mít stále na paměti...

Když vidím, kam se dnes ubírá naše školství a výchova, je mi smutno. Vidina toho, že se s knihami zateplují byty a nikdo už nemá potřebu číst, takže vlastně nikdo už ani číst neumí, je odstrašující. Stejně tak jako jediný zájem lidí - užít si. Drogy, pohodu, sex, zahálku...A jen pevně doufám, že je to skutečně pouze sci-fi...

Je to skvělá kniha s příběhem několika málo protagonistů, který neztrácí napětí a naznačuje východisko. Pokud je ovšem vůbec reálné...V knize se našel naštěstí alespoň jeden Čtec...

Velmi doporučuji.

31.12.2024

(SPOILER) Tahle kniha se mi hodnotí celkem těžko. Nebyla to jedna z těch, které bych hltal od první do poslední stránky, a standardně bych jí asi dal nižší hodnocení. Nicméně množství hlubokých myšlenek a dystopický svět, kterého bych se opravdu nechtěl dožít, mě nutí hodnocení zvednout.
Byly pasáže, které mě příliš nebavily, ale Paulův "boj o přežití" jsem poslouchal se zatajeným dechem.
Celkově je to za mě silné 4*

PS: S ohledem na to, že kniha vyšla v originále už v roce 1980, považuji autora spíš než za spisovatele za velkého vizionáře.