Arwen777 komentáře u knih

Hana mi leží doma už rok a neměla jsem odvahu se do ní pustit, jednak jsem čekala, že to bude hodně těžké téma, a jednak jsem se bála zklamání po tolika pochvalných komentářích. Až nově vycházející kniha Aleny Mornštajnové a opětovná záplava nadšených komentářů mě donutily. Abych nebyla ten poslední ignorant v Čechách...
Těžko se píše tisící sedm set dvacátý třetí komentář.
Je to skvělá kniha. Čte se dobře a postupně graduje. Člověk ví, co bude následovat a nemůže přestat číst, až v něm zůstane ten pocit smutku a bezmoci. Dnes už nepochopíme vše, je těžké se vžít do tehdejších útrap, když sedíme v teple se sklenkou vína, ale přesto v nás ta hrůza zůstává... Je dobře, že jsou stále lidé, kteří jsou schopni psát o tom, co tehdy zažili, a je dobře, že se najde taková spousta lidí, kteří to čtou a zamýšlí se nad tím. Tak máme naději, že se něco podobného nebude opakovat.
Co mě asi zasáhlo u této knihy nejvíce, byla vina, která Hanu provází po většinu života. Malé a nevinné náhody na začátku a tragédie a doživotní břemeno viny...
Čtěte, Hana je jedna z knih, které za to rozhodně stojí.

69 03.05.2019

Bílou Vodu jsem si nechávala na prázdniny, kdy mám sílu zabývat se vážnými tématy. A tím nepochybně historie pronásledování církevních řádů minulým režimem je. Navíc v naší zemi, což se člověka zde narozeného dotkne o to víc.
Ačkoliv jsem nedala 5*, jsem dílem nadšená. Je to neuvěřitelně rozsáhlá kniha, která spojuje prvky románu se zachovanými autentickými (i pozměněnými) materiály a za kterou se ukrývá neskutečná práce. Nedivím se těm 10 letům!
Zároveň chápu některé výtky čtenářů, i já bych dokázala najít chyby, kdybych chtěla. Ale nechci. Jsem autorce vděčná, že mi čtivým způsobem přiblížila historii, o které jsem něco tušila, ale jen málo. I když pomocí fiktivních prvků jsem se dozvěděla něco nového a hlavně se podařilo probudit můj zájem o ni. A to mám ráda.
Na místo, které bylo předlohou, bych se chtěla někdy podívat. Ale i přes stránky knihy jsem vnímala jeho výjimečnost a energii, která proudí z víry v něj vkládané.
Co se týče postav a jejich vykreslení, jsem spokojená. Životní příběhy byly pohnuté, zkoušené všemožnými formami zla. Závidím postavám víru a naději, že vše směřuje k lepší budoucnosti. Postav je hodně a jejich osudy jsou složitě propletené (některé až neuvěřitelně svedené dohromady, ale jak tu někdo podotknul, k této problematice zázraky patří).
Spolu se Žítkovskými bohyněmi je i Bílá Voda knihou, která ve mně vzbudila hodně emocí a která mi zůstane v paměti. Doporučuji.

58 18.07.2023

Jednou, dvakrát do roka jsem schopná se vrátit k hrůzám holokaustu, protože jsem přesvědčená, že nesmíme zapomenout a že je potřeba si připomínat tuto strašnou část našich dějin.
Přečetla jsem už nemálo knih na toto téma a každá je trochu jiná, i když to podstatné mají stejné. A nedá se vymyslet extra nic nového, lišit se může jen zabarvení a styl. A není pochyb, že Jakuba Katalpa má opravdu jedinečný a neotřelý styl psaní. Její strohé, někdy i holé věty plné sloves nebo naopak plné přídavných a podstatných jmen bez přísudku, jsou velmi neobvyklé. Posunují děj kupředu velkou rychlostí nebo naopak na malém prostoru dokáží skvěle popsat atmosféru. Člověk má chvílemi dojem, jako by četl telegram a to vzbuzuje pocit naléhavosti a spěchu a vy víte, že se přes skoro idylický popis dětství dostanete k tomu tragickému cobydup.
Moc se mi líbilo, že se kniha nezabývala jen holokaustem, tato část jako by nebyla tím nejpodstatnějším a přesto na čtenáře dopadne vší silou. Ten kontrast bezstarostného dětství s nastupujícím fašismem v dospívání až po hrůzy transportů a koncentračních táborů se všemi děsivými aspekty. Ale příběh pokračuje dál a ukazuje i Zuzanin život po válce, snahu překonat minulost a vykřesat ve zlomeném člověku chuť znovu žít. A útrapy, které s sebou dospělý život leckdy přináší.
Stojí za to si přečíst tento příběh o přátelství, lásce, síle ducha, závisti, nenávisti a zlobě, o nespravedlnosti a naději. A to i tehdy, když jste už hodně takových knih četli. Zvlášť v této době.

58 10.07.2022

Moje druhá kniha od autorky a opět mě překvapila svou hloubkou a čtivostí. Obdivuji schopnost paní Mornštajnové utvořit poutavý příběh obyčejných lidí, historické události jakoby mimochodem na pozadí, ale přitom děs, hrůza, bezmoc a beznaděj prokapávají mezi řádky. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové v pravém slova smyslu, nevynikají nezapomenutelnými hrdinskými činy, ale statečně jdou dál, snaží se chránit své blízké a vydržet. Pro mě, která žiji v klidné době, jsou i oni hrdinové, protože dokázali přežít útrapy válek a sebrat se a jít dál. Následná doba normalizace a komunismu pro mě byla o připomenutí věcí, na které mnohdy tak snadno zapomínáme.
Kniha mě chytla první stránkou a nepustila až do konce. Líbí se mi vypravěčský styl autorky, líbí se mi, že její postavy nejsou ani jen kladné ani jen záporné. Jsou to prostě lidé jako my - s chybami a špatnými rozhodnutími, někdy se smůlou v patách a někdy s kapkou štěstí za zády.
Knihu doporučuji, ale myslím si, že bližší bude ženským čtenářům.

58 10.11.2019

Těžko napíšu něco sofistikovaného po tolika krásných komentářích, tak jen dojmy.
Nádherná kniha, krásný jazyk, poutavé vyprávění naivníma a nezkaženýma očima malého dítěte. Bezstarostné dětské hrátky, výjimečnost dětské fantazie, formování osobnosti dítěte při střetu s realitou. Láskyplné vedení rodiče, podporování morálky, pochopení jedinečnosti osobností, odvaha se odlišovat a bojovat i přes marnost tohoto počínání. Poutavě vykreslená historie, rasové problémy v Americe, život na malém městě, vztahy mezi lidmi. Společenský tlak, úsudky bez přemýšlení, davové chování. A mnoho dalšího...
Některé věci bych do života dnešních dětí ráda vrátila - bezstarostnost dětství, venkovní hrátky, kreativní fantazii. Jiné by nutně potřebovaly - morální vedení, kladné vzory, pevné, ale láskyplné vedení, prožití důsledků svých chyb. Možná by pak tolik nechyběla pokora a respekt.
Toto je nádherný román, právem patří mezi skvosty literatury. Doporučuji.
Audiokniha

57 27.12.2022

K vysoko hodnoceným knihám jsem se už naučila přistupovat s opatrností, ale u této knihy to nebylo potřeba, tady je tak skvělé hodnocení právem na svém místě.
Jsem ráda, že i v dnešní obrovské záplavě vydaných knih se najde současná česká spisovatelka, jejíž kniha (a nyní už víme, že knihy) bude mít trvalou hodnotu, protože nenabízí jen povrchní rychlou zábavu a neřídí se žádnými módními trendy. Takovouto knihu zařazuji do kvalitní literatury a má čestné místo v mé knihovně.
Ale není to lehké čtení, úděly lidí žijících v hornické oblasti u polských hranic jsou těžké, práce tvrdá, důlní neštěstí odsuzující mnoho rodin k bídě a živoření. Obdivuji sílu žen, které si dokázaly zakázat myslet na ty špatné věci a uměly se koukat hlavně do budoucnosti. Kdo z nás by dnes v takových podmínkách měl sílu jít dál?
Velice obdivuji, jaký dokázala autorka napsat poutavý román na základě historických událostí, odehrávající se v pro většinu z nás opomíjeném regionu naší země. Ale jak vidíme, i zde se děly velice dramatické události, ovlivňující spoustu životů. Poučila jsem se a dozvěděla něco nového o naší historii.
Je dobré si připomenout, jak těžký byl život dřív a uvědomit si, jak dobře si žijeme. A stejně jako hrdinové románu i my bychom se měli snažit koukat dopředu s vírou v to, že se vše zlepší a čekají nás zase dobré a šťastné časy.

56 11.02.2021

Skotsko a dávné tajemství - to je skoro záruka úspěchu. K tomu dobře napsané vyprávění, skvělé prolínání přítomnosti a minulosti a krásný jazyk. Já jsem byla moc spokojená. Dýchala na mě atmosféra ostrova, fičel vítr, slyšela jsem moře rozbíjející se o skaliska. Líbilo se mi vystihnutí nálady ve skoro uzavřené komunitě, kde se cizincům nic nevyzrazuje. Pochopila jsem, jak málo příležitostí ostrov poskytuje, ať už práci nebo i ve vztazích, a jak je těžké se z něj dostat. Na druhou stranu jak překvapivě krásný může být návrat na místa, kde jste prožili dětství a jak vám to, co bylo dříve vězením, může po letech připadat jako malebná krajina. Co udělá pár desítek let... Ale návraty v sobě skrývají nebezpečí a to v podobě dávno ukrytých vzpomínek a zážitků, které najednou vyplují na povrch a vlastně ani nejsou tak idylické. Rozkrývání některých může být i životu nebezpečné....
Já jsem se u této knihy výborně pobavila, příběh se mi líbil a těším se na další díl.

56 17.04.2020

Bravurní!
Obdivuji, jak lehce příběh plyne a jak jakoby mimochodem nám autorka předkládá tragické i šťastné momenty v životě lidí, kteří jsou blíže i vzdáleněji propojeni s osudem rodiny Mánesů a jejich hotýlku.
Tato kniha sice na první pohled není tak dramatická a nervydrásající jako Hana, ale to jí neubírá na kouzlu. Ač jsou zde popisovány každodenní starosti, někdy i dramatické momenty, lásky, touhy, radosti, zklamání, zášti a závisti několika generací, přesto kniha není zdlouhavá a děj je nabitý drobnými událostmi, i těmi většími, dejinnými, ale jakoby mimochodem zakomponovanými do osudů velké rodiny. Autorčino vykreslení postav, její pochopení dobrých i špatných stránek povah, zachycení vlivu velkých, ale i drobných událostí na osudy lidi, porozumění české povaze a české historii, spolu s krásnou češtinou, to vše dělá tuto knihu, stejně jako ostatní knihy p. Mornštajnové, tak jedinečnými.
Pro mě obrovský čtenářský zážitek. Doporučuji.

55 25.10.2020

Artemis i Marťan se mi líbily, ale Spasitel je ještě o několik stupňů výš. Prostě paráda! Dokonalé spojení technického sci-fi, poselství o povaze lidství, schopnosti obětovat, síle přátelství a humoru.
Humor by člověk ve sci-fi běžně nehledal, ale Andy Weir už v Artemis začal, v Marťanovi na ironických hláškách přidal a ve Spasiteli dokončil dokonale vyvážený koktejl dobrodružství, filosofie a ironických vtipných hlášek.
Prostě na tuto knihu o misi do vzdáleného vesmíru, která je jedinou nadějí pro Zemi a na které hrdina řeší spoustu technických problémů, nečekaných situací a čeká ho velké překvapení, budu dlouho vzpomínat. Jako humanitně vzdělaný čtenář jsem technické záležitosti brala jako fakt, ale musím říct, že spousta poznatků o vesmíru byla podaná tak, že jsem to pochopila i já (velké díky autorovi za rozšíření obzorů!). Ale i tak mě více zasáhla myšlenka knihy, poselství o naději, vytrvalosti a síle lidskosti a víra ve vyřešení problémů a budoucnost.
Doporučuji!

53 12.06.2022

Tak jsem se i já konečně seznámila s touto výraznou a známou českou autorkou a jsem ráda.
Do příběhu jsem vstupovala netuše, o co se bude jednat, a tak mě poklidný začátek ukolébal. Ještě jsem si říkala, co na tom všichni mají, takové pohodové vyprávění. Ale časem mi začalo svítat a z poklidného se nenápadně stal příběh postupně depresivní, drásající nervy a emocionálně náročný. Ukazující, jak velké jsou jizvy na duši a jak těžké je vyrovnat se s tím, že někdo zradil a ublížil, a že některé změny jsou prakticky nevratné. Jen těžko se po některých zkušenostech vrací důvěra k lidstvu.
Doporučuji, ale není to lehké čtení.

51 21.02.2022

Ke zdejším komentářům už není co dodat, hodně mi jich mluví z duše.
Je mnoho příběhů z druhé světové války, ale většina se zaobírá koncentračními tábory nebo frontou. Ale toto je příběh o obyčejných lidech, o ženách, které zůstaly na okupovaném území, které dokázaly přežít ponižování a ústrky nacistů, ale hlavně hlad, zimu, nedostatek v podstatě úplně všeho, nemoci a neustálý strach a nejistotu. Musely se naučit přežít a ochránit své děti, vydržet i nemožné. A ještě dokázaly najít sílu pomáhat druhým a bojovat tajně proti nacistům.
Kniha mě silně zasáhla, je krásně napsaná, čte se velice dobře. Každý den jsem se těšila, až ji budu moct vzít do ruky. Vřele doporučuji, především ženským čtenářům.

51 18.10.2019

Jsem ráda, že jsem četla knihy skoro postupně (kromě Prokletého kraje) a že tuto jsem si nechala na konec. Řadím se totiž k těm, kteří si myslí, že je to nejlepší díl. Nebo jsem prostě byla správně naladěná, ale příběh mě chytil hned od prvních řádků a nepustil. Moc se mi líbilo prostředí, vykreslení obyvatel, tajemná místa a tajemná minulost, spojení s historickými událostmi a hlavně, jak to paní Klevisová umí, propletení vztahů a událostí, aby z toho vzniklo zašmodrchané klubko, kde skoro každý může být pachatel.
Bergman a Sylvie tvořili výbornou dvojici, každý funguje a přemýšlí jinak a dohromady se to doplňuje.
I mně připadá, že by paní Klevisová mohla psát reklamy a průvodce, její popisy prostředí, vyzdvižení toho krásného na místě, kde se odehrávají její knihy, je nedostižné. I já bych se chtěla podívat na jih Čech, k hranicím s Rakouskem a nadechnout se té atmosféry. Ačkoliv si to z knihy dokážu velice dobře představit, přesto bych to chtěla zažít na vlastní kůži a vidět na vlastní oči.
Tak neváhejte a přečtěte si, jakou roli hraje v příběhu malý spící dráček a a jak se i v malinké zapadlé vesnici najdou lidé hodní a zlí. Doporučuji.

50 08.11.2021

Konečně jsem tento rok držela v ruce knihu, která mě uchvátila svojí krásou. Krásou vyjádřených citů, krásou příběhu a krásou jazyka. Neměla jsem pocit zdlouhavosti a přemíry popisů přírody, naopak obdivuji, jak přirozeně, živě a poutavě dokázala autorka zapracovat popisy krajiny a živočichů a rostlin do děje. Obdivuji čistotu duše Kyi, její odhodlání a sílu překonat všechny překážky navzdory předsudkům lidí. Prožívala jsem s ní touhu po přátelství, po lásce, po začlenění, zoufala si nad lidskou nenávistí a zradou.
Ač nedokážu pochopit začátek, jednání matky, přesto se mě tento příběh hluboce dotkl a já si jeho čtení užívala. Konec přišel moc rychle a na můj vkus byl závěr příliš překotný, vydržela bych s Kyou v bažině daleko déle.
Souhlasím se všemi, kdo vyzdvihují překlad a práci nakladatelství. Mně učarovaly i desky knihy (ne přebal) a užívala jsem si každou chvilku, kdy jsem ji brala do rukou. Tuto knihu si určitě koupím, protože se k ní budu chtít vrátit. Více takových. Doporučuji celým srdcem.

50 22.03.2021

Jako příznivec paní Klevisové jsem se na nový díl moc těšila a naprosto splnil očekávání. Jak už tu napsali mnozí, je to pohodová detektivka z krásného prostředí naší vlasti, psaná s láskou ke krajině a přírodě a s pochopením pro lidské pohnutky. Velkou předností je popis přírody, zvládnutá psychologie postav, pomalé rozmotávání zašmodrchaného klubka vztahů a motivů. Žádná přehnaná agresivita nebo krvavé popisy vražd, vsazeno je na klasické motivy jako láska, závist, majetek nebo peníze. Tak co to bude tentokrát? To už si přečtěte sami...

49 14.08.2023

Tak mám další letošní "nej". Tato kniha mi výborně sedla do nálady, trochu mě zklidnila a zpomalila. A když jsem ji dočetla a pomalu zavřela, zůstal ve mně takový ten hřejivý pocit, věděla jsem, že skončil příběh, který si budu připomínat často a který nezapomenu.
Příběh Violette se rozvíjí postupně, pomalu, ale uchvátit dokáže od prvních stránek. Dozvíte se o mnoha osudech, které se zapletly nebo se sebe jen zlehka dotkly, ale až na konci všechno do sebe zapadne a příběh se uzavře, aby mohl pokračovat dál již bez nás.
Zasazení do hřbitova vypadá morbidní, ale Violettin poklidný život tam, její vstřícnost a otevřenost vůči pozůstalým, ale i pochovaným, její starostlivost a péče o celý hřbitov, zaměstnance a příchozí, dělá z tohoto prostředí klidnou zahradu útěchy.
Vyprávění Valérie Perrinové je mírně poetické, plné myšlenek a citátů.
Já jsem ho moc užila a doporučuji ho všem.

48 28.05.2023

Co napsat o knize, která vás vrátí k zastrčeným vzpominkám z dětství a některé situace popisuje tak věrohodně, ze cítíte, jak vaše srdce tluče stále rychleji a strach se plíží po páteři k vašemu srdci. Těžké čtení.
A zároveň tak krásné, popis Aljašky a tvrdého života tam je tak nádherný, psaný s láskou k tomuto koutu světa.
Dohromady je to koktejl umíchaný z dobrodružství, tragédie, lásky, síly přátelství, pouta mezi matkou a dcerou, hrůzy postraumatické stresové poruchy a čisté divoké přírody, která dává, ale i bere.
Je to nádherný příběh, který vás nenechá klidnými, který vás potěší, ale i zarmoutí. Ani já jsem, jako mnoho čtenářů přede mnou, nevydržela tíhu vyprávění a zabrousila jsem na konec knihy, abych byla schopná číst dál.
Prostě jeden z nezapomenutelných příběhů, na který budu dlouho myslet. Jsem ráda, že jsem si Velkou samotu koupila a můžu se k ní vracet.
Doporučuji všem, kteří mají rádi dlouhá vyprávění, která vyvolávají emoce.

46 23.12.2020

Skvělá kniha.
Je zajímavé číst tak rozdílné komentáře. Asi je to trochu o věku, o tom, na jakých knihách kdo vyrůstal, a i o temperamentu možná. Někomu připadá kniha nudná a pomalá a jiným zajímavá a strhující. Já se řadím k nadšeným čtenářům.
Ač nejsem znalec Kingových děl, tato kniha mě víc než bavila. Užívala jsem si jeho vyprávění, to postupné budování příběhu, Kingovo zabývání se detaily, na kterých stojí jeho vypravěčské umění. Je to takový ten poctivý americký příběh, hodně mi připomínal knihy Johna Hartla, ale i Johna Steinbecka (doufám, že jsem někoho neurazila), zkrátka je to poctivá práce, žádný super rychlý thriller, ve kterém se na každé stránce děje něco převratného. Tady je atmosféra budována pomalu a postupně, postavy jsou podrobně prozkoumány a rozebrány, vy si vychutnáváte každou stránku a víte s naprostou jistotou, že i konec bude správný a dokonalý a víte, že je to kniha, která ve vás zůstane a na kterou si vzpomenete a tu vzpomínku bude doprovázet krásný hřejivý pocit, že jste něco zažili. Alespoň tak to mám s touto knihou já.
Tak si i vy přečtěte příběh nájemného zabijáka, ve kterém se věci nedělí jen na černé a bílé, ve kterém ještě hraje roli čest, kde i padouch může být pro někoho hrdina a galantní rytíř a kde je místo pro přátelství, náklonnost ale i pomstu.
Doporučuji.

45 08.02.2023

Je zajímavé sledovat, jak se hodnocení čtenářů rozděluje na 2 tábory. Já ale patřím k prakticky nekritickým obdivovatelům Harryho Holea, i když vlastně i kritickým, ale nebrání mi to užívat si příběhy o něm. Ač je Harry postava s mnoha chybami, přesto mu držíme palce. Jo Nesbo dokáže psát tak, že stránky ubíhají a kniha nejde odložit. Jeho styl je lehký, čtivý, příběhy promyšlené, bez nelogických kopanců, i když většinou přehnané a překombinované. Ale je radost je prožívat, Harry je hrdina klasického formátu.
Možná, že kdybych četla jeho knihy krátce po sobě, omrzely by se mi. Ale po dlouhé době mi tento rozháraný, věčně opilý detektiv kápl do noty a já doufám, že pan Nesbo napíše další knihu rychle (mohl by ubrat na nechutných opileckých scénách).
Fanouškům rozhodně doporučuji.

44 11.02.2024

Bohužel jsem nečetla první díl, což mi chybělo v nespočetných narážkách na první případ a vztah hlavních aktérů. Ale jinak jsem si tuto skvělou detektivku v předvánočním a vánočním čase opravdu užila. Je to jeden z těch příběhů, které mají tak chytlavý a napínavý děj, že se jen těžko odkládají. Navíc je zde velmi tajemná atmosféra, plná halucinací, psychických problémů, záhadných událostí, že čtenář, ale hlavně hrdinové nevědí, na čem jsou. A to mám ráda. Přidejte k tomu sympatickou dvojici vyšetřovatelů, krásné a starobylé místo děje a úspěch je zaručen, S.J.Bolton umí psát opravdu čtivě.
Doporučuji.

44 27.12.2023

Tak uznávám, že kvalita šla dolů, ale jako skalní fanoušek této série jsem na ni stejně nezanevřela.
Mně se moc líbil nápad, záhadné sebevraždy, prostředí poradny, přišlo mi to originální. Případ jsem si užila, vyšetřování také.
Co mi nesedlo tak úplně bylo natahování emočních výlevů mezi Lucem a Avou. Toho bylo v tomto díle až moc, přeci jen by hlavní mělo být vyšetřování. Tentokrát to alespoň trochu odlehčil Lively.
Tak se zase někdy těším na další případ edinburghské policie.

44 08.11.2022