Slavík

1 18. října

to, že jsem si na konci jako matka poplakala, což se mi u většiny knížek nestává, bohužel neni měřítkem literární kvality díla. Jedná se spíše o průnik míry líbivého patosu a mého současného rozpoložení. Kniha je čtivá, nicméně plná nereálných, kostrbatých a nelkgických situací.

12 02. října

Krásná kniha. Čtivá, nemohla jsem se odtrhnout a na konci i slza ukápla.
Slavíka jsem četla jako druhou knihu a stejně, jako Velká samota, mě utvrdil, že určitě sáhnu po další autorčině knize.
Rozhodně doporučuji.

73 01. října

Veľmi silný a dojímavý príbeh o sile obyčajných ľudí vo Francúzsku počas nacistickej okupácie a vojny. Kvalitné spracovanie, dejové linky sa prirodzene prelínajú a o zvraty nie je núdza. Atmosféra francúzskeho vidieka a Paríža je v tomto žánri menej bežná, ale o to viac vítaná.
Veľkú časť deja tvoria životy žien, ktoré zostali s deťmi bez prostriedkov a mužov vydané napospas hladu a bezmoci. Čitateľ môže vidieť silu a odvahu jednotlivcov, ktorí dokázali pomáhať iným, ako sa dalo, aj keď sami nemali takmer nič. V knihe mnohé postavy robia rozhodnutia, z ktorých sa ukazuje veľa morálnych otázok a zamyslení. Vzťah sestier Vianne a Isabelle je plný rozporov, vývoj oboch postáv je popísaný naozaj do hĺbky.
Kniha má síce viac strán, ale čítala sa plynulo a sama, netreba sa jej báť , aj keď treba počítať s nejakou tou slzou. Po prečítaní knihy som vďačná za svoj život a dobu v ktorej môžem žiť. Určite odporúčam a dala by som jej viac ako 5*, keby to šlo.

12 23. září

Dá se vůbec napsat o knize, která obsahuje tolik hrůz, že je krásná? Velmi poutavý příběh o strašné době, příběh dvou sester napsaný čtivým jazykem, čtenáři je vyprávěn bez příkras, lehce, působivě. Velký zážitek. Doporučuji!

12 15. září

(+ SPOILER) Kniha Slavík vypráví příběh dvou sester Vianne a Isabelle, které žijí ve Francii během druhé světové války a každá z nich se postaví nelehkému osudu jinak. Jedna je odloučena od manžela a snaží se chránit dceru a domov. Druhá se během útěku z Paříže zamiluje a pak se rozhodne přidat k odboji a pomáhat sestřeleným anglickým pilotům, tím, že je převádí přes Pyreneje do Španělska. Kniha není předvídatelná, je krásně napsaná a při čtení se ve mně střídaly emoce, dokonce mi vehnala i slzy do očí. Rozhodně doporučuji k přečtení.

10 10. září

Kniha mi trochu připomíná Měděného jezdce - válečný příběh o těžké době v cizí zemi. V případě Měděného jezdce v Rusku, u Slavíka ve Francii.
Trochu říznuté červenou knihovnou, na konci dost patetické a na efekt, ale proto vlastně čteme, abychom prožili velké emoce a silné příběhy.
Slavíkovi jsem to všechno věřila a dávám pět hvězd.

Knih popisujících utrpení lidí za války bylo a bude napsáno mnoho. Jejich autoři pravděpodobně nezapomněli vůbec na žádnou z obětí a trpících a každá z pomyslných hlav hydry zvané „válečná utrpení“ byla zdánlivě dokonale popsána.
Přesto rotačky chrlí nové a nové příběhy. I tady platí, že nejsem znalcem žánru a nemohu srovnávat a vynášet „objektivní“ soudy, zvláště pak, když v leckterých případech nejsem schopen rozlišit, zda jde o krásnou literaturu, nebo knihu napsanou dobrým vypravěčem, který ucítil vůni peněz vanoucí ze zákopů, lágrů nebo bídou zmítaného týlu.
„Slavík“ Kristin Hannahové je jednou z knih, která patří do současné celosvětové vlny (vydání originálu v roce 2015). Je to dojemný příběh líčící osudy francouzských žen v Němci okupované zemi a jejich zapojení do odboje. Je to příběh, který byl inspirován osudy konkrétních lidí (Belgičankou převádějící spojenecké vojáky do Španělska) a stává se tím realističtější, byť jako čtenář jsem měl někdy pocit pravého opaku. Je to příběh, který sice nabízí naději a ve svém důsledku jí příliš nenaplní. Je to příběh, jenž je možná až příliš patetický a podobně jako jiné příbuzné knihy ve mně vyvolává otázku, zda to lze prominout, protože to knize přiláká čtenáře a tím zviditelní hrůzy války dalším lidem, nebo je dobré mračit se nad tím s pocitem, že to znevažuje podstatu věci.
Ten můj hlavní dojem přesto asi je, že je to kniha o lásce. Erich Fromm v eseji „Umění milovat“ popsal druhy lásky: milenecká, mateřská, otcovská, sourozenecká, mezi přáteli, lásku k vlasti… A o všech vedl filozofickou disputaci. Kristin Hannahová udělala v podstatě totéž, protože v jejím románu dostala své místo každá z podob lásky. Je to možná méně učené, není to však určeno rozumu, ale srdci.
Proto se také asi čtenářovo srdce při čtení této knihy projevuje o něco hlasitěji než jeho rozum.
Každý ať si sám pro sebe posoudí, co je pro něj dobré.