Vyměnit vodu květinám

10 02. června

Krásné, dojemné, obohacujici, teskné, a všude je láska....až za hrob. Četla jsem pomalu, dávkovala si, opisovala citace, čerpala terapii, dodávala si naději...a děkovala

7 29. května

Mě se to líbilo. Postupné odkrývání příběhu, vše není jen černobílé. Violette mi byla moc sympatická a vlastně mi práce správcové hřbitova přišla i přitažlivá. Ale já sem prdlá dost, mě se líbilo i prostředí hřbitova v trilogii Ivany Vostřákové :-) Podle mě krásně napsáno a budu se těšit na další autorčina díla.

25 28. května

Tak mám další letošní "nej". Tato kniha mi výborně sedla do nálady, trochu mě zklidnila a zpomalila. A když jsem ji dočetla a pomalu zavřela, zůstal ve mně takový ten hřejivý pocit, věděla jsem, že skončil příběh, který si budu připomínat často a který nezapomenu.
Příběh Violette se rozvíjí postupně, pomalu, ale uchvátit dokáže od prvních stránek. Dozvíte se o mnoha osudech, které se zapletly nebo se sebe jen zlehka dotkly, ale až na konci všechno do sebe zapadne a příběh se uzavře, aby mohl pokračovat dál již bez nás.
Zasazení do hřbitova vypadá morbidní, ale Violettin poklidný život tam, její vstřícnost a otevřenost vůči pozůstalým, ale i pochovaným, její starostlivost a péče o celý hřbitov, zaměstnance a příchozí, dělá z tohoto prostředí klidnou zahradu útěchy.
Vyprávění Valérie Perrinové je mírně poetické, plné myšlenek a citátů.
Já jsem ho moc užila a doporučuji ho všem.

11 11. května

Pro mě neobvyklá volba. Jsem poctivě odkojená thrillery a horory, tudíž co se týče mojí citlivosti a dojímání se u knih, pařez je mým bráškou, takže jsem zůstala poněkud v šoku, když jsem u tohoto kousku nejdříve pocítila takový ten pocit staženého hrdla, následně štípání v nose a vzápětí moje oči začaly produkovat slanou vodu. A ne jednou. Mnohokrát. A to jsme na sebe s knížkou narazily vlastně omylem. Zaujala mě obálka (na to jsem nemocná) a zvláštní název, anotace zněla záhadně a tak jsem to ze zvědavosti zkusila. A jsem za to opravdu ráda. Naprosto krásná kniha plná hořkosladkých příběhů ze života, která si tak v poklidu plyne, člověka vtáhne a nepustí. Plná emocí, citů, něžnosti i smutku. Moudrosti a krásných citátů. A překvapení. Není vždy všechno tak, jak se na první pohled zdá

31 09. května

K této knize jsem se dostala náhodou. Chtěla jsem si půjčit od Valerie Perrin román Tři, když jsem ale minule přiběhla do knihovny na poslední chvíli, všimla jsem si vystavené knihy od stejné autorky. Knihu jsem si tedy půjčila, aniž bych tušila o čem je. Takže když jsem začala číst, překvapilo mě, že se příběh odehrává převážně na hřbitově. Po několika stránkách na mě padla lehká sklíčenost, ale pak se vše rozběhlo a mě začala kniha bavit. Příběh je to smutný, dojemný, objeví se tam i nějaká překvapení, hlavně však nutí k zamyšlení. Asi to nesedne každému, mi se ale kniha líbila. Mám jen dvě výtky. Vyprávění tetičky bych asi hodně zjednodušila, přišlo mi, že se ty podrobnosti k příběhu moc nehodí. A druhá výtka se týká překladu. Použití českých příjmení u čtyř postav bylo jako pěst na oko. Chápu, že ta jména měla určitý význam, ale myslím, že by to vyřešila poznámka pod čarou.

9 08. května

Sice smutná, ale přesto nádherná kniha. Přesně jak je psáno v anotaci, svět v ní je plný poezie a lidskosti. Po přečtení knihy Tři jsem byla nadšená, po přečtení této už se Valérie Perrin zařadila mezi moje oblíbené autory.

9 06. května

CITACE: "Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné a vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti."

Asi nejsem tak poetický člověk jak by očekával autorčin vzácný text. Za mne však výstižnější označení je tragikomický. Máme odlišnou představu o ne/všedních věcech a hlavně jejich podání. Námět vypadal výjimečně, ale skomírat (silnější slovo s ohledem na hřbitovní téma nechci užít) tak dlouho u této knihy bylo na výměnu příliš mnoha konví vody.... a došlo k přelití :o(