Slepá mapa

Nádherný příběh několika generací.Mám moc ráda knihy od této autorky a už se těším až si přečtu další knihu.

Dlouho jsem se vyhýbala knížkám Aleny Mornštajnové a nakonec jsem podlehla. Ačkoliv se zabývá složitými a nelehkými osudy lidí a dobou, ve které museli žít - tak si mě získala.
Po přečtení knih Čas vos a Hany, je Slepá mapa moje třetí setkání s úžasnou spisovatelkou Alenou Mornštajnovou.
Historický román popisující události a život v rodinách tří generací žen od 1. světové války do revoluce v roce 1989.
Protože jsem zažila dobu budování socialismu, nesvobodu, plno transparentů, mávátek, dobu donášení, rotržení rodin a volby, kdy na kandidátce byla pouze jedna strana a my přesto museli jít volit. Spousta čtenářů vyzdvihuje postavu Anežky, která byla nejvíce propracovaná. Souhlasím s nimi, protože zažila hrůzu, kterou si způsobila svou nepromyšlenou reakcí sama. Žít s pocitem viny a strachu, s vědomím, že je udavačka, byl kámen na duši a srdci.
Nechtěla bych dobu socialismu znovu zažít, proto je třeba přemýšlet nad následky....

Jaká síla je třeba pro to, aby člověk žil “obyčejný život”. Knížka je opět za mě velice dobrá. Poslouchala jsem jí jako audioknihu a ani to jí neubralo na “kráse”. Vřele doporučuji!

Mám moc ráda vícegenerační knihy. A zde jsou osudy krásně vypsány. Síla žen, snaha přežít, zabezpečit rodinu za každé situace. Obdivuhodné. Několikrát jsem se přistihla při myšlence, jak bych toto já zvládla, jestli bych měla sil dál žít. Proto mi ani moc nevadila taková unylost až apatie Anežky, která mohla být vyčerpaná a unavená věčným zápasem se životem v celé své rodině. Rozhodně doporučuji přečíst

Tak toto bolo krásne. Neskutočné čítanie, raz keď som sa do toho zahryzol - nemohol som skončiť. Autorka ma proste dar na písanie - všetko čo napíše dáva zmysel. Vykreslenie minulosti - obdobie vojnových rokov, je niečo čo mi v mojom všeobecnom prehľade chýbalo. Na jednej strane "bežný" život, na druhej obdobie prenasledovania, neslobody, udávania, neistoty.
Uvedomujúc si aký bol život náročný, ale keď na to človek nebol sám - zvládol to...

Když se řekne Alena Mornštajnová, většina lidí si vybaví bestseller Hana. Ale právě Slepá mapa byla její prvotinou. I když jsem knihy autorky nečetla postupně, jak je vydávala, tak musím říct, že už od své prvotiny má neuvěřitelný talent vyprávět osudy obyčejných lidí na pozadí velkých dějin takovým způsobem, že se od knihy prostě neodtrhnete a nelze říct, jo to byla její první kniha, na té se učila.

Kniha nás provádí téměř celým 20. stoletím skrz tří generace žen – Anny, Alžběty a Anežky. Každá z nich žije v jiné době, čelí jiným režimům (od první světové války až po hlubokou normalizaci), ale všechny spojuje jedna věc: snaha najít kousek vlastního štěstí v časech, které jim zrovna nepřály. Co mě na knize zaujalo, je ta opravdovost. Příběh není rekonstrukcí jednoho konkrétního skutečného příběhu, ale je to spíše mozaika poskládaná z mnoha střípků. Autorka v rozhovorech zmiňuje, že do knihy vložila některé rodinné historky a vzpomínky, které slýchala od své babičky. I když jsou postavy vymyšlené, kulisy, ve kterých žijí, jsou popsány velmi přesně podle historických faktů. Je to příběh, který by mohl být příběhem kterékoliv české rodiny té doby. Postavy dělají chyby, za které pak nesou následky.

Příběh krásně ukazuje, jak se traumata a rozhodnutí našich předků nenápadně přelévají do našich vlastních životů. I když je to místy smutné čtení, je napsané tak čtivě, že stránky doslova letí pod rukama. Není to žádná dějepisná lekce, ale emocionální jízda, u které si uvědomíte, jak moc nás formuje rodina a místo, kde žijeme. Za mě je to rodinná sága, která vás donutí zavolat babičce a zeptat se, jaké to tehdy vlastně bylo.

Zajímavost: Autorka původně začala psát příběh o své babičce, ale postupně se jí to pod rukama proměnilo v román.

Název je metaforou pro život samotný. Slepá mapa v zeměpise obsahuje jen obrysy, ale detaily – hory, řeky a města – do ní musíme dokreslit sami. Postavy v knize dostaly do vínku „obrysy“ své doby a rodinného zázemí, ale cestu a konkrétní body si musely vyšlapat samy, často bez navigace a bez tušení, co je čeká za dalším rohem.

Jako hlavní myšlenku v knize vnímám, že člověk nemůže utéct před historií ani před svou rodinou. I když se snažíme být svobodní, vždy nás ovlivňuje to, co prožili ti před námi.

Kniha tematizuje odolnost ženy. Ukazuje, že i v těch nejtemnějších dobách (válka, komunismus) je možné zachovat si lidskost, i když za to člověk zaplatí vysokou cenu.

Jako poučení si odnáším: Neexistují jednoduchá řešení a nikdo z nás nemá „hotovou mapu“. Každé rozhodnutí, i to drobné, může mít dopad na další generace.

Slepá mapa je silný rodinný román, který ukazuje, jak moc mohou naše rozhodnutí a někdy i rozhodnutí druhých, ovlivnit nejen náš osud, ale i osudy celých generací.

Mornštajnová se znovu ukázala jako mistryně vyprávění příběhů, které jsou osobní a zároveň pevně zasazené do historického kontextu.

Přesto musím říct, že to pro mě nebylo úplně snadné čtení. Ne kvůli tématu, ale kvůli velkému množství postav se jmény, která si byla až příliš podobná. Hodně jsem se musela vracet zpět, abych se zorientovala, kdo je kdo, a to mě bohužel trochu vytrhávalo z děje.
A ani jednu z postav jsem si neoblíbila, a to už je co říct, na to kolik tam bylo lidí.

Celkově se mi kniha líbila, ale musím přiznat, že od autorky jsem už četla knihy, které mě zasáhly víc.

Pokud máte rádi příběhy o rodině, minulosti a křehkých rozhodnutích, která mění vše, dejte jí šanci. Jen doporučuju číst s plným soustředěním a možná i s tužkou na poznámky.

Není to lehké čtení! Ale způsob vyprávění je natolik zajímavý, že knihu nelze odložit. Výborně popsaná doba i stav mysli mnoha aktérů. Pomůže těm, co tu dobu neprožili pochopit co mnohdy vedlo k nepochopitelným rozhodnutím a činům...
Jen závěr není moc přesvědčivý

Do knihy se mi nechtělo, protože vím, že autorka se nebojí těžkých témat. V tom jsem se nespletla, ale způsob, jakým vykreslila životy postav, mě uchvátil a nepustil, dokud jsem nedočetla. V průběhu jsem si lámala hlavu s tím, kde se asi děj odehrává, snažila jsem se dopočítat i věk postav apod., ale po každém poloodhadu jsem si říkala, že je to vlastně jedno, že podobné příběhy se děly na tolika místech a byla společná tolika lidem, že znát přesné místo, přesný věk, přesný letopočet... vlastně není tak podstatné.

05.01.2026

Včera mi paní Gajerová krásně dovyprávěla další z nezapomenutelných příběhů mojí nejoblíbenější české spisovatelky.
Stále ještě ve mně doznívají nelehké osudy tří žen a je velmi těžké vybrat nějaký zlomový okamžik, protože kniha je jich vlastně plná.
Lidé, kteří prožili a přežili první světovou válku i období, kdy se v pohraničí ze sousedů spokojeně žijících mnoho generací postupně stávají nenávistní nepřátelé, to už by samo o sobě vydalo na knihu a je věrně zachyceno.
Druhá světová válka, osvobození, kdy se mělo všechno v dobré obrátit!
Ale to ne, k moci se dostali komunisti.

Pro mě je nejstrašnější moment rozhodnutí Anežky zachránit manželství za každou cenu a platí za zradu těžce mnoho let.

Historie tří generací jednoho rodu, dává nahlédnout do tří etap dějin, dvou světových válek a socialismu. Autorka poutavě vystihla, co lidé prožívali a přiblížila nám životní osudy tří žen, které se s životem i přes rozličné osobní chyby, jež si uvědomovaly, a ke kterým je přivedly náročné životní situace, dokázaly vypořádat.

Poslechnuto jsko audiokniha. Moc poutavé, pěkné já si ty postavy a události živě představovala. Bylo to pro mě silné. A když si uvědomím že každá jedna rodina má takový příběh, běhá mi až mráz po zádech. Moc pěkně zpracované a skvěle přečetla paní Gajerová. Doporučuji

Kniha se mi moc líbila, Knihy tohodle typu mám rád, proto jsem se do toho pustil a nezklamalo mě to.Jsem rád,že se zase objevují mladí autoři, kteří píšou i o době po válce. Bez připomínek dávám plný počet bodů.

Knihu jsem otevírala s jistým nadhledem, přeci jenom se jedná o autorčinu prvotinu a vlastně jsem si původně říkala, že ji možná číst ani nebudu, právě kvůli nízkému očekávání. Jenže po dočtení Času vos jsem měla na další autorčinu knihu vyloženě chuť a jiná už mi nezbyla. Tak jsem po ní sáhla a nemohla jsem udělat líp. Za mě rozhodně nejlepší autorčina kniha. Celá rodinná sága byla napsána velice poutavě. Životní osudy a charaktery jednotlivých postav byly zvládnuté bravurně. Je zde znát autorčin přehled, jak historický tak sociologický. Nejvíce mě bavila první část o Anně a Antonínovi. Jeho okouzlení jejími holými hýžděmi mě donutilo se začervenat. A co už, z Boženky a Hanse jsem měla vyloženě radost. S blížícím se koncem jsem se přistihla, že každou stránku čtu pomaleji a pomaleji, vyloženě jsem se totiž bála toho, co přichází. Kdo četl, ten ví a kdo nečetl, tak by měl.

Příběh tří žen - ANNA, ALŽBĚTA, ANEŽKA.
Jedna rodina, tři generace.
První světová válka - StB, komunismus - budoucnost.
Tři silné osobnosti, které se nevzdávají bez boje.
Tři ženy, které mají co říct.
Tři ženy, které se vzepřely osudu.

Anna Alžběta Anežka, tři ženy, tři prvorozené dcery, tři A, tři generace.
Příběh je vyprávěn Anežkou, začíná před 1.sv.válkou, kdy babička Anna odchází se svým Antonínem do pohraničí na severu Čech.
Druhá fáze příběhu, matka Alžběta prchá před německou armádou zabírající pohraničí. A pak příchází příběh samotné Anežky, zapleténé do sítí StB.
Příběh tří žen, příběh životní vůle po nových začátcích srážené bezmocí vůči dějinám.

Ve světě, kde byste čekali jenom šedé záhady a tiché šeptání, se objevuje něco, co vás nenechá v klidu ani na vteřinu, protože tady se míchá tajemství s nečekanými zvraty tak šikovně, že i největší skeptici si budou muset připustit, že se dá napsat něco, co vás donutí sledovat každou stránku jako detektiv v akci. Humor plíživý, ale trefný, dodává všemu šmrnc a vzduch lehkosti, aniž by to ubíralo na vážnosti situací, které by mohly být klidně i noční můrou. Jako když v ruce držíte něco, co voní starým papírem, ale zároveň vás žene kupředu jako rychlý vlak, co nejde zastavit. Po přečtení si budete říkat, jak je možné, že něco tak promyšleného dokáže být zároveň tak přirozené a s nadhledem, že se usmějete i nad sebou samou. Pro všechny, kdo milují napětí okořeněné špetkou ironie, je to přesně ten druh čtení, který vás potěší a ještě přiměje přemýšlet. Něco, co si můžete dát jako sladkou odměnu po dlouhém dni, ale pozor, jedno posezení vám stačit rozhodně nebude. Když se řekne napětí s grácií, tady je jasný příklad, jak na to.

Mornštajnová měla smůlu, že první kniha, kterou jsem od ní přečetl, byl Listopád. Tahle agitka by mě navždy odradila, kdybych si s jednou rehabkou v Lázních Mšené nepovídal o literatuře a ona mi nedoporučila Hanu. Přečtení Hany mě s ní smířilo a další knihy následovaly. Antikomunismus je dnes poněkud kluzké téma a lehce se po něm uklouzne. V tomto případě je však dotyčná linka dobře vyvážená a víceméně odpovídající pravdě. Na prvotinu skvělé, vyzrálé a čtivé.

Mornštajnová ve formě a šťastný konec, skvělé počteníčko!