Slepá mapa

od:


KoupitKoupit eknihu

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/165867/slepa-mapa-fdv-165867.jpg 4.61294
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (418)

Přidat komentář
zbraslavanka
dnes

Další kniha od Aleny Mornštajnové mě opět nezklamala. Příběh prošel několika generacemi žen jedné rodiny a vždy plně vykreslit danou dobu. Opravdu krásná kniha, těším se na další co od pí. Mornštajnové bude.

keny
dnes

Během období 4 měsíců jsem přečetla postupně Hanu, Hotýlek a Slepou mapu. Líbily se mi všechny tři knihy, nedokážu říct, která více. Těšila jsem se vždy, kdy už budu moci zasednou s kávičkou a číst. Ta bezmoc v knihách je hrozná. Bytostně jsem cítila s Anežkou ze Slepé mapy. Bála jsem s ní, když čekala, jak dopadne návštěva na STB. V knihách je silně cítit to napětí, obavy, strachy a krutost doby.

kasavubu
12. října

Už při čtení jsem si říkala, že hlavně nesmím srovnávat s Hanou, která nasadila laťku hodně vysoko. Bohužel jsem tomu nedokázala zabránit. Kdybych četla Slepou mapu dřív než Hanu, asi bych dala plné hodnocení, ale nemůžu se ubránit pocitu, že prostě Hana je Hana a té se jen tak něco nevyrovná. Příběhy tří žen (s Boženkou vlastně čtyř) pokrývající tři generace jsou skvěle napsané, ale ve výsledku se mi nějak až moc slily dohromady (což bylo možná dané i tím, že všechny tři hrdinky začínají na písmeno A :-). Bohužel jsem se nedokázala do osudů Anny, Alžběty ani Anežky naplno vcítit, jako tomu bylo u Hany, kde se mnou emoce doslova cloumaly. Co ale musím u knihy jako takové ocenit, je, že žádná z hlavních postav není černá ani bílá, má svoje klady i zápory, přesně jako tomu je v reálném životě.

daniska
11. října

Moje druhá kniha od autorky a opět výborná kniha.

nicole1990
10. října

Naprosto nádherne vyprávění o 3 generacích žen. Hlavně o nelehkem osudu za válek a komunistického režimu. Je to moje třetí knížka přečteš od autorky a musím říct, že opět skvělá i když se neobesla bez slz.

Amazonka72
07. října

Paní Morštajnová psát umí. Další ze skvěle vystavěných příběhů, tentokrát 3 generací žen, z nichž každá vyrůstala v jiném období 20.století. I přesto, že je dělilo vždy asi 30 let, musely se potýkat s nástrahami, které celý náš národ v minulém století potkávaly. Taková kronika posledních téměř 100let. V roce, kdy si připomínáme výročí založení republiky a s tím i dějinné události, má tento příběh ještě další přidanou hodnotu. Popisuje historii z pohledu obyčejných lidí. Mě osobně oslovily osudy všech tří. Nejméně možná upovídané Anny, která z příběhu zmizela jako první, osud chladné Alžběty a nesebevědomé Anežky jsem prožívala doslova na vlastní kůži. Anežka byla ve věku mých rodičů, Alžběta pak mé babičky. I moje rodina musela projít mnohými nástrahami nejprve války a posléze komunistického režimu. Nikdo se nestal hrdinou, ale otázkou je, zda slušný a poctivý život v totalitním režimu není hrdinstvím sám o sobě. Anežka je nešťastnou postavou, ale není to zrádce. Její slabost a strach ji provází po mnoho let, je to velmi vysoký trest za jedno selhání a vlastní neznalost. Alžběta žije uzavřený život, je však vždy připravená postavit se osudu a nefňukat. I přesto, že se zdá chladnou, je její život naplněn láskou.
Velmi pečlivě vykreslené osobnosti, dějové zvraty, živé dialogy, uvěřitelné náhody, to je vše, co tuto knihu dělá zajímavou a čtivou. Je dobře, že takové spisovatelky máme.

vlčice68
05. října

Otevřela jsem knihu - Slepá mapa.
Poslední list, poslední stránka a ,,mapa,, je kompletní. Jsou v ní zakresleny osudy tří žen - babičky, matky a dcery v rozpětí jednoho století.

Glivuska
04. října

Půjčila jsem si po přečtení Hany a taktéž jsem ji přečetla jedním dechem. Kniha je stran hlavních postav pozitivnější, přestože události v ní líčené jsou samozřejmě skličující. Strašně se mi líbí autorčin styl vyprávění, kdy kapitolu končí odhalením toho, co se do budoucna stane a člověka to pak nutí číst ihned dále. Těším se na další její knihy.

DanaG
03. října

Knížka mi nedovolila přestat číst. Vtáhla mne do děje a já jsem čekala jak to vše dopadne. Vykreslené pozadí doby bylo moc zajímavé a obdivovala jsem co všechno se dá přežít a nenechat se zlomit..

Klára2216
03. října

Skvělá kniha, stejně jako Hana. Ale kdybych mohla, tak hodnotím na 4 a půl, protože okupační doba není zrovna můj šálek kávy. Ale jako celek je to perfektně zpracované.

Markýz1409
02. října

Moc se mi do toho nechtělo,ale nakonec se mi kniha velmi líbila.Doporučuji i když je místy docela depresívní.

kyticka152
30. září

Tato kniha byla neuvěřitelně zvláštní. Moc mě bavilo poutavé popisovaní postav, a jak spisovatelka dokázala vyprávět i o spoustě vedlejších postav, až se zdály hlavní. Knihu jsem však četla dlouho a neměla jsem potřebu číst stále či objevovat pokračování. Děj byl ovšem tak geniálně vystavěný, že nemůžu dát nic jiného než plný počet hvězdiček.

Mandlevest
29. září

Anna, Alžběta a Anežka, tři silné hrdinky, tři silné osobnosti, žijící svůj život v odlišných historických kulisách. A já jsem ty životy žila s nimi, naprosto pohlcená nádherně psaným příběhem o životě. Žádný thriller, ale i tak mě chvílemi mrazilo. Je to přesně kniha, kterou by si v rámci povinné četby na gymnáziu měla přečíst dnešní mladá generace, své dceři jsem ji předala a tak uvidím...Opravdu nádherná kniha.

MCGinger
27. září

Pro mě první knížka od autorky. Na začátku mě moc nezaujala (pletl jsem si jednotlivé ženy od A, nevěděl jsem, jaká se právě odehrává časová linka), pak jsem se ale zorientoval a konec to napravil, ve výsledku tedy pro mě dobré čtení.

wiwi
26. září

Velmi příjemné čtení, pohled na dobu nedávno minulou i z jiné strany - odsun Němců. Židovská tématika je jen na okraj na rozdíl od Hany. Knížka se krásně četla, události plynule navazují a není natolik smutná jako Hana. Doporučuji k přečtení

ZuK1
25. září

Další moc hezká knížka paní Mornštajnové ...

pe.placha
24. září

Po Hotýlku a Haně další přečtená kniha od této autorky a stejně jako předchozí nezklamala, ba dokonce nadchla. Skvělé čtení, oceňuji především vypravěčský styl a spád, který v knihách paní Mornštajnové nechybí

a355o
23. září

Slepá mapa je první knížka od této autorky, kterou jsem četla. Vybrala jsem si ji sice pouze kvůli knižní výzvě, ale o to jsem teď raději, že jsem se k ní dostala. Oslovil mě autorčin styl. Samozřejmost a spadovost, se kterou se události děly, mě bavila. Žádné zdlouhavé problémy, prostě život je takový jaký je a je potřeba žít s tím, co zrovna je.
Kniha je rozdělena vyprávěním o hlavních postavách. Byl mi sympatický různý vypravěčský styl u každé postavy, ne tolik jiný, aby budil dojem podpisu jiného autora, ale tak akorát, aby byly cítit lehké niance a čtenář udržel pozornost. I když mi dobou byl bližší čas ze života Anežky, tak mě více zaujala i vypravěcím stylem první část o životě Anny, Antonína a Alžběty s Boženkou. Tvrdé osudy rodiny předkládány s naprostou přímostí dovolí přečíst knihu jedním dechem.
Poněkud za zvláštní jsem považovala Anežčiny migrénozní stavy spojené s úzkostí,
Za poetický považuji konec se zásahem z hůry, který s sebou nese krásnou sentimentální tečku za příběhem jedné rodiny, který zdaleka nekončí.

Inkana
18. září

Ano, autorka má dar vyprávění, i tady mě osudy vtáhly a přečetla jsem jedním dechem. Dávám plný počet.

Nomia
17. září

Morštajnová je výborná v psaní smutných příběhů. Dokáže si s lidskými osudy krásně pohrát a vše popsat do nejemnějších detailů, od popisů doby až po nejniternější pocity postav.
Nedokážu se ubránit srovnání s Hanou, která na mě zapůsobila mnohem emotivněji a tíživěji, zřejmě je to tím, že jsem se nedokázala tolik sžít s postavami. Slepá mapa je pro mě sice o chlup slabší, ale stále dobrá kniha.

Capkomi
17. září

Pokud hledáte českého současného autora stejně jako já, Alena Mornštajnová je správná volba! Po Haně se ke mně dostala i Slepá mapa, která se povedla. Ukazuje nám důležité momenty naší historie na osudech babičky, maminky a dcery. Co musím opět vypíchnout je styl psaní, vykreslení situace a postav, bezkonkurenční práce s českým jazykem. Velké ANO! Velké díky, Stáničko!

Jessybelle
16. září

Kniha je čtivá, osudy zajímavé a propletené, provede nás 20.st.jako nic... Určitě sáhnu i po Hotýlku...

Illaa
16. září

Jsem moc ráda, že jsem se ke knihám od Aleny Mornštajnové dostala. Tato byla velice čtivá a místy i dojemná. Styl autorčina psaní byl poutavý, takže ani nevím jak a byla jsem na konci knihy. Nápadité bylo na knize vyprávění z pohledu tří generací, postav tam bylo sice mnoho, ale děj zmatečný nebyl a celou dobu jsem byla v obraze.

Magdalena_j
15. září

Nejprve jsem četla Hanu, pak Slepou mapu. Hana je strašně silný příběh, takže možná je to ten kontrast. Slepá mapa je také silná, ale nedokázala jsem se s postavami tolik ztotožnit, snažit se jim porozumět nebo mít neutuchající touhu poznat celý jejich příběh.
Alžběta byla na můj vkus příliš neosobní, což byla ale její úloha v příběhu, u Anežky mi vadila její “sebelítost”, pesimismus a možná i ten klam, ve kterém dokázala žít....
Na druhou stranu je kniha opět úžasně napsáná a nedá se než doporučit dál. =)
Hvězdičku ubírá jen to, že mi postavy nepřirostly tak úplně k srdci.

Renda
12. září

Prostě, hodně dobré čtení.

SweetbabyDi
10. září

Autorka knihy moc pěkně píše. Děj utíká a příjemné se čte. Jsem ráda, že jsem.sinji přečetla, protože po dokončení knihy jsem si uvědomila co to bylo za hroznou dobu. Bylo mi z toho odstranění úzko. Po Hané a slepý mapě si ale rada přečtu něco veselejšího.

katst
09. září

Slepá mapa, kniha při jejímž čtení si uvědomíte, že doba ve které žijete je vlastně skvělá....
Mornštajnová prostě umí. Její vypravěčské schopnosti a krásně použitá čeština, mě velmi baví.

RyxiraAmyGinger
07. září

Slepá mapa je první knihou, kterou jsem přečetla po relativně dlouhé čtenářské pauze. Nebyla jsem schopná se pořádně ponořit do jakéhokoli příběhu, odkládala jsem knihy po prvních několika stránkách a kapitolách. Alena Mornštajnová ale tento problém zdolala. První třetinu jsem překonávala asi týden, ani ne tak vinou nezájmu jako spíš nedostatku volného času, zato zbytek knihy jsem přečetla za jedno odpoledne v knihovně takřka jedním dechem. Autorka volí jednoduchý, přímočarý styl vyprávění bez zbytečných odboček, jednotlivé charaktery jsou pečlivě vybudované a uvěřitelné, osudy zajímavé a přes všechnu bolest a strasti dvacátého století se mi nechce nazývat je tragickými. Možná je to tím, že navzdory všemu utrpení a ztrátě a smrti se příběhem jako červená nitka vine láska a vzájemné pochopení, které pro sebe hlavní hrdinové přes všechny osobní výhrady a nedostatky chovají. Konečné řádky mi vykouzlily úsměv na rtech a dojaly jako už dlouho nic. Kniha se mi opravdu moc líbila a jsem moc ráda, že jsem ji po dlouhém váhání nakonec koupila. Od Hany mě - aspoň dočasně - spolehlivě odradila skutečnost, že ji četli fakt všichni, zato po Hotýlku pravděpodobně časem sáhnu.

Lucibuska
07. září

Kniha se mi vlastně i docela líbila. Byla svižná, zajímavě propletená. Ale čekala jsem asi více, proto méně hvězdiček. Ale jinak určitě nelituji přečtení.

petruuuna
03. září

Kniha se četla jedním dechem. Těším se, až si přečtu další knihu této autorky.