qwill diskuze u knih

doporučuju knížku od H.Carpentera: J.R.R.Tolkien

Tak se tedy během dvacátých a třicátých let Tolkienova obraznost pohybovala po dvou odlišných drahách, které se neprotínaly. Na jedné straně byly příběhy skládané čistě pro zábavu, často výslovně pro pobavení dětí. Na druhé straně stála vznešennější témata, někdy artušovská nebo keltská, ale obvykle související s jeho vlastními legendami...
Jednoho dne seděl Tolkien u okna pracovny v Northmoor Road a pracně známkoval maturitní písemky. po letech vzpomínal: "Jeden z uchazečů naštěstí nechal jednu stranu nedpsanou (což je pro zkoušejícího to nejlepší, co ho může potkat) a já na nii napsal: V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit..
V mé mysli se příběh vždycky rodí ze jmen. A tak mě po chvíli napadlo, že bych měl zjistit, co byli hobiti zač. Ale to je jen začátek.

1 29.03.2016

„To teda bude legendární plavba,“ řekl Křižák. Dyť ty holky neumějí plavat. A jak má Bongo dělat Kateřině kormidelníka, když v tom jaktěživ neseděl?“
„Dyť je to jenom voda,“ urazil se Bongo. “Co nezvládnu grifem, urvu silou, rozumíš. A za tři dny, vsaď se, za tři dny se vyrovnám každýmu kormidelníkovi. Nevěříš?“ končil provokativně, chodil po břehu a předváděl hru svalů.
„Byl jeden závodník,“ vyprávěl Křižák, „a ten sednul náhodně do sportovního letadla a omylem ho nastartoval. Když to vzlítlo a von ve snaze, aby to nevzlítlo, urval řídící páku u samýho kořene, spolehnul se taky jen na sílu svalů. Napřed potřeboval uzavřít přívod benzínu. Protože nevěděl, kterej to je, proboural se ranou pěstí skrz palubní desku do motoru a urval tam jeden ocelovej šlauch. Nebyl to však přívod benzínu, ale výztuž kostry. Tak se s tou výztuží kostry natáhl dopředu, skrz sklo, který musel napřed rozbít, a snažil se tu výztuž kostry vrazit do vrtule, aby zmírnil její otáčky. To se mu podařilo, vrtule uletěla, výztuž kostry taky a jeho to vytáhlo z kabiny, ale chyt se křídla. To křídlo se ulomilo -“

9 29.03.2016

právě se chystám číst - jsem zvědavý, co se z díla vyklube.... jestli je to něco jako Jak blufovat o knihách....

Knihovník s hlasitým klepáním kloubů vstoupil do knihovny tady a teď. Každý chlup na jeho těle se ježil vztekem.
Rozrazil dveře a vyrazil do sužovaného města.
Někdo tam dole už brzo zjistí, že nejstrašnější noční můra je rozzuřený knihovník.
S policejní plackou.

4 15.03.2016

"Na trhovém náměstí si může každý říkat, co chce. Máme ale i jinou tradici, která se jmenuje svobodné naslouchání. Naneštěstí, když se lidem nelíbí, co je řečeno, stávají se někdy poněkud . . . nedůtkliví. A váš zástupce řekl, že lidé, kteří nevěří v Oma, budou odsouzeni k věčnému utrpení. Musím vám říci, že tohle považoval ten zástup za velmi neslušné."
"A proto po něm začali házet kameny."
"Takových nebylo moc. Ublížili jen jeho pýše. A to bylo až potom, co jim došla zelenina."
"Oni po něm házeli zeleninu?"
"Samozřejmě, ale až potom, co jim došla vejce."

7 06.03.2016

Elánius nakonec došel k názoru, že tihle bohatí jsou tak bohatí proto, že si mohli dovolit utrácet méně peněz.
Vezměte si například boty. On si vydělal třicet devět tolarů měsíčně plus příplatky. Pár skutečně dobrých kožených bot stál padesát tolarů. Ale boty za přijatelnou cenu, takové, které vydržely sezonu, někdy i dvě, i když po tom, co se ošlapaly, do nich pekelně teklo, stály deset tolarů. Právě takové boty si Elánius kupoval a nosil je, dokud vydržely. Druhou sezonu už mívaly podrážky tak slabé, že i v mlhavé noci poznal podle dláždění, na kterém místě Ank-Morporku se právě nachází.
Věc spočívala v tom, že dobré boty vydržely roky a roky. Člověk, který si mohl dovolit dát padesát tolarů za pořádné boty, měl obutí, jež jeho nohy udrží v suchu ještě za deset let, zatímco chudák, který si mohl dovolit dát za boty jen deset tolarů, utratí za stejnou dobu sto tolarů, a přitom bude mít prakticky pořád mokré nohy!
Tohle byla "botová teorie" sociálně ekonomické nespravedlnosti kapitána Elánia.

6 06.03.2016

Velitel Elánius snil o Stopách neboli Indiciích.
Jeho názor na Stopy byl zkreslen antipatií. Podvědomě jim nedůvěřoval. Pletly se mu do cesty.
Stejně tak nedůvěřoval osobám, které se podívaly na nějakého člověka a řekly vznešeným hlasem svému společníkovi: "Ach, drahý příteli, nemohu vám říci nic jiného, než že je to levák, povoláním kameník, který strávil několik let u obchodního loďstva a nedávno na něj přišly těžké časy," a pak rozvinou řeč, v níž obhajují svá prohlášení spoustou pochybných úvah o mozolech, držení těla, stavu mužových bot, přestože přesně tytéž poznámky by se hodily na člověka, který má sobě staré šaty, protože si právě pro své potěšení za domem staví nový zděný gril, dal se tetovat, když mu bylo sedmnáct a byl opilý, a kráčí kývavou chůzí, protože mu pod nohama klouže mokrý chodník. Jaká nafoukanost! Jaká urážka bohatých, zmatených a mnohotvárných lidských zkušeností!
A podobně tomu bylo i s mnohem očividnějšími důkazy. Otisky nohou v záhonu ve skutečném světě s největší pravděpodobností udělal umývač oken. Výkřik v noci nejspíše pocházel od člověka, který musel vstávat a z výšky došlápl na obrácený kartáč.

6 06.03.2016

"Rád bych se na něco zeptal," řekl jsem konečně. "Myslíte si, že by bylo rozumné pracovat na teorii, o které si skoro všichni myslí, že je to nesmysl?"
"Jenom za jediné podmínky," řekl.
"A sice?"
"Že vy sám si nemyslíte, že je to nesmysl."
"Nevím o ní tolik, abych to dokázal posoudit."
Zasmál se. "Možná, že kdybyste o ní věděl víc, tak byste na ní stejně pracovat nechtěl.."
"Chcete říct, že jsem možná příliš hloupý, abych se dokázal správně rozhodnout?"
"Ne nutně. Třeba naopak nemáte dost vědomostí, nebo je nemáte dost dlouho na to, aby vás to zkazilo. Příliš mnoho vědomostí může taky vadit."

5 24.02.2016

„Povězte mi, dobrý muži,“ otázal se, „ona to pivo pije, nebo se jím oplachuje?“
„Pije,“ řekl hořce Hadrián.
„Velmi pozoruhodné,“ řekl muž, „slon a pije pivo.“
„Velice lituji, že jsme vám splašili koně,“ omlouval se Hadrián, „Růženka jim nechtěla ublížit, opravdu.“
„To nestojí za řeč, příteli,“ řekl muž a pokynul štíhlou rukou. „Už o tom nemluvme, prosím. Příjemné rozptýlení. Povězte mi, pije ještě něco jiného kromě piva?“
„Ano,“ řekl Hadrián úsečně. „Všechno.“
„Úchvatné!“ řekl muž. „Jestliže tak zapůsobila na moje šedáky, byl bych rád viděl, co udělala ze štvanice,“ dodal s veselou jiskřičkou v očích.
„Musím říci, že to bylo velice malebné,“ přiznal Hadrián a zašklebil se. „Nikdy jsem neviděl tolik lovců spadnout najednou.

už bych si měl zase oživit slovenčinu - i když jako šohaj ze Slovácka jsem k ní měl vždycky blízko. Tato knížka by mohla být to pravé.
(Přestože jsem se autentickým zážitkům dokázal vyhnout tím, že jsem se narodil o něco později).

neznám... je to vhodná knížka do knihovny gymnazia? Nebo už je moc těžká?

obsahuje: Kočka, která uměla číst pozpátku -- Kočka, které chutnal dánský nábytek -- Kočka, která rozsvěcovala a zhasínala

21.02.2016

Před patnácti let jsem našel na netu tento článek. Tak ho sem přidávám.

Tajemství MS Windows 95
Malé upozornění: Jedná se opět o NEOVĚŘENOU zprávu z jedný konference, ale rozhodlo, když jsem o tom četl ještě i na stránce jednoho fandy Tolkiena. Je to naprostá kravina a nevěřím tomu, nejspíše se jedná o žert (narážka na Gandalfův pokus s Prstenem ve Společenstvu prstenu), ale kdo ví, Bill G. je všeho schopen... :-) Každopádně nepřijímám žádnou opovědnost za zničeny CDčka a mikrovlnky (mě osobně stačilo, když jsem do ní jednou omylem dal pozlacenej talíř, páni to bylo něco! Kam se na to hrabe většina ohňostrojů :-)
Nedávno mě jeden z mých kamarádů, počítačový kouzelník, poctil návštěvou. Jak jsme se tak bavili, zmínil jsem se, že jsem nadávno nainstaloval Wokna 95 na svém PC a že jsem s tímhle operačním systémem velmi spokojený. Při té příležitosti jsem mu také ukázal Windows 95 CD. K mému překvapení ho hodil do mikrovlnky a zapnul ji. Samozřejmě jsem se na něj docela naštval, protože pro mě bylo důležité, ale on řekl: "Neboj, nic se mu nestane." Po pár minutách CDčko vyndal, dal mi ho a řekl: "Pozorně si ho prohlídni." K mému překvapení bylo CD docela chladné na dotyk a zdálo se být těžší než předtím. Nejdřív jsem nic neviděl, ale potom na vnitřním kraji díry uprostřed CD jsem uviděl nápis; nápis hezčí, než jaký jsem kdy viděl předtím. Nápis se pronikavě jasně lesknul a ještě jakoby zářil vzdáleně, jako kdyby z velké hloubky:
4F6E65204F5320746F2072756C65207468656D20616C6C2C204F6E65204F5320746 F2066696E64207468656D2CDA4F6E65204F5320746F206272696E67207468656D20 616C6C20616E6420696E20746865206461726B6E6573732062696E64207468656D
"Nerozumím ohnivému písmu," řekl jsem.
"Ne," řekl "ale já rozumím. Znaky jsou v Hexu, starým způsobem, ale v obyčejné angličtině říkají:
One OS to rule them all, One OS to find them,
One OS to bring them all and in the darkness bind them
________________________________________
Jeden OS vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže

3 13.02.2016

vlastně máš pravdu, i když prsten byl objeven v hobitovi. Tak já to převeksluju....

13.02.2016

Tajemství MS Windows 95
Malé upozornění: Jedná se opět o NEOVĚŘENOU zprávu z jedný konference, ale rozhodlo, když jsem o tom četl ještě i na stránce jednoho fandy Tolkiena. Je to naprostá kravina a nevěřím tomu, nejspíše se jedná o žert (narážka na Gandalfův pokus s Prstenem ve Společenstvu prstenu), ale kdo ví, Bill G. je všeho schopen... :-) Každopádně nepřijímám žádnou opovědnost za zničeny CDčka a mikrovlnky (mě osobně stačilo, když jsem do ní jednou omylem dal pozlacenej talíř, páni to bylo něco! Kam se na to hrabe většina ohňostrojů :-)
Nedávno mě jeden z mých kamarádů, počítačový kouzelník, poctil návštěvou. Jak jsme se tak bavili, zmínil jsem se, že jsem nadávno nainstaloval Wokna 95 na svém PC a že jsem s tímhle operačním systémem velmi spokojený. Při té příležitosti jsem mu také ukázal Windows 95 CD. K mému překvapení ho hodil do mikrovlnky a zapnul ji. Samozřejmě jsem se na něj docela naštval, protože pro mě bylo důležité, ale on řekl: "Neboj, nic se mu nestane." Po pár minutách CDčko vyndal, dal mi ho a řekl: "Pozorně si ho prohlídni." K mému překvapení bylo CD docela chladné na dotyk a zdálo se být těžší než předtím. Nejdřív jsem nic neviděl, ale potom na vnitřním kraji díry uprostřed CD jsem uviděl nápis; nápis hezčí, než jaký jsem kdy viděl předtím. Nápis se pronikavě jasně lesknul a ještě jakoby zářil vzdáleně, jako kdyby z velké hloubky:
4F6E65204F5320746F2072756C65207468656D20616C6C2C204F6E65204F5320746 F2066696E64207468656D2CDA4F6E65204F5320746F206272696E67207468656D20 616C6C20616E6420696E20746865206461726B6E6573732062696E64207468656D
"Nerozumím ohnivému písmu," řekl jsem.
"Ne," řekl "ale já rozumím. Znaky jsou v Hexu, starým způsobem, ale v obyčejné angličtině říkají:
One OS to rule them all, One OS to find them,
One OS to bring them all and in the darkness bind them
________________________________________
Jeden OS vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže

13.02.2016

woodward: já mám rozhodně ve svém překladu od Zory Wolfové poctivého Johna.
Nicméně vlastním Trosečníky z Vlaštovky, kde je místo Nancy Vlasta... a opičák Drmola. Jan je tam také. Ale ty ilustrace jsou opravdu kouzelné.

10.02.2016

woodward: to je asi taková otázka jako co mají pardubičtí proti královéhradeckým

10.02.2016

není problém, já jsem si ji v antiku koupil, dokonce víckrát a přebytky jsem jako obvykle rozdal....

10.02.2016

kdepak je má kravička?
Tady
http://www.databazeknih.cz/diskuze-o-knize/kdepak-je-ma-kravicka-17175

i s qwillovou modifikací.....

05.02.2016

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Oooook? Oook ook eek ook! "
To je Knihovník!
To není můj tatínek!

qwillova modifikace:

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Oooook? Oook ook eek ook! "
To je opic... a do prdele!
To není můj tatínéééééééééék!

05.02.2016

při čtení Soudných sester Terryho Pratchetta je dobré znát jejich předlohu - Macbetha.
Před léty jsem zhlédl toto představení ve zlínském divadle v provedení slovenských herců Labudy mladšího i staršího. Nemělo to chybu, zahráli to s ohněm jim vlastním.

odtud mají Buty svého Krtka: (to pěkně začíná, kytka-lopata)

Všichni básníci mají rádi krásná jména, a proto když Žejdlíček začal psát básně, vybral si jiné jméno a říkal si Květík.
Jednou k němu Neználek přišel a povídá:
"Poslyš, Květíku, nauč mě skládat básně. Chtěl bych být také básníkem."
"A máš vůbec nadání?" zeptal se Květík.
"Samozřejmě že mám. A jaké!" odpověděl Neználek.
"Musíme si to vyzkoušet," řekl Květík. "Víš, co je to rým?"
"Rým? To nevím." řekl Neználek.
"No přece, když končí dvě slova stejně," vysvětloval Květík. "Například: žert - čert, láska - páska. Rozumíš?"
"Rozumím."
"Tak řekni rým na slovo kytka."

"Lopata," odpověděl Neználek.

9 25.01.2016

Počátek této říkanky vznikl na diskuzním serveru www. lopuch. cz v klubu Zeměplocha při dlouhém čekání na to, až vyjde ilustrovaná kniha Kdepak je má kravička? , za podpory několika fanoušků a již teď má desítky slok. Pokud ji chcete rozšířit o další sloky, stačí nám je jen napsat na email discworld@discworld. cz

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Co tak zízáš, haboune? "
To je Nac Mac Fígl!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Oooook? Oook ook eek ook! "
To je Knihovník!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "JE ČAS JÍT, CHLAPČE! "
To je Smrť!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "A seržo, nedáme si radši nějakej gáblík? "
To je Noby!
To není můj tatínek!


Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Ano, Vložte své jméno! "
To je iPako!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "KVÍK! KVÍK! "
To je Krysí Smrť!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "A čím jsem si zase zasloužil tohle? ! "
To je Mrakoplaš!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Chceššš mlíííko, mňaum! "
To je Silver!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Kvestóóór! "
To je Arcikancléř Výsměšek!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "O mě nemůže nikdo říct, že bych se vměšovala! "
To je Bábi Zlopočasná!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Ach, jejky, jejky! "
To je Žlučoblij, oh bůh kocoviny!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Když já ti nevim, Noby... "
To je seržant Tračník!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "... kašly, kašly, sííp, sííp... "
To je hudební ředitel Opery, pan Sardelli!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Když si to budeš škrábat, bude to víc svědit! "
To je paní Kosmopilíková!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "... proktapánužzasenatofyšlu... "
To je Otto Schrecklich!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Ho Ho Ho! "
To je Otec prasátek!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Klap! Klap! "
To je Zavazadlo!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Jééé! Vy jste barbar? "
To je Dvoukvítek!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Jejky. "
To je Anežka Nulíčková!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá ne mě: "Opravdu? Říkáte, že já musím? "
To je lord Vetinari!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Já jsem mu to říkal! A stejně si zase dělá vše po svém! "
To je Albert!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Není to tvůj tatínek! Och, promiňte, zase ta moje jasnozřivost. "
To je paní Bochánková!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Je to vaše oficiální prohlášení? "
To je Mikuláš ze Slova!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "To je paní Ježkováá, i když se neschováá, věrnost si uchováá.
To je Stařenka Oggová!
To není můj tatínek!

Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě: "Podržte mu na chvíli ocas, děkuji. "
To je moje maminka!
To není můj tatínek!

1 25.01.2016

„Znáš Roba Roye? Sir Walter Scott napsal román, který se tak jmenuje.“
„Viděl jsem film,“ řekl Clayton. „Nosil sukni.“
„Nosil kilt, jak to bylo obvyklé u Skotů na vrchovině, když pochodovali přes mokrá vřesoviště ve slatinách. V té době to také byl symbol příslušnosti k jistému klanu. Během jakobiánského povstání přišly klany o svá jména a byly vyhnány ze země. Rob Roy byl vůdcem klanu MacGregorů. Ale změnil si jméno na Campbell. Roy znamená, že měl rezavé vlasy,“ řekl Qwilleran.
„Jak to všechno víte?“
„Čtu. Čteš také, Claytone?“
„Ano, čtu hodně. Teď čtu Filozofii civilizace od Einsteina.“
„To jsem rád, že nečekáš, až to někdo zfilmuje . . .“

24.01.2016

"Celý život jsem četl knihy, abych jim porozuměl – nebo jsem si aspoň myslel, že to dělám. Patrně to byl omyl.“
„Omyl nebyl v tom, co sis myslel,“ opáčil Zapp a znovu si zapálil vyhaslý doutník. „Omyl byl v tom, že jsi to dělal.“
„Mám jenom jediný dotaz,“ řekl Philip. „Jaký smysl má – při vší úctě k tobě – diskutovat o této přednášce, když podle tvé teorie nebudeme diskutovat o tom, co jsi skutečně řekl, ale jen o nějaké své zkreslené vzpomínce nebo subjektivní interpretaci?“
„Smysl to nemá žádný,“ odpověděl s gustem Zapp, „pokud chápeš smysl jako naději, že dospějeme k nějaké pravdě. Ale už jsi v takových diskuzích nějakou pravdu objevil?“
„Tak proč tady vůbec jsme?“ vykřikl Philip a rozhodil ruce.
„Jsme tu samozřejmě proto, abychom udržovali tradici univerzitního bádání o literatuře. Udržujeme si své společenské postavení tím, že veřejně provozujeme jistý rituál jako kterákoli jiná skupina lidí pracující v oblasti slova – právníci, politikové, novináři. A protože jsme pro dnešní den svou povinnost splnili, nepůjdeme se něčeho napít?“

1 24.01.2016

knihovny a knihovníci:

Arcikancléř upřel na kvestora zkoumavý pohled.
"Knihovník je opice?"
Chvíli trvalo, než se kvestorovi podařilo celou situaci alespoň částečně objasnit, a když skončil, arcikancléř prohlásil: Tak vy se mi tady snažíte říct, že ten chlap, co dělal původně knihovníka, se působením magie změnil v opici?"
"V lidoopa, arcikancléři."
"Tak něco takového tady nemůžeme trpět. V žádném případě. Nikdo nestojí o to, aby se nám po celé univerzitě potulovaly veliké chlupaté . . . kdovíco!" prohlásil arcikancléř rázně. "Zbavte se ho!"
"Pro pána, to ne! Je to nejlepší knihovník, jakého kdy univerzita měla. A kolik na něm ušetříme!"
"Proč? Co mu platíme?"
"Buráky," odpověděl kvestor okamžitě. "A kromě toho je to jediný tvor, který ví, jak knihovna skutečně funguje."
"Tak ho proměňte nazpět. To je houby život, když musí chlap trávit život v opici."
"Lidoopovi, arcikancléři. Obávám se, že tomu dává sám přednost, být lidoopem."
"A jak to, do pihele, můžete vědět?" podíval se na něj arcikancléř podezíravě. "Nebo snad mluví?"
"Říká Ooook!, arcikancléři."

4 24.01.2016

prolog:

I vedl jej ďábel na horu vysokou a ukázal mu všecka království okrlšku země najednou.
A řekl ďábel: Toběť dám všecku moc i slávu, nebo mně dána jest a komuž bych koli chtěl, dám ji.
Ev.sv.Lukáše, 4,5

Protož ty pokloníš-li se přede mnou, totoť vše tobě dám:
úplné zrušení daní od obyvatelstva do roku 1965
pracovní týden 35 hodin, na těžších pracovištích hodin 30
zmizí těžká fyzická práce
SSSR předstihne Spojené státy v absolutním objemu výroby, postupně i ve výrobě na jednoho obyvatele, od roku 1961 až 1970
do roku 1971 až 1980 bude mít každá rodina, včetně novomanželů, bezplatný konfortní byt
bude zavedeno bezplatné užívání komunální dopravy a začne se přecházet k bezplatnému veřejnému stravování
budou zdarma komunální služby, jako voda, plyn, otop

Deník Práce, 1957

24.01.2016

SONET PRVNÍ
o zachránění

Když vrh jsem smyčku na dveře
a když jsem v ní už visel,
na život, na smrt láteře,
bídnější nežli sysel,

když jsem v té smyčce visel
v nejbezuzdnější nevěře,
v nic, v nic už, v pranic nevěře,
chladný jak systém čísel,

tu vyšla z půdy krásná žena,
půl anděl a půl obrázek,
a přeřízla můj provázek.

Jaká se stala se mnou změna?
Pryč, smrti, bído, skelety -
Roberte, žij! Piš sonety!

vzpomínáte? Já také....

Šel malíř chudě do světa.
No - jak se dařívává
těm, které živí paleta
a skromná česká sláva?

Hrníčku - říkal, vař mi, vař,
peníze nejsou v míšku.
A kreslil dětem slabikář,
tu nejkrásnější knížku.

Tu oslík, slimák, strom a mrak,
jeleny kreslil, srnce.
Ty malé dával za šesták
a větší po korunce.

A tu je majka, pták a klec,
had, úly, čmelák, raci.
Být umělcem je hezká věc,
však, žel, se nevyplácí.

A přece byl tak bohatý
jak nikdo v širém kraji.
Byl z těch, ač neměl dukáty,
kdo nejvíc rozdávají.

Můj Bože, měl-li jaký hřích,
odpusť mu, nic to není!
A dej, ať se má v nebesích
jako o posvícení.

7 24.01.2016

"Nasraví!" řekl bafutský Fon.
"Ať nám slouží," řekl jsem bezmyšlenkovitě.
"Co je to?" zeptal s Fon se zájmem.
"To se říká, když se pije."
"To samý, co nasraví?" otázal se Fon zvědavě.
"Ano, totéž."
Chvíli tiše seděl, jen rty se mu pohybovaly, jak zřejmě porovnával přednosti obou přípitků. Pak opět zvedl sklenici.
"Ať složí," řekl.

(tak tenhle přípitek už v životě nezapomenu....)

7 24.01.2016

5. Jazykové experimentování a hříčky se záporem.
(Lidové noviny 17.11. 1922)
Chcete ještě jeden důkaz, že tento svět a zejména jeho lidstvo je něco špatného, nepovedeného a hříšného, a že v něm naprostou převahu mají různé vady, nedostatky a úhony? Nuže, o tolika lidech můžete říci, že jsou nemehlo, nešika, nemotora, nebo dokonce nekňuba; žádný však není mehlo, šika, motora nebo kňuba; patrně takových na tomto světě není. Kdo není zrovna nekňuba, je zase snadno nemrava, necuda či nestyda; ani jednou o někom neřeknete, že je cuda a styda a mrava, ani kdyby se tvářil sebesvětěji. Žádné dítě na světě není posedný zbeda; nenajdete člověka vrlého, mravů urvalých, schopného jen samých vázaností a pravostí, omaleného , odbytného, tečného a vůbec japného, člověka, který by byl dbalec, douk, cita a nasyta, duživec, mluvně a božák. Nikdo nemůže mít tolik duhů a mocí, jako má neduhů a nemocí. Vejdete-li ven, potká vás možná nehoda nebo nesnáz, ale nikdy hoda nebo snáz. Neboť lidé nejsou schopni vole, nýbrž jenom nevole, a umí-li každý na vás nevražiti, vražiti není sto nikdo. Marně byste se ohlíželi, kde je na světě nějaká řest nebo plecha či švar, vše je nešvar a neřest a neplecha. Potrefí vás neštovice, ale nikdy ne blahodárné štovice. I nebe je záporné, a jsou-li lži světa prostě nehorázné, není jediné mírné, přijatelné lži horázné. Budiž vám v této zdrcující převaze záporu nad kladem a špatností nad dobrem útěchou aspoň to, že můžete být stvůrou nebo naopak nestvůrou, a přitom na žádné straně nic netratíte.

3 24.01.2016

Oddaný?" Pan Kaplan zavřel oči. Zavrtěl lítostivě hlavou. "Oddaný je krásný slofo, pamprésor - ale nevystíhá mýho cita."
"A co upřímný?"
"Učimný je moc opyčejnský - cha! Už mám ho! Krásný! Špíčkový! To je slofo!"
"Povězte nám," žebronil Sam Pinsky.
"Superlatývní!" řekl Hymie Kaplan.
Třída oněměla. Tvůj superlativní bratr Hymie. Výkon vskutku mistrovský.
. . .
"Kaplan," zubil se pan Pinsky. "Dneska ste byl úžasnej. Kde ste slyšel takový bezva slovo?"
"Superlatývní?" vychutnával pan Kaplan ty zvučné slabiky. "Krásný slofo . . ."
"To bych řek!" lebedil si pan Pinsky. "Parátní. Šůžový! Ale jak ste ho našel?"
"Jak? Já dívám a čemýšlím. A dyš vidím, jaký lidi moh muj prátr mít za prátry - tak mezi nima su perla . . ."

nojo, to si budu muset přečíst - třeba tam píše něco i o fotbalu na Slovácku - za totáče a za Himla jsme tam vybudovali docela hezký stadion, pak se z toho stal SYNOT a to už nebudu komentovat

zabij bobra - zachráníš strom - získáš papír na další knihy - na dalších padesát stínů
motto mého profilu

Děkuju za upozornění na knihu - jeden moudrý člověk řekl, že pokud se někdo zajímá o filozofii, měl by začít studiem matematiky. Což já už dlouho úspěšně odkládám. No ale třeba ještě není pozdě.

dedikace:

Připisuji tuto knihu památce MUDr. Růženy Novákové.
Nevede mne k tomu záliba v originalitě, i když vím, že jen málo autorů
věnovalo svá díla vlastním tchyním.
Té vášnivé čtenářce všech literárních druhů
(ještě ve svých osmdesáti letech si koupila
příručku karate)
však vděčím za mnoho
myšlenkových podnětů. Do života
druhých lidí vstupovala totiž většinou
velmi rozumným způsobem -
prostřednictvím své rozsáhlé knihovny.

17.01.2016

kousek z knížky:

Řekněme, že tenhle medvěd byl trošku praštěný. Zlí jazykové tvrdili, že to je proto, že má rádio. Díky rádiu mohl poslouchat zprávy z celého světa a slyšel spoustu zajímavých věcí. Jenže jeho kamarádům připadalo, že to jsou jen samé tlachy. Medvěd měl každopádně pořád hromadu nápadů. Na světě bylo na tisíc podivuhodných věcí, o kterých musel přemýšlet. Takže když se neustále zadumaně procházel lesem, nic neslyšel a nic neviděl, ostatní jen vrtěli hlavou a říkali si: No jo, medvěd!"

(A medvědice se také objevila. Brýlatá. A v mém případě i knihovnice. A nemáme televizi. Zato máme rádio)

2 29.12.2015

Nejvíc jsme se zasmáli, když jsme se dozvěděli, že právě toto Gerryho dílko bylo zahrnuto do seznamu knih požadovaných při zkouškách z literatury. Durrell se nikdy systematicky nevzdělával. Vyučovala ho nekonečná řada podivných individuí, která ho naučila všechno možné, jen ne pořádně číst, psát a počítat. Dostává mnoho vděčných dopisů od studentů, kteří píší, že aspoň zkouška z anglické literatury, když už z ničeho jiného, je teď příjemná. (Jacquie Durrellová - Zvířátka v mé posteli)

Z pobočky městské knihovny Praha - Opatov (je tam jediná artotéka) jsem si půjčil na půl roku Rembradtův obraz Noční hlídka. Nedávno jsem viděl holandsko - polský film Rembradtova Noční hlídka, tak se kochám. No a další Noční hlídku napsal Terry Pratchett - jedna z nejlepších knih autora.
Noční hlídku od Lukjaněnka jsem nečetl, viděl jsem kousek filmu. Možná se k němu někdy vrátím.