Dvakrát do Kamerunu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha je složena ze dvou částí - Bafutští chrti a Zoo v kufru.

Obě části vyšly též jako samostatné knihy a jsou v nich popsány dvě Durrelovy výpravy do Bafutského království, jemuž vládl rukou pevnou, ale veselou bafutský Fon, neomezený vládce, majitel několika žen, Durrellův přítel a milovník tance a tvrdého alkoholu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11416/big_dvakrat-do-kamerunu-fin-11416.jpg 4.772
Žánr:
Literatura světová, Humor

Vydáno: , Panorama
Originální název:

The Bafut Beagles, 1965


více info...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Dvakrát do Kamerunu

vandalka
15.07.2021

Kniha, kterou s námi v dětství četla máma. Kniha, kterou jsem později v životě sama četla opakovaně. Kniha, kterou jsem předčítala svým dětem, navzdory jejich počátečnímu odporu. A dopadlo to stejně, jako když jsem jim chtěla číst "tu knihu o králících" - počáteční zděšení nad tak ohavnou a nudnou představou se přetavilo v závislost a neustále škemrání, ať čtu dál, ještě kousek, ať nepřestávám :) Fonovy hlášky se u nás dokonale zabydlely. Takže ano, doporučuji všemi deseti, všem věkovým kategoriím, pokud se nejedná o lidi, kteří mají odpor ke "žvížatům" všeho druhu. Já humorné knihy většinou nedávám, ale durrelovky patří k čestným výjimkám a Dvakrát do Kamerunu mám od něj snad nejraději.

Abroš
19.02.2020

Skvělé vyprávění,náčelník mě rozesmál.


ArwenAragorn
13.06.2019

Hezky popsané výpravy autora do Bafutského království.

alef
20.02.2019

„Na světě snad neexistuje místo, které by se dalo srovnat s tropickým lesem s jeho nevyčerpatelnou zásobou překvapení a nekonečným množstvím záhad. V Jižní Americe jsem uviděl, jak se cosi, co jsem považoval za padlý kmen, proměnilo v tapíra a odkráčelo. Něco podobného se mi stalo i v Malajsii, když se ulomený pahýl větve na stromě náhle začal hýbat — byl to hmyz podobný láhvi opatřené nožičkami. Když jsem se poprvé dostal do deštného lesa v západní Africe, pozorně jsem sledoval, jak průvodce ohýbá větvičky a listy, aby vyznačil naši stezku, když jsem to poprvé zkusil sám, během hodiny jsem se beznadějně ztratil. Vkročil jsem v Malajsii na mýtinu a během tří minut jsem byl pokryt nečetnými pijavkami, které jakoby seskakovaly z listů přivábeny к mé osobě jakýmsi tajuplným radarem."

„Nesmírná rozmanitost živých tvorů obývajících tropy je zarážející."

Někdy na gymnáziu (a to už je opravdu strašně dávno) jsem přečetla téměř všechny Durrellovy knížky, v té době jsem hltala ledacos, různě přeskakovala mezi žánry (ostatně to dělám asi doteď, teď už jsem ale vybíravější :-)), to se ale nestalo u knížek pana Durrella, ty mě opravdu chytly a já je přečetla v rychlém sledu, téměř jednu za druhou, mezi nimi i Dvakrát do Kamerunu, kterou mám doma, zůstala pozapomenutá hluboko v knihovně a včera, když jsem hledala jinou knihu, jsem ji objevila a s nostalgií do ní nahlédla. Bylo to moc příjemné setkání, po letech, připomněla jsem si, proč jsem měla (a mám) knížky pana Durrella tak ráda. Jeho životní nadhled, smysl pro humor mi opravdu jsou blízké, a jeho životní cesta je vážně obdivuhodná.

Dnes si často stěžujeme, že děti málo čtou (a asi je to i pravda), a já si tak trochu u čtení přemýšlela (je to na zvážení pro vás, vážení učitelé :-), jak by knížky pana Durrella šly ve škole výborně využít. Vážně si myslím, že se výborně hodí, a nemyslím tím zrovna hodiny Českého jazyka (kde by se samozřejmě daly také velmi dobře využít), ale naprosto nenásilnou formou a asi i celkem jednoduše, by se daly využít pro mnoho jiných účelů.

Co totiž v téhle knížce najdete? Úžasný, vyčerpávající, a přitom vtipný a naprosto přirozeně lehce čitelný a pochopitelný popis zoologické sběratelské expedice do deštného pralesa v západoafrickém Kamerunu, kde pan Durrell sbíral zvířata pro zoologické zahrady. Knížka obsahuje kromě výborného a vtipného líčení cesty a návštěvy bafutského vládce, bezpočet čtivých! popisů různých druhů ptáků, plazů i savců žijících v deštných pralesích, vysvětluje jejich způsob života a potravní zvyky, jejich anatomii, nenásilně ukazuje na systémy evoluce, vývojové vztahy jednotlivých skupin živočichů, zasvěcuje do etologie (seznamuje s vrozeným a získaným chováním), a ukazuje, jaké prostředí je pro které živočichy přirozené.

Jinak řečeno, knížky pana Durrella, to je biologie živočichů a environmentální výchova na dlani :-), navíc s jednou nezanedbatelnou přidanou hodnotou – jsou opravdu nesmírně čtivé!
Když budou děti číst knížky pana Durrella, nejen, že nejspíš zvládnou hodně ze základního učiva základní školy, ale navíc, nebo možná především! ... naučí se toho daleko víc ... totiž, o postavení člověka v přírodním systému, o tom, že není tak výlučné, ale na druhou stranu je výlučné natolik, že s sebou nese odpovědnost! Pan Durrell naprosto nenásilnou, příjemnou a veskrze čtivou formou ukazuje na provázanost prostředí, na ekologické problémy, ... a tak možná přispívá k tomu, vytvořit si na tahle témata svůj vlastní názor.

Já bych se za knížky pana Durrella do škol určitě přimlouvala! Posuďte sami. :-) 
„Ve světě savců se setkáme s nápadným kontrastem mezi něžnými obrovitými vegetariány afrických lesů, gorilami — kteří mohou vážit stejně jako tři dospělí muži a vestoje měřit téměř dva metry - a drobounkými drápkatými opičkami amazonského pralesa, jejichž párek by se pohodlně vešel do čajového šálku. Najdeme tu tabony, ptáky budující kupy z dějícího listí a půdy, které fungují jako líhně pro vajíčka, i zoborožce, ti zazdívají své družky do stromových dutin, jako by se chtěli ujistit, že vejce opravdu vysedí. Jsou tu goliáši, brouci velcí jako mužská pěst. Viděl jsem pohybující se proud mravenců kilometr dlouhý a nepřehledné spousty hmyzu, který před nimi v panickém strachu vylétal nebo vyskakoval ze země. Ačkoli však létající hmyz dokázal uniknout mravencům, nezachránil se před mravenčíky, ptáky sledujícími armádu mravenců nebo letícími před ní — snadno tak přijdou к chutnému soustu. Existuje dokonce pralesní příbuzná žirafy, okapi (objevená až ve 20.století, tak dobře je mezi stromy ukrytá), a drobná antilopka trpasličí, vysoká jen 30 centimetrů a s nožkama tenkýma jako tužka. V tropickém lese se setkáme se spoustou druhů kočkovitých šelem od jihoamerického jaguára, krásně černě skvrnitého na podkladu zlatožlutém jako chryzantéma, po černou formu levharta, který žije v Asii a má srst zbarvenou jako eben."

meluzena
03.07.2017

Nezaujala.
Květnatý jazyk by sám o sobě byl krásný, ale tady působí vyumělkovaně, rádoby humor založený na lámané angličtině domorodců je sitcomově prvoplánový (napíšete „perdel“ a čtenář se zasměje).
Chybělo tam TO, co člověka nutí číst dál.

Lili
29.08.2016

Krásná kniha. Durrell je skvělý vypravěč!

UKÁZKA:
A pak jsem najednou zahlédl, jak se v trávě na louce mezi námi a sítěmi hýbe cosi podivného. Na první pohled to připomínalo podlouhlý černobíle pruhovaný balón, který tu a tam vyskočí nad trávu. Nedokázal jsem v mlžném jitřním oparu rozpoznat, co to je, a tak jsem očima upozornil lovce a mlčky ukázal.
„To je to žvíže, páne," zašeptal jeden.
„Už lezla na zem, už lezla na zem," prohlásil druhý radostně.
„Veverka?" zašeptal jsem, protože jsem si nedokázal tu prapodivnou kulatou věc spojit s žádnou částí veverčí anatomie.
„To je ocas, páne," vysvětlil mi jeden z lovců, a abych nebyl na pochybách, dodal: „To je ten kus, co má u perdele."