qwill komentáře u knih

František má rád Kateřinu! A Miloše snad ještě víc - donutil ho k práci!!
Saturnin na vedleší koleji!
A k tomu tak nějak bokem sekundují protagonisté původního díla.....
No ale celkem to ušlo, pobavil jsem se.

5 21.06.2018

Není sice tak humorná, jako první díl, ale mně se líbila moc.

1 01.04.2016

v pětadvaceti se mi dostala do rukou.... hned jak vyšla. Paráda. A pořád je....

4 31.03.2016

a co je to VŠECHNO z mateřinky? Opravdu by to mohlo stačit.... teplé koláčky a studené pivo dělájí i hobitům dobře.....

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej si pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Žij vyrovnaně- trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

13 30.03.2016

Papaderos se otočil. A pronesl tu rutinní výzvu: „Jsou nějaké dotazy?“
Sál zalehlo ticho. Ty dva týdny nanesly otázek na celý život, ale v ten okamžik bylo jen ticho.
„Žádné otázky?“ Papaderos pročesával sál pohledem.
A tak jsem se zeptal: „Doktore Papaderosi, co je smyslem života?“
Následoval obvyklý smích a lidé se začali vrtět jako před odchodem.
Papaderos zvedl ruku, uklidnil sál a dlouho se na mě díval a očima se ptal, jestli to myslím vážně; z mých očí vyčetl, že ano.
„Odpovím na vaši otázku.“

Skutečně odpověděl.
Hezká knížka, první, kterou jsem od autora četl. Pak ještě mateřská školka. Ale poslední už jsou nějak ujeté.

7 30.03.2016

Originál Leo Rostena je úplně jiná kniha. Zrovna tak první překlad od Pavla Eisnera - hemží se to tam jidiš, takže dnes si to už málokdo dokáže patřičně vychutnat. Ale ve své době to byl špičkový překlad.
Původní myšlenka díla - potíže se vstřebáváním nemateřského jazyka - je všude stejná. Třeba se dočkáme i třetího překladu a ten bude zase úplně jiný a stejně dobrý.....

ano, i toto je či byla pravda:

Jeviště bude zdobit Světlonoš a Fortuna. Umístění nahaté krasavice do kulturního stánku bylo podepřeno ještě jedním vážným argumentem. V žádné obci v celém okrese sochu ženy dosud neměli. Jediná byla v okresním městě před obchodním centrem, ale ta znázorňovala cyklistku opírající se o bicykl. Cyklistka žádné dívčí tvary neměla, je oblečena do jakési plandavé teplákové soupravy a má ztrhané rysy ve tváři. Vskutku působí dojmem, jako by právě ukončila Závod míru a dozvěděla se, že ji zapomněli zapsat do seznamu závodníků a ona musí celou trať absolvovat ještě jednou. Různí vtipálkové tvrdili, že je ztrhaná z objížděk po obchodech v okolních vesnicích, když shání to, co v obchodním domě nemají.

3 23.03.2016

žil jsem tam třicet let a některé osoby poznávám....

Začátek je dokonalý:
Učitel sice nemá velký dům, ale Trnávčané vědí, že učitel je osoba chráněná obecným zájmem, protože učí děcka. Děcko vyroste, zdědí vinohrad. A musí umět odhadnout, kolik mu letošní násada může vynést. Kolik utrží za burgundu a kolik za vavřince. A jestli se vyplatí vinohrad pojistit. A kolik cukru přidat do druháku, aby to Pražáci nepoznali.

Jak říkám, dokonalý úvod příběhu.....
a ve škole to pokračuje také moc hezky:
Pátého září měli v sedmé A první hodinu ruštinu. V tomto případě by bylo sice příjemné oddálit aspoň trošičku začátek vyučování, ale současně bylo zcela marné v to doufat. Boba totiž naneštěstí učila strašně ráda a na každé zazvonění čekala jako koza na první jarní pažitku.

3 22.03.2016

četl jsem několik překladů - ovšem překládat George jako Jiřího je v tomto díle zvrhlost, která ničí celý dojem. O těch dalších ani nemluvě....

Knížku sepsal velký obdivovatel principů, které pro šachy objevil Dr. Siegbert Tarrasch. A ing. Hora tyto principy vštěpoval celým generacím svých svěřenců. Patřil jsem mezi ně, hráli jsme za stejný oddíl.
Velmistrem jsem se sice nestal, ale zato vím, jaké zásady neustále porušuju. Prostě mi to nedá a jsem zvědav, co soupeř udělá, když zahraju poněkud nezvyklý tah.... třeba hned v třetím tahu.

2 21.03.2016

Oni si občas Opočenský s Houškou nehorázně vymýšlejí, ale čte se to dobře pořád. Jenom bych možná doporučil k tomu přečíst knížku Vítežslav Houška - Vzpomínky reakcionáře a kverulanta. Ovšem některé historky jsem slyšel od pěti různých šachistů v pěti variantách.

2 21.03.2016

už ji mám doma a jsem šťastný jak blecha.... je ještě lepší, než jsem si myslel. Takové knížky se dnes prostě nevydávají - mají sice hezkou formu a načančanou obálku, ale obsah už tam jaksi chybí.
Pět hvězdiček je málo. Kniha dokonale doplňuje foglarovky, ransomovky, májovky, verneovky a vůbec knížky k životu potřebné....

9 20.03.2016

omlouvám se za svůj předchozí komentář - Knihovník tam je. I když jenom velmi nepřímo a navíc až na str.462.:

"Všichni krakové na ni upřeli oči, a to byla první z jejich mnoha chyb, protože velitel Elánius se na ně vrhl, jak se říkalo v Ankh-Morporku, jako Knihovník, když ho někdo nazval opicí."

A to je taková malá definitivní tečka za zeměplošským Knihovníkem. A já jsem si ho původně představoval nejmíň jako mašinfíru. Ach jo.

2 17.03.2016

zvláštní kniha, nutí k samostatnému myšlení a vyciťování. Narodil jsem se v době, kdy byla napsána - z dnešního hlediska informační pravěk, doba před neolitem.... scifisté z dnešního pohledu teprve slezli ze stromů. Nebo přece jenom ne?

10 16.03.2016

Není to Pratchett sám, jede v tom s Gaimanem. Ani Kantůrek s tím toho víc nesvedl.
Přesto dávám pět hvězdiček - oba jsou dobří, ale Gaiman píše čím dál víc americkým způsobem a na těch jeho knížkách je to poznat. Nejsou špatné, čtu je, hvězdičky dávám, doporučuju, ale moje krevní skupina je Pratchett.

5 16.03.2016

dobře je celý děj knížky popsán v knížce Buch:

Blíže nezjištěný poškozený si stěžoval, že se jim ztratila kráva. V tom spočíval příběh.
Strana jedna začínala velmi slibně:
Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě "béé!"
To je ovečka!
Není to má kravička!

Pak, jak se zdálo, se autor bezpečně zmocnil materiálu, s nímž pracoval...

V diskuzi ke knížce je tady toho mnohem víc, I když už to přesahuje rámec dětské knížky....

5 16.03.2016

ukázka hned z první kapitoly (Pasivní občan, listopad 1993 - červen 1994) (ach, jak já ho chápu, i mě zajímá víc ta zatoulaná ovce) (zvláště ta z knihy A.Ransoma Zamrzlá loď kapitána Flinta)

S přesvědčením, že štěstí sedá na lidi jako já, jsem se jednoduše ponořil do příprav cesty na Island a poznenáhlu se začal vzdalovat reálnému životu. Moje blízké osoby mě jako obyčejně respektovaly, sem tam, když už to jinak nešlo, mě i vyslechly, ale někdy jsem měl pocit, že se o mne začínají trochu bát. Třeba, když se mě zeptaly, co zrovna čtu, a já řekl, že o ovci, která se zatoulala na skaliskách a nemůže dolů, a o lidech, kteří se rozhodují, jestli tam pro ni mají vylézt, nebo ne.
V naší takzvané rušné době, kdy kolem zuří transformace, privatizace či restituce, kdekdo kdekoho žaluje u soudu a chystají se komunální volby, demise, inaugurace a jiné mesaliance, se může leckomu zdát, že se svými ovcemi nejsem zrovna aptudejt. Pan místopředseda Kalvoda mě dokonce v jedné televizní debatě nazval pasivním občanem, neboť jsem pravil, že mě osobně diskuze ma téma nonprofitních organizací nezajímají. Nerozumím jim a jako volič jsem si na to zvolil příhodné osoby, které to, doufám, ve své pracovní době udělají za mne. Pasivní občan....
A to jsem ještě nepřiznal, že mě ty ovce zajímají mnohem víc!

3 16.03.2016

Velmi dobrá knížka, i když spíš jako protiválečný román než detektivka..... Docela to zapadá do obrazu Watsona, který je nucen řídit se vlastní hlavou a hlavně srdcem.

13.03.2016

seriál mého mládí... kdo by si z mé generace nepamatoval Válečka. Chudák, má to na talíři pořád. No ale ta Praha bez aut byla fascinující. Knížka je také dobrá a ilustrace inspirující.

Četl jsem ji hned po vydání v roce 1970. Líbí se mi pořád, je taková inspirující. Asi jako anglická Jirka postrach rodiny.