Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58635/big_jak-mluvit-o-knihach-ktere-jsme-nec-1Ek-58635.jpg 3.253
Žánr:
Literatura naučná, O literatuře

Vydáno: , Host
Originální název:

Comment parler des livres que l'on n'a pas lus?, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli

lubtich
13.03.2020

Tak jak tuto knihu uzmout za pačesy.
V první řadě je třeba říct, že je rozhodně více seriózní nežli humorná. To jsem asi neočekával, na druhou stranu - každá kapitola je protkána úryvky z jednoho díla (dané dílo je předmětem bádání z daného úhlu pohledu), kde se už nějaké ty žertovné části nacházejí. Což je první chvályhodná věc - jakkoli kniha na první pohled odrazuje od čtení, tak samotných literárních odkazů je v ní nespočet.
Samotná myšlenka je bezesporu dobrá, ale dovolím si v něčem s autorem rozporovat:
Jakmile knihu nečtu a následně jsem nucen o ní mluvit, tak používám mluvený projev, slova, pochopitelně. Kde však tyto slůvka pobrat? Pochopitelně, z četby. Proto bych bral "rady" v této knize vážně pouze jako nouzové, nikoli tak, že nečtení knihy v nás zanechá lepší dojem než samotné čtení.
A druhá výtka - pár kapitol bylo možná až příliš šitých na míru knižním odkazu, který se v ní nachází.
Někde zas samotný název kapitoly nesouvisel s daným textem a spíše se autor řídil stylem „jdou lidi a ptají se selky: Šly tudy děti? A selka odvětí: Já seju len”.
Nemohu říct, že mi kniha v něčem nerozšířila obzory, docela mě to i chytlo. Jak sám ale autor nabádá, možná že ani tuto kniha není třeba číst.

gargamelka
31.01.2020

Knihu jsem četla ke zkoušce. Bezesporu zajímavý název. Jednoduše - všechno vědět a pamatovat si nemůžeme. Číst či nečíst?


ZuzziŠ
20.12.2019

Pravidla uvedená v této knize se nejlépe uplatní na knihu samotnou...

vavria01
03.03.2019

Pokud někdo v této knize čeká návod bod po bodu, jak mluvit o knize, kterou nečetl, tak bude pravděpodobně zklamán. Nicméně myslím, že každý, kdo kdy studoval jazyk nebo literaturu, si knihu oblíbí a bude se u ní občas tiše chichotat, protože se v tom často pozná. Hodnotím tedy plným počtem. A jsem se navíc si díky autorově přehledu dozvěděla o spoustě dalších zajímavých knížkách, které si v budoucnu určitě ráda přečtu.

qydko
21.07.2017

Velmi inspirativní čtení, zvláště pro čtenáře :)

bejan
11.06.2017

Nejen humorná, ale i hlouběji se zaobírající fenoménem čtení a nečtení v naší společnosti je tato knížka. Zdejší komentáře ke knize o nečtení jsou krásným dokladem toho, o čem Bayard píše. Taková přidaná porce humoru navíc. Skvělé!

Luvák
26.05.2017

SK a PK+

Noctua8
16.04.2017

Zajímavá kniha, která mě osobně pomohla překonat nepříjemné pocity, které mívám, když přečtu nějakou knihu "hopem". Ono to totiž asi opravdu jinak nejde. Při čtení bývám velmi poctivá. Buď knihu přečtu od a-z, a pak tvrdím, že jsem ji četla, nebo mě nebaví, nemohu se skrze ní prokousat a pak tvrdím, že jsem ji nečetla. Ale na druhou stranu jsem schopná mluvit poměrně plamenně o knihách, které jsem nečetla a znám je jen z doslechu, recenzí, filmu atd. Čtení/nečtení je opravdu velmi složitý proces, komplikovaný zapomínáním a sdílením názorů ostatních. Pierre Bayard to pěkně poskládal do eseje (nikoliv do románu) a vnímavá duše čtenáře najde to "své". Pro knihomoly - povinné :-)

1