Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První díl dnes již kultovní série o partě vodáků.Jedna z mála knih, od kterých se čtenář neodtrhne a nad kterými se od srdce zasměje, neboť i ten, kdo nikdy nejel Lužnici a další toky naší vlasti, o tom něco slyšel a rozhodně byl také mladý jako členové party v těchto příbězích.

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1540/proc-bychom-se-netopili-aneb-vodacky-pruvodce-pro-ofelii-1540.jpg 4.2488
Nahrávám...

Komentáře (91)

Kniha Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii

Jellus
07. července

Silne zklamani a nebo prehnana ocekavani? Tesil jsem se na zabavnou oddechovou "storku" party kamosu na rece a odmenou mi byla nuda, co se tahla, jako olej.

PeterBahn
06. června

Před týdnem jsem byl na vodě (Ohři) a najednou záblesk – vždyť jsem taky před hodně lety četl tuhle klasiku Zdeňka Šmída! Velmi příjemně se četly jak popisy krajiny a řeky, tak jsem se krásně těšil ze svěžích rozhovorů party vodáků. Moc příjemné a oddechové!


stanislav0373
19. ledna

Posloucháno jako audiokniha. Celkem příjemná oddechovka do auta...Ale musím se přiznat, že jsem čekal trošku více humoru, tohle bylo spíše úsměvné. I přes to, že namluvil (načetl) "Jarda Kužel", nějak mě to nerozstřelilo...

KSarlota
29.12.2020

Těžká nostalgie

ADE138
20.12.2020

Díky čtenářské výzvě jsem si tuhle knížku znovu po letech přečetla a znovu se báječně bavila. Ale také na mě padla nostalgie...

Jass
22.11.2020

Vodácká klasika, říkali. Každý správný vodák by si to měl přečíst, říkali.
Neříkám, že je ta kniha špatná, ale trpí pár paradoxy. Pokud jste milovníky vody a pravidelnými návštěvníky řek, mnoho věcí vás v ní nepřekvapí - v mém případě pak výsledkem bylo, že jsem se vlastně nudila a počítala stránky a co mě trochu drželo nad vodou byla sentimentalita. Možná i z toho důvodu mi běžné vodácké příběhy celkem vyhovovaly, ale pohádky, vodácké ráje a podobné mě notně rozčilovaly. A z druhé strany, pokud zkušený vodák nejste, spousta humoru vám unikne. A není se co divit, upřímně jsem si sama občas nebyla jistá, jestli autor něco myslí vážně nebo ne a že šlo o vodácký humor se často prokázalo až o mnoho stran později. Určité aspekty knihy nestárnou úplně dobře... a autor, se mi zdá, místy příliš tlačí na pilu.
Co je na knížce (paradoxně) nejzajímavější je pro mě stáří, protože ukazuje některé staré stránky vodáctví, které už neznáme (posílání lodí vlakem, psaní vzkazů křídou). To je upřímně asi jediná věc, která mě skutečně zaujala. Rozumím, proč je knížka tak populární, ale pro mě to tak úplně nefungovalo.

Mánička178
03.11.2020

Knížka ve mně nechtěně vyvolávala nějakou nostalgii. A sice po tom, že už vodu nikdy člověk nezažije takovou, o jaké nám povyprávěl Zdeněk Šmíd, a toho vážně lituju. Dneska u táboráku sedí každý druhý s mobilem, hnus... Tehdy se psaly vzkazy křídou na mosty, dnes už se takové retro asi nepraktikuje... Vypráví mile, úsměvně, navnaďuje - až si člověk po chvíli představí sám sebe v loďce mezi břehy. Děkuji, že mi to připomnělo vzpomínky na tu mou jedinou vodu - a právě Lužnici :) I o tom jezu Dráchov se tam psalo... tam jsem sice viděla v přímém přenosu záchranu dvou topících se vodáků, ale dojmy z horního toku to všecko převažují ;-)

Riccia
28.10.2020

I já jsem kdysi nasákla kouzlem vody, když mě řeka nosila na svém hřbetu. Sázavu mám prakticky stále na dohled a často si s ní alespoň ze břehu chodím popovídat. Čtení téhle útlé a rozměry nevelké knížky mne zatáhlo zpátky do dob, kdy mi bylo ještě -náct a krátce -cet, kdy jsem také naslouchala "... brebentění řeky mezi kameny a jejímu mlaskání v křovinách...". Pan Šmíd má dar nechat řeku ožít a radosti i strasti vodáka představit ve velice pohodovém, vtipném a poutavém balení. Každý kdo někdy na vodě byl, si musí tuhle knížečku užít - a kdo na ní nebyl, tak možná zalituje, že ho to minulo :-) Ahóóój :-)

1