Muži ve zbrani

UCHOKNIHA.
Další podráždění bránice. Příběhy ze Zeměplochy jsou vždy skvělé a městská hlídka zaujímá společně s čarodějkami čestné přední místo. Kdo by taky neměl rád strážce zákona ve složení skorotrpaslík, trpaslík, troll, vlkodlačice a ano, dokonce i lidi (seržanta Tračníka a desátníka Nóblhócha). Tleskám panu Kantůrkovi, který se s překladem opět vytáhl - nedokážu posoudit, jestli i v angličtině jsou příběhy ze Zeměplochy tak moc zábavné, jako v českém překladu :-)

Za mne klasický Terry Pratchet - dobře se to čte, sem tam opravdu povedený humor a v audio podání pana Jana Zadražila jsem se musel smát mluvě každé druhé postavy. To byl ráj pro uši:-) Jinak příběh je solidně zamotaný, plný fantazie a i pro neznalce Zeměplochy je to kniha, která baví a dává mi pocit, že tohoto světu mohu jejím prostřednictvím alespoň takto skromně nahlédnout.

Ty vole! Tohle bylo fakt dobrý! Všechny ty poslední kapitoly nadupané skvělými hláškami, kde vše zapadne na svoje místo, jsou dokonalá dokonalost (např. Patriciova hláška „Přemýšlel jste někdy o tom, jak vzniklo slovo politik?“ k jejímuž správnému vyznění musíte mít kontext celé knihy).
A dvojka Potroublo & Navážka (Cuddy & Detritus)! Ach! Navíc interpretace Jana Zadražila (Potroublo s ostravským akcentem) tomu dává další rozměr!

A opět tady máme hlídku, která je prostě naprosto skvělá. Tuhle knížku jsem si zamilovala. Bavil mě děj, bavily mě postavy, bavilo mě všechno. Sir Pratchett má opět moji poklonu.

rereading ( > 5x ): Po poměrně rozpačitém úvodním díle Hlídky (Stráže, stráže!) nám autor naservíroval opravdovou lahůdku. Detektivní zápletka, to je moje, a když je ještě spojená s vtipným humorem, sympatickými postavami, funkčními emocemi a mrazivou atmosférou, tak je to vysloveně klenot. Muži ve zbrani jsou napínaví doslova od první strany, jsou promyšlení, nemají žádné hluché místo, každá věta patří právě tam, kde je, a nic není navíc. Objevují se nové propracované postavy a stojím si za tím, že Potroublo s Navážkou jsou snad nejlepší duo v celé sérii. Staré postavy přitom nesedí na jednom místě, ale přirozeně a sympaticky se vyvíjí. Emocemi a morálními otázkami nabitá zápletka postupně graduje, až dospěje do maximálně uspokojivého závěru. Muži ve zbrani jsou spolu s Noční hlídkou a Buch! mé nejoblíbenější díly Zeměplochy vůbec. A kdybych měla vybrat jeden díl Hlídky a doporučit ho někomu neznalému, bude to právě tento.
Highlighty: Zlato, zlato, zlato; depresivní šašci a kašpaři, génius Navážka, děsivý Velký Fido, NIC, Noby a řemdih, opět Karotka.

Pokud má série nějakou hlavní postavu, tak je jí Mrakoplaš, ale pokud má nějaké vyložené tahouny, tak je to Noční hlídka. Čarodějky jsou zaměřené samy na sebe a až moc sebejisté v tom, co dělají. Strážníci lavírující mezi nejasně tušeným smyslem pro spravedlnost a velmi jasně přítomným pudem sebezáchovy, jsou tak skvělá směska sympatických charakterů, že se k jejich příběhům vracím jako na prázdniny. V tomhle díle se stejně jako ve filmové Policejní akademii 3 sbor rozrostl o netradiční nováčky. Kupodivu se tím jeho sympatičnost nerozředila, ale zvětšila.

(SPOILER) Trpaslík, troll a vlkodlačice, to jsou nováčci Noční hlídky, kteří se hledali, až se našli. Karotka není ve skutečnosti trpaslík, jak víme ze Stráže! Stráže!, ale identifikuje se tak, protože mezi nimi vyrostl, takže je to detail. V Ankh-Morporku dojde k sérii vražd, počínající vraždou významného člena trpaslické komunity. Z muzea Cechu vrahů je zároveň ukradena zásadní střelná zbraň, která má po vzoru Pána prstenů vlastní vůli a pokouší svého držitele k násilí. I neustále přítomná a řešená otázka rasy a toho, jací jsou trollové a jací jsou trpaslíci a jestli si můžou rozumět, mi Tolkiena připomínala. Ale to je takové věčné a všudypřítomné téma. Různorodost členů je Noční hlídce pod vedením rovněž nesourodého vévody Samuela Elánia každopádně k užitku, protože se postupně ze sdružení opilců přerodí v účinnou policejní sílu. Tenhle díl Zeměplochy je taková fantasy noir detektivka, poněkud temnější, než jsem čekala, ale skvěle napsaný.

Karotka to je srdcovka pěkné čtení

Obsahuje můj komentář k příběhové novele

spoiler?

Samozřejmě, že obsahuje.

2018. Ono se to nezdá. Zdá se to naopak až neuvěřitelné. Ale ono je to, vážení, už sedm let. Po sedmi letech jsem se dostal znovu k Mužům ve zbrani, tentokrát při chronologickém čtení (Dobře, dobře, podváděl jsem, ale Malé bohy jsem na okamžik odložil a Dámy a pánové musí počkat. Proč? Z jistých důvodů jsem se dnes zamyslel nad Zeměplochou a, specificky, Noční hlídkou a jejími členy. V mysli se mi najednou materializovala Angua. A, snad bych to neměl psát, ale co už, jestli je nějaká literární postava můj "crush", je to Angua. A ne, nestydím se za to!) a je to pecka.

Knihy z hlídky, nakolik to pozoruji, patří spíše mezi ty populárnější ze Zeměplochy. A má to mnoho důvodů. Funguje to trochu na principu Gunnovy tvorby v komiksové filmografii. Vezměte skupinku sociálně vyloučených, udělejte z nich takovou trochu divnou rodinku a podkreslete to kupou humoru. To je noční hlídka. Je to neuvěřitelně lákavý koncept, který je v pratchettovském prostředí možné prohlubovat ad infinitum, protože jste do nekonečna schopní přidávat nové "tvary". Trpaslík, troll, žena(!) a vlkodlak, to je teprve začátek. Člověk se jen může usmívat při vědomí, že přibydou i gargoyly, igorové a mnozí další. I při úvodním minimu je však autor schopen rozehrát neuvěřitelné divadlo. Ve středu jeviště přitom stojí patrně hlavně trollové a trpaslíci – jakkoliv v Buch! je tento koncept vyveden ještě dál (Buch! ve mně zanechalo jistou ránu a té knihy se poněkud bojím...), i zde je neuvěřitelně plasticky vymodelován ve všech ohledech. Tvarismus sám, diskriminace, pozitivní diskriminace, jejich problematiky, neuvěřitelně upřímné a citlivé hledání kompromisu a optimismu v tom, že prostě můžeme být přátelé, milenci,... Ta myšlenka je strašně silná, strašně moc. A já ji miluju.

Pokud by však byl tvarismus vším této knihy, byla by to slabá kniha. A to není. Opakuji stále dokola – Pratchett má neuvěřitelně strhující začátky, absurdně přepálené prostředky a neuvěřitelně silné konce. Konce, to je Pratchettovo. I zde. Je toho tuna. Strašně silný okamžik v podzemí, v němž Elánius doufá, že proti němu nestojí dobrý muž, protože dobří muži jsou nebezpeční, v člověku prostě nemůže nevzbudit třes – při popisu naprosto zvrhlé logiky zlých mužů. Neuvěřitelně silná scéna rozhovoru Gaspody s Anguou – půjdeš ty ven, nebo já mám jít dovnitř nechat se brutálně zmasakrovat? To je tak emocionálně silné, až by jeden nevěřil, že je to scéna smradlavého pouličního ořecha s vlkodlakem. Persona Velkého Fida, která je obskurně velkolepá a ikonická, jejíž konec je jakoby parodickým odrazem Sapkowského Trochu se obětovat (tu povídku nenávidím – pláču u ní). Jinou ikonou je pak tento obraz: "ohlédl se na vysokého hubeného muže, stojícího uprostřed obrovského prázdného sálu vedle zlatého trůnu zničeného rozkladem.", v originálu poslední slova „filled with decay“. Opět neuvěřitelný obraz, který se nemůže snadno vytratit z paměti – říká totiž snad až příliš mnoho o státním uspořádání království, roli trůnu a panovníka, jeho smyslu a významu, jeho vlivu na lid, který k němu vzhlíží. Tento obraz a dialog, který mu předcházel, je prostě geniální. Dohromady je dobré, že to lidé nevědí. Tohle všechno činí tuto knihu velkolepou. Tohle všechno strčí do kapsy všechny imbecilní Harry Pottery a Písně ledu a ohně a ostatně naprostou většinu masy, kterou tvoří fantasy.

Nu a pak je tu samozřejmě ručnice. Smrt. Nic než smrt. A vy ani nemusíte chtít.

08.02.2025

Naprostá lahůdka pro každého, kdo miluje humor, satiru a geniálně napsané postavy. (A v případě audioknihy i naprosto geniálně namluvené J. Zadražilem.) Příběh městské hlídky je nejen plný absurdních situací a skvělých dialogů, ale zároveň i napínavá detektivka. Doporučuju všemi deseti!

TP opět nezklamal čarodějky musí řešit další zapeklitý případ

09.01.2025

Poslouchala jsem již po několikáté ve skvělém přednesu Jana Zadražila. Miluju interakce členů hlídky mezi sebou, s obyvateli města i představiteli cechů. Závěrečný rozhovor Karotky s patriciem je k nezaplacení.
Tady se také poprvé poznáváme s Leonardem. A na své si přijdou i milovníci psů, protože Gaspoda.

super kniha

Moje zatím nejoblíbenější z celé Zeměplochy. Mnohem lepší než Stráže! Stráže! Mnoho nových, zajímavých postav. A samozřejmě, Karotka. Ten je srdcovka.

Po skvělé knize Stráže! Stráže! přišli překvapivě ještě lepší Muži ve zbrani. Nejdokonalejší součástí příběhu byla paradoxně k názvu první žena v Hlídce (přestože ji termín žena zdaleka nevystihuje). Duo Terry Pratchett / Jan Kantůrek znovu udeřilo naplno a já jsem se spokojeně pochechtával od začátku až do konce. A že mi bylo sakra líto, že už je konec! Ale ono to vlastně ani nevadilo, protože autor nebyl žádný lenoch a jeho zásoba humoru (a humoru českého překladatele) neznala mezí. Časem se mi podařilo nasbírat komplet všech knih z prostředí Zeměplochy, takže je Terry Pratchett tím autorem, na něhož narazíte v mé knihovně nejčastěji.

2024/31
Hlídka se nám rychle formuje v tu úžasnou skupinu, která se z stane během příštích dílů. Nově představené postavy jsou skvělé. Angua, Navážka, Potroublo... všichni. Úžasný vývoj má v tomhle díle i Elánius - respektive čtenář se dozví věci, které jsou pro jeho dokreslení naprosto zásadní. Od jeho teorie o botách až po to, za co utrácí výplatu. Potroublo a Navážka mají úžasnou dynamiku, a totéž platí pro Karotku s Anguou.

Druhá městská hlídka je podle všech očekávání super. Ansámbl se rozšiřuje a postavy již známé dělají v životě pokroky (kromě desátníka Nóblhocha). Terry opět naprosto nekutečným způsobem kočíruje dynamiku a chemii postav. Muži ve Zbrani je ve svém jádru satira na téma etnických menšin, stejně jako další vydařená detektivka. Těším se už teď na Nohy z Jílu, protože to vypadá, že se osazenstvo hlídky ještě o pár individuí rozroste.

(SPOILER) Fantastická kniha z Úžasné Zeměplochy s obrovským kulturním a hlavně morálním přesahem. Chemie postav funguje dokonale, detektivní příběh je napínavý, přechod od Sherlocka Holmese k Noir detektivce v kombinaci s honičkou a přestřelkou à la divoký západ, senzace.

Dějové a vztahové linie mě fakt bavily, Potroublo s Navážkou, Elánius s Havelockem, Karotka se všemi..., Tračník a Nóblhóch jako kontrolor ve zbrojnici.

A pak jsou tady ty silné momenty, které dokreslují charakter mých oblíbených postav, když zjistíte jaký pokoj má Samuel Elánius, co dělá se svým žoldem, jak dlouho mu vydrží boty nebo v jaké spí posteli, tak prostě musíte zamáčknout slzu.

"Nemohu, vám to dovolit, kapitáne. To by byla vražda,"
..klink, cink...
"Vy by jste mě zastavil, že?"
"Ano."
...cink...cink
Elánius maličko pootočil hlavu.
"Zabil Anguu. To pro vás nic neznamená?"
...cink...cink...cink...cink...
Karotka přikývl. "To ano." Ale osobní, to neznamená vždycky totéž co důležité."

Kantůrkův překlad vyzrál jako Jimkin Bearhugger's Whiskey a drop before ye go, aged 8 minutes. Dal bych si kapku té Medvídkovy.

Díky Podivnému regimentu a hlasu Jiříka Pobudy jsem rozkryla další společenství Zeměplochy. Teď už jedu městskou hlídku jednu po druhé a užívám si její personální rozmanitost i samotný děj a jeho fáze, boty, které čtou místopis Ankh-Morporku, Karotkovu přirozenou autoritu, přátelství trpaslíka s trolem i Elániův osud. Ostatně Elánius se vedle Mrakoplaše, Smrtě a Morta pasoval mezi mé nejoblíbenější postavy Zeměplochy.