qwill
diskuze
zrovna jsem našel také zajímavý článek,
http://www.novinky.cz/veda-skoly/396009-nechte-deti-cist-co-je-bavi-radi-spolecnost-scio.html
zrovna jsem dorazil z knihovny a objevil knížku od Joe Lee: Dante pro začátečníky - projdu a uvidím, zda je vhodná. Ale v některých knížkách mám jasno, např. Feynmann: To snad nemyslíte vážně. Nejen pro fyziky.
Jako závěrečnou práci v rekvalifikačním knihovnickém kurzu jsem měl připravena dvě témata: Soumrak knihoven, případně Burnout - Vyhoření (nebo třeba i Popálení) knihoven...
---------------
Ale my nemluvíme o Popálení, durdila se Sova.
JÁ ANO, řekl medvídek Pú.
---------------------------
„Proč mi tleskáte?“ smutně řekl černý mužík.
„Že to tak dobře umíš,“ řekl Křemílek.
„Umím neumím,“ vzdychl černý mužík, „ale nerozpálil jsem se. A rozpálit jsem se měl.“
- - - - - -
Být vyhnán ze své chaloupky, tedy z místa bezpečí a odpočinku, je opravdu nepříjemné. Ale nerozpálit se, když se rozpálit měl – zde jde o smysl existence, tedy přímo o život.
- - - - - -
„ Já jsem totiž ohnivý mužík a tahle skalka je mé škrkátko.“
-----------------------------------------------------------
My, Sovy rozumné, totiž o Popálení nemluvíme – někde v koutku si lížeme své rány a ani své pocuchané peří neukazujeme veřejně - popáleniny jsou TABU. A když TABU prolomíme, snažíme se alespoň použít nějakého vznešeně znějícího, třeba latinského názvu. O Popálení jako o Popálení mluví pouze hloupoučký Medvídek Pú.
---------------------
Leč postupem času jsem zjistil, že toto téma ( o hrozící přebytečnosti knihoven na současném trhu informací) bylo zpracováno už nesčetněkrát. a já bych se dopustil už jenom shrnutí nevyhnutelného, a to nechci. (Čo bolo, bolo, říká major Terazky. Michal Horáček v Kožíškové Desateru je ještě brutálnéjší : Nebudeš hledět mrtvému do prdele ( v tom samém smyslu))
Takže jsem se nakonec přiklonil ke konstruktivnějšímu tématu:
Začlenění gymnazijní knihovny do sítě veřejných knihoven.
Technickou stránku s pomocí mých blízkých a s tím, čemu jsme učeni v knihovnickém kurzu, zvládnu.
Jde mi o to, co si myslí ostatní : Jaké knížky patří do minimální výbavy knihovny gymnázia se všeobecným zaměřením? Nemyslím povinnou literaturu, ale i přírodovědné, technické i další obory..... základní díla, která by měl středoškolák znát....
děkuji za doplnění - Musila jsem sice četl, ale Aloise....
no, když v tom nečtení budu pokračovat, třeba se ten knihovník ze mě stane, Ale neslibuju, nevydržím.
našel jsem další charakteristiku dobrého knihovníka .... a také vysvětlení, proč ze mě dobrý knihovník nikdy nemůže být
... V roce 1930 si Robert Musil stvořil postavu oddaného knihovníka, zaměstnaného ve vídeňské dvorní knihovně, který zná jeden každý titul z této gigantické sbírky. "Chcete vědět, čím to je, že znám každou knihu?" ptal se knihovník ohromeného návštěvníka. "To vám arci mohu říci. Protože žádnou nečtu!" A pak dodává: "Je to tajemství všech dobrých knihovníků, že z literatury, která je jim svěřena, nikdy nic nečtou než tituly knih a rejstřík. Kdo se pustí do obsahu, je jako knihovník ztracen! Nikdy nezíská přehled!"
Po těchto slovech, říká nám Musil, chtěl návštěvník udělat jednu ze dvou věcí - buď se dát do breku, nebo si zapálit cigaretu --, je si však vědom toho, že ani jedno ani druhé není v knihovně povoleno.
(Knihovna v noci.)
Qwilleran z kočičích detektivek.
Ve volných chvílích Knihovník Neviditelné univerzity.....
Tak si to shrneme, moji důstojníci
(to je ta otázka skrz postavu)
musím si to promyslet....
zatím jsem přidal skutečný životopis karla Michala do blogu....
je opravdu jiný, než ten oficiální.
A Mrtvá Kočka žije v textech Moby Dicka na Neviditelném psu :-) Občas má docela dobré hlášky
osobně bych se přimlouval za knihu Albert Schweitzer - Lidé v pralese
Kao K´Kung, řečený Koko, knihovníkem:
Zatímco Qwill dumal, kocour dělal inspekci mezi romány z devatenáctého století.
„Vzpamatuj se,“ okřikl ho Qwilleran, „nebo tě pošleme k Amandě Goodwinterové a můžeš si bydlet u ní.“
„Ik ik ik!“ odpověděl Koko uraženě a shodil z police jednu knihu. Byla to krásná kniha v kožené vazbě se zlatým tiskem, tištěná na rýžovém papíře a se zlatou ořízkou. Rezignovaně a s vědomím, že nelze vyhrát hádku se siamkou, zvedl Qwilleran knihu a přečetl její název. Byl to Dostojevského Idiot.
„Pěkně děkuji,“ řekl Qwilleran rozčileně.
Tak já zrovna v tomto školním roce dělám rekvalifikační knihovnický kurz - ve svém věku částečně i pro radost. Kvalita výuky je vysoká a lektoři dovedou problematiku přiblížit. A já se opravdu bavím. Nejvíc mě dostalo, když nám bylo řečeno, že od letošního roku se katalogizuje jinak a že na staré způsoby máme zapomenout.... takže jsem okamžitě získal náskok před ostatními, kteří většinou v knihovně už dlouho pracují a jenom si doplňují vzdělání.
Minule jsme probírali ochranu knižního fondu a bylo nám řečeno, že největší škůdci knih jsou čtenáři, těsně následují knihovníci....
Pratchettův knihovník dokáže nehodnému čtenáři odšroubovat hlavu, případně zauzlovat ruce za zády.... v Harry Potterovi má také knihovnice jistý respekt, v Metru 2033 páchají knihovníci ještě i jiné věci.... prostě čtenáři a knihovníci jsou různé....
po knihovníkovi se chce, aby ovládal aspoň tři řeči, měl vysokoškolské vzdělání, ovládal počítač na vysoké úrovni, vysoká komunikační úrověň, umění první pomoci, komunikace se sluchově postiženými, zrakově postiženými, nakrmit a napojit a zabavit odložené děti a seniory (to jsem na spoustu věcí zapoměl a neuvedl papírování s různými výkazy) no pak ještě by měl mít i dobrý přehled literatury, ale to už není tak důležité, když se to dá vyguglit.
A to vše za opravdu nezajímavé peníze.
Pak se ještě na Novinkách dozví, že přidávat knihovníkům 3procenta ze státního rozpočtu je zvrhlost, protože se stali přežitkem a měli by pracovat za minimální plat a být rádi.
Jak říká můj kamarád - A pak si jednu nedej.
Ale nebudu se rozčilovat.
no tak televize v čekárně je opravdu děs.... jednou jsem doprovázel spolužačku na onkologické vyšetření a myslel jsem, že se zblázním.
Televizi nevlastním už čtyřicet let a jsem docela spokojený. Posloucháme s přítelkyní čro 2 - Meteor, Toulky, Tobogan, Anderleho a Žanynku, jinak jsme dost zahrabaní do knih.
No a samozřejmě kočičí detektivky s Qwilleranem, siamkami, knihovnou a knihovnicí....
John Boynton Priestley - Dobří kamarádi. To je ta správná pohodovka.
Jinak ale také kteréhokoliv Durrella či Herriota....