Malí bohové

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Bruta je vyvolený. Jeho Bůh k němu promluvil, i když se momentálně nacházel ve vtělení želvy. Bruta je prostý mladík, neumí číst. neumí psát. Umí vypěstovat skvělé melouny. Jeho potřeby jsou velmi skrovné. Chce svrhnout mocnou a zkorumpovanou církev. Chce zabránit strašlivé náboženské válce. Chce zabránit bezpráví páchanému na filozofovi, který se odvážil tvrdit, že oproti všem církevním dogmatům Zeměplocha skutečně putuje vesmírem na hřbetě obrovské želvy, nejvíc by si však Bruta přál, aby si jeho Bůh místo něj vyvolil někoho jiného. Úžasná Zeměplocha, kniha 13., přeložil Jan Kantůrek....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/46_/464/zemeplocha-mali-bohove-464.jpg 4.5805
Série:

Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem (13.)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Orig. název:

Small Gods (1992)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (74)

Kniha Malí bohové

Přidat komentář
slawa.cap
05. července

Poslouchal jsem jako audioknihu. Zatím asi nejslabší Zeměplocha. Není to špatné, vlastně je to výborná satira na náboženství a historii křesťanství - vliv moci, inkvizice, ovlivňování vědy, potažmo potírání všeho co se nehodí. Příběh je poutavý, ale nějak mě to nechytlo a za pár dní jsem marně přemýšlel co jsem vlastně poslouchal.

tibby
25. května

Mám oblíbenější zeměplošské příběhy, nic nemění na tom, že i tak je to fajn kniha. Jenže pro mě je prostě nejoblíbenější postavou Smrť, takže za mě nejvíc vede Mort a Otec prasátek :-)

Widow Embalmer
23. května

Kdo je bůh a kdo želvička?
Otázka zdánlivě hloupá…
To kráva anebo dojička,
s vemenem častěji houpá?

Možná že smyslu pramálo,
dává tahle básnička,
ale to by sakra tak hrálo,
aby snad byla bůh želvička…

alef
22. května

Už se mi zase stýskalo … po křišťálově průzračné filozofii, která tak moudře a přitom lehce a čistě kouzlí se slovy :-).

Jen, kdyby nebylo Bohů, protože s nimi to je právě naopak, je totiž „velmi těžké uhodnout, co si myslí, mnohdy dokonce i potom, co vám to řeknou“.

Začalo to docela nenápadně … zatímco se Zeměplochou žene evoluce, vy se zaobíráte jednou z těch filozofických otázek, které se neustále vracejí, a která zní: „Vydá padající strom v pralese zvuk, když široko daleko není nikdo, kdo by ho slyšel?“ … v klidu a pohodě dospějete k závěru, že „věci se prostě dějí a navazují jedna na druhou“, a taky, že se „nestarají, kdo je při tom přistihne“.
Jenže, pak se do toho začne nepříjemně zaplétat historie, a to je vážení, něco úplně jiného, na historii si musíte dát pozor, „je třeba ji hlídat, pozorovat, zaznamenávat. Jinak to není historie.“ Abyste rozuměli, tyhle věci, co mají s historií co do činění, ty se musejí stát v pravý čas, a proto má své správce, kteří žijí tam, kde jsou uloženy všechny TY knihy … přesně ty, ze kterých se historie odvozuje a lidi pak říkají: „je psáno“, takže: můžete si být jistí, že jestli je psáno, tak je to právě tady, vysoko v horách Beraní hlavy.

A je to venku, už víte, že existuje místo, odkud se věci „musí velmi pozorně sledovat“, protože „jsou tady jisté tlaky. Svobodná vůle, předurčení… moc symbolů… bod, ze kterého není návratu“ … vždyť to znáte :-).

A pak je tu ještě cosi, co má na běh událostí, řekněme, určitý vliv … „na světě totiž existují biliony bohů. Je jich víc než sledích jiker. Většina z nich je příliš malých, než aby byli vidět, a nikdy je nikdo neuctíval, tedy rozhodně nic většího než řekněme třeba bakterie. A je známo, že bakterie se nemodlí a požadují jen velmi málo ve věcech zázraků. Jsou to malí bohové - duchové míst, kde se křižují dvě mravenčí stezky, bohové mikroklimat mezi stonky trav. A většina z nich takovými zůstane. … Je to způsobeno tím, že jim nikdo nevěnuje víru.“
Jenže, někdy to tak není … „někdo spojí podivně tvarovaný strom, pod nímž se vyspal, se zázračným vyléčením z vleklé choroby, která ho dlouho a úporně sužovala. Někdo vyryje spirálu do osamělého kamene. … Protože bohové chtějí, aby v ně někdo věřil, a lidé zase chtějí bohy.“
Tím to často končí, ale někdy to pak jde mnohem dál … „Přibudou další kameny a na místě, kde kdysi stával strom, se vybuduje chrám. Bohové nabývají na síle a víra jejich uctívačů je žene vzhůru jako tisíce tun raketového paliva. Některé z nich zastaví až nebe. … A některé ani to ne.“

Při téhle návštěvě Zeměplochy tak zjistíte, že i Bohové můžou mít své problémy, jako např.: „Když jste bohem, spočívá váš problém v tom, že se nemáte ke komu modlit.“

Byla to čiročirá zvědavost, která mě zavedla znovu na Zeměplochu a dovolila mi zatoulat se tak daleko do hor Beraní hlavy …

„To byla jenom ta moje hloupá zvědavost.“
„Většina zvědavosti je hloupá,“ přikývl Vorbis.
„Často zavádí vědomí a myšlenky na nejisté cesty“ … takže si dejte pozor :-).

Mona-Amel
06. května

Touto knihou jsem se poprvé před mnoha lety setkala s Terry Pratchettem a toto setkání nelze nazvat jinak než láska na první přečtení. Terry si mě svým stylem psaní, humorem, uvažováním a vyprávěním zcela získal. Malí bohové - stejně jako všechny Terryho knihy - v sobě pod vrstvou suchého britského humoru ukrývají hluboké a závažné myšlenky a úvahy hodné filosofa - oboje však výborně vyvážené. Malá jednooká želva chytne za srdce, Bruta je úžasný, Vorbis je výborný zmetek a Didactylos je frajer!
A ŽELVA KRÁČÍ!

zuzana4291
03. dubna

Pro mě byla tato kniha z větší části velkým zklamáním. Začátek byl dobrý vč. autorova klasického humora. Ten se pak bohužel z větší části vytratil a byl to chvilkama chaotický a velmi nudný příběh. Má tam pár světlých chvilek, ale z mého pohledu jich moc není.

Alex.rrr
22. března

Po předchozím dílu se tato kniha nedá srovnávat. Ale rozhodně musím vyzdvihnout autorův humor, překrásně zapasovaný do tak ožehavého tématu. Jakákoliv církev by nemohla říct půl slova. Nicméně mě toto čtení moc nebavilo. Zasmála jsem se, ale nevtáhl mě příběh tak, jak bych čekala.

druzickaster
26. února

S hodnocením jsem čekal pár dní, než jsem to nějak uspořádal. Víc filozofie, než vtipu, ale pro mě velmi hodnotné čtení. Nádherně promyšlený svět bohů, jejich vztahu k lidem, k víře, k sobě samým. Fanatismus, překrucování faktů pro tu pravou a jedinou pravdu ve jménu boha, ve kterého už vlastně ani nevěříme. Om mě bavil, obzvláště ve formě želvy. Bruta obyčejný kluk, prostě takový rovný nenáročný človíček, asi až moc rovný, ale nakonec mu to vyšlo. Efebští filozofové v kontrastu k Omniáncům, prostě reálný svět zmenšený do plochozemě. Doporučuji a jde se na další díl.