Čarodějky na cestách
kniha od: Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463/bmid_carodejky-na-cestach-qnO-463.png
4.6
1532
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 12. díl >
Celé poslání se jevilo jako velmi jednoduché. Koneckonců, co těžkého je na tom, postarat se, aby si obyčejné služebné děvče nevzalo prince, zvláště když ho nechce? Jenže poněkud netýkavá a samolibá kmotřička sudička tak jednou rozhodla a na sňatku trvá. Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková chtějí ubohému děvčeti pomoci, a vydávají se proto na cestu do dalekého města Genovy. Háček je v tom, že kromě svých kouzel, založených především na hlavologii, s sebou mají pouze tajemné vúdú paní Gogolové, jednookého kocoura Silvera a magickou hůlku, která dokáže jediné - vykouzlit dýně.... celý text
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 1996 , Talpress
Originální název:
Witches Abroad , 1991
více info...
Komentáře (124)
Komentáře 124 Recenze 3
Druhý příběh o zeměplošských čarodějkách, či vlastně třetí, vezmeme-li v úvahu že v Čaroprávnosti je čarodějka jen jedna, ale za to ta nejráznější, si opět, jak je u autora zvykem, bere na paškál nějaký známý příběh, který patřičně nově nasvítí a aktualizuje. Tentokráte přišla na řadu Popelka, a to ta z francouzské verze s dýněmi. A že jich je v příběhu hodně. Takže žádní holoubci, ale jedna pomatená sudička, trio čarodějek a jeden super kocour. Příběh trochu sráží fakt, že více než polovinu knihy jsou čarodějka na cestách. Já vím, že to tak musí být, když se kniha právě takto jmenuje, ale právě přehršel cestovních zážitků trochu sráží soustředěnost hlavního příběhu. Předešlý a následující díl jsou prostě příběhově kompaktnější. Ale nebojte se, pořád se budete hodně smát, a to i díky naprosto famóznímu hlasovému výkonu Zuzany Slavíkové. Doufám, že jednou tato paní opětně načte i úvodní Čaroprávnost.
Ach mé srdce plesá. Krásný (pohádkový) příběh plný Karkulek, Růženek a Popelek zavede čarodějky do cizích krajů, kde na klobouku máte snad všechno ovoce kromě melounu. Potkáme rodinné známé a i ten Smrť se zastaví na pořádný smetánkový bál. Nejvíc mě bavily dopisy stařenky do domoviny a určitě si dneska namíchám banánové daikirri :-)
Stařičká čarodějka Desideráta Dutá zemře. Ještě před smrtí kromě toho, že si u místního pytláka domluví vykopání hrobu a následně i jeho zasypání, odkáže svoji kouzelnou hůlku mladé Magrátě Česnekové. Nezkušená čarodějka po ní má totiž převzít roli sudičky. Problém je, že magická sudičkovská hůlka umí vykouzlit jenom dýně. Magnátiným úkolem je vypravit se do daleké Genovy a zabránit chudému děvčeti, aby se provdalo za prince, kterého stejně nechce. Druhá ze dvou sudiček onoho děvčete ale na sňatku trvá, protože to tak kdysi předpověděla. Desideráta ve své poslední vůli zmínila, ať s Magrátou do Genovy rozhodně necestují další dvě svérázné čarodějky - Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová. Takže jasné, že ty dvě letí s Magrátou také. Přesně, jak Desideráta předpokládala a jak to ve skutečnosti i plánovala (čarodějky vždy udělají pravý opak toho, co jim řeknete). Jak tahle výprava nakonec dopadne? Jakou roli v příběhu sehraje Stařenčin jednooký kocour Silver? A jak to vypadá, když se pan Pratchett nechá inspirovat pohádkou o Popelce? No, to už si přečtěte sami. Můžu jen říct, že jde opět o originální příběh.
Miluju situační humor pana Prattcheta, jeho jízlivé poznámky, rýpnutí a trefná přirovnání, která čtenáři předkládá pomocí svých postav. Jeho knížky jsou vždy sázkou na jistotu!
"Víš, ono soudit, co je dobré a co zlé, je velice ošidné," řekla. "Já sama si často nejsem jistá, kde lidé stojí. Možná je důležité, kterým směrem se dívá ten, kdo to posuzuje."
5/5 *
Pyramidy jsem asi ani nedočetl, Sekáč moc nenadchl a Pohyblivé obrázky mě vyloženě nudily! Čarodějkami ale nelze nic zkazit, jsou vtipné a mají živý děj :))
Skvělá výprava se třemi čarodějkami,sudičkami. Jejich cestování nemá chybu a propojení s pohádkami je dokonalé. A nesmíme zapomenout na dýně! Zamě bohužel posledních 70 stran ztrácí tempo a vtip předchozího putování, proto jen 4*.
Jeden z mych nej dilu. Carodejky miluju a ta parodie na cestovani a pohadky je proste skvela!
Tenhle příběh trochu vybočuje z řady, aniž by byl jedním z těch opravdu samostatných zeměplošských románů. Autor přichází s novou postavou, která nikdy předtím a nikdy potom nikde nevystupovala a kromě Bábi Zlopočasné si ji nikdo nepamatuje, ačkoliv v malé horské vesničce by se o ní pravděpodobně vyprávělo roky a Bábi ještě není ani zdaleka nejstarší široko daleko. Budiž. Velká část humoru se zakládá na tom, že se Stařenka Oggová domlouvá "cizozemštinou" a Bábi v "cizozemsku" trpí, protože je tam všechno "cizozemské", zejména strava. Proto mě překvapilo, že ve chvíli, kdy dorazí do Genevy, není najednou cizozemština problém. Buď jsem něco přehlédla já nebo Terry. Co se dá dělat, holt je tam možná logická díra tak velká, že by jí mohlo projít i něco z podzemních rozměrů. A samotná cesta je trochu natažená. Když přimhouřím oko nad těmito ne úplně drobnými nedostatky a vzpomenu si na nadšení před devatenácti lety, pořád jsem ochotná ohodnotit knihu plným počtem hvězdiček. Za Gluma, který dostal preventivně pádlem hned, jak se objevil, za Pratchettovu vlastní verzi pohádky O červené karkulce, kde bylo užito pánve. Vemte to po hlavě co nejdřív a nebudete potřebovat magii. Stará zeměplošská moudrost. A za hlavní téma, kde samotný příběh je o příbězích, o štěstí, o zrcadlech a o tom jak strašně k vzteku je, když musíte být ten hodný, protože roli toho zlého už obsadil někdo jiný. Trochu tomu pomohlo i hledání moudrosti u paní Kosmopilíkové, i když se odehrává jen pod čarou. Pro zvláštní odvětví bojových umění mám slabost.
Teď, když čtu Zeměplochu podruhé (plus mínus), zaujala mě jedna věc. Stařenka Oggová byla třikrát vdaná. Přesto je její rozsáhlé potomstvo popisováno jako klan Oggů, ne jako klan tří různých jmen. Bábi Zlopočasná měla babičku z matčiny strany, která také byla čarodějka a jmenovala se Alison Zlopočasná. O Zlopočasných se často mluví i v Čarodějkách na cestách a vypadá to, že jsou míněny spíše ony než oni. Když Bábi mluví o Česnekových, také jmenuje jen ženy. Také o Bolavých bylo někde napsáno, že rodina Bolavých je rodina čarodějek, přitom ale babička Bolavá byla Toniččina babička z otcovy strany, tedy nebyla rozená Bolavá. Zajímalo by mě, jak si tedy autor představoval, že to s těmi příjmeními a čarodějnickými rody v horách Beraní hlavy funguje. Hlavně u stařenky Oggové to působí, že když je jednou žena čarodějka, tak příjmení kohokoliv, koho si vezme, nemá šanci obstát.
*
Hodně se toho namluvilo i o kouzelných mastech. Tady se umělci a spisovatelé dostali (ale jen čiročirou náhodou) na mnohem jistější půdu. Většina čarodějek je už v letech, a to je doba, kdy pro vás začne mít různé mazání svůj půvab, a alespoň dvě z těch dnes přítomných byly namazány proslulou hrudní mastí Bábi Zlopočasné, vyrobenou z šalvěje a husího sádla. Ta mast vám sice neumožní létat ani nepřivolá věštecké vize, ale opravdu vás uchrání před nastuzením i jinými nemocemi. Důvodů pro tento zaručený výsledek je několik, ale jedním z hlavních je její aroma, které už druhý týden zesílí natolik, že se k vám nikdo neodváží přiblížit tak blízko, abyste od něj mohli něco chytit.
*
Přirozený počet účastnic čarodějné rady je jedna.
*
Moudrost je totiž jedna z věcí, které vypadají tím větší, čím dále jsou. Pozn. autora: Tady bych rád uvedl příklad paní Kosmopilíkové, osoby velmi populární mezi mladými lidmi, žijícími vysoko v horách Beraní hlavy, v pásmu věčného sněhu. Oni mladí lidé pohrdají výroky a moudrostí svých vlastních starších, což jsou knězi, odění v šafránová roucha a s modlitebními mlýnky v rukou. Mladí lidé z oněch oblastí se naopak občas vydávají do domu č. 3 v Quirmské ulici v plochém a páchnoucím Ankh-Morporku, aby hledali moudrost u nohou paní Kosmopilíkové švadleny. Nikdo neví proč, pokud ovšem nevezmeme v potaz to neodolatelné vábení vzdálené moudrosti, protože oni mladí lidé nerozumějí jedinému slovu z toho, co jim paní Kosmopilíková zvýšeným hlasem říká nebo co na ně někdy, když jich dorazí víc najednou, dokonce i křičí. Mnoho holohlavých mladých mnichů se vrací do rodných sněhových výšin, aby tam meditovali nad tajemnými mantrami, které jim byly sděleny a zněly například Dejte si odpich, magoři! či Jestli tady ještě někoho z vás chytím, vy úchylní hajzlíci v oranžových nočních košilích, tak si mě nepřejte! nebo Proč sem pořád, kruciš, lezete a koukáte mi na nohy, chlíváci? Vyvinuli dokonce zvláštní odvětví bojových umění, založené na svých zkušenostech. Při tomto boji na sebe soupeři nejprve nějakou chvíli zuřivě křičí a pak svého protivníka udeří koštětem.
*
A lidi ajť dělají, co dělají, ohlížejí se po špijónech, co má L. na každém rochu, a nikdo si netrofá nic říct, protoše kdo by si trofnul mluvit proti zlu, které někdo dělá ve jméně Štěstí a Mýru?
*
"... Ona vždycky říká, že lidem kouzlama nepomůžeš, ale můžeš jim pomoct vlastním sádlem. ..."
Moc pěkný díl Zeměplochy. Já se náramně pobavila. Miluju cizinštinu a dopisy domů Stařenky, naprdnutost Bábi a naivitu Magráty. Korunu tomu dává Silver :-) Jeden z nej dílů co jsem zatím četla.
Opět perfektní. Nechápu, jak Pratchett dokáže tak dokonale vystihnou charakter postav, že žádná není černobílá, každá má své přednosti i vrtochy. A to jak umí pracovat s nám známými věcmi a situacemi, ale vždy si je překroutit podle sebe do absolutního bizáru. Navíc mám slabost pro zapracování pohádek do jiného příběhu.
Nemuzu si pomoct, ale samotna cesta do Genovy proste neutahne vic jak polovinu knihy, kterou zabira. Udalosti v Genove jsou jiz zajimavejsi a postupne graduji do finale, ale presto je dej nafouknuty spoustou hluchych mist, ktera nebavi. Pro me se nejedna o pribeh, ktery radim ke spickam v ramci Zemeplochy.
Čarodějky na cestách byly pro mě opravdu požitek, hlavně začátek. A vlastně si říkám, že Pratchett má skvělé začátky, ale konce jsou slabší, viz má poznámka ke knížce Pyramidy. Živě jsem si představoval okolí Genovy a musím uznat, že mix několika pohádek se autorovi podařil. Už se těším na další knihu z téhle fantastické série.
Pratchetta prostě miluju, jeho humor. Vždycky mám problém rozhodnout se, jestli je lepší Hlídka nebo Čarodějky. V této knize Čarodějky jako sudičky nemají chybu.
Tentokrát se trio čarodějek vydává na cestu do Genovy (zeměplošské verze New Orleans). Kromě bažin, sudiček, karnevalu a voodoo jsou v knize odkazy na všechny možné pohádky - moje nejoblíbenější část je z vesničky sužované upírem. Kniha je hodně dobrá, ale na ty úplně nejlepší Pratchettovky kousek chybí - celkové hodnocení čtyři a půl hvězdy.
Čtu veškerou tvorbu v řadě, je to oddychové a vím, co čekat, ale už je toho možná trochu moc
Terry Pratchett a čarodějky ( jeho) zejména do každého počasí a špatné nálady či tak..... pomůže i v situacích poza špatnou náladu....
Je to jako když sáhnete po té správné láhvi vína, které má silné kořeněné aroma. Taky ji musíte nechat trošku dýchat. A i tento Pratchettův příběh musíte nechat po otevření trošku "vydýchat".
Putování víly tulipánové, sedmikráskové a ježkové na jejich strastiplné cestě do Genovy přináší řadu vtipných a nezapomenutelných situací, které vyloženě pobaví, příběh však drhne a mnohdy se zbytečně zamotává do všech těch různých pohádek.
Strhla z blízkého stromu kus liány a švihala s ní do vody. Stařenka Oggová o krok ustoupila. "To bys neměla dělat Esme! To by neměla," zadrmolila poněkud poplašeně. Aligátor zuřivě rozvířil vodu a couvl. "Takového přerostlého mloka si můžu mlátit, kdy chci!"
"Můžeš, to víš, že můžeš," uklidňovala ji Stařenka Oggová, "ale možná..., že bys to neměla ... dělat ... tím hadem ..."
Bábi pozvedla kus liány, kterou svírala v ruce aby si ji prohlédla. Středně velký žlutohnědý tygří korálovec se na ni vyděšeně zadíval a na okamžik zapřemýšlel o tom, jestli ji nemá kousnout do nosu.
"Nevěřím někomu, kdo pije rum a kouří dýmku," zamračila se Bábi. "Stařenka taky kouří dýmku a pije cokoliv," upozornila ji Magráta. "Jo jenže to je proto, že je to nechutná stará škatule, " odsekla Bábi aniž by zvedla hlavu.
Stařenka vytáhla dýmku z úst. "To je pravda," přikývla přátelsky. "Jenže když si nevybuduješ ten správný imáge, nejsi nic."
To gumbo je vynikající a Pratchetta za jeho humor nelze nemilovat, přesto tomu ale něco chybí k úplné dokonalosti.
Možná ta konzumace banánového dejjikry při čtení.
Tuhle knížku jsem si chtěla už dávno zopáknout, protože jsem se snad úspěšně pokusila o gumbo a musela jsem myslet na paní Gogolovou... Takže se mi moc hodilo, když jsem zjistila, že pan Pratchett byl rovněž novinář a mohla jsem si ho zařadit do Výzvy. Znovu přečteno, znovu pěkně pobavilo... I k zamyšlení bylo.
[audiokniha]
"Ne, madam, neexistuje způsob, jak zabít mrtvého."
Je to tak, že jsem v žánru fantasy rozmazlená světem Tolkiena, co má všechno detailně cizelováno a nešetří přesahem.
Tohle začíná navážením se do bigotních variant víry, ale od kouzelně vypečené trojky (panna*matka*stařena*) čarodějek jsem zkrátka čekala daleko víc. Pravdou je, že Pratchettův humor je často nedostižný a proto za čtyři. V závěru se z hlediska magie dozvíme, že není rozdíl mezi bílou a černou a Voodoo Dáma z Genovy je víc než reálná, jen všechno trochu mate kontury.
Jako mnozí zde nemohu zbavit dojmu, že příběh ztuha drží pohromadě a zasloužil by si "prostřih".
Určitě si přidejte k hodnocení i pátou za interpretaci luxusní stařenky Slavíkové.
"JE TAK BRZO RÁNO, ŽE JE BRZO I NA TO, ABY BYLO BRZO RÁNO!!!"
Příště asi zkusím Hlídku. Banánové dejjikry na to :o)
3/4
Na Zeměplochu by tu měla být zvláštní kolonka se šesti hvězdičkami, abych mohla některým pro mě slabším dílům dát pět, protože ve srovnání s ostatními knihami světa furt vévodí. Proto jsem nucena dát cestovatelkám jen čtyři za hrozně roztahané rozuzlení...
Co jinak napsat? Píšu ráda vtipné komenty, a jsem samozřejmě jeden z nejvtipnějších lidí, co znám, vedle Terryho jsem ale totální žabař (Agař?), proto se nebudu dál ani namáhat.
...dobře, už jen P.S. Protože jsem stejný, nebo ještě horší střevo jak Magráta, obdivuju jí nejvíc, jak se přesto vždycky neochvějně (vlastně trochu ochvějně, ale to je fuk) do všeho vrhá, když ne s odvahou tak aspoň se snahou. Já bych to nedala být čarodějnicí (ano, mí známí, toto není coming out, říkám vám to furt, že bohužel skutečně čarodějnice nejsem... aspoň ne taková, jak se to všeobecně myslí...).
Pusu, MAMI.
Někdo mi vložil do ruky tuhle knihu, že až budu nemocná a budu se nudit, tohle mě zabaví. Tak se nepovedlo. Nechápu to, nebaví mě to, nelíbí se mi to. :-)
Čarodějky jsou jedinečné. Jedna velká smršť, banánové dejjikry, umění hlavologie, bláznivá Magráta, okouzlující Silver. Jejich cesta "jak zachránit Popelku" byla prostě skvělá, obzvláště část u trpaslíků. A jaké to je, když na vás spadne dům v podání těch tří... prostě opět jsem se neuvěřitelně bavila. Jsem ráda, že si nemusím vybírat, kterou mám nejraději, protože ty tři se neuvěřitelně doplňují a každá by v příběhu chyběla. Takto je to dokonalé. Jenom závěr v Genově byl na Pratchettovu knihu možná zbytečně vážný. I tak 4,5* a velká spokojenost.
(2/22)
Neskutečně boží... Příběh tří čarodějek, které se vydají na dlouhou cestu přes cizí kraje, aby zachránily Popelku. Vtipné jako vždy. Miluji stařenku Oggovou, Magrátu i bábi Zlopočasnou.
(SPOILER) Nějak jsem se do ní ne a ne dostat, možná překlad v této knize kulhal více než v jiných? Čekala jsem lepší, čekala jsem víc, ale pouze se to vrstvilo a nedostálo to očekáváním (jakkoliv Bábi na konci byla jako vždy epická).
To je přece něco tak úžasného ke čtení, to se nedá komentovat, tohle prostě nevymyslíš....proč si v dospělosti neodskočit k pohádkám, prožít to bláznivé dobrodružství, vcítit se do děje tak,že máte na konci otlačenou pr... od koštěte....o tom ty knihy přece jsou!
Uchokniha.
To máte tak - do čarodějného kotlíku vhoďte:
- alespoň tucet pohádkových příběhů
- několik cizozemských habitů (pardon, zvyků jsem chtěla říct)
- jednu kouzelnou hůlku
- dostatečně mnoho dýní
- tři košťata (použitá, ojetá)
- trochu hlavologie bábi Zlopočasné
- neodolatelnost stařenky Oggové
- dobrotivost Magráty Česnekové
- jednoho kocoura
- zrcadla (minimálně dvě, při vhozu na sebe otočená)
- a v neposlední řadě špetičku magie, vúdú, krokodýlů, trpaslíků, hadích žena jiných potvor
... a vylezou z toho Čarodějky na cestách, jeden z nejužitečnějších cestopisů v dějinách Zeměplochy (zvláště pak pokud se rozhodnete cestovat do bažinami obklopené Genovy).
A pokud si chcete užít z tohohle kouzelného, vtipného a svěžího koktejlu maximum, tak si to celé nechte vyprávět Zuzanou Slavíkovou - její přednes, obzvlášť pak stařenčino protahované ESMÉÉ určitě z hlavy hodně dlouho nedostanu :-)
Když se čarodějkám dostane do ruky dopis, ve kterém se píše, aby se nepletly do sňatku služebné a prince, tak pochopitelně udělají pravý opak a vyrazí na cestu, protože Bábi Zlopočasou a Stařenku Oggovou nikdo nezastaví, protože ony mají svou pravdu, jsou tvrdohlavé a vždy si prosadí to svoje. Chudák Magráta Česneková vyrazí s nimi a nestačí se divit co se kolem ní děje. Příběhy o čarodějkách jsou pro mě nejvtipnější ze série Zeměplochy.
Moje první setkátní s Pratchettem (když nepočítám Dobrá znamení, kde jde o autorské duo s Gaimanem)...a je to super, nechci aby to skončilo. Všechny tři čarodějky jsou skvělé, ovšem když jsem četla, jak Bábi hrála karty, prostě jsem z toho nemohla a od té chvíle jsem v Bábině funklubu. Na druhou stranu bez Stařenky Oggové a Magráty by to nebyla taková legrace.
Tak zatím pořád pokračuji v Čarodějkách, a přestože se mi Soudné sestry líbily krapet víc, nemohu než dát pět hvězdiček. Čarodějky mne jednoduše baví. S nadšením přijímám fantazii, pokud je milá a vtipná, takže mne potěšil například popis trpasličího chleba, ale i hlavologie bábi Zlopočasné, kterou uplatnila třeba při hraní karet. Setkání s čarodějkami, jejich zážitky, výroky, hašteřením i dopisy stařenky Oggové mi vždy přineslo dobrou náladu (jen trochu smutku při setkání s vlkem). Genova už mi tak milá nebyla - Eliška mi přišla neslaná nemastná, paní Gogolová spíše nesympatická. No, ale čarodějky to zládly i tady, a rozhodně nesmím zapomenout na Silvera, bez toho by se tentokrát rozhodně neobešly!
Před dávnými časy jsem je četla, právě teď jsem je i doposlouchala v podání skvělé paní Slavíkové. A musím říct, že scéna s kloboukem stařenky Oggové se prostě neomrzí!
Čarodějky na výpravě za dobrodružstvím, do města kde to vypadá jako v jedné obrovské pohádce a pohádkový život tam, není zrovna pohádkový. Pekařky musí mít správně naducané tvářičky, všichni se musí sťastně usmívat a běda Vám jestli si nevezmete pohádkového prince.
Miluju tu Silvera, roztomilé koťatko Stařenky Oggové, no aspoň pro ni. Naivní, důvěřivou Magrátu s romantickým duchem a brilantní Bábi s její hlavologií a menším odporem k věcem co s sebou přináší cestování.
Ráda čtu Prattcheta jednou za čas znovu, narážím pak na narážky a odkazy, kterých jsem si dříve nevšimla. Jsem spokojena, přímo vrním blahem.
Štítky knihy
Zeměplocha čarodějnice humor trpaslíci fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Čarodějky na cestách je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 601x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 767x |
| Chystám se číst | 193x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 12x |