Radkab.
přečtené 378
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny
2018,
Josef Bernard Prokop
Upřímně řečeno, nebýt kniha vánoční dárek, asi bych ji ani nedočetla do konce. Velkou část tvoří neustále se opakující politická jednání, což bylo čtenářsky ne úplně záživné, a od historického románu bych čekala něco trochu jiného.... celý text
Země odpoledního slunce
2017,
Barbara Wood
Zpočátku mi vyprávění přišlo rozvleklé a nijak extra záživné, ale postupně mě kniha vtáhla do děje. Velmi jsem si přála šťastný konec, a nemohla jsem se od čtení odtrhnout, dokud jsem se nepřesvědčila, že opravdu všechno dobře dopadne. Celkově mám z knížky dobrý pocit, a i když se odehrává ve zcela jiné době a prostředí než v jakém žiji já, dokázala jsem se do postav vcítit a pochopit, co asi prožívají a jak jednají.... celý text
Jiná Gabriela Koukalová
2018,
Martin Moravec
Kniha není úplný literární skvost, ale četla se mi hezky. Z událostí, které se v knize objevily, hodně se mi líbilo vyprávění o biatlonových závodech, i kdyz postupně mi jednotlivé závody začaly splývat do sebe. Je to ale zajímavý pohled do zákulisí, protože v televizi vidíme pouze to, jak závodníci vítězí či naopak prohrávají, ale většinou vůbec netušíme, jaké jsou příčiny a kolik je to stojí nervů a úsilí. Ohledně vztahů s rodiči se nemůžu zbavit pocitu, že v knize je prezentováno spíše to horší, ačkoli Gabriela několikrát říká, že je rodičům za hodně věcí vděčná. Asi každý z nás dostal někdy na zadek, nebo měl pocit, že mu rodiče v něčem nerozumí. Na druhou stranu chápu, že být do něčeho nucen je, hlavně pro dítě, opravdu nepříjemné. Co se týče vztahů s ostatními členy týmu, myslím, že pravda bude, jak už to tak bývá, někde "uprostřed." Věřím, že Gabriela to neměla jednoduché, na druhou stranu sama přiznává, že se vždy nechovala nejlépe nebo porušovala nařízení trenérů. Některé věci v knize jsou poněkud bulvárního rázu a možná zaznít úplně nemusely, obzvlášť, když se netýkají samotné Gabriely, ale např. jejích blízkých.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Moje první přečtená kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Autorčin styl vyprávění mi sedl, a chvílemi jsem četla doslova bez dechu. Děj místy ubíhá možná až příliš rychle, ale vzhledem k tomu, že kniha popisuje většinou neveselé události je to snad i dobře, alespoň nemáte čas se příliš dojímat a skličovat, protože netrpělivě očekáváte, co přinesou další stránky. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii a příběhy "obyčejných" lidí.... celý text
