Jiná Gabriela Koukalová

Gabču mám ráda jako sportovkyni,co vše v biatlonu dokázala,ale také jako člověka...Co vše ji provázelo v životě mě mrzí,ale myslím,že ji to ještě více utužilo a teď už v životě ví přesně,co chce:) a žije to, co chce:)

Miluju knihy Martina Moravce, protože se umí ptát a umí z textu vypíchnout to nejzajímavější. Tady se to svým způsobem taky povedlo, ale byla jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Gábina je svá a už se posunula někam jinam a přeji jí jen to nejlepší.

Na knihu jsem se chystala dlouho,letos díky výzvě jsem ji vzajado do ruky. Dřív by ve mě vyvolává rozporuplné pocity ... Teď už je Gabča někde jinde .....

Říkám to předem: hodnotím za 3 a půl *, a to za formu, ne za obsah či pravdivost nebo nepravdivost obsahu.

Když ta knížka před 8 (slovy osmi, to snad není možný...) lety vyšla, strhla se kolem toho dost velká vlna kritiky a já si řekl, že zase nutně nemusím mít všechno. Odolával jsem celkem dlouho, řekl bych. Teď nedávno jsem viděl dokument "Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí". A přišlo to tak nějak samo, on ten film je jakýmsi jejím pokračováním, tak jsem chtěl mít obraz ucelenější. Z hlediska řekněme literárního je to takové neučesané, ne úplně chronologické, do jednoho časového bodu se vyprávění vrací i několikrát z pohledu několika různých situací. Je to na druhou stranu možná trochu přehlednější v tom, že se chronologické vyprávění netříští do několika dějových linií, těžko říct.

A tím bych asi komentář uzavřel. Mohl bych tu napsat velmi rozsáhlé pojednání o tom:
- jak na mě Gabriela (teď už opět) Soukalová působila, a to jak po stránce osobní, tak sportovní, od svých dětských let až po závěr její kariéry, který přece jenom asi byl trochu nedůstojný vzhledem k tomu, co právě ona pro tento sport u nás udělala
- jestli stihla dostatečně pomluvit všechny kolem sebe (a jestli třeba na někoho nezapomněla) či jestli prostě jen popsala, jak to bylo.
- že se v biatlonovém týmu asi vždy nedělají jen správná rozhodnutí a není tam zase taková pohoda, jak to navenek vypadá. Koneckonců ten nedávný průser realizačního týmu na ZOH 2026 a celá ta komedie (to se asi jinak nazvat nedá) kolem Markéty Davidové docela i zapadají do toho, co tam občas G.S. popisuje
- že možná měla dát na rady všech okolo sebe, kdož ji odrazovali od vztahu s Petrem Koukalem
- že jelikož to neudělala, tak je třeba si uvědomit, že v době, kdy kniha vznikala, byla stále paní Koukalovou a zřejmě si v té době pořád myslela, že to tak bude i nadále. Čas ukázal, že to bude trochu jinak. Co bylo pak, to právě ukazuje spíš ten film.
- a také že některé věci dostávají po těch osmi letech od vydání knihy dnes úplně nové rozměry či se případně jen potvrzují nebo doplňují. To je hlavně případ Koukala, ale je třeba zajímavé, že účast na natáčení dokumentu po letech odmítli kromě něho (tam bych to asi i chápal) Veronika Vítková a Jindřich Šikola. Proč asi? A dá se to použít i na jiné situace, třeba kauzu ruského dopingu, která byla v době vzniku knihy v počátcích.

Rozhodně nelituju, že jsem si knížku sehnal a přečetl. Třeba už jenom proto, že bylo docela zajímavé zjistit, že poměrně svérázný přístup měli ke Gabriele a jejímu sportování, resp. tréninku její rodiče. A ona koneckonců také, nebyla rozhodně vzorným dítětem.

Kniha končí rokem 2018, kdy byla Gábina šťastná, zamilovaná a vdaná za Petra Koukala. Jak to dopadlo, ví každý. Dnes je však šťastnou maminkou dcerky a šťastná po boku svého přítele.
V knize píše o svém dětství, dospívání a hlavně o biatlonu. Aréna v Novém Městě na Moravě je jen kousek od mého bydliště a tak dcera , syn se těchto závodů účastnili a nikdy nezapomenou na tu atmosféru být přímo u toho.
Já nezapomenu na to prožívat závody u televize a slyšet malé vnučky volat "Gabčo do toho".

Další z knih, které ve mně vyvolávají velmi rozporuplné pocity. Gabrielu Soukalovou / Koukalovou / Soukalovou, jsem měl jako biatlonistku velmi rád ze tří hlavních důvodů. 1) ten sport jí fakt šel, a který fanoušek by neměl radost z medailí? 2) Na rozdíl od mnohých jiných sportovkyň byla i potěchou pro mé vilné oko 3) uměla i zpívat, což je schopnost u sportovců poměrně vzácná, jak dokládají například hymny odzpívané fotbalisty i jinými sportovníky.
Jako k autorce tohoto svazku k ní ale přistupuji mnohem opatrněji; což o to, text to byl bezesporu zajímavý, zároveň šlo ale o pohled na tuto problematiku zcela jednostranný. To je sice za dané situace pochopitelné, ale výpovědní hodnotu knihy to pro mě výrazně snižuje.

Jako mladší jsem biatlon sledovala hodně ráda a myslím, že hlavně kvůli Gábině. Kniha je zajímavé počtení o tom, co my jako diváci vlastně ani nevidíme.
Ale jak už někdo psal, teď už je úplně někde jinde a bůh ví jak by o své druhé polovině psala teď.

Tato kniha není žádnou vysokou literaturou, ale myslím, že jsem nikdy nečetla nic přímějšího. Možná to někomu zavání bulvárem, ale já na Gábině obdivuju odvahu napsat vše bez příkras, bez klasického "nebudu jmenovat", jednoduše napřímo. Mnoha lidem se tato kniha musela číst neskutečně těžce, pokud tedy k tomu vůbec našli odvahu (což jsem zaznamenala u několika lidí z vysokého biatlonu): rodičům, dnes už exmanželovi, ale i trenérům, kolegům sportovcům. Upřímně mě šokovalo chování rodičů, ale také temné zákulisí biatlonu, hnusné chování trenérů, škaredé vztahy v týmu. O Koukalovi nemluvě, ten podle mého názoru snad po tom všem nemůže ani vylézt na světlo - opravdu neskutečný sráč. Každému, kdo tuto knihu bude číst dnes, doporučuji následně ke shlédnutí i její film Pravda se pořád vyplatí, protože knihou vše neskončilo, naopak ještě dramaticky pokračovalo. Gábině přeju už jenom klid... je mi moc líto, že se nemohla rozloučit hezčím způsobem, moc jsem jí přála comeback. Lidi v Česku jí vděčí opravdu za hodně. Co se mi však opět potvrdilo: jak je vrcholový sport hrozný životní styl: vycukaná psychika, podlomené zdraví, pro trenéry jste jen stroje, když jste dobří, tak vás zná možná jedna generace, ale většina stejně upadne v zapomnění... Gábi, díky za vše, hlavně za tvou nekonformnost.

Sice nejsem skalní fanoušek biatlonu, ale o biatlonové královně, díky které přibylo tomuto sportu tisíce fanoušků, jsem toho slyšela opravdu hodně - především ale z internetu a televize. Když se ke mě tedy dostala její biografie, neváhala jsem.

Její život je opravdu zajímavý již od útlého věku ve sportovně založené rodině, i když jsem ji několikrát při čtení spíše litovala - takový dril a styl výchovy by udělal v hlavě zmatek nejedné dospívající holce..

Dozvěděla jsem se celou spoustu zajímavých informací o průběhu biatlonového soustředění, testování na doping (a dopingové aféře především v Rusku), o vztazích v týmu a s trenéry, o (ne)léčení méně či více závažných zdravotních problémů, o vztahu a pozdějším manželství s badmintonistou Petrem Koukalem, o léta trvající poruše přijmu potravy, depresích a mnoho dalšího..

V průběhu čtení však moje nadšení z knihy pomalu upadalo a na konci hodnotím 3,5 . Nejvíce mi vadila jistá chaotičnost knihy - není úplně chronologicky psaná a tak jsem několikrát četla o stejném závodě nebo životní události a dost to mate.. Také oceňuji bohatou fotografickou přílohu, ale klidně bych fotografie umístila přímo k textu, ke kterému se vážou - neustálé listování knihou mi vadilo.

Gabriela, dokud byla ještě Soukalová, byla jedna z nejhezčích sportovkyň, které se pohybovaly na sportovních kolbištích. Byla radost se na ni dívat. Radost, jak se umí radovat. A radovala se často, protože byla nejen velice půvabná ale byla i vynikající závodnice.
I proto je zajímavé si její upřímnou zpověď přečíst. já ji četl s velkým zájmem.

No přiznám se že její chování mě velmi rozčilovalo mám ve svém blízkém okolí někoho kdo dělá podobné věci je takový stejný zmatkař apod. tak to bylo pro mě náročné číst

Zmatený člověk který snad už své štěstí našel

Skvela sportovkyne, uzasna biatlonistka, ktera tento sport pozvedla vysoko.... kde Bůh pridal jinde asi ubral, cim dal jsem cetla, tim vic autobigrafie pusobila jako příběh andelske mrchy, ktera je labilni, chce obdiv, pozornost a zaroven se porad ze vseho ,,sklada", pak "rebeluje", a pak zase nezvlada a pak zas povstava z popela a dela naschvaly...
kniha na mě pusobila spatne, chaoticky, neucelene,neuprimne...nebo je proste jen spatne napsana... Nicmene preju hodně stesti ve vsem! Biatlon v tv i na tribunach v NMNM mi prinesl spoustu krasnych chvil.

Na jedné straně příběh vrcholové závodnice, sportovní ikony a české reprezentantky, která dokázala dosáhnout absolutního vrcholu, a díky které se dostal biatlon do povědomí širší veřejnosti. Na straně druhé příběh dospívající dívky, která by se v danou chvíli chtěla věnovat třeba něčemu úplně jinému, mladé ženy, na kterou je vyvíjen obrovský tlak ze všech stran a především ženy, která prožívá šťastné, méně šťastné, ale i toxické vztahy.

Když jsem knihu četla, mockrát mi připadalo, že si čtu svůj vlastní deníček. Ne tedy tím, co Gábi prožívala, ale stylem vyprávění, jakým zapisuje a vypráví svůj příběh. To mi bylo velice blízké.

Upřímně jsem nerozuměla tomu, proč se po vydání knihy spustila tak velká vlna kritiky. Myslím si, že to byla závist anebo v lidech rezonovalo něco, s čím sami měli svá issues. Chce to hodně odvahy veřejně odkrýt svůj soukromý život a o to víc, když je člověk mediálně tak moc známý. Těžko si to lze představit.

Pro mě osobně je Gábi krásná bytost (zevnitř i zvenku), které jsem si vždy vážila a které jsem přála jen to nejlepší, jak v profesním, tak osobním životě. Dodnes, když si pustím záběry z těch důležitých závodů, jsem dojatá a bulím u toho jak želva.

D.Ě.K.U.J.E.M.E, Gábi, za to, jaká jsi.

Sport nesleduji, ale Gábinu nešlo přehlídnout :-) V rozhovorech na mě působila vždy hodně mile a sympaticky. Trochu jsem váhala, jestli si knihu pořizovat, když má tak nízké hodnocení. Nakonec jsem to riskla a nelituji. Četla se dobře. Překvapilo mě, co všechno na sebe i druhé prozradila. Je fajn, že chtěla být otevřená, ale řekla bych, že to s tou otevřeností trochu přehnala. Nicméně považuji tuto knížku za povedenou. Je to takové pěkné shrnutí její sportovní kariéry.

Je to už pár let co kniha spatřila světlo světa a Gábina už je dnes úplně někde jinde.Těžko říct co všechno by nyní ponechala,co by opravila a hlavně ,jak by hovořila o bývalém manželovi.
Každopádně dokázala toho hodně a já jí přeju jen to nejlepší,na poli profesním i v osobním životě.

Ztotožňuji se s komentářem Mandlevest, chtěla jsem napsat něco hodně podobného.
Tato autobiografie představuje upřímnou zpověď, která po vydání u některých lidí vzbudila podivné až drsné negativní reakce.
Gábina se nesnaží vykreslit líbivě, spíše naopak, prozradí na sebe kdejakou lumpárnu ze školních let i chování, které má k dokonalosti daleko. Popisuje své dětství, dospívání, kariéru i problémy, se kterými se prala a těch nebylo málo. Odhaluje i odvrácenou stranu úspěchu - tvrdou tréninkovou dřinu a psychické vypětí, které k závodům patří. Vrcholový sport ji dovedl k nebezpečným návykům i k vážným zdravotním problémům, které vedly až k předčasnému ukončení výborně rozjeté kariéry. Samozřejmě že tohle se nepřihodí všem sportovcům, ale nikdy bych si netroufla zpochybňovat něčí výpověď. Stejně tak není třeba se pohoršovat nad tím, že si s někým rozuměla víc, s někým míň. Tak to chodí a nejen ve sportu, podobné vztahy (někdy fakt pokřivené) najdeme na mnoha pracovištích, bohužel.
Nejen za své skvělé sportovní výkony, ale i za otevření určitých témat, které se týkají vrcholového sportu, si Gábina zaslouží palec nahoru.

Martin Moravec umí! Spolu s "Gábinou" napsali knihu, která ukazuje vrcholový sport zevnitř. Někdo by možná řekl "odvrácenou stranu sportu," ale ono to není jen o špatných vztazích a poruše příjmu potravy (jak by se z bulváru dalo předpokládat), ale také o pocitech a emocích při důležitých závodech i při přípravě. Když knihu čtete s odstupem doby, je daleko děsivější výpovědí, než když vyšla. Téměř polovina zmínek o manželovi mi přijde jako volání o pomoc a popis toxického vztahu - což je opravdu s podivem, protože kniha vyšla v "nakladatelství" Petr Koukal (takže můžeme jen polemizovat, zda to před korekturou nebylo ještě výraznější). Životopisné knihy tradičně nehodnotím hvězdičkami, protože si myslím, že je těžké se odosobnit od zobrazované osoby a mých sympatií nebo antipatií k ní.

Od knihy jsem toho příliš nečekala, o to víc mě překvapilo, jak mě chytla. Gábina je vážně číslo, její mladické eskapády jsou ale jen slabý odvar toho, co přijde pak. (Zajímavé je hlavně zpětně porovnat její vztah s Petrem Koukalem s tím, jak jejich manželství nakonec dopadlo.) Nešetří tu svého bývalého trenéra, kolegyně závodnice (jednu obzvláště), dopujicí Rusy...a tím si pod sebou řeže větev. Překvapuje mě množství negativních komentářů, Gábinina prostořeká upřímnost je očividně spoustě lidí proti srsti a z jejich pohledu si toho dovolila příliš, ale mně se naopak líbí, že člověk vidí, jak to v takovém prostředí chodí. Pár mušek by se našlo, ale celkově to bylo fajn čtení.