Jiná Gabriela Koukalová

Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/374758/jina-gabriela-koukalova-mMU-374758.jpg 2.9187
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Sport
Vydáno:, Petr Koukal
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (66)

Přidat komentář
zuzi509
včera

Zvláštní. Byl to čtivý příběh chvílemi trochu loudavý, ale hodně mně to překvapilo.
Napsané to bylo pěkně. Kniha byla otevřená. VELMI OTEVŘENÁ!
Fascinuje mě to. Nechápu proč tu knihu Koukalová napsala. Nemyslím si, že pro peníze nebo pro ještě větší slávu než má teď.
Hodně tam o sobě prozradila a ukázala svoje soukromí, slabiny nemyslím si, že je to úplně vhodné zvlášť pro ni když je tak slavná. Ale to musí posoudit ona co je a není pro ni vhodné. Jinak fotky na konci byly moc pěkné.

Aya81
předevčírem

Knihu jsem nejdřív vůbec číst nechtěla. Mrzelo mne, že sportovkyně z mojí oblíbené disciplíny (koukám na biatlon už nejmíň 20 let..) sklouzla do roviny bulváru. Ale pak jsem si řekla, že nebudu soudit, dokud nepřečtu sama, navíc se mi hodí i do Výzvy (autobiografie normálně vůbec nečtu), takže jsem po ní sáhla.

Po přečtení jsou pocity rozporuplné. Kniha se četla lehce, je určitě čtivá. Není v ní ani zdaleka tolik "špíny" či kontroverze, jak se nám snaží namluvit bulvární novináři. Kromě rozhodně negativního názoru na trenéra Šikolu (ale nemám pocit, že by si s ním vyřizovala účty, ani to není to hlavní téma knihy) nikoho neodsuzuje, naopak se snaží hledat různé roviny pohledu. Je to osobní zpověď a nezastírá, že sdělení v ní je čistě subjektivní.
G.K. byla skvělá sportovkyně a její přínos biatlonu i sportu u nás vůbec je jednoznačná.
Bohužel nemůžu věřit všemu, co v knize píše. Přijde mi, že si dost často protiřečí, nebo podává protichůdné informace o jednotlivých obdobích svého života. Někdy mám pocit, že byly Gabriely Koukalové dvě, a každá se chovala nebo zažívala něco odlišného. Nespala/spala, nejedla/jedla, vyčerpaná zvládla jen sport a odpočinek/lítala a podnikala bůhví co... Ale nemyslím, že by se G.K. snažila čtenáře vodit za nos. Spíš z toho mám pocit, že má opravdu vnitřní problémy, které za tohle všechno můžou. Ale neumím to posoudit, nemám znalosti z psychologie, je to jen můj dojem.
Každopádně si bohužel myslím, že tato kniha neměla vyjít. Ne teď. až později. Až by se na vše G.K. podívala ještě více z dálky a až by kniha neuškodila jí ani její pověsti.

Nikkaa
17. června

Pro mě je to žena co si zaslouží respekt,ona mě přivedla k biatlonu díky ni je to sportovní událost kterou sleduje celý svět,její zpověď byla místy až moc otevřená ale člověk pochopí a nesoudí,..pro mě vždy byla a bude královna biatlonu...ať si říká kdo chce co chce

1casper
15. června

Nevím, co napsat....
Za mě, Gábiny si hodně vážím za to, co dokázala, ale knihou si podle mě ublížila.

Místama byla až hodně otevřená, možná dost zbytečně.
Doufám, že jí samotnou nebude jednou mrzet, že tohle sepsala a vydala.
I tak děkuji a koho zajímá sport, knihu doporučuji.

Leniii
09. června

Přemýšlím, co napsat. Jedná se osobní zpověď člověka, který tvrdě dřel, aby si vybudoval svoje místo a co ve sportu dokázala, klobouk dolů.
Nevím, jestli je na místě tu knížku hodnotit. Říká se, že na každým šprochu, pravdy trochu. Ty situace, které Gábina popisovala, nějak byly, ona to nějak vnímala a někdo jiný to mohl vnímat jinak.
Koho to zajímá, knížku si přečte. Ale jak jsem ji psala, myslím, že nikomu z nás nepřísluší to nějak hodnotit.

Hana46
09. června

Nejprve jsem si říkala, že se Gábina chce jen zviditelnit a naházet špínu na ostatní sportovce, ale přece jen mi to nedalo a knihu jsem si přečetla.Musím říct,že jsem změnila názor a jsem ráda, že jsem se v Gábině nezpletla.Měla to moc těžké a nikomu se nemstí jen popisuje zákulisí sportu tak jak to je.My obyčejní lidé vidíme jen úspěchy nebo prohry,nikdo z nás neví co zatím stojí.Každému bych tuto knihu doporučovala přečíst , hlavně těm,kteří vždy nejlépe vědí co mají sportovci dělat a jak vyhrávat.
Děkuji Gábině za knížku, která mi otevřela oči při pohledu na vrcholový sport. Děkuji

Capkomi
07. června

Sportovní biografie nikdy nebudou chybět v mé knihovně, proto když vyšla tahle, věděla jsem, že bude na seznamu PŘEČTENO.

S talentovanou Gábinou jsem vyrůstala, sledovala jsem ji od úplného počátku, fandila jí a fandím dodnes. Věděla jsem, že kniha je velmi kritizovaná tady i dalšími médii. Viděla jsem odpad, marketingový tah Koukala, křivá obvinění ... až do dnešního dne jsem četla jenom titulky a chtěla si udělat vlastní názor.

Momentálně je to 44. nejhůře hodnocená kniha, vůbec to nechápu, jak může být na žebříčku vedle Láďi Hrušky nebo Andreje Babiše. Ok. Psaní není Gábinina silná stránka, ale kdo chce od švadleny, aby šla dělat rozhodčí? G. se s námi chtěla podělit o zákulisí sportu, o to co nikdo nevidí a vidět nechce. A kdyby to psal někdo jiný, nebylo by to tak autentické a přímé.

Není jediný sportovec, který si tímhle prochází. Nikdo z nás, kdo nedělal sport na vrcholové úrovni si nedokáže představit, co vše za tím stojí. Kde se bere ta zášť (nebo to je jen závist) vůči těm nejlepším sportovcům? Nesuďte lidi kolem sebe, když je neznáte.

Nevěřím, že kniha je pouhým marketingovým tahem. Ano, byl kolem ní velký rozruch, ale nevěřím, že by tohle měl někdo zapotřebí. Nevím, možná jsem naivní.

Kniha se mi četla dobře, hodně jsem se s Gábinou ztotožňovala, vždycky si jí budu vážit jako každého dalšího sportovce i toho, jenž byl třikrát na OH, ale nemá z nich žádnou medaili. Važte si sportovců a podporujte je. Gabča ve mně nespočetně krát vyvolala pozitivní emoce - smích i slzy štěstí.

Těch, kteří chtějí být jako někdo jiný, už je na světě dost!

stanza
06. června

Také já jsem váhala zda knihu číst, tolik humbuku kolem, co mě asi čeká a chci to vůbec vědět? Nedávno jsem četla Můj sen o zlatě a sněhu od Martina Fourcada a to byl opravdu jiný příběh. Ano, asi určitě Gábině kniha ublížila, ale já jsem její zpovědi věřila. A teď už přeji Gabi jen to nejlepší, lásku , klid a splnění všech přání. Nepřestanu Vás obdivovat za to co jste dokázala a vážím si otevřenosti a odvahy.

Ankavi
05. června

Poprvé jsem ve velkých rozpacích, co mám vlastně napsat. Nechci hodnotit Gábinu - člověka. Hodnotím knihu. Je psána jednoduše, až naivně... a Gábině - sportovkyni podle mě ublížila. Nepotřebovali jsme vědět některé otřesné detaily. A proto se bohužel přidávám k těm, kteří kritizují zbytečný marketingový tah. Gábina přinesla naší zemi mnoho pozitivního, stala se symbolem biatlonu, vzorem pro naše děti a svým způsobem legendou. Situace popisovaná v knize, pozice Gábiny v rodině, ve škole, ve sportovním týmu, v partnerských vztazích mně trochu otevřela oči a jsem z věcí, které jsem se dozvěděla, rozmrzelá. A to je hlavní pocit, který mně při čtení této knihy doprovázel. Zdravotní problémy může mít každý, oceňuji upřímnou zpověď, ale popravdě se s nimi zase tak úžasně nepopasovala. Takže - opravdu má tato žena být vzorem pro mladé sportovce? A zpět ke knize - nebylo by nám všem lépe bez ní?

perpe2a
03. června

Knihu nehodnotím, protože jde o osobní zpověď. Nepřísluší mi to. Můj názor si nechám pro sebe. Jediné, co mohu říct, děkujeme za krásné a tvrdě vydřené úspěchy paní Gábině Koukalové, obdiv a klobouk dolů. Každý úspěch provází to dobré, i to špatné.

niknikita
30. května

Vím, nejde o literární skvost, ale jestli jsem díky Gábině začala šílet z biatlonu, tato syrová a otevřená zpověď způsobila, že jsem přesvědčená o tom, že Gabriela Koukalová je úžasná osobnost. Otevřela nám svoje srdce a svlékla se do naha před celým národem.
Vážím si jí stále víc.

Dan
30. května

Podle zdejších komentářů jsem se bál, že to bude peklo číst. Že je kniha uměle napsána provokativně, aby to zvýšilo prodeje apod. Vůbec takový pocit z knihy nemám. Slovům v knize jsem věřil. Věřil jsem, že se jedná o její upřímnost, pocity a opravdovou osobní zpověď. Gabriela se ničemu nevyhýbá a nebojí se přiznat třeba i místy dost silné pochybnosti nad výběrem manžela, a to nejen v den své svatby. A taky řady lidí okolo. Co bych knize určitě vytknul, je skákání v čase tam a zpět. Jistě by se dala lépe uspořádat. Jinak je kniha zajímavá i pro sportovně neznalé a podle mého názoru rozhodně není tak špatná, jako tu sděluje mnoho čtenářů ve svých komentářích.

martina.bella
29. května

Toto jsem četla ze zvědavosti, kniha má velkou reklamu, ovšem vyloženě mě nenadchla... Nechci se rozhodně přidávat ke smečce, která na autorku útočí, vadí mi jakákoli davová psychóza, neuznávám hromadnou štvanici na někoho, kdo byl označen za "špatného" a teď se do něj tedy všichni obujeme, protože to dělají ostatní. Můj názor: je nesporná odvaha vyjít ven s tím, že dotyčná překonala závažnou chorobu. Co je na tom špatného? Jenže: Opravdu bylo potřeba napsat kvůli tomu knihu? Pokud byla důvodem nezištná snaha pomoct mladým holkám, kterým srážejí sebevědomí trenéři, mohlo to být vyřčeno třeba jen ve velkém rozhovoru pro noviny. Kniha je totiž jinak prázdná...

qwerb
28. květnaodpad!

Když se někdo svlíkne za prachy, jeho věc. Ale když zatáhne do bahna i druhé...

lukskyvm
25. květnaodpad!

brak...za rok za dva po tom neštěkne ani pes,a dívím se že si to vůbec někdo koupil...

Lindulinek
22. května

Knihu jsem si pořídila ze zvědavosti, protože kolem ní byl takový povyk....a ....mnoho povyku pro NIC. Tohle kdyby nevydalo spřízněné nakladatelství, tak věřím, že by se tato kniha na trh ani nedostala. Ukňouraná, negativní a shazující lidi kolem. Vážím si toho, co dokázala ve světě biatlonu a za to má můj obdiv, ale pokud by každá nevyrovnaná osoba vydávala knihy podobného stylu, tak by nejen biografická literatura, ale i úcta, kterou by měl mít člověk k člověku, ať už si o sobě myslí cokoliv, pěkně upadla. Knihu jsem dočetla do poloviny.

Jolina
20. května

Tolik pozornosti, tolik zvědavosti. I já jsem jí propadla a toužila si knihu přečíst. Literárně spíše nic než moc...na druhou stranu oceňuji otevřenost - i když si myslím, že v některých pasážích by nemusela být tak "nevyrovnaná". Z knihy mám dojem, že možná za několik vyjde vyjde další, něco na způsob "jak jsem se zmýlila" nebo "jak to vidím teď".

joshula
20. května

Kniha psaná tak trochu v žánru bulváru a senzace. Ke cti je potřeba si přiznat, že je v ním úplně vše a nic není tabu. Na druhou stranu sportovce může mrzet, že je to více ze života než ze strany vrcholového sportu. Jako zápor vidím, že v některých tématech se neshoduje s knihou Petra Koukala. Za přečtení, ale určitě stojí!

TipsyChipsy
20. května

Líbila se mi hlavně upřímnost a otevřenost, díky tomu se kniha na rozdíl od memoárů jiných slavných dala číst, byla lidská a ne nabubřele blahosklonná. Kniha je dobře strukturovaná do kapitol podle témat, na která si chce posvítit. Po přečtení si o Gabriele myslím, že měla štěstí, narodila se se skvělými geny, maminka olympijská medailistka a Ģábina měla běh na lyžích už od prvních krůčků včetně skvělého vedení přímo od rodičů. Měla obrovský talent a bez nadměrného tréninku, když se rozhodla, dostala se na světovou špičku. Na druhou stranu v knize naznačuje, že trpí depresí. O to více je obdivuhodná a statečná, že se přiznává i k těmto problémům. Jakoby z pohledu své jinakosti odkrývala i něco navíc ve vztazích mezi lidmi.

MildeZ
19. května

Přijde mi, že se okolo knihy utvořilo mnoho zbytečné a umělé negativity. Fajn čtení a pohled úspěšné sportovkyně, která ovšem musela bojovat nejen se soupeřkami, ale i vnitřními ''démony''.

lenka4434
18. května

Nepřísluší mi hodnotit, jestli je kniha dobrá, nebo špatná. Přečetla jsem ji rychle a se zaujetím. Ještě loni bych nevěřila, že tak krásná a úspěšná žena může mít takové trápení. V mých očích byla dokonalá. Hodně sportuji a díky ní jsem si koupila první voděodolnou řasenku, protože mi ta ženskost ve sportu přišla nádherná. A děkuji za otevření tématu anorexie, sama s ní mám zkušenost v rodině. Kdo nezažije, tak nepochopí. Díky, díky.

ZuzziŠ
18. května

Tak jo.
Pokud se to prezentuje jako autobiografie, pak je to samozřejmě špatně, tohle není autobiografie. V autobiografii bývají dojmy a emoce a pocity cenzurovány.
Pak je to ale osobní zpověď, jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. A řekla bych i jeden z nejcennějších - protože pouze v případě osobní zpovědi se věci ukážou takové, jaké jsou - alespoň z pohledu zpovídajícího se. Je to jako když někomu, s kým máte konflikt napíšete dopis, kde popíšete svoji situaci. Samozřejmě rozdíl mezi dopisem a knihou je v tom, že dopis bývá chráněn listovním tajemstvím a moc dalších lidí to nepřečte.
Být tam cokoli o mně, sednu a napíšu (dopisovou) reakci, jak jsem to vnímala já. Vlastně celou tu osobní zpověď vnímám jako začátek rozhovoru.

Ta kniha je cenná pro nás všechny. Můžeme se z ní naučit, že můžeme být naprosto nepochopeni ve svém dobrém jednání (což si například myslím teď může být úvaha Ondry Rybáře). Že někdy potřebujeme čas, aby se některá nedorozumění vysvětlila. Že život je složitý a každá lidská bytost nemusí být taková, za kterou ji máme, i když se léta známe.
Tímto končím filosofickou úvahu o přínosu Jiné Gabriely Koukalové světu.

1alena1
17. května

Tolik kritiky od lidí, kteří v životě nic nedokázali, to je přesně obraz malosti těch kritiků. Když Gábi vyhrávala závody, tak všichni tleskali, že je to naše "Gábina", ale když napsala jak vidí svůj život svýma očima, to je hned všechno špatně. Není to vůbec zle napsané a není pravda, že všechny lidi pomlouvá, pouze píše pravdu o tom, že všechno není tak růžové, jak to vypadá. A také není pravda, že jen pomlouvá lidi, kteří "ji udělali". Všechny "spolupracovníky" svých úspěchů pravdivě líčí, jak se chovají a nezapomněla každého, koho si váží mnohokrát ve své knize pochválit a poděkovat, přestože si v různých obdobích své kariéry s nimi často nevhodně vjela do vlasů, ale vždy uznala všechny, kteří ji pomohli. Je to maximálně otevřená zpověď jedné fajn holky. Její povaha je složitá (ale složitá osobnost je skoro každá, která je výjimečná) a jelikož už mám dost životních zkušeností, je mi jasné, že život nebude mít nikdy lehký kvůli své přímočarosti. Ale za to, kolikrát nás rozplakala při hraní hymny, když stála na stupních vítězů, ji přeji ať se jí v životě opravdu daří. Ještě musím pochválit grafické zpracování knihy. Plný počet hvězdiček dávám za odvahu jít ven se svým nitrem.

Lucynka603
15. května

Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí srovnat realitu s tím, co píší média, jak neuvěřitelně vytrhují z kontextu... Podle článků v mediích jsem Gábinu odsoudila, ale po knížce se zase vracím k pozitivnímu hodnocení. Působí sice psychicky nestabilně, ale to, co dokázala pro naši zemi, nedokázalo moc jiných lidí a s takovými psychickými problémy je to ještě o to hodnotnější. Klobouk dolů! Na druhou stranu mě občas zaujala možná až přílišná otevřenost - ve vztazích k rodičům, kolegům a (co mě překvapilo nejvíce) k manželovi...

whisker
15. května

Gabče přeji návrat do světového biatlonu a i kdyby nebyl takový jako předvedla Petra Kvitová po vážném zranění ruky v posledních dnech, budu jí stále fandit stejně jako všem sportovcům reprezentujících náš stát. Jestli se rozhodne jinak, tak by to měli všichni respektovat. V knize mi bohužel chybí víc sportu, opravdu mě zajímají tréninky, třeba zápisky s deníku. Možná nějaké rozbory ze závodů, i samotná strava profesionálních sportovců. Na závěr bych chtěl vyzdvihnout zajímavé čtení o dopingu, kde bohužel uškodilo neověření faktu o panu biatlonistovi Bjørndalenovi, který petici podepsal.

nicky168036
14. května

Kniha určitě zajímavá, jen mně zaráží tolik negativ na trenéra a tým, který ji tolik pomohl k úspěchu dle mého názoru když už měla být kniha takto vydaná tak třeba za 30-40 let až všichni budou mimo dění a neuškodí jim to

HoneyBunny
14. května

I když nejsem sportovní nadšenec, Gábině jsem vždycky fandila. Její autobiografie je napsaná velmi čtivě, ať už jde o dětství nebo pozdější profi závodění, každou stránku jsem hltala. Bohužel mám trošku pocit, že je Gábi poněkud psychicky nestabilní a jako kámošky bych se jí asi bála:) Taky některé ošemetné důvěrnosti bych si radši nechala pro sebe - např. že sestra má tři děti a každé s jiným nebo že svému muži Petrovi ani teď nedůveřuje ale že je připravená se o sebe postarat sama. Sakra:DD To je silný kafe, tohle troubit do světa.

Thrawn89
10. května

Dávat komentář k této knize je mimořádně složité. Člověk totiž při jeho psaní chtě nechtě musí být ovlivněn vším tím humbukem, který se kolem této knihy a samotné Gábiny rozpoutal. Nezbývá mi tedy než se samostatně vyjádřit ke třem na jedné straně provázaným, ale z mého pohledu nutně odděleným věcem. 1) K samotné knize 2) ke Gábině jako člověku 3) společenskému poprasku, který to vyvolalo.

1) Samotná kniha je přesně tím, co jsem od ní očekával. Je to jednoduchá, nijak literárně kvalitní, ale lidsky přístupná záležitost, která vychází s deníkových zápisek autorky. Je překvapivě otevřená, v mnoha ohledech kontroverzní a určitě bych se nedivil tomu, kdyby na jejím konečném výstupu neměl vliv nějaký zkušený marketér (pan Koukal zřejmě). Současně ale také cítím, že toto marketingové opentlení je skutečně pouze opentlením, nikoliv samotným obsahem. Ten je nepochybně přímou výpovědí Gábiny. Tato výpověď je bohužel trochu chaotická, respektive mi to připadá jako když se vylijí emoce na papír. Chybí tomu nějaké zarámování do příběhu nebo alespoň do nějakého smysluplnějšího vyústění. Sledy událostí, pocitů, příběhů, lidí... ale ústí to v něco, kromě toho, že pochopíme, že to neměla v životě jednoduché? Necítím z toho žádné poselství, žádný verdikt. Jen takovéto, podívejte, tohle jsem prožila, hrůza co... Navíc tam jsou ony kontroverzní momenty, někdy i konfrontační tón vůči dalším (a veřejnosti známým) lidem. To se pak nedivme, že to vyvolá společenskou smršť. Je pak otázka jestli to byl záměr... dle mého ano, i když asi ne od Gábiny. Výsledkem každopádně je, že knihu pozitivně hodnotí ti, kteří se s tím emočně ztotožní (nasají ty emoce z knihy) a na ty druhé, kteří toto neprožijí.

2) Pokud jde o samotnou Gábinu, tak ten název knihy opravdu sedl. Je JINÁ. Díval jsem se na některé rozhovory, které po vydání knihy poskytla a přišlo mi, že je z toho všeho nesvá, často ani přesně nebyla schopna říci o co ji vlastně šlo. Přijde mi, že celý ten cirkus k ní prostě nepatří, že na to není osobnostně stavěna. Tu knihu asi fakt chtěla napsat, ale myslím, že nechtěla aby to proběhlo takto. O to horší, že s ní je evidentně do určité míry manipulováno a to směrem, který ji ničí. Samozřejmě však nelze než neříct, že její sportovní výsledky byly famózní a musíme k ní v tomto mít maximální respekt, bez ohledu na to vše, co se teď děje.

3) Jak už vyplývá z toho všeho co jsem napsal výše, domnívám (čistě dle mého názoru), že celý projekt knihy Gabriely Koukalové byl zneužit k čistému marketingovému vysávání peněz z jejího jména. Upřímná touha Gábiny říci svoje pocity, svůj životní příběh bohužel nebyla uchopena někým, kdo by citlivě a přitom s literární schopností tento její příběh převedl do něčeho skutečně prospěšného. Do něčeho, kde by bylo evidentně vidět, že to Gábinu posílilo, nikoliv oslabilo. Bohužel to však jen ukazuje širší problém bulvarizace a komercializace našeho veřejného prostoru, kdy je z jedné z nejnadějnějších českých sportovkyň a z citlivé a "jiné" ženy učiněna jen marketingová značka - JINÁ GABRIELA KOUKALOVÁ (kupte).

Troníček
10. května

brak... škoda papíru, naštěstí jsem si pročetl jedinnou kapitolu. Ten biatlon jí šel líp ale je-li její vášní zpívat v hospodě se skupinou Sousedi, určitě neřekla poslední slovo, bohužel. Troníček

Denisa232623
10. května

Právě jsem dočetla protože jsem velká obdivovatelka Gabči i celého biatlonového týmu. Musím říct, že dávám za pravdu těm, kteří říkají že občas je to tak že Gabča o něčem píše a pak přeskočí na jiné téma a k dané věci se vrátí například po dvou kapitolách. Ale nesouhlasím s tím, že by tam neděkovala rodině nebo třeba panu Šikolovi. Všem tam děkuje.
Mám z toho jako celku smíšené pocity, protože některým věcem jsem ani původně nevěřila, ale každý to svoje vidí a vnímá jinak proto věřím že Gabča to napsala přesně podle toho jak to cítila. Taky si i myslím že touto cestou si trošku zavírá dveře k biatlonu, protože ne každý snese pravdu, každopádně věřím že neřekla ještě poslední slovo a ta vášeň pro biatlon tam bude.