Zpátky z Afriky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po čtyřech letech strávených v primitivních podmínkách v Keni se Corinne Hofmannová vrací s podlomeným zdravím a malou dcerkou Napirai do Švýcarska. Její muž Lketinga jí po dlouhém zdráhání podepsal povolení k opuštění země se slovy: "Nevím, jestli tebe a Napirai ještě někdy uvidět!" Zcela bez prostředků, bez povolení k pobytu a s mizivým sebevědomím se Corinne snaží za podpory své matky začít znovu. Odvykla civilizaci, v moderním světě si najednou připadá zcela bezradná. Začíná boj s úřady, shánění Lketingova rodného listu, kvůli změně příjmení a státní příslušnosti jejich dcery i rozvodu. Ale Lketinga je nezvěstný - neznámo kde propíjí majetek, který mu Corinne zanechala. A tak se Corinne i na dálku navíc snaží podporovat jeho rodinu z konta, které zanechala v Keni. Prostřednictvím dopisů, které si vyměňuje s Lketingovým bratrem Jamesem, zůstává se svými bývalými příbuznými i nadále v kontaktu. Časem se jí podaří získat povolení k pobytu a posléze i práci a vlastní byt. Najde si i nového přítele a vydává knižně své zážitky z Keni, které mají mimořádný ohlas...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/9682/zpatky-z-afriky-MiD-9682.jpg 3.7430
Série

Bílá Masajka 2.

Žánr
Literatura světová, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Ikar (ČR)
Orig. název

Zurück aus Afrika, 2003

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (64)

Kniha Zpátky z Afriky

Přidat komentář
LenkaM66
25. září

První kniha Bílá Masajka mě bavila více. Ale i tak bylo tohle čtení zajímavé..

klaraj093
26. května

Po přečtení Bilé Masajky jsem se rozhodla přečíst si i tuto knihu. A musím říct, že to bylo milé čtení. Zajímal mě osud hlavní hrdinky a její dcery. První díl byl sice mnohem zajímavější, ale i tak mě kniha bavila.


mario.nette
07. května

Slabší než první díl, ale i tak jsem to přečetla.

Hani77
08. února

První polovina knihy ještě šla a konec byl taky zajímavý, ale jinak Corinne psala jen o své práci a knize. Zhruba ve 3. čtvrtině knihy už mě to strašně štvalo. Také mi vadilo, jak James v každém dopise škemral o peníze-to nemají masajští muži svoji hrdost, že se nechají živit ženou-samoživitelkou, která tvrdě pracuje na úkor své dcery, která trávila hodně času u babičky a chův? Navíc o ní autorka už skoro vůbec nepsala, což mi chybělo. A také jsem si uvědomila, že míchá Masaje a Sambury. V 1. knize mi nedošlo, že to není dvojí označení pro 1 kmen, ale že jsou to 2 příbuzné kmeny. Tak u kterého tedy žila?!?

Myslím, že africká rodina Corinne využívala. Nevadilo mi to jen u tchýně, která měla podle místních zvyklostí právo na její dceru Napirai, a přesto ji nechala odcestovat. Navíc se děti mají postarat o rodiče. Ale bývalého muže a švagra nechápu. Myslí si snad, že peníze rostou v Evropě na stromě? Něco jiného je pomáhat a něco jiného je nechat se zneužívat.

Andynka
05. února

Jsem ráda, že jsem se do pokračování pustila po několika letech od čtení prvního dílu. Je zde totiž plno vzpomínek na Keňu a tak se mi vše krásně oživilo a bylo pro mě znovu zajímavé.
Jsem ráda, že autorka napsala pokračování, jaké to pro ní a její dceru bylo se začlenit zpět do moderní civilaze. Jak zvládla ustát různé problémy. Začlenění míšence mezi bílé lidi. Dříve se to tu tolik nevidělo.
A hlavně, jak vše zvládla jako samoživitelka. Myslím, že to hodně ženám dodalo odvahu.
Za mě bych tomu vytkla ten sluníčkový nádech. Přijde mi, že autorka příběhu vypsala spíše ty pozitivnější věci v životě a její klidnější přístup.
Ano, oproti Africe to pro ní nebyly až takové potíže. Ale přeci jenom každý známe, že přijdou i zoufalé situace a ty mě tady chyběly...
Po pár stránkách mi to sluníčkové vyprávění lezlo prostě krkem.

klaritkaa
18. ledna

Pokračování života spisovatelky a její nový začátek ve Švýcarsku.

Suzynka29
07. ledna

Druhý díl byl fajn, ale úplně mě nenadchnul jako ten první. Tak ono to také nebylo zas tak dramatické jako život v Keni. Co mě moc nebavilo bylo její vychvalování vlastních obchodních zkušeností, získávání práce atd, ale na druhou stranu jsem ocenila, že zbytečně všechno nerozepisuje do detailu a o ne moc podstatných událostech se zmíní v pár větách. Každopádně výstup na Kilimanžáro musel být velmi náročný a za to ji svým způsobem obdivuji! Špatné čtení to nebylo, přečetla jsem za jeden den, spíš to byla taková oddechovka.

HelenBarbora
26.10.2019

Knihu jsem s chutí četla od začátku až do konce, poslední kapitola o výstupu na horu Uhuru mě fascinovala a zapálila ve mě touhu se tam taky vypravit. Corinne je neuvěřitelně silná osobnost a její životní příběh mě bude vždycky inspirovat.

1

Doporučujeme

Útěk do divočiny
Útěk do divočiny