Zpátky z Afriky

25. září

První kniha Bílá Masajka mě bavila více. Ale i tak bylo tohle čtení zajímavé..

3 26. května

Po přečtení Bilé Masajky jsem se rozhodla přečíst si i tuto knihu. A musím říct, že to bylo milé čtení. Zajímal mě osud hlavní hrdinky a její dcery. První díl byl sice mnohem zajímavější, ale i tak mě kniha bavila.

07. května

Slabší než první díl, ale i tak jsem to přečetla.

6 08. února

První polovina knihy ještě šla a konec byl taky zajímavý, ale jinak Corinne psala jen o své práci a knize. Zhruba ve 3. čtvrtině knihy už mě to strašně štvalo. Také mi vadilo, jak James v každém dopise škemral o peníze-to nemají masajští muži svoji hrdost, že se nechají živit ženou-samoživitelkou, která tvrdě pracuje na úkor své dcery, která trávila hodně času u babičky a chův? Navíc o ní autorka už skoro vůbec nepsala, což mi chybělo. A také jsem si uvědomila, že míchá Masaje a Sambury. V 1. knize mi nedošlo, že to není dvojí označení pro 1 kmen, ale že jsou to 2 příbuzné kmeny. Tak u kterého tedy žila?!?

Myslím, že africká rodina Corinne využívala. Nevadilo mi to jen u tchýně, která měla podle místních zvyklostí právo na její dceru Napirai, a přesto ji nechala odcestovat. Navíc se děti mají postarat o rodiče. Ale bývalého muže a švagra nechápu. Myslí si snad, že peníze rostou v Evropě na stromě? Něco jiného je pomáhat a něco jiného je nechat se zneužívat.

05. února

Jsem ráda, že jsem se do pokračování pustila po několika letech od čtení prvního dílu. Je zde totiž plno vzpomínek na Keňu a tak se mi vše krásně oživilo a bylo pro mě znovu zajímavé.
Jsem ráda, že autorka napsala pokračování, jaké to pro ní a její dceru bylo se začlenit zpět do moderní civilaze. Jak zvládla ustát různé problémy. Začlenění míšence mezi bílé lidi. Dříve se to tu tolik nevidělo.
A hlavně, jak vše zvládla jako samoživitelka. Myslím, že to hodně ženám dodalo odvahu.
Za mě bych tomu vytkla ten sluníčkový nádech. Přijde mi, že autorka příběhu vypsala spíše ty pozitivnější věci v životě a její klidnější přístup.
Ano, oproti Africe to pro ní nebyly až takové potíže. Ale přeci jenom každý známe, že přijdou i zoufalé situace a ty mě tady chyběly...
Po pár stránkách mi to sluníčkové vyprávění lezlo prostě krkem.

18. ledna

Pokračování života spisovatelky a její nový začátek ve Švýcarsku.

1 07. ledna

Druhý díl byl fajn, ale úplně mě nenadchnul jako ten první. Tak ono to také nebylo zas tak dramatické jako život v Keni. Co mě moc nebavilo bylo její vychvalování vlastních obchodních zkušeností, získávání práce atd, ale na druhou stranu jsem ocenila, že zbytečně všechno nerozepisuje do detailu a o ne moc podstatných událostech se zmíní v pár větách. Každopádně výstup na Kilimanžáro musel být velmi náročný a za to ji svým způsobem obdivuji! Špatné čtení to nebylo, přečetla jsem za jeden den, spíš to byla taková oddechovka.