Saturnin se vrací

5 01. července

Psát tzv. volné pokračování kultovních příběhů je vždy riskantní a málokdy se povede. I tady platí, že snaha se cení, ale oslnění nečekejte.

+ Způsob psaní se vcelku věrohodně podobá originálu.
+ Kapitoly jsou krátké, svižné, rychle a snadno se čtou.
+ Milouš dostal více prostoru a jeho vývoj není nezajímavý.

- Kniha se pouze drží osvědčeného vzorce původní knihy, nemá ambice příběh jakkoli a kamkoli posunout dále.
- Některé vtipy postupem času přestávají být vtipné.
- Příšerné ilustrace a ne zrovna povedený font celkový dojem z knihy spíš kazí.

Suma sumárum - nenadchne, neurazí. Jako oddechovou četbu pro jeden dva volné večery ale lze doporučit.

3 24. května

Hodně mi vadily opakující se repliky. Kdyby to bylo použito dvakrát třikrát... Ale tady se to opakuje neustále, a to dokonce v celých odstavcích (viz třeba ten o západu slunce). Je to zkrátka jen urputná snaha napodobit Jirotku za každou cenu. I když není to úplná katastrofa.

2 17. května

Pan Macek se velmi nevděčné role zhostil velmi dobře. Byl jsem mile překvapen kvalitou pokračování Jirotkova díla. Kniha se četla skoro sama, bavil jsem se, ale... abych parafrázoval reklamu, "tohle není Jim Beam". Knize prostě "NĚCO" chybělo a můžu mhouřit oči, jak chci, lepší hodnocení, než 4 hvězdy, prostě nedám. Není a nemůže to být Jirotka. Ději schází nějaká "přidaná hodnota". Je to vtipné, je to laskavé, ale pořád někde uvnitř hlavy cítím, že to prostě není ono.

Jedna z mála knih, co jsem nedočetla. Původního Saturnina od Jirotky mám moc ráda, ale tohle pokračování mi přijde špatné. Je to opakování vtipů z předlohy, ale tak nějak neobratně a když je to navíc moc časté, přestává už to být i vtipné. Jazyk také napodobuje originál, ale přišlo mi, že tady se autor někdy do rozsáhlých souvětí úplně zamotává. Nejvíc mě mrzelo, že se i z jednání postav vytrácel smysl. Například v úvodu (spoiler!) , kdy Saturnin zkazí tetě Kateřině svatbu špatným hudebním doprovodem, už ani není jasné, proč to dělá. V původním Saturninovi mají různé potyčky důvod, většinou jsou žertíky naúčet tety Kateřiny reakcí na její chování. Tady je to už jen takové záškodnictví.. A navíc byla většina epizod dost předvídatelná.

14 29. dubna

Četla jsem Jirotkova Saturnina, viděla jsem i mini seriál a musím říci, že obojí velice povedené. A tak jsem se těšila na dílko Saturnin se vrací od M. Macka. Poslechla jsem si audioknihu namluvenou panem Vladykou a bohužel mě téměř vůbec nebavila. Bylo to jako, řekněme, jakési karaoke na populární a velmi povedenou knihu. Ani trochu jsem se s touto napodobeninou neztotožnila a dílo v tomto provedení se mi popravdě jeví poněkud nešťastným.

V první řadě bych chtěl projevit radost z nápodoby autorského stylu Jirotkova Mackem, přesto na několika místech došlo k formulacím, které bych dokázal lehce upravit, aby lépe napodobovaly Jirotkův styl. Naprostá většina větných konstrukcí a přirovnání však jako by z oka vypadla původnímu tvůrci poněkud atypického sluhy Saturnina, jehož postavu, dle mého názoru, Miroslav Macek trochu zkazil - jako byla v prvním díle narážka na to, že Saturnin byl v minulosti kromě povolání sluhy též několik let tenisovým trenérem v Nizze, v pokračování se výrazně rozrostly zmínky o jeho dalších minulých povoláních - kupříkladu majitel fotoateliéru, řiditel kynologického ústavu u Luzernu, učitel klavíru ve Vídni - s časovou dotací pár let u každého, když navíc připočítáme, že byl minimálně několik let nedospělým a pak sluhou na nejméně čtyřech postech, trenérem, cvičitelem psů, učitelem klavíru a fotografem, přičemž o všech výše zmíněných oborech projevuje nereálně hluboké znalosti, mimoto je projevuje i v záležitostech antiky, letectví a automobilů (je poněkud v rozporu s původním dílem, že Saturnin najednou umí řídit vůz, přestože v prvním díle se projevil jako řidič značně neschopný; nevěřím, že by jeho záměrem bylo poškodit dědečkův automobil a trafiku, neboť se přes svůj způsob humoru a občasné lži projevuje jako řádný a loajální sluha); Macek přidává také Saturninovo jakési motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." Zkrátka, postava Saturnina byla, z mého pohledu, pozměněna do přespříliš nereálných tvarů, ale psychologie ostatních postav byla, dle mého názoru, dobře dodržena. Spousta popsaných situací poněkud křečovitě připomíná první díl a z mého pohledu příběh lehce pokulhává za jazykovou stránkou textu, teta Kateřina by asi poznamenala, že opakovaný vtip není vtipem.

27 02. března

Kniha se mi četla dobře. Bylo to přesně to,co jsem teď potřebovala. Jemný humor, oddechovka po těžkých tématech války.

Musím říct, že klobouk dolů spisovateli. Do druhého dílu se mi moc nechtělo, protože po takové době napsat druhý díl, aby to čtenáře nerušilo, aby si neřekl, že už to je úplně jiná kniha. A hlavně, že to nepsal ani stejný autor. Když se tohle všechno připočte, tak by to mohlo mít ještě větší hodnocení.

Takže kdo četl první díl vřele doporučuji i tento druhý. Přísloví tety Kateřiny a humor sluhy Saturnina je pořád stejný. ☺