Saturnin se vrací

50% - Nebyla to taková katastrofa, jak bych čekala z toho, že se někdo pokusí psát pokračování k nedostižnému Jirotkovi. Je to psáno hezkým jazykem, reálie odpovídají době. Ale zároveň to bohužel vůbec nemá žádnou přidanou hodnotu. Vyskytují se tam sice všechny dobře známé postavy - hlavní hrdina, Saturnin, slečna Barbora, teta Kateřina s Miloušem (a novomanželem strýcem Františkem, u něhož jsem nedokázala pochopit, proč si ji bral), dědeček a doktor Vlach, ale byť oceňuji, že autor zachoval jejich povahové rysy, působily na mě nesmírně staticky, pouze jako odříkáváči replik, které spíš někde posbíral, než sám vymyslel, a vložil jim je do úst. Žádný vývoj, žádný posun v ději, žádný nápad. Nastavovaná kaše z Jirotkovy knihy včetně opakování podobných situací. Prostě jen všichni prodlévají u dědečka na návštěvě a nějak tak přežívají. A já jako čtenář taktéž.

Jirotkův Saturnin je prostě jedinečný a každý, kdo by se chtěl pokusit o nápodobu či pokračování, by měl být za trest zabalen do deky z velbloudí kůže, posypán pískem a zavřen v pokoji s přestavěným nábytkem, kde mu od rána do večera bude přednášet teta Kateřina svá přísloví. Inu, nestalo se. Peníze jsou silná motivace, jinak si nedokážu vysvětlit, proč dědicové dopustili pokračování geniální knihy. Saturnina s řemdihem na vás!

Dárek od někoho, dokonce dvakrát. Nevyhledávala bych pokračování oblíbené klasiky za každou cenu, když už autor nežije. Ale přečetla jsem. Nejsem takový odborník, abych rozpoznala odchylky od Jirotkova stylu, takže jsem se pobavila, nijak mě to neuráželo. Pak jsem knížku poslala dál.

Myslím, že pan Macek je důstojným pokračovatelem p. Jirotky. Kniha má stejný prvorepublikový nádech, i když děj je takový poklidný až nijaký. Jen ta svatba na závěr mi přijde taková násilná, i když je asi jasné, koho si dr. Vlach bere. Zkusím i další díl, jestli bude na závěr opět svatba.

Za mě rozhodně důstojné pokračování a nenechám si ujít i další dvě

Originál to není, ale vcelku zdařilé pokračování s poklidnou atmosférou a vtipnými příhodami...

Pamatujete v Trháku na první výstup P. Čepka v roli produkčního? Říká tam: "Kravina na kvadrat, výplod šílence, debilní paskvil." Ani nevím, proč jsem si na to vzpomněla...

Neurazí, ale ani nenadchne. Originálních myšlenek pomálu, děj pomalý až nulový, na klidné čtení před spaním ale příjemná volba.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání a spíš jsem jen doufala v pohodové pokračování. A to jsem víceméně dostala. Souhlasím, že děj knihy je vlastně o ničem a na konci některých kapitol jsem ani nevěděla, co se v nich psalo. Neměla jsem takové to nutkání číst dál. Nechci ale jenom kritizovat, protože kniha to určitě není špatná. Hlavním pozitivem je pro mě teta Kateřina a její přísloví, která mi zase několikrát vykouzlila úsměv. Některé kapitoly byly fajn. Během čtení jsem cítila podobnou atmosféru jako u původního Saturnina, styl psaní i charaktery postav jsou vlastně úplně stejné. Oceňuji odvahu autora a myslím, že se jedná o důstojné pokračování. Pokud se někdo chce zase na chvíli vrátit k dědečkovi na chatu, nebála bych se knihu doporučit. Do dalších knih se ale prozatím pouštět nebudu, třeba na to ještě někdy dojde.

Je to sice směska recyklátu původní knihy, některých hodně vousatých humorů a trochu toho autorského vkladu, ale číst se to dá a pobaví. Třetí hvězda je tak trochu za odvahu. Časem dám asi i další díly, doufaje, že se nebude opakovat stejné schéma.

Hvězdička za odvahu autorovi. Z celé knihy čiší jak se autor zuby nehty křečovitě drží originálu. Bez děje, zápletky. V podstatě jde o vyprávění starých známých vtipů a historek.

Měla jsem trochu obavy z toho, že další díl píše jiný autor. Byla jsem mile překvapena. Takové pohodové čtení

Je vidět, že autor čerpá z původní předlohy, ale jakkoliv jsem čekala vývar z vývaru, byla jsem mile překvapena, že se jednalo o velmi pohodové čtení a docela jsem si to užila. Pan Macek celkem důstojně navázal.

Pan Macek je velice schopný překladatel obdařený schopností květnaté mluvy a obdivuhodným všeobecným rozhledem. Navíc vzhledem ke svému dobrovolně přiznávanému snobství je v podstatě k pokusu o napsání podobné knihy předurčen, neboť je vybaven znalostmi o víně a dalšími nezbytnostmi pro sepsání knihy z poněkud snobského prvorepublikového prostředí. Co mu ale chybí, je schopnost dát knize nějaký smysluplný děj. Jirotkův originál je také jen jakousi anekdotkou, ale drží uceleně pohromadě, což se o Mackově Saturninovi úplně říci nedá, takže jsme spíše svědky jakýchsi konverzačních večírků. Ale když se druhý den ke knize vracíte, tak vlastně vůbec nevíte, o čem jste četli včera. Přesto jde o čtení pohodové, příjemné a svým způsobem zábavné.

Je vždy odvaha dopisovat či psát pokračování veleúspěšného románu. Pan Macek tu odvahu našel a já ji oceňuji, bohužel jen tu odvahu. Tu knihu jsem ani nedočetl.

Tak jako dá se. Není již tak úderné a originální jako původní Saturnin. Vlastně není originální skoro vůbec, ale drží se zuby nehty a vyloženě ostudu nedělá. Slyšel jsem pouze hezky namluvenou audioknihu. Prostě průšvih to není a zábava trochu jo.

Kniha navazuje na originálního Saturnina, autor se snaží psát ve stejném duchu. Nebylo to až tak špatné, ale celkově tak nějak o ničem.

Zoufalé, navíc se stale opakují určité věty či slovní spojení, což člověka vytáčí ještě víc.

Neurazí, ale k originálu daleko.