Saturnin se vrací

5 02. prosince

Plná vtipných hlášek, které jsem bohužel už slyšela. Chyběl mi děj a trochu víc originality ve vymýšlení humorných situací nebo přísloví. Jako celek je cítit až příliš urputnou snahou vyrovnat se původnímu dílu. Ze začátku vypadala nadějně, ale na konci zvítězila trapnost a po dočtení jsem pocítila úlevu, že ji mám za sebou.

25. listopadu

Ze začátku jsem byla nadšená, že to bude stejné jako první díl. V polovině jsem se ale začínala nudit. Konec byl ale opět záživný :)

5 23. listopadu

Knížka je opravdu krátká, ve čtečce dokonce jenom 140 stran. Čtenář v knize postupně proplouvá různými příhodami. Pozornost se k jednotlivým postavám stáčí tak nějak rovnoměrně, jedině Milouš a Saturnin zůstávají trochu upozaděni. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o sled krátkých historek, je délka knihy zvolena velmi rozumně. Styl se autorovi podle mě taky povedlo dobře napodobit, je to takové milé nenáročné úsměvné čtení. Svůj účel to podle mě splnilo.

3 12. listopadu

Kniha vůbec není špatná, styl původního Saturnina kopíruje překvapivě věrně. Je v ní řada míst, která nutí čtěnáře k hlasitému smíchu. Nejvíce mi v ní však chyběl alespoň náznak nějakého příběhu, jde o volně plynoucí sled nazávislých situací. Také mám dojem, že Saturnin zde ustupuje do pozadí a není zdaleka hlavní postavou. Odkazů na Jirotku je tu příliš mnoho. Ale celkově příjemné překvapení, 3.5 hvězdy.

Stejně jako většina čtenářů přede mnou - nic moc. Saturnina miluju, tak jsem byla zvědavá na pokračování, ale... moc se to nepovedlo.

Miluju původního Saturnina. Tuto knihu jsem koupila s podezřením. A bohužel, je přesně tak špatné, jak jsem čekala. Nuda, nuda, nuda. Napodobuje dobře styl třicátých let 20. století. Ale to je tak všechno. Dneska jsme v jednadvacátém století, a čtenáři chtějí něco víc než jen plagiát známé značky…

2 31. října

Myslím, že je odvážné nebo hloupé pokusit se navázat na Saturnina. A podle mě se to příliš nepovedlo. Styl psaní a vyjadřování je původní knize celkem podobný, ale to je jen malé plus. Přijde mi, že zde chybí děj a ačkoli je zde mnoho vtipných situací, kniha jako by vždy rychle přeskočila k další a další a nakonec nezanechá žádný dojem. Saturnina nade vše miluji, ráda se k němu vracím a nevadí mi ani to, že se na mě v dopravních prostředcích koukají jako na blázna, když se začnu nahlas smát. Ale k dočtení knihy Saturnin se vrací jsem se nakonec musela i nutit, a i když se mi některé pasáže líbily, kvůli celku se ke knize nejspíš nevrátím.

No nic moc. Většinu času kniha navazuje na historky z originálu a nového přidává hodně pomálu. Přijde mi to jako Sneženky a machři po dvaceti letech.

5 28. října

No, nevím. Překvapivě dobré to bylo, ale... Na rozdíl od původního Saturnina, kterého z duše miluji, tohle úplně postrádalo příběh. Kniha je milá, děj volně plyne, ale celé je to příliš pokojné a takové nijaké. Zbytečně časté odkazy na původní knihu a vztah Jiřího a slečny Barbory mi autor vyloženě zkazil. Těžko se k ní budu někdy v budoucnu vracet.

2 25. října

Mne se pokracovani Saturnina libilo, predcilo moje ocekavani. Je to kniha k odpocinku.

7 24. října

Před, při i po přečtení téhle knížky jsem se snažil nevnímat vliv reklamy ani vliv recenzí, kdo je a čím byl novodobý autor, k čemu a komu má reklama sloužit, pod vlivem čeho a kdo píše recenze. Snažil jsem se soustředit jen na text, na jeho obsah, podání i vnímání. A bohužel, dvě hvězdičky, které jsem mu dal jsou maximum, ke kterému jsem dospěl. Podobně jako pokračování Švejka, nové příběhy soudce Ti a další novodobá zpracování nedosahují kvalit původního autora, je to stejné i v tomto případě. To, že autor navazuje a místy kopíruje Jirotku by nevadilo, kdyby přispěl něčím oslovujícím a novým, což by příběhu dávalo novou "šťávu". Bohužel jsem to nenašel. Vtípky, zábava a komika v podání Jirotky a Macka jsou podle mne zásadně se lišící - je to rozdíl mezi "humorem a srandou". Srovnání vyzní podobně jako porovnání zábavy prezentované Horníčkem a Menšíkem. Oba si najdou své příznivce, u obou se lze zasmát...ale zatímco humor jednoho lze sledovat opakované, opakovaně se jím zabavit, vychutnat si slovní hříčky....v případě druhého se možná podruhé pousmějete a potřetí už budete mít pocit trapnosti. Tady o to víc, že mnoho ze zábavných vět pokračování Saturnina každý z nás již mnohokrát slyšel nebo četl. Takže za mne - původního Saturnina kdykoliv, nového "jednou a dost".

2 24. října

Saturnin byl lepší

Netuším proč, ale po přečtení několika málo stran mi na mysli vytanulo jedno přísloví z úst božského Lumíra (Dívčí válka, divadlo F.R.Čecha):
BY VEDL OSLA DO PAŘÍŽE, KOMOŇ Z NĚJ NIKDY NEBUDE...

Saturnina mám velmi rád. Jak knihu, film i seriál. Poslouchám audioknihu, když nemůžu usnout... a nedokážu pochopit, proč pan Macek stále poukazuje na knihu pana Jirotky. Buď má fanoušky za sklerotiky, kteří si z knihy nic nepamatují, nebo ji psal pro lidi, kteří o Saturninovi neví a chce aby si originál přečetli. Nejhorší možností je ta třetí. Chce, aby čtenář zamáčknuv slzu dojetí a nostalgie počal vzpomínat a nedumal nad tím, že výtvor tento jest pouze prázdným blábolem.
Myslím, že Saturnin byl a je pouze jeden. Úžasný, zábavný a přitom moudrý originál z pera pana Jirotky. Žádný jiný nebyl, není a nebude...

Teprve jsem začala číst. Zatím se mi líbí; pravděpodobně proto, že je to víceméně stejné jako první díl. No, jak říká moudré anglické přísloví, "If it ain't broke, don't fix it" (doslova Pokud to není rozbité, neopravuj to). Uvidíme, jak to dopadne...

3 05. října

Moc se mi líbí, jak se s tématem p. Macek "popral", aby zůstalo vše v "jedné linii".
Líbilo se mi - je to skvělá kniha na zklidnění se před spánkem.

4 05. října

První část dobrý - styl, postavy, hlášky, že se popadáte za břicho... Problém nastane, když vás autor rozmazlí a začnete po něm chtít děj. Pak jako by řekl "Nevím, tak co oprášit něco z prvního dílu?" Nejvíc se mi líbily bezpečně krátké kapitoly, kde si jen povídají mezi sebou. Takové "bonusové scény" k původnímu příběhu.

10 22. září

Musím hned zpočátku poznamenat, že osoba pana Macka je mi vrcholně nesympatická, a proto jsem ke čtení této jeho knihy přistupoval s určitými předsudky. Pak jsem se do knihy začetl a zjistil jsem po pár stránkách, že autor velice zdařile navázal na Jirotkův styl psaní a jeho humor, že to tedy vypadá jako důstojné pokračování Saturnina. A bylo po předsudcích. Potom mě ale jednotvárnost knihy začala nudit. Stále jsem očekával nějaký aspoň menší dějový zvrat, který v původním Saturninovi představuje zaplavený most zastupující spojení s civilizací, výpadek proudu a následné putování do města. V knize Saturnin se vrací jsem nic takového nenašel. Snad proto mnozí čtenáři (soudě podle komentářů) měli potíže knihu dočíst. Já měl tento problém také, ale nakonec jsem knihu s jistou úlevou dočetl až do konce. Stejný den jsem se dozvěděl, že vyhrála Cenu Miloslava Švandrlíka 2018 o nejlepší humoristickou knihu českého autora.

4 15. září

Od Saturnina to má hodně daleko..přímo jsme se nutila knihu docist

8 09. září

pisu vlastni komentar pred prectenim tech ostatnich - takze pravdepodobne neprinesu nic noveho...
Jirotkova Saturnina jsem cetl aspon dvacetkrat a cetbu "pokracovani" jsem dost odkladal. Po precteni trochu lituji, ze jsem ji vubec cetl :/
nejsem nejaky velky fanda pana Macka, ale ze stylu knihy mi trochu prijde, ze text neni ani tak o Saturninovi, jako spise o autorovi. Detailni znalosti predlohy, na ktere se odkazuje az s otravnou pravidelnosti, umele sroubovane vetne konstrukce, ktere se co nejvice snazi odpovidat puvodnimu stylu, a jako hlavni novum - detailni znalosti Saturnina (a dr. Vlacha) o automobilech, jidle, doutnicich a alkoholu... sorry, ale me to rusilo a prislo mi to ... samolibe. Trochu jako styl CTRL+C a CTRL+V s "retusemi" zrejmeho opisovani. Dejova linka postradala inovaci a spousta vtipku se opakovala z originalu (svatba na zaver mluvi za vse).
Verim, ze to panu Mackovi dalo furu prace, verim, ze to byla prace velmi narocna, ale bohuzel - neuzil jsem si to :(

Po 80 stranách odloženo, což skoro nedělám. Nechápala jsem, o čem to má být. Za mě zbytečná kniha.

1 02. září

Nehodnotím knihu, jako pokračování. Ne všichni asi četli původního Saturnina. Kniha byla milá , a když jsem si představila televizní zpracování a postavy dostaly reálné tváře, tak teta Kateřina nikdy nezklamala....

5 02. září

Jistěže bych mohl mít připomínky. Místy vyznívá text poněkud do ztracena, odkazy na původního Saturnina čtenáře spíš ruší a autor jakoby se inspiroval ve sbírce anekdot.

Ale na druhou stranu, klobouk dolů před panem Mackem. Ten nevděčný úkol, kterého se ujal, zvládl na výbornou. Spousta podobných podniků dopadla mnohem hůř. Maně mne napadá pokračování Jihu proti severu a řada dalších, méně známých zbabraných titulů - a to někdy nešlo o jiného spisovatele. Řada autorů dokázala zprznit i své vlastní dítě.

4 29. srpna

No... po počáteční skepsi jsem se celkem začetla. Některé pasáže jsou opravdu vtipné, některé plynoucí nevzrušivě stejně jako popisovaná doba a prostředí, ale vlastně dílko docela povedené. Slušná pocta autorovi a době.

5 25. srpna

Kolikrát se pokračování nepovede ani původnímu autorovi. Myslím, že panu Mackovi se to docela podařilo :).

Po padesáti stránkách musím knihu odložit. Samotná existence této knihy je výsměch, samozřejmě chápu, že byla vydaná jen kvůli původní slávě Saturnina a tudíž, aby si lidé za to odpovědní vydělali nějaké peníze. Nicméně proč by Saturnin měl mít pokračování? Vždyť skončil naprosto perfektně, s humorem a lehkostí. Tady tato "věc" (jinak to nazvat nejde) pouze kopíruje Jirotkům styl psaní a původní situace v Saturninovi a sama nepřináší absolutně nic nového. Kapitoly jsou krátké, doplněné o naprosto zbytečné ilustrace a navíc nepojednávají o ničem, nic se tam neděje a člověk se nic nedozví. Nedokáže upoutat pozornost, sama jsem se pokaždé přistihla, že jsem po třech větách "vypla" a nedokázala říct, co jsem to vlastně četla. Myslím si, že bylo vhodné, aby Miroslav Macek odmítl vůbec něco takového psát, a aby si nakladatelství uvědomilo, že když autor píše podobné a používá "květnanou" slovní zásobu, tak to ještě neznamená, že by měl psát pokračování k příběhu, který není jeho. Tato kniha je jen kopií tvářící se jako pokračování a neměla by existovat.

3 15. srpna

laskavý humor, nechyběl švih a dýchla na mě prvorepubliková atmosféra. Podle mě velice povedené, i když s originálem nesrovnatelné.

Strašné. Bylo jasné, že navázat na klasiku jakou je Saturnin je úkol téměř nereálný a tato kniha je toho důkazem. Zdá se mi, že autor se do květnaté řeči hodně nutí a vyznívá to dost těžkopádně. Neustálé odkazy na původní knihu, prastaré vtipy a nulový příběh.

8 05. srpna

Takhle nějak vypadá definice laciného šuntu. K dočtení jsem se musela s každou kapitolou víc a víc nutit. Možná by čtení bylo příjemnější, kdybych si dala panáka pokaždé, když se vypravěč Saturnina ptá, kde získal znalosti o tom či o onom, dva panáky, když má takovou "otázku na jazyku", ale nakonec ji nepoloží. Další panák by byl na místě vždy, když čtenář narazí na volnou stránku s ilustrací slouhy, která vzhledem ke své prakticky nulové estetičnosti, plní jenom funkci nafukovače počtu stran. Stejně jako ten hnusnej amor. Páně Macek možná zvládnul obstojně obšlehnout styl psaní, ale tam to končí. Lehký a přívětivý humor je nahrazen zrecyklovanými (a neuvěřitelně starými) vtipy, které mnohdy ani nesedí do děje. Pokud se vůbec dá o ději mluvit... Jsem zklamaná, opět se ukazuje, že se z literatury stává výrobní průmysl, který se primárně snaží prodat. Už se ale na oplátku nesnaží obohatit čtenáře. Snad si pan Macek a spol alespoň koupí něco pěkného na sebe, o to tu šlo přeci především...

2 05. srpna

kniha mě moc nebavila. začátek byl slibný, ale postupem času se začaly omílat starší dialogy a situace a Jiří, který se chtěl Saturnina neustále na něco zeptat, ale.. vícekrát jsem se přistihla, že vlastně nevnímám text. slabé.