Saturnin se vrací

3 včera

Musím hned zpočátku poznamenat, že osoba pana Macka je mi vrcholně nesympatická, a proto jsem ke čtení této jeho knihy přistupoval s určitými předsudky. Pak jsem se do knihy začetl a zjistil jsem po pár stránkách, že autor velice zdařile navázal na Jirotkův styl psaní a jeho humor, že to tedy vypadá jako důstojné pokračování Saturnina. A bylo po předsudcích. Potom mě ale jednotvárnost knihy začala nudit. Stále jsem očekával nějaký aspoň menší dějový zvrat, který v původním Saturninovi představuje zaplavený most zastupující spojení s civilizací, výpadek proudu a následné putování do města. V knize Saturnin se vrací jsem nic takového nenašel. Snad proto mnozí čtenáři (soudě podle komentářů) měli potíže knihu dočíst. Já měl tento problém také, ale nakonec jsem knihu s jistou úlevou dočetl až do konce. Stejný den jsem se dozvěděl, že vyhrála Cenu Miloslava Švandrlíka 2018 o nejlepší humoristickou knihu českého autora.

2 15. září

Od Saturnina to má hodně daleko..přímo jsme se nutila knihu docist

6 09. září

pisu vlastni komentar pred prectenim tech ostatnich - takze pravdepodobne neprinesu nic noveho...
Jirotkova Saturnina jsem cetl aspon dvacetkrat a cetbu "pokracovani" jsem dost odkladal. Po precteni trochu lituji, ze jsem ji vubec cetl :/
nejsem nejaky velky fanda pana Macka, ale ze stylu knihy mi trochu prijde, ze text neni ani tak o Saturninovi, jako spise o autorovi. Detailni znalosti predlohy, na ktere se odkazuje az s otravnou pravidelnosti, umele sroubovane vetne konstrukce, ktere se co nejvice snazi odpovidat puvodnimu stylu, a jako hlavni novum - detailni znalosti Saturnina (a dr. Vlacha) o automobilech, jidle, doutnicich a alkoholu... sorry, ale me to rusilo a prislo mi to ... samolibe. Trochu jako styl CTRL+C a CTRL+V s "retusemi" zrejmeho opisovani. Dejova linka postradala inovaci a spousta vtipku se opakovala z originalu (svatba na zaver mluvi za vse).
Verim, ze to panu Mackovi dalo furu prace, verim, ze to byla prace velmi narocna, ale bohuzel - neuzil jsem si to :(

Po 80 stranách odloženo, což skoro nedělám. Nechápala jsem, o čem to má být. Za mě zbytečná kniha.

1 02. září

Nehodnotím knihu, jako pokračování. Ne všichni asi četli původního Saturnina. Kniha byla milá , a když jsem si představila televizní zpracování a postavy dostaly reálné tváře, tak teta Kateřina nikdy nezklamala....

2 02. září

Jistěže bych mohl mít připomínky. Místy vyznívá text poněkud do ztracena, odkazy na původního Saturnina čtenáře spíš ruší a autor jakoby se inspiroval ve sbírce anekdot.

Ale na druhou stranu, klobouk dolů před panem Mackem. Ten nevděčný úkol, kterého se ujal, zvládl na výbornou. Spousta podobných podniků dopadla mnohem hůř. Maně mne napadá pokračování Jihu proti severu a řada dalších, méně známých zbabraných titulů - a to někdy nešlo o jiného spisovatele. Řada autorů dokázala zprznit i své vlastní dítě.

3 29. srpna

No... po počáteční skepsi jsem se celkem začetla. Některé pasáže jsou opravdu vtipné, některé plynoucí nevzrušivě stejně jako popisovaná doba a prostředí, ale vlastně dílko docela povedené. Slušná pocta autorovi a době.

4 25. srpna

Kolikrát se pokračování nepovede ani původnímu autorovi. Myslím, že panu Mackovi se to docela podařilo :).

Po padesáti stránkách musím knihu odložit. Samotná existence této knihy je výsměch, samozřejmě chápu, že byla vydaná jen kvůli původní slávě Saturnina a tudíž, aby si lidé za to odpovědní vydělali nějaké peníze. Nicméně proč by Saturnin měl mít pokračování? Vždyť skončil naprosto perfektně, s humorem a lehkostí. Tady tato "věc" (jinak to nazvat nejde) pouze kopíruje Jirotkům styl psaní a původní situace v Saturninovi a sama nepřináší absolutně nic nového. Kapitoly jsou krátké, doplněné o naprosto zbytečné ilustrace a navíc nepojednávají o ničem, nic se tam neděje a člověk se nic nedozví. Nedokáže upoutat pozornost, sama jsem se pokaždé přistihla, že jsem po třech větách "vypla" a nedokázala říct, co jsem to vlastně četla. Myslím si, že bylo vhodné, aby Miroslav Macek odmítl vůbec něco takového psát, a aby si nakladatelství uvědomilo, že když autor píše podobné a používá "květnanou" slovní zásobu, tak to ještě neznamená, že by měl psát pokračování k příběhu, který není jeho. Tato kniha je jen kopií tvářící se jako pokračování a neměla by existovat.

2 15. srpna

laskavý humor, nechyběl švih a dýchla na mě prvorepubliková atmosféra. Podle mě velice povedené, i když s originálem nesrovnatelné.

Strašné. Bylo jasné, že navázat na klasiku jakou je Saturnin je úkol téměř nereálný a tato kniha je toho důkazem. Zdá se mi, že autor se do květnaté řeči hodně nutí a vyznívá to dost těžkopádně. Neustálé odkazy na původní knihu, prastaré vtipy a nulový příběh.

6 05. srpna

Takhle nějak vypadá definice laciného šuntu. K dočtení jsem se musela s každou kapitolou víc a víc nutit. Možná by čtení bylo příjemnější, kdybych si dala panáka pokaždé, když se vypravěč Saturnina ptá, kde získal znalosti o tom či o onom, dva panáky, když má takovou "otázku na jazyku", ale nakonec ji nepoloží. Další panák by byl na místě vždy, když čtenář narazí na volnou stránku s ilustrací slouhy, která vzhledem ke své prakticky nulové estetičnosti, plní jenom funkci nafukovače počtu stran. Stejně jako ten hnusnej amor. Páně Macek možná zvládnul obstojně obšlehnout styl psaní, ale tam to končí. Lehký a přívětivý humor je nahrazen zrecyklovanými (a neuvěřitelně starými) vtipy, které mnohdy ani nesedí do děje. Pokud se vůbec dá o ději mluvit... Jsem zklamaná, opět se ukazuje, že se z literatury stává výrobní průmysl, který se primárně snaží prodat. Už se ale na oplátku nesnaží obohatit čtenáře. Snad si pan Macek a spol alespoň koupí něco pěkného na sebe, o to tu šlo přeci především...

2 05. srpna

kniha mě moc nebavila. začátek byl slibný, ale postupem času se začaly omílat starší dialogy a situace a Jiří, který se chtěl Saturnina neustále na něco zeptat, ale.. vícekrát jsem se přistihla, že vlastně nevnímám text. slabé.

1 01. srpna

Saturnin pro me ma jistou citovou hodnotu, takze jsem z noveho pokracovani nebyla prilis nadsena. Knihu jsem si prala k Vanocum, ale dostalo se na ni az ted a musim rict, ze me prijemne prekvapila. Tak jasne, neni to ono, originalu se nic nevyrovna, ale ma to neco do sebe. Prijemne cteni, po dlouhe dobe kniha, kterou jsem mela prectenou temer hned.

25. července

Kniha se mi velice libila, i presto, ze je to okracovani (coz ne vzdy je vyhra) a i presto, ze je jiny autor. Musim rict, ze autor se s fenomenem Saturnina popasoval vice nez skvele, s velkou davkou ucty a pokory a s citem, ktery pomohl k tomu, ze jsem se pri cteni usmivala, vybaovala si veci z predchozi knihy a proste si celkove cteni uzila.

2 19. července

Dočetli jsme s manželem a toto jsem si opsala: "Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomenou radovat ze života. Probudí-li se čl. zdrav a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane snídani, je důvod k tomu, aby vstal a zazpíval píseň díků."
Zhostit se po JIrotkovi úkolu pokračovat v Saturninovi je prostě"kláda".Dle mého názoru se to panu Mackovi podařilo tak na 2-

2 18. července

Čekala jsem trochu více. Autor se několikrát vracel k původnímu dílu a opravdu se snažil navázat. Ale "něco" bylo jinak... :-)

1 18. července

Na Saturnina to samozřejmě nemá, ale jako oddechovka před spaním je to fajn. Pasáže, u kterých se má člověk smát, jsou na sebe nahuštěné tak, že si je vůbec nevychutnáte, jako kdyby autor chtěl ušetřit stránky.

1 17. července

Kniha se četla dobře, na originál však nemá. Děj byl předvídatelný. Ale jako letní čtení fajn.

16. července

Hodně lidí si asi tuto knihu přečte proto, že se jim Saturnin moc líbil a těšili se na pokračování. Za mě neurazí ani nenadchne. Čtu ji nahlas manželovi, ten je spokojne, já bych se bez ní určitě obešla.

2 14. července

Pro me zklamani, ale docetla jsem az do konce.

4 11. července

Už od začátku mi bylo jasné, že Jirotkův román nikdo a nic nepřekoná.
Tento autorův počin mi, ale až lezl na nervy tím, jak neustále opakoval to, co se odehrálo v původní knize. Řekla bych, že většina čtenářů knihy Saturnin se vrací četlo i klasiku Saturnin, takže není třeba připomínat, všechny historky.
Ani jsem nezaznamenala nějaký zvláštní humor, knize chyběly kouzlo a vtip, které původní dílo prostě má.

6 08. července

Celé to připomínalo - bohužel - takovou tu TV estrádu, kde se sejdou nějací známí herci (v tomto případě nám známé postavy z pův. Saurnina) a tlačí ze sebe historky. Divák / čtenář je rád vidí a v zásadě snese cokoliv. Stejný pocit mám z knihy. Nic se v ní neděje - ve smyslu dramatického oblouku, spousta historek je úplně okopírovaných odjinud, a smyslné rty a dokonalá lýtka slečny Barbory už nemůžu vystát.

Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se asi třikrát nahlas rozesmál (jedna hvězda) a moc se mi líbil květnatý prvorepublikový jazyk, jakým je kniha psaná (druhá hvězda).

1 03. července

pěkná oddechovka dost jsem se nasmála na kritiku knížky jsem nedala a i tak jsem se do ní pustila,ale samozřejmě na původního Saturnina to nemělo.

3 30. června

Lehká oddechovka, bohužel nesrovnatelná s původním Saturninem. Některé příběhy jsou jaksi vynucené a dotlačené na hranu spontánnosti. Navíc většina vtípků a scének je okopírovaná odjinud.
Pokud odhlédneme od snahy napsat pokračování nepřekonatelného Jirotky, můžeme knížku považovat za snadné a veselé čtení na nedělní odpoledne.

3 21. června

František má rád Kateřinu! A Miloše snad ještě víc - donutil ho k práci!!
Saturnin na vedleší koleji!
A k tomu tak nějak bokem sekundují protagonisté původního díla.....
No ale celkem to ušlo, pobavil jsem se.

3 16. června

Hvězda za snahu a druhá za odvahu pustit se do takové nevděčné práce. K tomu, aby se mi to líbilo, to ale nestačí. Asi dvě historky mi připadaly vtipné, zbytek mi připadá jako když někdo vypráví vtip a pointu někdo vyzradí v půlce vyprávění. Je to psané jako Saturnin, ale chybí tomu duch Saturnina.

9 11. června

Souhlasím s mnohým, co už bylo řečeno v komentářích níže. Saturnin je moje absolutní srdcová záležitost a nápad na jeho "pokračování" se mi zdál jako naprostá fantasmagorie. Knihu jsem ale nakonec dostala jako dárek, tak jsem se do ní pustila. Je sice hezké, že se autorovi podařilo naladit na Jirotkův styl, ale za cenu citování celých pasáží původního díla?! Je to pro mě nepochopitelné a otravné, stejně jako neustálé opakování toho, na co se chtěl Jiří Saturnina zeptat. Tematické rozvržení kapitol v podstatě kopíruje původní text. Dvěma hvězdičkami oceňuji autorovu snahu, ale už výběrové řízení na autora naznačuje, o jak blbý nápad šlo. Vydavatel chtěl vydělat, nikoli uctít památku. Jako odpočinkové čtení to doporučit lze, ale pokud má někdo původního Saturnina opravdu rád, ať si nekazí dojem.

3 09. června

Nebyl to dobrý nápad.