Gattermayerova
přečtené 29
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
No nevím... Jako největší komedie se jeví situace s toaletním papírem kdy se perfektně projeví povaha všech postav. Jejich charaktery jsou ale tak předvídatelné, ze už vás nijak nepřekvapí. Nejvíce mě tedy baví hlavní postava (zcela překvapivě, většinou mi přirostou k srdci některé z vedlejších), která má jako jediná střízlivý pohled na svět a taky dostatek ironie a sebereflexe. Jinak jsou podle mého všichni úplní pobudové a představa, ze mám takovou matku a otce me dovádí k nepříčetnosti. Otcovo škudlení mi otevírá kudlu v kapse ač má být sebevtipnější a matky jednoduchost a neschopnost čehokoliv mě akorát přesvědčuje o tom, že musí být ultimátně hloupá.... celý text
Povídky malostranské
2008,
Jan Neruda
Jediná povídka, která mi přišla, že za něco stála byla Psáno o letošních dušičkách. Má krásnou myšlenku a je příjmená na čtení, není zde přehršel postav ani zbytečných slov. Nechápu ty dvě stostránkové povídky na začátku a na konci, podle mě zbytečně dlouhé, sbírka by to byla pěkná, bez těch zbytečností. Také mi docela lezlo na nervy, jak v každé povídce (kromě asi dvou) byl pohřeb nebo někdo umřel.... celý text
Na paměť mým smutným courám
2005,
Gabriel García Márquez
Kniha patřící k mým oblíbeným ačkoli netíhnu ke starým hrdinům. Ale představa devadesátníka, který chce slečnu nedotčenou o více než třičtvrtě století mladší než je on, je natolik šílená, až mě uchvátila. Jen mě trošku trápily pasáže v jeho domě, nudila jsem se při nich, naopak mě bavily vysněné části. A to děvče bylo takovým nedotknutelným tajemstvím, vlastně nevím, jak vypadala, ale věděla jsem, že byla kouzelná.... celý text
