R.U.R.

kniha od:


Koupit

Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi ráje. Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe...

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/5204/r-u-r-YYg-5204.jpg 4.34427
Žánr
Divadelní hry, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno, Artur
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (414)

Kniha R.U.R.

Přidat komentář
Disinka
18. dubna

Dalsí z knih co jsem mela na skole jako povinnou cetbu, ale u teto me pribeh pohltil hned... po letech navrat k ni asi dvaktrat a jak bude chvilka a chut tak si ji dam znova

puczmeloun
18. dubna

Forma divadelní hry je hezky komorní, svižná a jasná. Zjednodušeně je pak kniha až koncentrovaná Válka s Mloky, kde sice rozsah neumožňuje téma mnoho rozvést a zodpovědět některé otázky, na druhou stranu má i jen při čtení svou nepopiratelnou sílu vycházející z dění těsně po konci první světové války (zajímalo by mě ale také dramatické zpracování). Jen jsem tedy poněkud překvapen z faktu, že ženské role jsou v R. U. R. až svojí vlastní parodií. Což tedy ve chvíli, kdy hned dvě z nich jsou pro dění klíčové, není pro výsledný dojem úplně ideální. A to i s přihlédnutím k době vzniku...


kristyn3833
31. března

Skvělé dílo k doplnění maturitní četby

Hebrey
29. března

Naprosto geniální dílo. To, že z něj pochází české slovo "robot", které se dnes používá v celém světě, je jen třešničkou na dortu. Daleko zásadnější je, co se autor snaží hrou sdělit.

zuza.floderova
22. března

já prostě nevím, ale já prostě ne ne ne
možná jsem ovlivněná i částečně školou a tak, ale vždyť to vůbec nedává smysl...

laura
20. března

Utopie? Tak úplně si to nemyslím... Člověk jde stále kupředu, domnívá se, že pokrokem lze mnohé získat, netuší ale, že lze i mnohé ztratit...

Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé...

Bohužel, tak to je. Ačkoli bychom se za to měli stydět, nestydíme se. Ačkoli bychom se nad sebou měli zamyslet, neděláme to.

Nic není člověku cizejšího, než jeho vlastní obraz...

Bohužel. Bojíme se pohlédnout do vlastní duše, protože bychom mohli spatřit to, co vidět nechceme...

Bolavé, nadčasové, mrazivé - a přece na konci září naděje. Maličká, opuštěná, nevzdávající se, bojující... Naděje, že jednou to pochopíme...

Byla to veliká věc, být člověkem... Bylo to něco nesmírného...

Any26
19. března

Samo dílo osobě je dost sci-fi a antiutopického rázu. Je v ní vylíčeno, jak nás naše touha po vědění, pokroku a ve smyslu věci po něčem dobrém (aby lidé nemuseli pracovat a mohli si více užívat) dožene ke zkáze.
Alespoň je hezké, že vždy můžeme doufat v optimistický konec.
Naděje opravdu umírá jako poslední.
Věda a pokrok je skvělá ale zároveň je to ta nejnebezpečnější a přitom nevyhnutelná věc. Kdo ví, jak se bude žít za dalších 100 let (kdy už to bude 200 let od napsání tohohle skvostu české literatury).
Tohle dílo nebude nikdy dost staré na to aby nebylo současné.

alef
19. března

„…Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“

Letí to, je to už víc jak 100 let co Čapkovo R.U.R. přineslo světu nový rozměr toho, jak definovat, ale hlavně, jak vnímat, stroje, zvlášť pak ty humanoidní, řekněme, disponující našimi, lidskými, vlastnostmi.
V současném zvláštním čase je tu navíc ještě jeden aktuální rozměr téhle hry, totiž, byla napsaná na vrcholu tehdejší pandemie španělské chřipky.

Pan Čapek, už před 100 lety, jako správný a geniální vizionář, v době technického rozmachu a víry v jeho neutuchající pokrok, dokázal varovat! A víte před čím? ... hlavně před lidským rozumem! Ale taky dokázal dodávat naději, a stále mu věřit … věřit v jedinečnost lidskému rozumu!
A jak je vidět, je jeho varování před rozumem i jeho neutuchající víra v rozum, (ohlédneme-li se po všech těch rozličných snahách o ovládnutí světa za posledních 100 let) stále potřeba.

Už několikrát jsem různě psala o svém obdivu k panu Čapkovi, který se rozvíjí exponenciálně s každým dalším řádkem, s každou jeho další knihou, kterou jsem kdy od něj četla.
Obdivuji jeho umění pokládat existenciální otázky, vzbuzovat pochybnosti o věcech, braných více méně za zřejmé, běžné, obyčejné, či jednoznačné.
Obdivuji jeho umění klást problematické otázky, a dovést nás tak u uvědomění si …
třeba v případě R.U.R., jak zhýralá je idea bezstarostného světa, o které bez rozmyslu, a dá se říct téměř prostopášně, uvažujeme!

A jací že jsou? Ti roboti z továrny Rossum´s Universal Robots, kteří nám ho mají umožnit … úseční v pohybech a výslovnosti, s bezvýraznými tvářemi a s upřenými pohledy …

„HELENA: Ach, vy jste se narodila tady?
SULLA: Ano, byla jsem tu udělána.
HELENA vyskočí: CoŽe?
DOMIN směje se: Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
HELENA: Prosím za odpuštění –
DOMIN položí ruku Sulle na rameno: Sulla se nehněvá. Podívejte se slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář. …“

Hlavně, abychom se neprobudili pozdě, protože jednoho dne tak vypadat nebudou!

V Čapkově hře to lidé nakonec pochopili, že se příroda už skokro definitivně obrátila proti nim …

„ … velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynášel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! … Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.“

1 ...