R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/5204/bmid_r-u-r-YYg-5204.jpg
4
5703
5703
Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi ráje. Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe...
Přidat komentář
Přišlo mi to takové ploché. Pár zajímavých myšlenek, ale jinak takové divné, zvlášť ten konec, nechci prozrazovat...
R.U.R. je, alespoň dle mého skromného názoru, na celosvětovém měřítku jedním z nejvýznamnějších českých literárních děl. Tato divadelní hra dala světu slovo robot (odvozeno od českého slova robota) a představila příběhový koncept, který se později stal jakousi šablonou pro téměř každé antiutopistické dílo s roboty v hlavní roli (resp. vzpouru robotů proti jejich lidským stvořitelům). Pohledem současného čtenáře se R.U.R. svým stylem příliš neliší od jiných Čapkových divadelních her (např. Bílá nemoc). Děj se chronologicky příliš nehýbe a spíše se zakládá na komentování a diskutování hlavních protagonistů. Ačkoliv pojem umělá inteligence je dnes velmi populární, každý, kdo ví, jak např. takový ChatGPT funguje, také ví, že k R.U.R. máme (naštěstí) ještě velmi daleko. Ale je také nespornou pravdou, že se blížíme.
Jako žhavá novinka se tato hra uváděla po celém světě (i v Austrálii). Řekl bych, že v té době byla hlavní idea díla natolik nová a šokující, že způsobila tento až neuvěřitelný úspěch. Jinak řečeno: nezdá se mi to dnes tak úžasné, a to jak po stránce hlavní myšlenky, tak ani formálně. Nemohu zde nesrovnávat s textem Adam Stvořitel, který mi přišel daleko propracovanější, vtipnější (v tom nejlepším smyslu, ne jako nějaká řachanda), ne tak upjatý a snad až jaksi zapšklý jako R.U.R., kde se jednotlivými scénami a dialogy téměř neposouvá děj, ale kde jsme svědky jen příliš "velkých" slov. - - - A potom ten závěr!!! Ten mi přijde (s odpuštěním, pane Čapku) nevkusný a až morbidní. Autor (náš velký Demiurg!) zde stvořil (či zpitvořil) roboty, kteří, ejhle, díky tomuto "bohu" začli cítit, milovat atd. A toto je šťastným a naveskrz "pozitivním" koncem této hry: rozněžnělí roboti, ale stále roboti (!!), jež jsou novou nadějí světa! ("Jděte a množte se!" cituje se tu Písmo svaté a náš autor si nasazuje korunu všemohoucnosti a vševědoucnosti) - - - Není tohle jenom zlý sen? Před tímhle všichni padáte na kolena? Nějak tomu nemohu porozumět.
Četla jsem, když mi bylo 17 v rámci povinné četby. Tehdy se mi to celkem líbilo, byť se mi forma divadelní hry čte hůř.
Příběh vskutku nadčasový, od začátku bylo jasné, kam taková výroba může jedině směřovat. Myslím si, že v dnešní době se lidi k tomuto dílu budou více obracet. Jedná se o velmi jednoduše či srozumitelně napsané drama, kde každá postava zastává určitou skupinu lidí vnímající tento vývoj. Čapek ve své době představil tímto něco úplně nového, kdežto současnost nabízí už mnoho rozšířenějších děl týkajících se nebezpečí pokroku.
Alquist: Zločin byl vyrábět roboty!
Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist: Ani dnes?
Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.
Nadčasový příběh, jen mohl být trochu víc propracovaný a možná psaný klasickou formou a ne jako divadelní hra, které se mi obecně velmi špatně čtou...
Další skvělé drama od Čapka. Zrovna toto mne opravdu bavilo číst. Jednak je to jedno z jeho raných, ovšem klíčových děl, které dosáhlo přímo světového významu, jednak se zde poprvé objevuje slovo robot (které mu vnuknul bratr Josef). I když by se možná některým mohla hra jevit jako patetická či zidealizovaná, já ji beru jako dílo varující před zapomenutím na základní lidské hodnoty. Stejně jako u ostatních Čapkových děl je zde cítit obrovská pokora a úcta k životu, k člověku. A samozřejmě je velká čest a zážitek smět pozorovat, jak obratně pracuje s jazykem; skoro jako by kouzlil.
Je mi nesmírně žinantní dát čemukoliv od pana Čapka jen jednu, ale nedá se nic dělat. Celé je to příšerně naivní a patetické. Ale přičítám to tomu, že se jedná o drama a navíc poměrně rané autorovo dílo.
Nechápu, proč se u popisu Karla Čapka, vedle pojmů jako intelektuál, spisovatel, novinář a dalších, nevyskytuje slovo vizionář. Protože přesně tím byl. R. U. R. je nadčasové dílo, které je po více než 100 letech od svého uvedení aktuální jako nikdy předtím. Člověka až jímá hrůza, že něco takového Čapek vymyslel... Ale ještě výš stavím literárně Bílou nemoc.
(SPOILER)
R. U. R. je velmi nadčasové dílo. Jsem hrdá, že slovo robot pochází z našeho jazyka a vymyslel ho někdo tak geniální jako byl pan Čapek. Obecně je jazyk tohoto díla na tehdejší dobu dost vyspělý a celkově - kdybych nevěděla, že je to z roku 1920, tak bych to asi jako takhle staré neodhadla. Taktéž myšlenky, které se v knize objevují, jsou hodně aktuální a nadčasové - např.: „Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“ Upozornil na to, jak nebezepečný umí člověk sám sobě být, aniž by si to uvědomoval.
Ale i přes to, jak Karla Čapka a jeho tvorbu obdivuji, mě tato útlá knížka zas tolik nebavila. Myšlenku rozhodně měla a určitě to bylo něco úplně odlišného od běžné tvorby tehdejší doby. Ale aby mě to zasáhlo nějak víc, asi by příběh musel být zpracován více do hloubky. Zasáhlo mě to hlavně kvůli tomu, že je to první dílo, které se dotklo tohoto tématu, je právě od našeho autora a kvůli těm skvělým myšlenkám. Příběhová stránka mě ale zase tolik neoslovila.
Na postavě Domina tu krásně ukazuje, jak může mít člověk nápady, o kterých si myslí, že jsou naprosto ideální a dokonalé a že by se podle nich měl řídit svět, ale nakonec to dopadne fatálně. Hodně alarmující dílo, navíc v dnešní době, kdy máme tak vyspělé technologie a nikdy nevíme, co se může stát.
(SPOILER)
Popravdě, k opravdovému zamyšlení mi to přišlo málo propracované. Třeba ale neumím pořádně číst divadelní hry... Fakt je, že do divadla nechodím.
V době vzniku určitě velký počin (i když ani tenkrát nebyl úplně originální), dnes už tak nevyzní. Každopádně už tenkrát tu byl skoro předobraz Terminátorů ;)
Ale pár věcí rozhodně docela zaujalo - třeba ta hláška, že roboti nemyslí, vše si ale zapamatují a bezchybně opakují - "mohli by dobře učit na univerzitě". Zdá se, že K. Čapek nebyl úplně spojen mimo jiné i s úrovní univerzitního vzdělávání...
/povinná četba/ - v tomto případě jsem četla opravdu ráda. Čapkova dramata jsou skvělá, k zamyšlení.
Velmi silné a v současnosti velmi aktuální dílo. Mohou roboti nahradit lidi ? Co se stane s lidmi, kteří už nemusí pracovat ? Kromě zcela očividného tématu výroby, rozvoje a vzpoury robotů tahle hra předkládá i o něco skrytější otázky na téma náboženství, kapitalismu, sociální rovnosti a dalších. Je úžasné, kolik toho Čapek dokáže sdělit velmi malým počtem slov a až neuvěřitelné, že tohle dílo spatřilo světlo světa před více, než 100 lety a ovlivnilo nejen literární žánr, ale celý vědní obor.
První dvě dějství byla naprosto fantastická a vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha končila úspěšnou vzpourou robotů. Třetí dějství mi připadalo trochu odpojené od předchozích a jen mírně natahovalo hru k samotnému závěru. Možná trochu škoda, že dílo Čapek napsal jako hru a ne třeba jako román, který by dával ještě více prostoru témata rozvinout.
Na dobu zajímavý koncept, který byl pro svou dobu inovativní. Jen jsem u sebe zjistila, že mě nebaví číst "scénáře".
Budu hodnotit knihu a ta mě moc nebavila. Je to ale k mému údivu sepsáno jako "scénář" k divadelní hře. Abych se přiznala já to jako povinnou četbu nečetla a nějak mi to uniklo. Nicméně vidět to na divadelních prknech, to musí být určitě zase jiný zážitek a určitě lepší než ze stránek knihy. Ale rozhodně na svou dobu přelomové dílo, to je jasné.
Velice aktuální téma když pomyslím na umělou inteligenci co na nás číhá pomalu ale jistě na každém kroku. Možná bude na naší planetě ještě veselo jako ve hře Karla Čapka z roku 1920!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry umělá inteligence rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
ach jo, pred temi vice jak sto lety to zrejme byla pecka - neotrele zajimave tema zpracovane zabehlym stylem. Autoruv, ve zpetnem pohledu lehce naivni ale i prekvapive pronikavy nahled, by mohl byt nadcasovy, nicmene co kdyby Rossum nezkousel vyrobit cloveka, ale neco mene androidniho? Co kdyby roboti nebyli jako lide, ale treba jako opice? Bylo by to tak angazovane? Chytlo by to lidi "za srdce"? Je zjevne, ze problem tu neni biologicka podstata, ale antropomorfni vzhled, aspon dle Asimovovych knih ;)
Ten dobovy pateticky styl se vsemi temi "jeminacky" a "bozinky", kde houf muzu na izolovanem ostrove obletuje jednu zenu a kazdy se s ni chce ozenit... - ten mi fakt nesedel.