R.U.R.

Nadčasové, každý by si měl knihu přečíst.

V R. U. R. se objevuje řada, témat, které se ukazují fascinujícím způsobem aktuální. Některé Čapkovy motivy posloužily jako hlavní téma úspěšným dnešním filmům (Potomci lidí – vymizení porodnosti; Westworld – hranice myšlení a lidskosti robotů; kognitivní disonance v tváří v tvář jejich “lidskosti”; Matrix – nefunkčnost zcela utopického světa; technologie, která se člověku vymkne z rukou).
A samozřejmě je tu AI, na niž lze aplikovat velkou část témat hry (ostatně, jde víceméně o softwarovou verzi Robota).
Nedávno jsem vedl s kolegyní češtinářkou debatu o tom, zda je vyústění hry optimistické. Ona tvrdila, že naprosto ne. A pro lidi skutečně není. Vymřeli. Čapek jako by říkal, že v lidech byla někde v základu chyba, prostě nedokázali žít bez svých ideologií a válek, nedokázali se chovat k technologiím zodpovědně, až na ně vymřeli.
Já tvrdil, že závěr je optimistický. A on je, roboti v třetím aktu totiž s lidmi splynou, vykazují všechny znaky lidství (resp. viděli jsme aspoň ty pozitivní – jestli jsou stejně blbí a arogantní zatím nevíme a můžeme doufat, že ne). Život v nich tedy pokračuje dál. Alquist o tom má v závěru celý dlouhý (odporně patetický) monolog. Dokonce zazní přirovnání k Adamovi a Evě, kdyby to někomu nedošlo, hádám.
Tady mám jen dvě poznámky. Skutečně si myslím, že drama je zamýšleno tak, aby končilo nadějí, ale…
1. to, že život pokračuje v podobě robotů není pro lidstvo právě nadějné (AI tady možná taky bude ještě staletí po nukleární apokalypse, ale nevím, zda by to někdo nazval novým rájem)
2. irituje mě ta antropologizace života. Ono patetické “život nezahyne” úplně pomíjí všechny ostatní formy života mimo člověka (a robota jakožto nový pokus o člověka). Vzato do důsledku člověk svou přítomností na planetě život většině živých forem spíše komplikuje, než ulehčuje. Ale chápu, že na Čapkovu dobu je toto příliš postmoderní myšlení.

Tak nadčasové dílo, až jednoho mrazí. Vidění světa pana Čapka a jeho vize, to vše se vlastně ukazuje v tomto čase. Určitě povinná četba pro všechny.

Nadčasové. Ale mně osobně se špatně čtou divadelní hry, takže kdyby to bylo jinou formou... ale je to vlastně můj subjektivní problém a na hodnocení skvělého obsahu to nemá vliv.

Oproti dnešku, kdy se lidé ničí samy prostřednictvím virtuálního světa, to
Čapkovi roboti řezali primočaře, hlava nehlava, pěkně face to face.
A to v té době neměl autor PC, internet, AI a ani neviděl Terminátora.
80%

Nadčasové dílo. Doporučuji, v dnešní době velmi aktuální.

Jestli Karel Čapek dokázal s nejedním ze svých děl předpovědět přibližnou budoucnost, tak R.U.R. má vyhlídky se stát definicí pro vizi naplněnou do puntíku. (jen v jiném kabátu, kvůli stoletému posunu času)

Knížka je nadčasová a perfektní v dnešní době AI. Rychle ji přečtete a je lehce srozumitelná, téměř až mrazivá.

Nadčasové.

Co k dramatu dodat? Přečteno znovu, překvapuje mě, jak je i po sto letech dílo neskutečně živé, snad nedopadneme jako lidstvo stejně.

Ne-li ještě na základce, četl jsem Roboty nejdéle v prvém ročníku na střední. Neříkám, že devět let je právě mnoho času, ale 700 (cca) je hodně knih. Tak jsem si to po letech chtěl tak nějak připomenout. A takhle - furt si v podstatě myslím, že krom Loupežníka je to v podstatě nejslabší Čapkovo drama. Prostě mě to nijak moc nebaví a to navzdory tomu, že v knihách vždy oceňuji přítomnou latentní komosexualitu, nebo alespoň bisexualitu. A to mi tady Čapek osladil dost solidní náloží symbolické polygamie.

Ale dobře. Kniha mi zpětně připadá hlubší, než jsem si ji pamatoval. Myslel jsem, že je relativně tematicky plochá, ale není tomu tak. Její zájem o roboty není zájmem sci-fi ale zájmem humanisty. Jde mu zásadně jen o poměr člověka a, slovy Arendtové, o možnost vytržení se z conditio humana závislého na Labor. Představuje nám svět řízení jen Action. A ukazuje nám, jak snadno bychom jej nechali shořet. Některé projevy této tematiky přitom nápadně připomenou Mloky, jakkoliv ti jsou samozřejmě in fine poněkud satiričtější. Mimochodem, často se uvádí, že jak Mloci, tak R.U.R. nechal autor skončit špetkou naděje. To mi vždy přišlo strašně přehnané. Minimálně u R.U.R. naději nevidím. Proč? Protože naprosto nelze přistoupit na tezi, že mimikry jsou metamorfóza... A víte co? Běžte se zeptat své AI přítelkyně proč.

Přeci se mi hra zdá slabší. Proč? Vlastně nevím. Připadá mi, řekněme, umělejší učesanější, než Bílá nemoc, Věc Makropulos či Matka. Je to celé takové moc nablýskané a jakkoliv mě dialogy upřímně baví, přijdou mi zde víc než kde jinde těžko uvěřitelné.

A mimochodem. To asi nejméně zajímavé na knize je její pojetí technologické revoluce. Psát, že Čapek pochopit technologický vývoj sto let napřed je asi stejně adekvátní, jako tvrdit, že dělník bourající ve století devatenáctém stroje to pochopil dvě stovky let dopředu, nebo že kritici knihtisku to dali dokonce s náskokem pěti set let. Nejedná se o Čapkova génia, ale o konstantní lidský pocit. To nejzajímavější na jeho dramatu nejsou roboti, ale lidé.

Neuvěřitelně nadčasové. Kvůli povinné četbě jsem na klasiku dost kašlala. Beru to jako impuls k tomu kouknout se na klasiku pořádně. Jsem z knihy naprosto nadšená, i když normálně dramata moc ráda nečtu. Doporučuji přečíst!!!

Přestože mám knihu zapsanou k maturitní četbě a tak mě to nutilo si ji přečíst, mě to mile překvapilo. Vlastně jsem nečekala, že mě to bude takhle bavit a jela jsem od začátku do konce nez přestání. Myslím si, že tohle je zrovna jedna z těch dramat (tak jako Romeo a Julie), která si zaslouží větší ohlas a nedivím se, že si ji lidi chválí.

Knížka se mi velice líbila, některé části se mi hůře četly kvůli zpracování díla (jako hra), ale jinak příběh byl moc pěkný a nadčasový. Doporučuji přečíst ;) 7/10

4*/5*
Nehynoucí klasika z pera Karla Čapka. Bílá nemoc mi sedla lépe než R.U.R., proto ubírám hvězdičku, stále se však jedná o top dílo, kterému porozumí každý přemýšlivec.

Věnuje se tématům jako ztráta lidství, pokles porodnosti, odcizení. Vše lze samozřejmě naroubovat na AI a soc. sítě. Čapek ten vývoj světa viděl již před sto lety, a jak se lidé z tohoto varování poučili...

Drama je úderné, dialogy napsané bravurně, v tomto ohledu nelze nic vytknout. Obohatila mě neuvěřitelná slovní zásoba a zajímavé obraty.

Jedná se o knihu, kterou by si měl přečíst každý, a ráda ji doporučím milovníkům klasiky.

Ve své době musela být kniha naprostá pecka. Dnes její děj už nepřekvapí.

Velmi aktuální téma.

Je až s podivem, jak se Čapek trefil.

číst tohle v době, kdy do našich životů proniká čím dál tím víc zdánlivě banálních interakcí s AI a dalšími podobami mechanizace myšlení a obyčejného lidského štěstí, je děsivý.
ale ten konec je podivně plnej naděje, jak to ostatně Čapek umí.
takže, je divný říct, že mi ta kniha vlastně dala trochu víc optimizmu do budoucnosti? (možná jsem na tom už jen fakt špatně, duh)
PŘEČTĚTE SI TO, FUCKERS!!!
((ano, jsem fakt velkej čapkův stan; s každým dalším titulem ještě víc))

--myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?--