Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

od:

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl vlastní existence. Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. V druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33312/-33312.jpg 4.11469
Originální název:

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1964)

Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, Andrej Šťastný
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (156)

Přidat komentář
simonit
13. července

Krásně napsaná knížka...ukazuje nám hrůzy, které se děly za druhé světové války v polských koncentračních táborech...

Lethania
02. července

Úžasná knížka, která popisuje sadistické nacistické Němce a utrpení židovských obyvatel. Knihu jsem měla za pár hodin přečtenou. Autorka skutečně vykresluje brutalitu Němců vůči Židům, kdy si člověk říká, proč se to vlastně dělo a jestli jsou lidská monstra skutečná. Doporučuji.

Maevie
01. července

Lustig dokázal na několika málo stránkách vykreslit příběh holocaustu se vším, co najdeme i v mnohem rozsáhlejších dílech - v krutosti se vyžívajícími nacisty i obyčejnými Židy, kteří se zdráhají pohlédnout pravdě do očí a zoufale lpí na každičké naději, že se jim podaří přežít.

LiKa00
08. června

Skvělá knížka. Moc dobře se mi četla a ráda jsem se k ní vracela. Knížky o druhé světové válce jsou velmi zajímavé. Je až zdrcující co vše se dělo a jak s lidmi zacházeli jako s kusem hadru.

Capkomi
30. května

Tuto knihu jsem četla již podruhé a opět mě dostala. Myslím, že si ji ráda přečtu i potřetí a do povinné četby patří, vyjadřuje jen základ toho, co se vlastně dělo.

jengibre
09. května

Knihy s tematikou holocaustu mám ráda a často je vyhledávám, ale tato na mě bohužel moc nezapůsobila. Potenciál má sice velký, ale nečetla se mi dobře a musela jsem se dost snažit, abych udržela pozornost. Jedna pasáž se mi však hluboce vryla do paměti a zůstane mi v ní ještě hodně dlouho.

„Jeho oči opakovaly, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal, kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.„

K@REL
06. května

Ze začátku jsem měl trošku zmatek v tom, kde se příběh odehrává a kdo je kdo...ale potom už se to četlo rychle.

zdenek118
02. května

Smutný příběh s tragickým koncem židovských obchodníků v koncentačním táboře a hrdinské chování hezké židovky Kateřiny za druhé světové války mě velmi zaujal. Kafka v něm barvitě popsal cynický a bezohledný nacismus v otázce konečného řešení židovské otázky. Autorův zvláštní způsob vyprávění příběhu s dlouhými odstavci mě však tolik neoslovil.

Alysa
01. května

Příběh je to sice smutný, ale autorův styl psaní mě bohužel vůbec neoslovil.

Corly
27. dubna

Přečteno také díky povinné maturitní četbě, jinak bych nedočetla...Ne kvůli příběhu, byl silný až moc a opravdu mně znovu ukázal, jak jsme vlastně šťastní v dnešní době....ale vydržet Brenského....to dalo zabrat....!

Dagros
12. dubna

Četla jsem v rámci povinné četby k maturitě a knížka se mi líbila.

Atanone
10. dubna

(audiokniha)
Věděla jsem,co mám čekat,ale stejně mě to dostalo

Marekh
03. dubna

Kniha se mi líbila a přečetl jsem ji za jeden den. Závěr knihy byl tragický.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný; neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel;

Krotitel, který ukáže zvěři slabost, je vyřízen.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá...

bekule
08. března

Souhlasím s komentáři Radusak9806 ,Clairess a AnetK , od tak slavné knihy jsem čekala mnohem víc. První polovinu jsem se nutila číst, naštěstí je kniha kratičká a druhou část už jsem četla s větším zaujetím.

..............................................................................................................Výzva 2018

Sabinaski
07. března

Lustig je výborný. Tenhle strhující příběh nevinné mladé dívky ve mě něco hluboko zanechal už od povinné četby na střední škole. Ač takové knihy nevyhledávám, každý by si ji měl přečíst povinně! To, co se tehdy dělo s Židy, celé to prolínání až po koncentrační tábor, ta tragika, ta beznaděj, ten smutek! A ten odporný Bedřich Brenske! Vždy mi naskočí husí kůže.

Aerine
04. března

Až na prvních pár stránek, které jsou psány až několika strankovými odstavci s dlouhými větami plnými závorek, je to příběh o bezmezné důvěřivosti a naději i v beznadějné situaci. O tom, že se člověk nesmí vzdávat a že i jednotlivec je důležitý...

aktijnov
26. února

Četla jsem podruhé a znovu jsem měla velký problém dočíst. Silný, smutný příběh, ale ta beznaděj...

Clairess
22. února

Příběh bezpochyby silný, ale... nemohla jsem se začíst, příběh byl zdlouhavý, nebyla jsem vtažena do děje a neprožívala ho spolu s hlavními postavami. Knihy o holocaustu čtu ráda, ale styl psaní A. Lustiga mi asi nesedí.

radusak9806
09. února

Na této knize je asi nejtěžší to, že většina ví k čemu nakonec dojde a už jen čeká kdy se to začne dít. Tudíž mu všechny ty věci okolo neskutečně táhnou a jsou neskutečně dlouhé.
Kniha má rozhodně velmi silný příběh. Nicméně jsem od ní čekala více, protože mi byla vychválena až do nebe. Konečně jsem ráda, že jsem si jí přečetla, ale víc už mě k ní jaksi nepojí.
Celou dobu co jsem jí četla, ve mě byla jen jediná myšlenka: "Nečtu špatnou knihu?". Vzhledem k mému očekávání jsem byla prostě zklamaná, že mě knihy nijak neoslovila, bylo mi jedno co se hlavní hrdince stane. Následně jsem vzpomněla na všechny, kteří mi ji chválili a nějak jsem si to neuměla vysvětlit, kde ta propast mezi mým a jejich vnímáním.
Ke konci jsem si už jen vzpomněla na Colette a pocit z obou knih je u mě v podstatě stejný. Knihy vystavěná na silném místě a události, ale s hrdinkami, které mi k srdci nepřirostly.

bruntal
05. ledna

Těžko se hledají slova. Po celou dobu čtenář tuší k jakému závěru celý děj spěje, ale stejně tajně doufá. Ďábelský, zvrácený Brenske... Uff. Buďme vděčni za dobu, ve které nyní žijeme a modleme se za to, abychom o podobných věcech pouze četli.

Mahuleno
26.12.2017

Od začátku jsem odhadoval, jak daleko zajde Brenske ve své zvrácené hře se skupinou amerických Židů. Brenske, který zde zastupuje a zosobňuje zrůdnou, vraždící fašistickou mašinerii. Čtenář se nikdy nedozví, kolik krutých nápadů se zrodilo v temných hlubinách chorobného mozku tohoto důstojníka a nakolik to byla perfektně vypracovaná strategie zrůdného systému. Styl psaní mi chvílemi připomínal Franze Kafku, zvláště dlouhé pasáže Henskeho proslovů ke skupině "jeho zajatců".

AnetK
17.12.2017

Vždy, když se mi nelíbí knížka, která je všeobecně uznávaná / oblíbená / slavná, přemýšlím, jestli je chyba ve u mě. Třeba jsem ji jen nepochopila, příp. si k ní jednou najdu cestu. Možná. Ovšem teď mi er forma ve spojení s užíváním celých jmen, občas dokonce doplněné i o tituly, zabránilo se do postav Židů pořádně vcítit. Zato u pana Bedřicha Brenskeho jsem podobný problém neměla. Z jeho projevů se mi pravidelně obracel žaludek a jeho schopnosti manipulovat a způsob, jakým prezentoval nacistické Německo, byly vážně děsivé.

Áňa 998
10.12.2017

Skvělá povinná četba :)

chamyl
29.11.2017

Již když berete tuto knihu do ruky, tak víte, jak dopadne. A malá náplast v podobě činu mladé Kateřiny čtenářův zvednutý žaludek příliš nezklidní.
Přesto se samozřejmě jedná o velmi silný zážitek, ze kterého dýchá bezmocnost a zoufalství. Strach skupinky Židů, kteří do poslední chvíle věří, že se mohou vykoupit, je prokládám vrcholným cynismem Brenskeho, který se obrazně i doslova pase na svých obětech.

rysavas
24.11.2017

tahle knížka mě nutila k zamyšlení, co by člověk dělal, kdyby se ocitl na místě oněch "vyvolených"... doufal by a podřídil se nebo si zachoval hrdost a nenechal se zlomit? Doufám, že podobných rozhodování nebude v budoucnu potřeba.

niki-chan
14.11.2017

Viz předchozí komentáře, prostě se ničeho nedočkáte.

ellyem
05.11.2017

Knížku jsem četla před rokem, ale popravdě, vůbec mě nezaujala. Matně se mi vybavují nějaké úryvky, ale jinak nic extra. Přečetla jsem knihu někdy do půlky, a pak jsem přečetla jen poslední kapitolu. A to jsem se na knížku tolik těšila.

Toffee
29.09.2017

Z téhle novely běhá mráz po zádech. Nečetla jsem ji poprvé a znám i filmové zpracování (Jiří Adamíra je jako Brenske velmi přesvědčivý), přesto jsem čtení musela přerušovat a "rozdýchávat" to. Jak se jim Brenske celou dobu vysmívá, mluví o blížícím se konečném řešení, hraje si s nimi a jak oni někde hluboko tuší, ale nechtějí věřit, protože něčemu takovému se uvěřit nedá. A tak se drží naděje, která je ale od prvního okamžiku jen zdáním. V téhle útlé knížečce je do hloubky vykreslená celá tragédie holokaustu - nejde je o samotnou smrt, ale o ponížení, zneuctění, o degradaci lidských bytostí na pouhé položky v seznamu, na ostříhané vlasy, ze kterých se dají vycpat matrace.

Hathor89
26.09.2017

Krásná, i když smutná kniha. S koncem, který třeba i méně bystrý čtenář očekává, třebaže možná stále věří. Stejně jako dlouho celá skupina uvězněná mezi čtyřmi stěnami, tedy než se odváží pochopit. Po knize jsem sáhla už po druhé … a pravděpodobně ne naposledy. Vždy mě dojme, naštve, zhnusí … a stále čekám lepší konec. Místy se peru s autorovým stylem, především dlouhými větami a množstvím myšlenek. Na druhou stranu dlouhé Brenskeho proslovy skvěle dokreslují rétoriku nacistického Německa, především neustálé sliby o „konečném řešení” a „konečném zúčtování”, které koneckonců měl v plánu skutečně dodržet. Klobouk dolů před ČLOVĚKEM, který přežil hrůzy koncentračních táborů a je schopný o nich tak „krásně” psát.

Siimona23
22.08.2017

Knihu jsem četla díky povinné četbě k maturitě. Jelikož nejsem žádný čtenář, a když přečtu jednu knihu za rok tak je to moc. Ale tahle kniha mě dostala. Měla jsem ji přečtenou za týden. Je psaná hezky čtivě a úplně jsem se vžila do role Kateřiny. Rozhodně doporučuji !! Viděla jsem potom i film, ale chybí tam nějaké části a kniha je o 100% lepší. Člověk si pak uvědomí, že má být rád za to, co má a že je jeho rodina v pořádku.