Na paměť mým smutným courám

od:

Na paměť mým smutným courám

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, "učenec", jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku... Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/2111/na-pamet-mym-smutnym-couram-2111.jpg 3.9182
Originální název:

Memoria de mis putas tristes (2004)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
hellena1523
29.01.2017

Při čtení mám pocit, jako by svět okolo mě nějakým zázrakem zpomalil, ve vzduchu cítím kouř z doutníků, tequilu a na kůži paprsky slunce v pozdním odpoledni. Skvělá atmosféra!

Lector
01.09.2016

Pro mě typický Márquez. Příběh se vleče líně jako pes po náměstí kolumbijského města v pravé poledne. Devadesátník zpitomělý láskou je kuriózní zápletka, ale o tu ani tolik nejde. Jde o ten rukopis, o styl vyprávění. Mám ho rád. Více dodávat netřeba.

tlllk
08.10.2015

trochu rozpačitý pocit, boli tam veľmi pekné časti, ale zbytok ocením asi až za 52 rokov....

poiu
17.09.2015

Příběh devadesátilétého novináře, který si ke svým 90. narozeninám nadělí vskutku netradiční dárek - noc s mladou a nevinnou pannou... Každou noc k ní příchází a dívka, kterou si pojmenoval Delgadina podle nějaké písničky, kterou jí zpíval, vždycky spí....

Celý příběh je o svým způsobem čisté a nezištné lásce k Delgadině..... Stařík jí čte Malého prince, nechává vzkazy na zrcadle, koupí kolo..... Všechno je ale takové čisté a nevinné, protože "Sex slouží člověku pro útěchu, když v sobě nemá dost lásky." :-)

A kdyby nic jiného, člověk si aspoň poslechne 6 svit Johanna Sebastiana Bacha pro sólové čelo v podání Pabla Cabarcase. :-)

....."Když jsem cítil, že jsme se dotkli dna, zhasl jsem světlo, objal ji a spal až do kuropění. Ze samého štěstí jsem ji zlehýnka líbal na víčka a jedné noci se to zčistajasna stalo, jako by svitlo na nebi: poprvé se usmála."

Norea
23.03.2015

Popravde :D ako som to začala čítať a hl. hrdina tajomne hovoril o svojom veku, nemyslela som si, že môže mať až toľko...rokov. Kniha sa mi páčila, dobre sa mi za skorého rána čítala a zobúdzala do roboty, kde som nad ňou premýšľala. Najprv ma prekvapila, skoro ma chytila panika, keď som si predstavila tu scénu ležiacej krásnej, mladej panny, kde sa jej asi každou hodinou plnu prsia a muž sa jej jemne dotýkal. No čítala som ďalej a precitla v dedkovej koži, kde duševná hodnota má viac ako tá peňažná či činná, sexuálna. Niekedy pohľad vystačí na niekoľko krásnych spomienok, kde sa srdce zahrieva na vysokú teplotu a cítite všade svrbiace vzrušenie. :) Začala som sa tešiť na starobu.

knihamouder
27.02.2015

Téma mě nijak neuchvátilo, hlavní postavou je devadesátník, co si myslí, že poznal konečně lásku, kterou našel opravdu zvláštním způsobem...obsahově nic moc, přesto se titul čte velmi dobře.

Skip
11.12.2014

Poslední Márquezův román o devadesátiletém novináři, který až v takto pozdním věku poznává, co je to láska. Často slýchávám, že Márquez už nebyl moc ve formě, když toto psal, a je to považováno za nejslabší knihu v jeho bibliografii. V žádném případě nesdílím tento názor, protože jde opět o vypravěčskou lahůdku, vzhledem k rozsahu vlastně o takovou jednohubku, která ale moc dobře chutná.

Elisa.Day
04.06.2014

Proč jen čtyři hvězdičky? Márquezovy romány mám prostě radši než takovéhle útlé novely. Trochu mi vadila absence přímé řeči, ale jinak fajn počtení na jeden večer ;-)
"Zjistil jsem, že má kázeň není ctností, nýbrž reakcí na vlastní lajdáckost; že se chovám štědře, abych zamaskoval své skrblictví, že ze sebe dělám rozvážného, když jsem podezřívavý, že smířlivě vystupuji, abych nevybuchl vztekem, který v sobě tutlám, a na dochvilnost si potrpím jen proto, aby se neprovalilo, jak pramálo mi sejde na cizím čase. Zjistil jsem prostě, že láska není stav duše, nýbrž znamení zvěrokruhu."

eviku19
06.01.2014

Moja obľubená od neho:)množstvo pôvabných myšlienok...niekomu sa môže zdať smutná, ale mne sa zdala krásna:)

narcisonanis
02.01.2014

Má první kniha od Márqueze s tím, že jsem neměl žádná očekávání ani názory od přátel a podobně. Šel jsem pouze po doporučovaném jméně a po zajímavém názvu knihy. Při čtení jsem se až divil, že mi ani kouskem mysli není nepříjemné pomyšlení, že devadesátiletý stařec prahne po mladém čtrnáctiletém těle panny. Příběh je tak jemně a citlivě podaný, že jej čtenář lehce akceptuje a chápe počínání hlavního protagonisty. Samozřejmě je nasnadě, kolik lidí je schopno si v takto pozdním věku uchovat duševní vitalitu, ale pro potřeby knihy se snese všechno.
Jsem příjemně překvapen Márquezovým literárním uměním.

Veru.nka
18.02.2013

Na Márqueze slabé, bohužel.

Gattermayerova
16.02.2012

Kniha patřící k mým oblíbeným ačkoli netíhnu ke starým hrdinům. Ale představa devadesátníka, který chce slečnu nedotčenou o více než třičtvrtě století mladší než je on, je natolik šílená, až mě uchvátila. Jen mě trošku trápily pasáže v jeho domě, nudila jsem se při nich, naopak mě bavily vysněné části. A to děvče bylo takovým nedotknutelným tajemstvím, vlastně nevím, jak vypadala, ale věděla jsem, že byla kouzelná.

Avathar
06.07.2011

Nie, nie a nie! Moja tretia kniha od Márqueza a ja sa len utvrdzujem, že to nie je nič pre mňa. Ľahko nadpriemerná "Kronika vopred ohlásenej smrti" ma celkom zaujala, novela o "Erendíre a jej bezcitnej starej matke" už o dosť menej, ale dej bol stále pomerne zaujímavý a autor rozhodne nie je nejaký podradný pisálek a remeslo má v ruke, takže hoci sa v mojich očiach jedná o priemer, avšak stále čitateľný priemer. Túto knihu však nemôžem hodnotiť viac než 45 percentami. Nudné, nezáživné a - čo mi vadilo zatiaľ na všetkých autorových knihách, čo som čítal - absolútne emocionálne chladné. Neviem, možno je chyba vo mne, ale postavy mi prišli ploché, ich osudy ukradnuté, ich konanie podivné. Márquez to proste na mňa nedokázal zo stránok preniesť - keď sa postavy radovali, neradoval som sa, keď plakali, necítil som dojatie... Pre mňa proste totálna emocionálna vyprázdnenosť. Tým pádom som sa s hlavným hrdinom vôbec nedokázal zžiť. Pritom téma bola zaujímavá a ja som sa na čítanie tešil. Na tón tejto knihy som sa však akosi nevedel naladiť, nedokázal som sa naplno ponoriť do deja - čo je, obávam sa, spôsobené hlavne tou absenciou nejakých výraznejších emócií - dokonca mi myšlienky často odbiehali niekam "mimo," takže som musel niektoré časti čítať znova... Potom to už nezachráni ani autorova schopnosť zaujímavo a poeticky opísať niektoré okamihy. Ale ako hovorím, zrejme bude chyba vo mne, keďže okolité hodnotenia sú viac než priaznivé. Mno, koľko ľudí toľko chutí. S Gabrielom sme si asi nesadli. Ale nechcem nad ním lámať palicu - ešte mu určite niekoľko šancí dám. Možno.

Okřídlená li
04.02.2011

Úžasné... Nemám slov...