Na paměť mým smutným courám
kniha od: Gabriel García Márquez
KoupitKoupit eknihu
Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, "učenec", jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku... Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2111/big_na-pamet-mym-smutnym-couram-Uf1-2111.jpg 3.8330Literatura světová, Novely
Vydáno: 2005, Odeon
Originální název:
Memoria de mis putas tristes, 2004
více info...
Komentáře (40)
Kniha Na paměť mým smutným courám


Tak tohle bylo zklamaní na všech frontách. Poslouchal jsem to jako četbu na pokračování od českého rozhlasu a přišlo mi to skoro jako Alzheimrické žvatlání starého člověka. Nevím jestli je to problém četby nebo knihy, ale hlavní hrdina se pořád opakuje. Skáče od myšlenky k myšlence a chová se pro mě vůbec trochu neuchopitelně. Chce si dokázat svoji mužnost i v 90. letech a tak chce strávit noc s nedospělou pannou. A pak s ní jenom leží v posteli (což je snad jeho jediná výsledná ctnost)? Následně si představuje jaký život by spolu vedli, ale vlastně nenávidí když na něho reaguje a má ji o dost radši spící než bdící. Ještě k tomu jí nechce číst nějakou lechtivou literaturu (na to je přece moc mladá), ale nevadí mu že si ji vlastně koupil jako prostitutku (na to moc mladá není).
Nevadí mi ta trocha výzvy společenských konvencí, přece jenom je to literatura, takže by to mělo vzbuzovat alespoň nějaké emoce. To, co mi vadí je bezúčelnost všeho toho jednání.


Láska je láska s tou nic nenaděláš ani v 90 letech aneb jak se potkal chtíč s nevinností. Lidskost všudypřítomná a tak to má být. Pěkné.


1) Kniha mi dala krásnou naději, že i v 90 letech může být člověk ještě tak vitální.
2) Ač začátek působil dojmem chlípnosti, styl psaní mě natolik zaujal, že jsem pokračovala ve čtení a nakonec se z toho vyvrbilo půvabné, vtipné a poetické dílko.


Bylo mi ho trochu líto, pro tu pošetilost, taky jsem se smála, pro tu pošetilost a taky jsem ho naprosto chápala, protože si už dovedu ten věk představit. A v okamžiku, kdy přišla exkurze do dílny přišívaček knoflíků pod záminkou návštěvy vzorového podniku OSN nebo čeho, jsem se smála, až jsem se málem utopila, protože jsem si zrovna nahřívala ve vaně bolavý cemr.


Poslouchal jsem jako zpracování pro rozhlas - možná to není nejšťastnější volba, začátek kapitoly dost rekapituluje tu předchozí a při poslechu v kuse je to trochu zmatečné. Moje první setkání s Márquezem. Nějak mi unikl smysl většiny příběhu a samotné rozuzlení. Čekal jsem trochu víc prasáren a ne jen zírání na nahou holku. Samozřejmě jsem nečekal hispánskou Lady Fuckingham, ale navzdory všem očekáván mi kniha přišla spíš filozofická než příběhová. Chvílemi mi to přišlo spíš jako blábolení senilního starce. A ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem si příběh časově zařadit.
Přes to všechno to byl celkem příjemný poslech a rozhodně nelituju věnovaného času, ale autora pro příště vynechám. Možná příběh docením víc až někdy za 50 let.
P.S. spoiler: Tak nějak jsem doufal že nakonec bude tou vyvolenou pannou jeho služebná.


Tato novela je přečtená během chvíle. Zpočátku jsem se nemohl úplně začíst, ale postupně se mi kniha začala líbit čím dál tím více a celkově je to zajímavý příběh. Příběh vypráví o muži (90 let), který se zamiluje do dívky, která má 14 let. V novele vystupuje také majitelka nevěstince ROSA CABARCASOVÁ. Autor vypráví v ich-formě a v novele se zabývá tématy stáří, paměti, samoty a lásky. Knihu hodnotím na 80 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Svět spěje kupředu, ale otáčí se přitom kolem Slunce.
Člověk je stár pouze tou měrou, jak starý se cítí.
Sex slouží člověku pro útěchu, když v sobě nemá dost lásky.


zbožňuji životní milníky vyprávěné muži na sklonku života. ženě to může hodně dát. je to zcela nový rozměr pohledu na život. jak cítí a vnímá muž?
muž. pán. muž, který má moc chránit a ničit. muž, který dává život a dokáže ho snáze brát. muž, se kterým není radno hrát hru s jiným mužem. muž pln pýchy a hrdosti. muž, který na rozdíl od ženy dokáže být atraktivním artiklem i po šedesátce.
MUŽ - LEV.
i v tomto případě jsem knihu naposlouchala jako mluvené slovo a nelituji toho. vskutku jímavé přemítání nad vlastním životem a jeho nedílnou součástí – smrtí. touhou zakusit lásku, pocit být milovaným v posledním pomazání, neboť "dělej co musíš, protože co je to pak za život nikdy nezažít jaké to je píchat s láskou".
Štítky
kolumbijská literatura poslední kniha autora zfilmováno rozhlasové zpracování Kolumbie prostituce hispanoamerická literatura
Autor a jeho další knihy
2018 | ![]() |
2006 | ![]() |
2008 | ![]() |
2005 | ![]() |
1997 | ![]() |
2005 | ![]() |
Kniha Na paměť mým smutným courám je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 496x |
Čtenářské výzvě | 87x |
Doporučených | 8x |
Knihotéce | 156x |
Chystám se číst | 79x |
Chci si koupit | 18x |
dalších seznamech | 7x |