Gabriel García Márquez

kolumbijská, 1927 - 2014

Nová kniha

Uvidíme se v srpnu

Uvidíme se v srpnu - Gabriel García Márquez

Každý rok v srpnu se Ana Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou p... detail knihy

Související novinky

Žebříček nejprodávanějších knih (15. týden)

Žebříček nejprodávanějších knih (15. týden)
Žebříček nejprodávanějších knih (beletrie) minulého týdne (08.04. - 14.04.) je právě tady. Očekávaný závěrečný díl trilogie Šikmý kostel od Karin Lednické je ne... celý text

Populární knihy

/ všech 22 knih

Nové komentáře u autorových knih

Sto roků samoty Sto roků samoty

Na každej jednej stránke knihy je nejaká úžasná myšlienka. Stupňujúci pocit samoty koncom príbehu graduje a v človeku vyvoláva melanchóliu, akoby sa pozeral na dávno opustenú budovu a predstavoval si, čo všetko kedysi mohla znamenať. Nechápem, ako Marquéz dokázal na pár stranách obsiahnuť toľké životy za tak dlhú dobu. Vety sú však obsahovo husté a pár slovami vie vypovedať príbeh trvajúci roky a človeka tak zasiahne naozaj niekam hlboko, kde slová ani nestačia...... celý text
VetDejvid


Uvidíme se v srpnu Uvidíme se v srpnu

Novela nevelká rozsahem, ale obsahem rozhodně ano. Každoroční cesta Any Magdaleny na ostrov ke hrobu své matky, se s každou další nahodilou známostí postupně mění v cestu k sobě samé, spěje k hlubšímu poznání dosavadního života, oslavě ženskosti a smyslnosti, ale i k lehce bolestnému zmoudření a prozření. Márquezův jazyk ani v tomto díle neztrácí nic ze své poetičnosti, obrazotvornosti a vrstevnatosti. Větu za větou skládá svůj barevný obraz, prodchnutý tóny lásky k životu. Škoda, že další setkání už nebude...... celý text
SSTknihy


Sto roků samoty Sto roků samoty

Je tam všechno. Teď by knížka mohla být aktuální, co se týče pasáží o politice a válce. Kromě příběhu mě uchvátily ilustrace Borise Jirků, četla jsem olbřímí vydání z roku 1986. Jak to tak vypadá, mám dalšího oblíbeného spisovatele.... celý text
tereza0319



Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce

Povídky z let 1961-1972 - zatím jsem si je z Márquezovy nerománové tvorby užila nejvíc: možná je jejich obrazivost blízká mému srdci, aniž bych věděla přesně proč. Muž s křídly, krásný obrostlý utopenec, milostný příběh brzkého mrtvého bez klíče, bludná loď zaparkovaná před kostelem, podivná blízkost dívky pronásledované větrem neštěstí a její pragmatické babičky se zelenou krví... Veliká krása, které nemusím rozumět.... celý text
petrarka72


Sto roků samoty Sto roků samoty

Fascinující práce s kompozicí vyprávění. Márquez dokáže nahlížet na osudy hrdinů z odstupu několika generací, ale zároveň detailně vykreslit nuance jejich každodennosti. Díky obrovskému časového oblouku máte možnost postavy chápat v historických souvislostech a přesto být vzatžen do děje jako součást jednotlivých okamžiků. Vyprávění není přísně lineární, ale pohrává si s časem, jakoby se vše seběhlo v jednu chvíli. Někdy ani nepostřehnete, že mezi několika stránkami uběhly desetiletí. Márquez totiž dějiny nevidí jako jednotlivé historické milníky, nýbrž jako propletený celek. Osudy temperamentích hrdinů na pozadí dynamického vývoje města jednoznačně osilní, ale právě zde směřuje má velmi subjektivní výhrada. Až na pár výjimek se jedná o silně stylizované postavy provádějící extrémní činy. Téměř vše je hyperbolizované a to dokonce i ústřední téma samoty, kterou já osobně vnímám jako daleko křehčí a niternější stav. Těžko pak docházelo k nějakému hlubšímu ztotožní, jelikož ona "přepálenost" pro mě osobně fungovala spíše jako zcizovací element. Což je však čistě subjektivní preference, která na objektivních kvalitách díla nic nemění.... celý text
ElvisJagger