Gabriel García Márquez

Skvělý autor.

Márquezovi romány mám rád, ale s jeho názory se neztotožňuji, zvláště pak jeho přátelství s Castrem působí poněkud zvláštně, ale jiný kontinent jiný mrav. Revoluce byla (a je) inspirací pro mnohé autory, ale nemělo by se zapomínat, že mnohým vzala domov i možnost svobodně publikovat - R. Arenas, Cabrera Infante, Lezama Lima, Raúl Rivero a další. Viz zajímavý článek zde:
http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/books/features/fidel-castro-gabriel-garcia-marquez-a7474596.html

"Život je to nejlepší, co se vynalezlo." To mi tak poslední dobou pořád zní v hlavě, po přečtení jeho knížečky Plukovníkovi nemá kdo psát. Gabo je můj nejoblíbenější španělsky píšící autor. Láska k jeho dílu u mne trvá už nějakých 13 let, ale s každou přečtenou knihou jen sílí. Škoda, že už mi nejspíš žádné další do knihovny nepřibudou... Alespoň se pokusím přečíst všechny ty, co mi tam ještě zbývají a Dvanáct povídek o poutnících si přečtu klidně i potřetí!

Gabriel José García Márquez = génius

Na G.G.M. mě upozornil poslední medailonek Věry Galatíkové. Její vyznání se k lásce k dílům G.G.M. bylo tak vřelé, že člověk z něj cítil její touhu , čerpat sílu a objevovat další , ty ledabyle přehlédnuté vjemy, které se Vám v situaci, že víte, že každá pouť jednou končí, stanou pilířem pro posouzení hodnot a bohatství života. V tomto byl GGM velmistr. Poznáním jeho díla, jsem se nádherně nakazila, a hodnota slova a vyjádření myšlenky pro mě už nemůže být banalita. Jeho díla jsou navrhovány na povinnou četbu - snad školní, já bych dodala světovou , s důrazem na Arábii. Z jeho děl čiší okouzlení životem a jeho citáty jsou démanty, které se vám usadí v duši a pro jejich záři a lesk vám změní pohled na život. Snad každý, co dostal email G.G.M. se loučí, mi musí dát za pravdu. Posuďte sami, když v románu Láska za časů cholery, hlavní hrdina své první vyznání lásky napíše na okvětní lístky voňavých květů a ona na balkoně ,při její četbě , lehce omámená vůni pocítí své první okouzlení lásky , zatímco on ji nesměle z houští zahrady doprovází hrou serenády na (asi na citeru), za svitu luny a tlukotu slavíka, nepodlomila by se vám kolena, dámy ? Tak ,tak to umí G.G.M.

Márquez zmenil nielen môj pohľad na literátúru, ako som si pôvodne myslel. On zmenil literatúru. Geniálny a neopakovateľný rozprávač, ktorý dokázal slová a vety za seba ukladať tak, že uspokojil nielen vašu fantáziu, ale i zmysly. Počuli ste vtáky v Maconde, cítili ste stoky v Riohache, ohmatali ste ľad s Aureliánom a cítili jeho chlad. Neopakovateľný, strhujúci.

Magickému realismu je třeba napřed trochu přivyknout, než přestanete podezírat autora, že větším bláznem než jeho postavy je on sám. Poté už se člověk nepozastavuje nad tím, že muž rodí děti, někdo se dožívá mnoha set let, někomu rostou vlasy i po smrti a jiný žije spokojeným životem připoután ke stromu.... Márquez je mistr příběhu. Ze všedních věcí splétá bizarní události a děj, ve kterém šokuje naturalistickým vyobrazením postav. Své hrdiny vykresluje postupně a s náležitou péčí. Vybraným jazykem modeluje poměrně realistické scény s ohromující fikcí (Sto roků samoty, O lásce a jiných běsech). Jeho knihy mají ale vždy hlavu a patu, neztratíte se v nich a cítíte pevnou vůli autora, jež vás nenechá na pochybách, že magické kouzlo příběhu je dobře ohraničeno a nepřivede vás tedy dalším čtením do blázince. A kdyby náhodou přece, pak pro vás má Márquez smělou útěchu, neboť: ,,Žádný blázen není pomatený, pokud člověk přistoupí na jeho názory."