Gabriel García Márquez citáty

kolumbijská, 1927 - 2014

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (56)

„,,Duše se milují od pasu nahoru, těla od pasu dolů.´´“

„...Na moři se dá čekat třeba rok, ale nastane den, kdy se to nedá vydržet už ani hodinu. (Zpověď trosečníka)“

„Byl jsem naprosto vyčerpaný. Neočekával jsem teď záchranu odnikud a chtělo se mi umřít. Ale pokaždé, když se mi chtělo umřít, přiházelo se mi něco zvláštního: okamžitě jsem začínal myslet na nějaké nebezpečí. To pomyšlení mi dodávalo novou sílu vydržet. (Zpověď trosečníka)“

„Celý problém manželství spočívá v tom, že končí každou noc po milování a každé ráno před snídaní se musí začít budovat znovu.“

„Človek má právo pozerať na druhého zhora len vtedy, keď mu chce pomôcť vstať.“

„Člověk nemiluje děti, protože jsou to děti, ale zamiluje si je skrze náklonnost, která vzniká při jejich výchově.“

„Člověk si přináší na svět jen pár schopností a pokud některou neužívá, ať z vlastní či cizí příčiny, dobrovolně či nuceně, ztratí ji navždycky.“

„Dal se vést svým osobním přesvědčením, že se člověk nezrodí jednou provždy toho dne, kdy jej matka porodila, nýbrž že život sám ho znovu a vícekrát přinutí, aby porodil sám sebe.“

„Dosud jsem nejedl ani nepil. Už se mi nechtělo myslet, dalo mi strašnou práci uspořádat myšlenky. Kůže sežehnutá sluncem mě strašně pálila, byl jsem samý puchýř. (…) Protože jsem čtyři dny vůbec nic nepil, doslova jsem už nemohl dýchat a v krku, na hrudi a pod klíčními kostmi jsem pociťoval pronikavou bolest, rozhodl jsem se čtvrtého dne trochu se napít slané vody. Tahle voda žízeň neuhasí, ale osvěží. (Zpověď trosečníka)“

„Hlavní věcí v životě je zvládat strach, hlavní věc v manželství je učit se zvládat nudu.“

„Chtěli jsme si dát jen panáka, ale urazili jsme pět lahví. Naše dívky, se kterými jsme se scházeli skoro každý večer, věděly, že odplujeme, a rozhodly se na rozloučenou s námi opít a na důkaz vděku si poplakat. (Zpověď trosečníka)“

„Jazyky musí znát ten, kdo chce něco prodávat... Ale, kdo kupuje, tomu rozumí každý, i kdyby mluvil hotentotsky.“

„Jděte z cesty, krávy, vždyť život je krátký.“

„Ještě se ti neudělalo šoufl? (Zpověď trosečníka)“

„Každý je pánem své vlastní smrti, a když se naplní čas, můžeme mu pomoci jedině v tom, aby umíral bez bázně a bez bolesti. (Láska za časů cholery)“

„Kdybych v tu chvíli měl v žaludku dvě sázená vejce, kus masa, bílou kávu a chleba – kompletní snídani na torpédoborci - ,asi bych nepocítil takový příval síly jako při pohledu na to, o čem jsem věřil, že skutečně je země. (Zpověď trosečníka)“

„Když jsem si uvědomil, že jsem se ocitl ve tmě, že neuvidím ani sovu vlastní ruku, můj první dojem byl, že nedokážu ovládnout strach. (Zpověď trosečníka)“

„Láska je mor.“

„Láska je všechno, co dělají nazí.“

„Laskavost té ženy, která mi dávala napít, nepřipouštěla žádné mylné výklady. Pokaždé když jsem se pokusil svůj příběh vyprávět, řekla mi: Teď buďte zticha. Povíte nám to potom. (Zpověď trosečníka)“

„Lidské tělo není uzpůsobené na tolik let, kolik bychom mohli žít.“

„Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům se vrátit nelze...“

„Minuta usmíření vydá za víc než celý život v přátelství.“

„Na okraji listu 416 vlastnoručně připsal červeným lékárníkovým inkoustem: Dejte mi předsudek a pohnu světem. Pod tuto malomyslnou frázi nakreslil zdařilým tahem téhož krvavého inkoustu srdce proťaté šípem. (Kronika ohlášené smrti)“

„Nejdůležitější věc v dobrém manželství není štěstí, ale stabilita.“

„Nejlepší přítel je ten, co včera umřel.“

„Někteří lidé mi říkají, že jsem si tenhle příběh vyfantazíroval, že je to smyšlenka. Já se jich ptám: A co jsem teda těch deset dní na moři dělal? (Zpověď trosečníka)“

„Nevím, jak dlouho jsem tak takhle stál a balancoval na prámu, v ruce zvednuté veslo. Očima jsem propátral vodu. Doufal jsem, že se co chvíli někdo vynoří na hladinu. Ale moře bylo prázdné, vítr vyl a ve stále silnějších poryvech mi bušil do košile. (…) Najednou jsem si uvědomil slunce. Pražící slunce pravého poledne. Zhlouple, poněvadž jsem se ještě nevzpamatoval, jsem se podíval na hodinky. Bylo přesně dvanáct. (Zpověď trosečníka)“

„Osud vás činí neviditelným.“

„Otec Nicanor přinesl ke kaštanu šachovnici a krabici s kameny a nabídl mu, aby si zahráli dámu, José Arcadio Buendía však odmítl s tím, že nikdy nedovedl pochopit, jaký smysl má utkání mezi dvěma odpůrci, kteří se shodují v zásadních věcech.“ — Sto roků samoty