SSTknihy komentáře u knih

Jedna z vnuček královny Viktorie, jedna z těch, které se díky svému sňatku ocitly v soukolí děsivých historických událostí.
Alix byla spíš tichá, lehce neurotická dívka, která se jednoho dne zamilovala do pohledného následníka trůnu. Bez ohledu na to, že královna Viktorie s jejím sňatkem nesouhlasila, vydala se Alix do dalekého temného Ruska, aby zde stanula po boku slabošského, nerozhodného cara Mikuláše II. Naprosté odtržení od reality, víra v autokracii a boží vyvolenost, špatná rozhodnutí a v neposlední řadě i naslouchání nesprávným lidem, postupně přivedly celou carskou rodinu až do temného sklepení kdesi v Jekatěrinburgu...
Carolly Erickson ví, jak svým postavám vdechnout život - tady se jí to opět povedlo na jedničku.

Od okamžiku, kdy ten malý chlapec zmizel v mléčném oparu a mlhy Ölandu se rozprostřely kolem mne, nedokázala jsem přestat číst.
Hned od prvního dílu jsem se do téhle série zamilovala. Splňuje totiž všechno, co mám na dobré detektivce ráda - napínavý a uvěřitelný příběh, atraktivní prostředí odlehlého severského ostrova, silné postavy s tajemstvím a pozvolný děj, který postupně graduje až do dramatického finále. Autor perfektně dokáže popsat děj a vykreslit atmosféru. Jednoduše skvělé čtení.

Další zábavný výlet do renesanční Prahy 16. století. Tentokrát musí královský písař čelit nejen zákeřným zločincům, ale i nadpřirozeným silám a nebezpečným pověrám. Vraždí se sice v rámci jedné rodiny, jenomže všichni mají alibi a nikdo nemá motiv. Nebo je to jinak...?
Jako v předchozím díle, i tentokrát stojí Jiřímu Adamovi po boku jeho mladá žena Johanka, a je to dobře, protože "žena ženě rozumí lépe", což se při tomhle vyšetřování bude rozhodně hodit.
Sice mám raději příběhy, kde už zestárlý Jiří Adam vyšetřuje s Petrem a Rozárkou, ale musím uznat, že tohle se povedlo. Konec sice trochu zmatený a sem tam nějaká logická chybička, ale na to už je člověk u "vondruškovin" zvyklý :-)

Příběh z poválečných Beskyd připomíná pavučinu, do které se postupně zaplétají různí lidé, aby se jejich životy nakonec osudově spojily poutem silným a bolestným. Temná tajemství, lži, touha po moci, vypočítavost, strach, ale i nevědomost, naivita, oddanost a láska - to vše pomalu, ale jistě posunuje hlavní postavy k finálnímu střetu, který možná mnohé vyřeší, ale ne všechna tajemství musí a mají být odhalena...
Neuvěřitelně silný příběh, kde do sebe všechno pěkně zapadá, děj působí věrohodně a přečtěte ho jedním dechem.

Kdyby Agatha Christie žila v dnešní době, určitě by měla úspěšný blog o cestování!
Její vyprávění o době, kterou strávila se svým druhým manželem mezi archeology na vykopávkách v Sýrii, je plné výborných postřehů, nepostrádá cit pro atmosféru, vykresluje skvěle místní prostředí, myšlení místních obyvatel i způsob života. Navíc jsou to historky zábavné a vtipné.
Kdo nezná tuhle "ne-detektivní" knihu, tomu ji vřele doporučuju. I když se tu nevraždí, je to skvělé čtení!

Na můj vkus poněkud překombinované a s ne úplně věrohodnou zápletkou. Navíc z toho čiší až příliš velká snaha přizpůsobit se moderní době.
Já mám ale Agathu Christie spojenou spíš s meziválečnou dobou, velkými rodinnými sídly, krásnými ženami a elegantními gentlemany.
Ani by mi nevadilo, že tu není žádný ze slavných vyšetřovatelů, takových detektivek má autorka víc, ale prostě to už nějak není ono...

Je to trochu jiné, než na co je čtenář u Agathy Christie zvyklý, často jde víc o psychologii než o klasické vyšetřování zločinu. Jako by si slavná spisovatelka potřebovala čas od času odskočit od svých vražedných zápletek k jinému žánru. Příběhy s Parker Pynem jsou toho důkazem. Pořád mi ale sedí víc než ty s Harley Quinem.

Zpočátku to vypadá na celkem běžný příběh dámy v nesnázích, které v pravém okamžiku, byť v tomto případě poněkud nečekaně, přichází do cesty mladý odvážný muž, který bez váhání nabídne svou pomoc...
Ale nebyla by to Agatha Christie, aby to všechno nebylo úplně jinak a vám v samém závěru spolu se spadlou oponou nespadla i čelist samým údivem :-)
Charles Osborne se zhostil beletrizace původní divadelní hry na jedničku! Věřím, že sama Agatha by byla z jeho práce nadšená.

Pokud máte rádi vztahovky, kde se řešení milenci a milenky, manželé a manželky, to vše za hojného splachování vším, v čem je alkohol, a nečekáte žádné hlubší myšlenky, bude vás to asi bavit. Na můj vkus to bylo trochu moc jednotvárné a dost předvídatelné. Bavilo mě střídání ženského mužského pohledu a oceňuji, že alespoň konec byl docela realistický.

Moc pěkná a čtivá detektivka, odehrávající se v renesanční Praze. Rudolfínská doba se všemi těmi alchymisty, tajnými komnatami a dvorskými intriky je dostatečně živnou půdou pro jakýkoliv příběh, takže detektivní zápletka už je jen třešnička na dortu. Má to spád, je to dostatečně dramatické, rozuzlení bylo překvapivé a věrohodné.
Kniha byla vydaná už v roce 2010 - myslím, že kdyby vyšla dneska, kdy jsou historické detektivky mnohem oblíbenější, určitě by si našla cestu k daleko většímu množství čtenářů.

Nemůžu si pomoct, ale jak tu Agathu Christie miluju, její povídky mi prostě sedí méně než klasické detektivky. Přestože jsou zápletky hezky zamotané, odhalení důmyslné, pan Poirot v pátrání jednička a Hasting většinou roztomile natvrdlý, nějak to není ono. Minimálně u poloviny povídek se mi přitom zápletka líbila natolik, že bych si přála, aby byl příběh delší a složitější. Možná že tím to celé je, chtěla bych prostě víc!

Jak málo stačí, aby bylo zaseto semínko nedůvěry! A od nedůvěry je jen krůček k podezření a než se kdo naděje, máme tu vraždu. Z počátku je tu trochu chaos v postavách, ale jakmile se do hry zapojí šedé buňky mozkové pana Poirota, začne se i tenhle příběh pomalu rozmotávat. K rozluštění bude tentokrát třeba nejen pořádně prolustrovat rodinné vztahy, ale všímat si i těch nejmenších detailů.
Agathu Christie miluju, protože její zápletky jsou v podstatě jednoduché, ale vždycky skvěle propracované, odhalení logické a často velmi překvapivé. Navíc se vždycky nechám obalamutit falešnými stopami, myslím si, jak nejsem chytrá, a nakonec musím přiznat, že mě "královna detektivek" zase dostala :-)

Juraj Višný byl pro mě ten svalnatý superhrdina z filmu Kdo chce zabít Jessii, a vlastně jsem nikdy nepřemýšlela, co se s tímhle hercem stalo, a proč už se v žádném jiném filmu neobjevil.
K přečtení jeho životopisu mě tedy dovedla zvědavost a rozhodně nelituju. Cesta tohohle kluka z Bratislavy, který stál u zrodu kulturistiky v Československu, byl filmovým Supermanem, stal se úspěšným architektem, novinářem, propagátorem bodybuildingu a celoživotním nadšeným cestovatelem, ta opravdu stála za přečtení.
Jedinou vadou na kráse je forma, jakou je kniha napsaná - vzpomínky, části rozhovorů, texty poskládané z jiných publikací, nevyváženost a chaotické uspořádání jednotlivých kapitol, to vše trochu kazí výsledný dojem.

S lehkostí prožívané a lehkou rukou popsané nelehké dospívání party kluků v 80. letech minulého století. Další úsměvné, zábavné a lehce nostalgické čtení Petra Šabacha, jehož osobitý styl vyprávění mi hodně sedí.
A pokud vám budou některé pasáže připadat povědomé, tak ano, kniha se stala inspirací pro film Pupendo.

Pokud se pustíte do čtení této kratochvilné hříčky ze života našeho "největšího Čecha" a jeho mladičké, v pořadí třetí manželky, čeká vás pohodový romantický příběh zasazený do období poněkud idealizovaného středověku.
Jestli vám ale záleží na faktické přesnosti, jste milovníci historie a dějepis byl vaším oblíbeným předmětem, budete nejspíš poněkud rozčarováni.
P. S. Na druhou stranu, kdo z nás může tvrdit, že přesně ví, jak se tehdy žilo a jak to všechno doopravdy bylo...

Chytrá a mazaná, nebo naivní a hloupá... Těžko říct, jisté je, že tahle slavná tanečnice byla krásná a svým tanečním uměním a smyslnou ženskostí uhranula nejednoho muže a inspirovala mnohé ženy. Ale jak už to bývá, osud jí připravil cestu nejen zářivého úspěchu, ale i toho nejtemnějšího pádu. Malá Margaretha určitě netušila, že nakonec stane jednoho rána jako Mata Hari před popravčí četou.
Životopis, který stojí za přečtení, a především za zamyšlení.

Čtivě zpracovaný pohled na ruské dějiny skrz (ne)manželskou postel. Příběhy, které přibližují milostný život jednotlivých aktérů tak trochu zkoumavým pohledem bulvárního novináře. Souhlasím s anotací - zajímavější byly příběhy Puškina, Majakovského a Pasternaka, i proto, že jsou obecně méně známé.

Tohle je fakt moje oblíbená knížka!
Nelehké dospívání na sklonku 60. let pohledem mladíka, který se tak nějak potácí od ničeho k ničemu, ať už ve vztazích, ve škole nebo v práci. Příliš brzké setkání se smrtí, spolu s pocitem neukotvenosti a upřímným nedostatkem zájmu o dění kolem sebe z něj dělá spíš jen pozorovatele života, prostředníka, k němuž se sbíhají nitky životů jeho přátel, aby se stal v podstatě jakýmsi katalyzátorem milostných, životních i přátelských trojúhelníků.
Ve dvaceti letech se tíže života zdá mnohdy neúnosná, naštěstí při zpětném pohledu se často jeví tehdejší pocity malicherné, zbytečně a směšné.

"Z dnešního pohledu mi rok 1969 ze všeho nejvíc připomíná bezvýchodný močál; hlubokou, mazlavou bažinu, která vám na každém kroku stahuje boty z nohou. Prodíral jsem se tím močálem s vypětím všech sil, za sebou ani před sebou nic než černočerné bahno."

Skvělá a čtivá detektivka, která je víc než na práci policie založená na psychologii a motivech jednání jednotlivých postav. Díky tomu můžete sledovat nejen postup vyšetřování, ale především chování a pohnutky všech zainteresovaných. Motivů je hned několik, potenciálních pachatelů jakbysmet, nechybí pátrání v minulosti a závěr rozhodně nezklame.
I když jsem prohlédla autorovu fintu hned na začátku a bylo mi díky tomu jasné, kdo je pachatel, vůbec to nevadilo a nenudila jsem se až do samého konce. Tak dobrá tahle detektivka je!

Romeo, Julie a komunismus - téhle asociaci se asi nejde ubránit, zvlášť když se tu na romantický příběh dvou milenců z nesvářených rodin v různých podobách přímo odkazuje. Osudy houslistky Julie nejsou nijak originální a samotná 70. léta jsou tu představena celkem stereotypně - džíny, dlouhé vlasy, povinné oslavy, zakázaná zábava, policejní represe, samizdat a samozřejmě Charta 77. Přišlo mi to chvílemi trochu naivní a zjednodušené. Hlavní hrdince jsem její náhlé prozření moc nevěřila a spíš mi přišlo, že pramení z rebelie proti rodičům, než proti systému.
Ale je to příběh a ten je napsaný dobře a čtivě. Konec přináší rozuzlení, které dává Juliinu osudu docela nový rozměr. Navíc každé takové dílko, které nám připomíná, že svoboda není samozřejmost je důležité. Buďme rádi, že už nemusíme (většinou) žít "dvojí život".