Buď jako řeka

Krásný, smutný příběh. Několikrát mi tekly slzy a nešlo to zastavit. Konec možná trochu strohý, ale zanechává naději...

Pěkné čtení.

Krásná kniha. Jednoduchý, hluboký a pro mě tím opravdový příběh. Popis poetické na ni sedí, na popisy přírody a lidí. Po dočtení plno dojmů a potřeba si nechat příběh sednout a ne se hned posunout k další, což si zaslouží 5 hvězd.

Nádherný román, vůbec si nedokážu představit, že se jedná o první knihu autorky. Dočetl jsem před chvilkou a ještě se trochu třesu v slzách dojetí. Vůbec nevím, jak a co mám napsat, je to tak silné, nemám slova, kterými bych mohl a dokázal popsat jeden z nejsilnějších zážitků, které mi kdy kniha dala. Stále se mi vrací ta hloubka zážitků. Nevidím moc na písmenka, která chtějí vyťukat cokoliv, co by odpovídalo kvalitě toho, co jsem dočetl. Jestli jsou nějaké další knižní hvězdy, všechny dávám Shelly Radové, zaslouží si to. Nechat se nést životem jako řekou a nabalovat poznání, které nám život dává jako dar, aby nám pomohl hledat cestu vpřed.

"V určitém okamžiku řeknete lesům, moři, horám, světu: teď jsem připravený." Annie Dillarová
Tímto podnadpisem začíná velmi siný příběh ženy, která svůj nelehký život prožívala ve spojení s přírodou. Dokázala tak překonat těžké životní situace, které ji v životě potkaly. Díky silnému vztahu k přírodě, kterou nejen obdivovala, ale od které se učila v těžkostech, získala sílu pro svůj život a dokázala obtíže překonávat. Ona sama došla k naplnění života.
Víc neprozradím, ale doporučuji k přečtení!
Jana512 -12.05.2024

Dávám plný počet hvězdiček, přesto jsem trochu rozpolcená. Srovnání s knihou "Kde zpívají raci" a označení "bestseller" ve mně vzbudilo velké očekávání. První stránky mě trochu odrazovaly, pak přišla linka Victorie a Willa, která byla příliš krátká a mrzelo mě, že jejich příběh skončil tak rychle, jak začal. Život v horách by taky zasloužil více prostoru a vlastně by se mi líbilo, kdyby se jednotlivé části více rozpracovaly a kniha se klidně natáhla na dva díly. Život Modráčka nám byl odvyprávěn na několika málo stránkách a já si dovedu představit, že nám ho autorka vypráví paralelně s příběhem Victorie. Celkově je to hezká kniha plná těžkých témat, která sice nebude patřit mezi moje oblíbené, ale za přečtení stojí.

Krásný příběh o dospívání mladé ženy, která dokáže vyřešit svou složitou situaci v rámci daných možností, ale nakonec za toto své rozhodnutí zaplatí příliš mnoho. Jako sedmnáctiletá otěhotní a odejde z rodné farmy do divočiny, aby zde porodila. Přestože nakonec zvládne přežít i sama porodit, je nucena své malé dítě opustit a svěřit ho jiným lidem, protože ho nedokáže uživit. Tragický, poetický příběh o životních ztrátách a nálezech jsem přečetla doslova jedním dechem. Tento román o ženské odvaze a síle se odehrává na pozadí drsné krajiny coloradské divočiny, a tak mě zaujaly i velmi sugestivní a poetické popisy coloradské divočiny.
Autorku k napsání knihy inspirovaly skutečné události, které provázely zkázu městečka, kde vyrůstala v 60. letech 20. století a které muselo ustoupit budování přehrady. Je to tedy nejen krásný milostný příběh, ale tak zajímavé svědectví o proměnách krajiny v této odlehlé části Ameriky.

Šestnáctiletá Tori, která po smrti matky, tety a bratrance pečuje o domácnost tvořenou otcem, invalidním strýcem a sadistickým bratrem, se v roce 1948 zamiluje do indiánského chlapce, který náhodou cestuje přes město za prací. Krásná a něžná láska nemá kvůli rasistickým předsudkům dlouhého trvání a Tori je nucena postavit se na vlastní nohy a řídit si svůj život sama včetně několika velkých obětí. Příběh z Colorada se odehrává v období od roku 1948 do roku 1971 a přináší otázky o síle mateřské lásky, sepětí s půdou a udržování rodinného odkazu (v tomto případě Nashových broskví).

Někdy přijde něco, co vás přiměje zapomenout na svět venku a naslouchat tak intenzivně, až vám voda v žilách skoro začne proudit jinak, a tady se to povedlo dokonale. Slova tečou hladce jako říční hladina, která vás unáší, aniž byste si stačili uvědomit, kdy nastala změna směru, a přitom si přejete, aby ten tok nikdy nepřestal. S lehkostí, která může závidět i největší mistr zenového klidu, zanechává za sebou stopu, kterou si člověk chce nechat déle na duši. Emoce tu nejsou křičeny do světa, ale jemně vklouznou mezi řádky a zanechají ten příjemný pocit, že život má svůj rytmus, i když se občas tváří jako chaos. Pro milovnice všech odstínů ženskosti a touhy po malých, ale zásadních pravdách jde o stoprocentní trefu do černého. Když hledáte něco, co pohladí i rozčeří, najdete tady přesně ten správný proud, kterému stojí za to se odevzdat. Takže místo hledání v kalendáři si radši zapište, že tenhle tok stojí za pozornost.

Tak toto bude jedna z nejhezčích knih, které jsem letos četla.
Příběh sám je ale těžký a smutný, stěží jsem ho rozdýchávala a opravdu mě bral za srdce. Tyto pocity budou dlouho doznívat.
Velkou roli v knize hraje příroda, sepjetí s ní a zodpovědnost k rodinné půdě a hospodaření. Děj je situován do Colorada 20. století, kdy bylo utlačování a vyvražďování indiánů dovršeno a ještě stále se na ně hledělo jako na špinavé rudochy. Nespravedlnost čiší z každého řádku knihy a k tomu se přidává vylíčení těžkého života dívek a žen v područí mužů a diktátu společenských pravidel. Jak těžké je postavit se společenským konvencím a jít si za hlasem srdce, dělat nesnadná rozhodnutí a nést celý život jejich tíhu nám ukazuje příběh Victorie, která dokázala být silná, dokázala vstát a začít znovu.
Doporučuji.

Příběh, ve kterém příroda či krajina hraje stejně výraznou roli jako hlavní hrdinka. Pokud toto není váš šálek čaje, pak vám asi bude kniha připadat zdlouhavá - tj. příběh zajímavý, ale snesl by výrazně kratší rozsah. Mě tento styl vyprávění sednul a přišlo mi to hezky provázané s tím, co hlavní hrdinka prožívala. Celé je to totiž také o kořenech, o provázání lidí s místem, kde žijí, o tom, jak moc velkou součástí jich samých to může být. Co si lze odnést a jak začít znovu, co obnáší naše volby. Na začátku jsem sice trochu nechtěla číst dál v tušení, že to, co bude následovat, se mi nebude vůbec líbit (vývoj děje), ale dobře, že jsem vydržela. Asi nejvíc mě pak odrovnalo závěrečné srovnání tří ženských zkušeností, tří osudů, z nichž každý byl v něčem těžký, každý trochu jinak, a jejich vzájemná podpora.

Hrdinka, která se poprala s osudem. Divá Bára Ameriky padesátých let. Silná, svá, jedinečná, milující a nepochopená....
Děj se líně převaluje, dává si načas. Abych pochopila:
tu bezútěšnost, tu krásu přírody, tu hrdost z broskví, tu bolest ze ztrát, tu chuť bojovat, tu bezmoc a vyrvat si srdce z těla, tu naději...
Ano, kdo miluje knihu Kde zpívají raci, bude spokojen.

Wau, moc se mi to líbilo. Zapsalo se mi to přímo do srdíčka.

Kniha bola nudná,čakal som že aspoň záver to zachráni,ale nie

Docela povedená prvotina. Moc se mi líbilo, jak se Viktorie měnila z naivní a ušlápnuté dívenky ve zralou sebevědomou ženu.

Mně se moc líbilo, že to celé plynulo tak pomalu.
Hlavní hrdinka byla mladá nezkušená dívka, matku ztratila brzy, okolo ní jen samí muži, americký venkov po válce. Je to jen nějakých 75 let, ale tehdy ta doba byla prostě úplně jiná. Ženy nemohly mít jen tak dítě bez svatby a manžela, navíc s Indiánem? Nemyslitelné.

Netroufám si soudit, co udělala, jak se zachovala. Za mě dělala, co mohla, co jí v její mladé duši přišlo nejlepší.

Mám asi jedinou výtku, a to směrem k redakční práci/korektuře: pod nohama!! Nikoli pod nohami (fuj).

Moc doporučuji.

Tohle poetické vyprávění o mladé, ušlápnuté dívce, která postupně najde cestu k osamostatnění skrz bolestný vztah a nenaplněné mateřství. Proplouváme spolu s ní americkým venkovem, dramatickou přírodou a dobou stále překypující předsudky vůči ženám, původním obyvatelům a všem ostatním, kdo jsou jen trochu odlišní. Trochu mi připadalo, že na konci tomu něco chybělo, ale je to krásný příběh a za přečtení určitě stojí.

Překrásná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Hlavní hrdinka zkusila vážně hodně. Pro dívky v její situaci to musela být vážně hrozná doba...
Líbila jsem mi snad i víc než Kde zpívají raci, ke které je přirovnávána.

Knihu bych hodnotila jako spíše prostou, ale poetickou. Dějově by se příběh vešel do formátu povídky.
Nedávám plný počet bodů, nicméně ve mně stále rezonuje a nutí přemýšlet o různých tématech, kterých se příběh dotkl:
- xenofobie, rasismus,
- Indiáni, míšenci
- odložení dítěte, ztráta dítěte
- náhradní rodičovství
- single život, osamění, samota
- válka ve Vietnamu.