Básně

Dnes mě čeká tolik práce!
- vypít vše, co přinesou
a nutit se do legrace
s asynchronní grimasou.

Pokud jsou básně odrazem básníkovy duše, musí mít nelehký život. Naštěstí jsou verše zábavné i pro méně rozervané jedince, než je on.

Je skvělé, že vyšlo toto souborné vydání některých sbírek J.H.Krchovského - takto mám svou oblíbenou morbidní poezii zhuštěnou do jedné knihy ! Nebezpečně smrtivábivá, temná, nihilistická, sebeironická a existenciální poezie se člověku dostane pod kůži jako hladový červ a vyvrtá mu díru přímo do jeho srdce.

Jazyk mi leze z úst a hlava se mi točí
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
- já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný

Ke knihám Krchovského jsem se dostala díky zdejší databázi - a zůstala jsem s pusou dokořán. Shodou okolností se dostala do rukou i mé matky, která s očima dokořán prohodila: "... no co to čteš?..." A já seděla , s hlavou zabořenou do tátova křesla a nořila se do rýmů-nerýmů, které mě nabíjely a zároveň odpoutávaly od tohoto světa. WAU- tohle je můj šálek čaje, tady si má dušička koupe v šílenosti života a ocitá se ve světě, kde je pojmenována každá sračka sračkou, na nic si tam nikdo nehraje a ušlechtilost se neplete se zbabělostí. ANO, TOHLE JSEM TŘEBA I JÁ.

Nejsem fandou poezie... proto jsem si logicky přečetla další básnickou sbírku... :D
Bylo to depresivní, ironické a bizarní, a já se beznadějně zamilovala. Moje nadšení je nejspíš podpořeno i únorovým vystoupením J. H. Krchovského v našem nekulturním zapadákově. Líbilo se mi to natolik, že jsem si musela i několik básní vypsat, tak moc jsem je procítila, nečekala jsem to. Určitě stojí za to mít knihu doma a vracet se k ní, je kouzelné, jak moc záleží na duševním rozpoložení, abyste si v té stejné básni pokaždé našli úplně něco jiného.

Můj nejoblíbenější český básník. Že je to ponuré a surové? Je, leč pravdivé... Dlouho jsem nečetla, budu to muset napravit..

Výborné básně.

Zasáhl mě tou nejpřesněji mířenou sřelou. Již dříve jsem , ovšem jen z dálky, občas k jeho dílu přišla. Ale musel přijít právě tento pravý čas, kdy jsem si sama v sobě uvědomila, co jsem vlastně v jakékoli poesii hledala. V mládí mě přesně touto střelou zasáhl Villon a byla to láska na celý život. Nyní , v mých pomalu 60 letech mě oslovil pan Krchovský. Oba rebelové s duší smutného kluka- to mě napadlo dnes , když jsem svému nejbližšímu člověku posílala z busu ofocené úryvky Krchovského básní, protože jsem se musela honem podělit o tu krásu, o ten děs, o ty úžasné rýmy. Já sama o sobě jsem hodně uzavřená, nesdílím jen tak s někým své vnitřní pocity.... občas jsem asi i dostatečně stydlivá... ale tady mi ta perverze připadala naprosto slučitelná se životem.
Žádné těžkopádné rýmy- prostě tady nám to Krchovský servíruje rovnou pod nos a vy...., buď bužírujte, nebo se na to vys..te... a tečka.

Excelentní, inspirující, můj šálek čaje.

Klasické dílo moderní básnické dekadence

Moje nejoblíbenější básnická sbírka. Punk až na půdu!

Krchovský je můj oblíbenec.

Já nevím, kdyby to tak nebylo pořád o tom samém.

Krchovský je prostě moje srdcová záležitost, zopakovala jsem si jeho básně díky tomuto staršímu výboru. Tenmné, pesimistické, syrové, aneb poezie tak, jak ji mám ráda já.

Čtenářská výzva 2020: Kniha básní.

Nemůžu dát jinak, než 5. Ono se to řekne, že je to provokativní...jistě. Ale ta bohatost jazyka (doufám, že jsem neurazila citlivé duše) a lehkost, s jakou do sebe ta slova zapadnou. Nechci srovnávat slova, když řeknu, že mi pan K. připomíná Villona. Je to totiž o tom, že buď jste básník, nebo nejste. A je jedno, jestli jste navoněný elegán, nebo píšete verše pod vlivem někde v putyce.
A čtenář to buď vnímá, nebo ne.
***

DĚSÍM SE KRŮPĚJÍ, JEŽ ZBYDOU VE SNĚHU
bojím se přemýšlet - krvácet na sníh
zítra zas rozmotám při trpkém úsměvu
obvazy s otiskem mých dnešních básní
Zítra, než rozmočím ztvrdlý chléb v kafáči
musím se ujistit o dnešní noci
co bylo, přečtu si ze skvrny na fáči
- z bolesti zůstane jen temný pocit
Tak, jak čtou ze sazby pozpátku sazeči
já denně převracím otisk své rány
básně jsou v podivném, neznámém nářečí
- dá se jim rozumět jen když jsou psány...

Specifické, morbidní,vtipné i pravdivé- to vše jsem zde našla a možná mnohem víc.

Upřímně řečeno, nějak té současné poezii příliš nerozumím. Až na pár výjimek. Básník J. H. Krchovský mezi ty přístupné a přitom tak skvělé, troufám si říci, patří. Básně jsou i obyčejnému člověku srozumitelné a hlavně jsou nesmírně působivé. To, jak na malém prostoru dokáže podat nějakou situaci, myšlenku nebo dojem a překvapit brilantní pointou se hned tak jinde nevidí.
Některé básně jsem se bezděky naučila zpaměti, protože jsou dobře zapamatovatelné. Z některých až mrazí, jiné jsou zase erotické a vtipné, byť (kulantně řečeno) s mírně "specifickým" zakončením.
Dávám sem dvě ukázky, i když to jsou básně, které už mnozí patrně velmi dobře znají. Ostatně, vždyť jejich autor je už dávno v čítankách. ( Jen tak mimochodem, když prý E. Bondy kdysi dávno před ostatními spisovateli prohlásil, že jednou bude Krchovský v učebnicích, všichni se pobaveně smáli. No, píše dobře, ale že by jednou zavítal i do čítanek? Tomu nikdo z jeho vrstevníků nevěřil.) Krchovský prostě dokáže častokrát překvapit!


BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO …
Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov
jimiž furt naříkám, jak žiju stěží
tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov
abych si upřesnil, co je to Nežít

…Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se
nemám se k odchodu, postávám před branou
a koukám se strachem na vločky ve vlasech
jestli v nich roztají, anebo zůstanou…

Slyším však hrobníka: – Hej, pane, zamykám
mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!
…poslušně odcházím, – proboha, ale kam?!
– vracím se k aleji hřbitovních stromů


MÁŠ HEZKÉ KALHOTKY, - K VÁNOCŮM OD MÁMY?
ta vůně Azuru málem až omámí
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
myslím, že raději zamknu ty dveře, že...
Hlaďoučké kalhotky... - Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely!

Nejsem fanouškem poezie, ale tohle mě fakt bavilo. Básně jsou krátké, rytmické, rýmované, pochopitelné a krásně dekadentní. Skvělé slovní hrátky a pointy. Díky čtenářské výzvě jsem si opět rozšířil obzory.

Nerada průměruju poezii, ani co se názoru a hodnocení týče. Ale tady to asi jinak nepůjde. Krchovský pro mě představuje extrém a rozporuplné pocity. Ano, možná o to právě jde, "půlit" obecenstvo. Místy jsou tam opravdu skvělé pasáže, úderné pointy, oceňuju i ironii, sarkasmus, smysl pro tvrdou realitu a z té literární stránky vlastně i dost "zastaralou" potřebu dodržovat rým, na což se dnes už moc nehraje, ale tím více je mi to po chuti. Co mi naopak po chuti není, je fakt, že místy jde naopak už moc přes čáru. Z mého pohledu, musím dodat. Pro mě je to opravdu už za hranicí dost, nemyslím za hranicí slušnosti, mravů či tak podobně, ale prostě za hranicí poezie, jak ji vnímám já. Proto je pro mě opravdu těžké mít o autorovi "dobré" či "špatné" mínění, nechala bych to jednoduše tak, že něco z jeho díla mi sedne, něco ne - velcí kamarádi by z nás nejspíš nebyli, ale to, že se k této knize občas vrátím, také něco znamená.