Těžká hodina

kniha od:


Koupit

Sbírka básní s převážně sociální tematikou nese název úvodní rozsáhlé skladby, kde Wolker prostými slovy a působivými verši vyjadřuje bídu člověka 20. let.
V Tribunu EU vyd. 2.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1090/big_tezka-hodina-o2G-1090.png 3.7923
Nahrávám...

Komentáře (106)

Kniha Těžká hodina

pepap
12. ledna

Jiří Wolker byl tak nádherně obrazný a tak upřímný a přesvědčený socialista, verše se poslouchají jedna radost .. Výstižně zachycuje bídu a strasti života chudého pracujícího, s mladickou vitalitou a nadšením zpívá o světlém zítřku dělnictva. Škoda, že se nedočkal vyššího věku, byl bych zvědav na vývoj jeho tvorby.

lukaskmn1
08. ledna

Geniální.


Marekh
30.06.2021

Po dlouhé době jsem se začetl do poezie. O Jiřím Wolkerovi jsem uvažoval už hodně dlouho, ale nikdy dříve jsem se k němu nedostal až nyní. Knihu jsem četl hned dvakrát. Jednou v elektronické podobě a podruhé jako klasickou papírovou knihu.

Vzpomínám si na báseň Poštovní schránka, kterou jsme se museli naučit na základní škole, která se nachází v knize HOST DO DOMU. Tuto báseň umím do dnešního dne, i když se v závěru častokrát do jednotlivých veršů zapletu.

Myslím si, že knihy Jiřího Wolkera jsou čteny do dnešního dne. Na základní škole jsme museli bezpodmínečně v hodinách literatury znát data narození a úmrtí spisovatelů, o kterých jsme se učili. U Jiřího Wolkera se datum narození a úmrtí pamatoval dobře a vždy jsem se pozastavoval nad tím, že zemřel hodně mladý ve věku 24 let. Známý je také jeho epitaf.

TĚŽKÁ HODINA patří mezi nejznámější sbírky proletářské poezie. V této knize se nachází sociální balady (např. Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu). Kniha působila na mě smutně. Autor zachytil život obyčejných lidí bez jakýchkoliv příkras, tvrdý život takový, jaký je ve skutečnosti. Autor měl odhodlání změnit svět a život k lepšímu. V počátku si představoval, že svět v bídě by chtěl léčit láskou a smířlivostí, přál si, aby si všichni lidé byli blíž a táhli za jeden provaz, ale bohužel zjistil, že takto svět nefunguje a brzy „vystřízlivěl“.

V knize převažují úderné verše, výrazy jsou oproštěny od náboženských obrazů, přibližuje se k slohu lidové poezie, používá zkratkové věty a aforismy (Dělník je smrtelný / práce je živá), bere si přirovnání z oblasti městské civilizace, z dělnického prostředí, používá představy budování a stavění.

Knihu jsem přečetl poměrně rychle, ale jelikož se jedná o poezii, tak jsem se musel k některým veršům vracet, abych pochopil jejich smysl. Kniha se četla celkově dobře, ale určitě čtenář se musí více zamyslet a přečíst si básně i vícekrát. Některé básně se četly lépe, jiné byly obtížnější a třeba se k nim někdy vrátím. Jsem rád, že jsem se konečně odhodlal a do této knihy začetl, protože o této knize jsem uvažoval několik let. Život je těžký a tvrdý a když se na jeho verše podívám s nadhledem, v mnohém má autor pravdu. Něco je na zamyšlení..

Kniha obsahuje DOSLOV, za což chválím, protože je zde hodně informací, které vysvětlují Wolkerovo dílo a v knize se také nachází VYSVĚTLIVKY. V Doslovu mne zaujalo následující: „Wolker poznal, že svět není tak dobrý, jak se mu zprvu zdálo, že v něm není všechno v pořádku. Uvědomil si, že svět je rozdělen mezi bohaté a chudé a že mezi těmito dvěma základními protivami nemůže dojít k smíru, že je možný jen boj. Soucit a láska neodstraní třídní přehrady, je potřebí činu.

Citáty:

neboť člověk na svět přišel a proto tu je,
aby se stával tím, co země potřebuje.
nechť je jí pokrmem, - jestli hladem sténá,
nechť je jí hladem, - je-li přesycena.

Neslaď řeč, kněže, blaženou duší, rájem a anděly,
nebe je kusem této země s obyčejnými lidmi,
nezpívejte, zpěváci, nad hrobem chorál do smutku zšeřelý,
zpívejte raděj, jak zahradníci
při setí zpívají.
Pláčí-li, nepláči pro mrtvé. Není jich.
Trpím-li, trpím pro bolest živých.
Jen rakev pochováváme,
jen jméno pochováváme
Po srdcích spravedlivých.

Alma-Nacida
11.03.2021

Mám to tak, že v některých nesnadných chvílích v životě byly různé básně má zeď k opření. Má zaklínadla. Jednou z nich jsou třeba Sloky. Nejspíš proto, že:
"Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, sám nebuď poražen
a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.
Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele
a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc, než trpěti."

Krchnaida
19.02.2021

Hvězdy neuděluju, není to nic pro mě... Přečteno jen skrz čtenářskou výzvu a ze zvědavosti, protože jsem ji ve škole nečetla.

AlčaH
18.01.2021

Po knize Těžká Hodina jsem sáhla, abych se seznámila s dalším velikánem české poezie. Jiří Wolker psal básně o těžkých tématech, které často vyznívaly pesimisticky a depresivně, ale já musím říct, že právě tento styl mi sedne nejvíce... I přesto, že jeho básnický jazyk je plný zajímavých slovních spojení a metafor, básně není těžké pochopit a čtenář si z nich snadno odnese jejich hlavní myšlenku, sdělení... Na mě jejich atmosféra opravdu zapůsobila a mnohdy jsem se přistihla, jak propadám smutku společně s autorem. A to je podle mě to nejdůležitější - pokud vám poezie předá silné emoce, tak splnila svůj účel. Na sbírce je také pozoruhodné, v jak mladém věku autor tyto básně napsal, jak dokázal už v té době vidět svět, který rozhodně nebyl jednoduchý a měl řadu problémů. Mezi mé nejoblíbenější básně bych zařadila tyto tři - Oči, Pohřeb a Muž.

ddkk
26.12.2020

Je moc těžké a moc smutné zkusit si představit mladíka Jiřího Wolkera, kterému je málo přes dvacet a už tuší, ví, že umírá...

Dnes je má těžká hodina.
Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,
a zemřelým trpě, trpím i tím,
které mi v prsou se roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina;
jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám,
sesláblý úzkostí, sesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného...

Jeho ideály, nadšení, radost ze života a naděje zhasly. Je mi smutno pokaždé, když si jeho básně z Těžké hodiny otevřu...

Kontryhelka
02.12.2020

Povinná četba, která na mně mile zapůsobila. Spolužáci se ošklíbali, ale mně to nevadilo. Pak byli rádi, když si ode mně mohli do čtenářského deníku leccos opsat.

1