Jiří Wolker

česká, 1900 - 1924

Populární knihy

/ všech 60 knih

Nové komentáře u autorových knih

Básně Básně

K Wolkrovi mám vztah hodně specifický. Jako hdně malou holku, rozhodně nepřipravenou číst tak těžké básně o smrti, bídě života mě s jeho právě tím tragičtějším dílem seznámil otec,který byl veliký Wolkerův obdivovatel. Spoustu jeho básní jsem nechápala, ale život mě do jeho Prostějova i na Svatý Kopeček u Olomouce zavál svými okolnostmi a já se k jeho dílůn vrátila. Nyní se toulám jeho městem a procházejíc okolo Hloučely, kde je snad nejkrásněji na svétě,vnímám jeho počáteční vlastně i radostnou tvorbu, abych posléze, procházejíc městem zabředávala do splínu jeho smutného konce. Už chápu smutné verše o beznaději a smrti, o neutěšenosti života...když je vám 24 let a tušíte, že přijde konec, kdo by psal optimisticky. Vážím si j3ho knih, zděděných z rodinné knihovny, přesto, že vím, źe je vícekrát v životě neotevřu ani já, ani táta. Je to krásné, ale tak moc volající po pomocí, která nepřišla...škoda mladého života, škoda velkého talentu. Jsem přesvědčena,kdyby Wolker žil, napsal by o krásách života ještě mnoho nádherných děl...... celý text
Villon


Dílo Jiřího Wolkra Dílo Jiřího Wolkra

Mám Jiřího Wolkera velmi ráda již od školy. Líbí se mi jeho básně (Nevěrná, Balada o nenarozeném dítěti), a líbí se mi jeho povídky, nejvíce O milionáři, který ukradl slunce. S knihou jsem spokojená a ráda se k ní vracím a přočítám, co mi padne do oka.... celý text
MíšaS.


Jitřní píseň Jitřní píseň

Jsou tam "klasiky" jako Balada o ocich topicovych, ta se mi libi moc, nebo Balada o namorniku. Basen plna zivelnosti a mladi je za me Noc, takoveho si Wolkera predstavuju : Dnes v noci rozbiji okna v naší ulici. Rozbiji okna. Já vím. Já musím. Já jsem žhář a ruce mám hořící, a noc je dnes nahá, rozjásaná. Krasny je zpev o rentgenu - opevovani moderni techniky a jeji presahy do lidskych vlastnosti. Dalsi prijemna prekvapeni byly basne Vzdalena mila a Nemocna mila.... celý text
pepap



Povídky a pohádky Jiřího Wolkera Povídky a pohádky Jiřího Wolkera

Beletristická tvorba Jiřího Wolkera se díky komunistům svcrkla na jeho pohádku O milionáři, který ukradl slunce. To je samozřejmě velmi účelové. Vydání tohoto souboru, vůbec první, po Wolkerově smrti, je zvláštní. Zaprvé to žánrové rozdělení, protože ty pohádky nejsou vpravdě žádné pohádky, ale psychologické povídky s magickými (jakoby samozřejmě se dějícími nadpřirozenými možnostmi) prvky. Zadruhé, a to je velmi zajímavé, je vše velmi ponuré, každým textem prochází takový nevýslovný smutek. A pak (proč třeba já nedávám 100%), nejsou všechny stejně silné. Za slabčší považuji z povídek Sestru, Univerzitní knihovnu a Stařec, z pohádek O kominíkovi. Neznamená to, že by nebyly dobré, ale jsou příliš schematické. Naopak Ilda je skvělý obraz neočekávané lásky ve válečném zajetí, O knihaři a básníkovi téměř začarovaná otázka síly štěstí a neštěstí, a Pohádka o listonošovi je zase o možné interpretaci viny a trestu. Za naprosté vrcholy považuji Služku a Pohádka o Jonym z cirkusu, které si myslím jsou brilantní psychologické povídky v nejlepší tradici Jaroslava Havlíčka nebo Stefana Zweiga. Nechci spoilerovat, ale nepřekvapuje mě, že do výběru na Českém rozhlasu vybrali mj. právě tyto dvě. Z obou jde mráz po zádech. Myslím, že je třeba poznamenat, že všechny texty spojuje poněkud černobílé vidění sociální nespravednosti. Nedivím se, že se Wolkera komunisti tak chytli, protože každá z postav ať povídek nebo pohádek má nějaké sociální postavení, které částečně způsobí i její konec. Typicky v knihaři a básníkovi je město rozděleno řekou na dvě části, na jednom břehu žikí samí šťastní (a bohatí) lidé, na druhém břehu je to jakýsi temný brlhoh nezaměstnaných a nebo nouzí trpících smutných či umírajících lidí. Tak pro pohádku se to možná takové zjednodušení hodí, ale je cítit, že to Wolker má položeno takto ve všech povídkách. Ten neskonalý smutek se line patrně z toho, že Wolker s těmi chudými, kteří stěží překonávají osud a protloukají se životem, cítí a je na jejich straně, a stejně ty příběhy končí špatně. I když naděje v některých zůstává, ale opravdu jen v několika. Kdo ví, jak by vypadala Wolkerova životní, autorská a politická trajektorie, kdyby nezemřel předčasně? Stal by se opravdu horlivým komunistou a vrhl by se pak na socialistický realismus a v době stalinismu by pěl ódy? Nebo poučen rokem 1929 a bolševizací strany by se spíše upozadil a šel ny opoziční cestou? A nebo by se z něj stal nezařaditelný solitér, kterým už byl po založení Hosta a vzápětí se nedokázal nikde "organizovat"? To jsou všechno hypotetické otázky. Opečováváme jako poklad to, co nám zachoval, a myslím, že tento soubor takovým pokladem je. Jen čas účinnost některých textů zeslabil, a minimálně Služku a Jonyho z cirkusu (a ještě Ildu) naopak posílil.... celý text
Apo73


Těžká hodina Těžká hodina

Velmi silná básnická sbírka nasáklá sociální tematikou. Balada o nenarozeném dítěti pro mě byla vyloženě ranou na solar. Měla jsem pocit, že na mne přenesla všechnu lidskou bolest a smutek. Podobně silná byla báseň Muž nebo Fotografie. Smekám pomyslný klobouček, že něco takového dokázal napsat v tak mladém věku. Jeho poezie je jednoduchá, upřímná a přímočará. Co se týká proletářského smýšlení, je nutné si uvědomit, že po první světové válce zažívala Evropa velké sociální a politické změny. Průmyslová revoluce s sebou přinesla výrazné sociální nerovnosti, které se v té době staly ústředním tématem nejen pro Wolkera, ale i pro mnoho dalších spisovatelů a básníků.... celý text
dasa6360