Kytice

knihu jsme si četli s mou milovanou babičkou když mi bylo asi 7. Provází mě teda skoro celý život. Babička byla vůbec fajnšmekr, co se dětské literatury týče, protože ve stejný čas jsme četli i Babičku. Už tehdy se mi moc líbila hlavně Svatební košile, ale taky Vodník a Polednice. Erben umí tak dramatické verše. Ke knize jsem se vracela několikrát , a dnes ocením i ostatní balady- Taková Dceřina kletba, vyloženě lahůdka, A co necháš svojí matce, dcero má?
A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce?
Super je i holoubek
Nebude kamenu, tak těžko ležeti,
jako jí na jménu spočívá prokletí.
Ocenila jsem i toxický vztah matky a dcery ve Vodníkovi
Ach matičko , muka ,, muka, pro děťátko srdce puká.

kytice je sbírka o ženách a jejich hříších, a trestu za ně, A že dostávají pohulit fest. Hlavním námětem je narušený vztah matka -dítě.
Lze obdivovat verše, ale počtení to hezké není. Zločiny jsou mnohdy neodpustitelné, a tresty jsou drakonické i za malé rouháníčko může být smrt. A že můžete mít i dúvod? nevadí.
Žel bohu, kde můj tatíček, už na něm roste trávníček,
Žel bohu, kde má matička, tam leží, vedle tatíčka.
Bratra mi koule zabila, sestra do roka nežila
Měla jsem ubohá milého, život bych dala za něho.
PS. doporučuji i film, který jsem včera omylem viděla, a ještě dneska něho mám depku. Nejvíc se mi líbila ta holka s rozštěpem a její máma. Neuvěřitelně silné.

Klasika z naší národní poezie, dodnes si pamatuji slova z Polednice a vždy používám repliku, když se vrací manžel domů a dělám si z něj legraci "Klika cvakla, dvéře letí, táta vchází do dveří" :D
Jedna z knih povinné četby, která mi utkvěla v paměti dodnes.

Nadčasové dílo, které nepotřebuje delší komentář.

Po X letech znova přečteno..díky povinné četby ve škole(dcera)Básně jsou umělecké dílo..bohužel přišlo mi to už hodně zastaralé ...Nějak to nebylo ono...

Klasika české literatury. Pokud mám sáhnout po nějaké poezii, Kytice je za mě jistota. Jednoduše podané příběhy, které vezmou za srdce, trochu postraší, dojmou, ale neztratíte se v symbolech a metaforách.

Zvláštní kombinace temné krásy a lidové moudrosti, která vás chytne za ruku a zavede do světa, kde květiny nečekaně umí mluvit a voda má vlastní názory. Verše tady nezapadají do kýče, ale zato vás přesvědčí, že i strašidelné příběhy mohou mít svou poetickou eleganci, kterou by ocenila každá dáma s jemným smyslem pro černý humor. Atmosféra dokáže být tak hustá, že by se dala krájet, přičemž nikdy nepůsobí jako učebnicový strašák, spíš jako milostný dopis od babičky s troškou ironie. Pro milovnice všeho starobylého a mysteriózního jde o takový malý klenot, který ani po letech neztrácí svou jiskru. Pokud máte rády poezii, co si troufne zaskočit i do temnějších koutů duše, tady si přijdete na své. Připravte se na elegantní tanec mezi krásou a mrazivým nádechem, který vás rozhodně nenechá chladnými. Taková směsice, která vypadá jako klasik, ale chutná jako ten nejlepší domácí koláč s příchutí překvapení.

Česká poetická hororová klasika.
Sonda do dušezpytu autora by se hodila.
Asi pro protipól pohádkám bylo třeba nastavit odvrácenou stranu života, a tak veršem docílil excelentní jedinečnost.
Kvůli veršům milovaná hrůza, kterou si při procházkách krajinou recitujeme.
Je to nostalgický styl vnímání časů minulých.

Okolo lesa pole lán,
hoj jede jede lesa pán,
na vraném bujném jede koní,
vesele podkovičky zvoní ,
přímo k chaloupce. ....

Paráda.

Je to prostě česká klasika. Ale popravdě, když jsem jí otevřela po x letech (naposled jsem jí otevřela na základní škole a snad minulý rok jsem si pustila filmové zpracování po delším čase), tak mě chytli za srdce jen ty nejznámější jako třeba Polednice. Ale popravdě... Teď když jsem to četla, vůbec jsem se do toho nemohla dostat. Moc mě to nebavilo. Jsem popravdě ráda, že to patří na školy, ale jako dospělá jsem to ani tak nakonec neocenila.

Kytice z pověstí národních od Karla Jaromíra Erbena je dielo, ktoré právom patrí medzi klenoty českej literatúry. Táto zbierka trinástich balád, inšpirovaná ľudovými povesťami si dodnes zachováva svoju neobyčajnú silu a mrazivú atmosféru. Pre čitateľa ide o návrat ku koreňom, do sveta, kde ešte platili prísne morálne zákony a kde bol trest za ich porušenie nevyhnutný a krutý.

Kytice nie je len zbierka smutných príbehov, je to hlboká štúdia ľudskej viny, trestu a morálnej zodpovednosti. Erben stavia do centra diania často ženu-matku, ktorá v kritických chvíľach poruší základné ľudské alebo prírodné zákony. Za toto previnenie nasleduje neodvratný, často neúmerný trest.

Osobne považujem za najpôsobivejšiu baladu nepochybne Zlatý kolovrat. Hoci je dej plný extrémnej krutosti – predstava, že hlavná hrdinka má useknuté ruky, nohy a vypichnuté oči – Erbenov talent sa prejavuje v tom, ako dokázal takýto hororový a brutálny námet prebásniť do hlboko citlivej a v podstate spravodlivej rozprávky. Majstrovsky pracuje s motívom viny, trestu a vykúpenia, vďaka čomu je táto balada nezabudnuteľná a emocionálne silná.

Rovnako silno na mňa zapôsobil aj Vodník. Tento príbeh je zdrvujúcim zobrazením narušeného materského puta, kde materská láska a jej prerušenie vedie k tragédii. Krutý a definitívny koniec, kedy je dieťa nakoniec nájdené už len ako mŕtvolka, patrí k emocionálne najťažším momentom celej zbierky a podčiarkuje neúprosnosť Erbenovho morálneho poriadku.

Je zaujímavé, ako Erben stavia do kontrastu zdanlivo pokojný svet dediny a divokú, neúprosnú silu prírody a osudu.

Erbenov jazyk je majstrovský. Básne sú písané veľmi dynamicky, s jasným rytmom a melódiou, vďaka čomu sa výborne čítajú a ľahko zapamätajú. Erben využíva jednoduchý, ľudový jazyk plný onomatopoie a archaizmov, čo dodáva príbehom autentickosť a starobylý ráz.

Štruktúra balád je často dramaticky gradovaná a využíva dialogický princíp, čím sú príbehy mimoriadne živé. Hoci ide o poéziu, príbehový spád je tak silný, že kniha osloví aj čitateľov, ktorí sa poézii bežne vyhýbajú.

Kytice nie je len povinná jazda pre maturantov, ale skutočné, nadčasové literárne dielo. Jeho sila spočíva v temnej kráse, s akou poukazuje na univerzálne morálne princípy, ktoré platia bez ohľadu na dobu. Vďaka silnému rytmu a dramatickým príbehom sa kniha číta jedným dychom a zanecháva silný, hlboký dojem – je to literárny zážitok, ktorý mrazí a núti k zamysleniu.

Naprostá klasika, která čtenáře vtáhne. Každá balada má takovou svou atmosféru, jedinečnost a kouzlo.

myslím že tyhle Erbenovy příběhy jsou absolutní klasikou. Kdysi povinná četba, která mě tedy v rámci školního vzdělávání tedy vůbec nechytila. Až později jsem se k ní vrátil a snad i lépe pochopil...

15/25 Moje nejoblíbenější kniha ze všech. Jednou za čas se ráda k ní vrátím nebo aspoň k tem nejlepším baladám. Kytici mám spojenou s mou babičkou, která mi ji recitovala.

Krásné příběhy, které opěvují pradávný venkov a tradice. Za mě jsou básně úplně úžasné. Debatují o smrti, vině a obecně o lidských vlastnostech. Byla to skoro první kniha, co jsem přečetl, když jsem ve svých 20 letech vůbec začal číst. Snad jako povinnou četbu k maturitě a vůbec jsem nečekal, že by mě mohla tak moc zasáhnout.

Klasika, která vede k nostalgii a k úvaze. Díky výzvě jsem z knihovny vytáhla starou, útlou knížečku z r. 1952. Ani nevím, od koho jsem ji dostala.
Krásná poezie vede k lidovosti a kultuře. V každém věku mi něco přináší a ač je někdy mystická, pořád bude nadčasová.

Asi jsem ji četl již dříve. Myslím. Možná ne celou, ale jen některé balady. Už si to přesně nepamatuji. Byla to myslím i povinná četba. Každopádně jsem věděl o těch několika nejznámějších baladách Kytice. Ale dnes jsem ji, jako dospělý, kompletně přečetl, procítil a promyslel. Některé verše jsem si i - ve vhodných chvílích - recitoval nahlas, abych měl celistvější prožitek. Pro mě je to velmi silné dílo. Jedině fragment o věštbě, Přemýšlu Oráči, kněžně Libuši a naději českého národa mi přišel takový standardní text národního obrození a nezaujal mě. Naopak Záhořovo lože, o kterém mi máma říkala, že ji to vždy přišlo dlouhé a nezajímavé, se mi velmi líbilo. Příběh o velké vině a velkém pokání, o milosti a vykoupení. Tudíž něco praktického do života. Sice trochu nadpřirozený, ale kdo ví…

Kytice je prostě klasika. Absolutně zbožňuji balady "Poklad", "Svatební košile", "Polednice", "Zlatý kolovrat" a "Vodník". Zato "Záhořovo lože" bych asi bez pomoci nepochopila. Každopádně se balady četly moc hezky. Poezie pro mě není, ale při čtení mi verše vůbec nevadily, naopak.

Sbírka nejznámějších balad.
Kytici mám přečtenou již několikrát. Moje nejoblíbenější báseň je Zlatý kolovrat a báseň, která se mi líbila nejméně je Záhořovo lože, ale všechny jsou krásné. Určitě doporučuji všem jako krátkou oddechovku nejen na povinnou četbu.

Přečteno (znovu) díky čtenářské výzvě. Jak toto dílo vlastně hodnotit?

Jazyk je trochu náročnější, co si budeme povídat, ale ta tématika pochmurnosti, smrti, tajemna, to mě vždycky bralo. Z těch méně známých básní se mi líbil Holoubek, na tu si ze školy nepamatuju.
Tak jo, dávám like.

Morbidni pribeh Svatebni kosile me ve 12 letech natolik uchvatil, ze jsem se dobrovolne naucila 4 stranky. Nechtela jsem flexit, nekoho ohromit ani nic jineho: jen jsem si toto fascinujici setkani se smrti i nadeji chtela nosit vsude s sebou.