Povídky malostranské

od:

Povídky malostranské

Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty... celý text

Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877.
Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/97_/97/povidky-malostranske-97.jpg 3.51756
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Albatros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (151)

Přidat komentář
Arenga
07. srpna

myslím, že v dospělosti tuhle knihu člověk ocení víc, než když ji přečetl v rámci povinné četby na základní škole :-)

Drábuska
05. srpna

Tak jsem se i já díky čtenářské výzvě dostala k Povídkám malostranským a říkám si, kéž by mě byla bývala povinná četba bavila před dvaceti lety tak jako teď. Mohla jsem maturovat za jedna! Všechny povídky, radost pohledět a Figurky jako třešinka na dortu. Moc jsem se bavila :-)

zdazilek
28. července

Styď se Michaelo! To jsem si řekla po dočtení. Myslela jsem, že je to národní poklad, že se knížka musí prostě všem líbit ale ono ne. Těžko se mi četla, musela jsem ji prokládat jinými knihami a přemáhat se ve čtení. Počítala jsem stránky do konce což se mi taky nestává. Strašně se za to stydím ale nebavilo mě to. tři hvězdy jen za to, že se bojím dát panu Nerudovi méně.

allebra
22. července

Na Povídky malostranské jsem se chystala už hodně dlouho a teď na ně konečně došlo díky Čtenářské výzvě. Moc se mi líbila ta krásná atmosféra Malé Strany, která byla cítit z každé stránky, a to určitě i díky půvabným ilustracím. Až na dvě krátké povídky, do kterých jsem se nemohla hlouběji začíst, se mi kniha moc líbila. Nerudův popis jednotlivých postav má své nezaměnitelné kouzlo a pro mě to bylo krásných deset dní strávených v 19. století na Malé Straně. Určitě se k této knize budu ráda vracet.

Magdalena5
18. července

Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.

vandalindakova
18. července

Četla jsem v rámci povinné četby a musím říct, že to byl můj největší přešlap. Dějově by to asi i šlo, ale číst se to prostě nedalo a nedalo. Už nikdy více. Během čtení povinné četby jsem objevila mnohem lepší poklady.

HYPNOS88
18. července

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku - nejlepší! :)

Katranis
03. července

Povinná četba.

Magrata15
18. června

Jedné nebo dvěma povídkám jsem nerozumněla, nebo jsem je nepochopila. Ostatní byly zajímavé, poutavé a poučné. Hezky se mi to četlo.

Lessana
05. června

Dlho som odkladala prečítanie Malostranských poviedok, ale (aj) vďaka čitateľskej výzve som sa k nim napokon dostala. Mám veľmi rada Nerudov kúzelne archaický jazyk, ako aj jeho umenie pracovať a hrať sa s češtinou. Jeho štýl je pôvabný a schopnosť pozorovať a následne popisovať (prostredie či postavy a postavičky Malej Strany) vytríbená. Blízky je mi aj jeho humor, irónia, satira a situačná komika. Jediným mínusom, a to som konštatovala aj po Kytke za kloboukem, je Nerudova neschopnosť jednotlivé príbehy vypointovať. To je večná škoda... I tak ale, je to pekné čítanie :).

JPBelmondo
05. června

Povídky odehrávající se na Malé Straně, vykreslují nejen její tehdejší malebné kouzlo, ale i různé osudy a příběhy postaviček z této čtvrti. I když je to psáno pro nás již trochu zastaralým jazykem, čte se to dobře a je to takové oddychové čtení, ze kterého na vás dýchne nostalgie starých časů.

Hary
04. června

Pri cteni jsem se dost zasmal.pohodove cteni na oddech.takovy predchudce Slavnosti snezenek.moc nechapu proc to davaj do povinne cetby,jelikoz mi prijde ze je to psane pro starsi (zivotne zkusenejsi) obyvatele nasi planety :) ale jinak parada

D.V.Spudil
29. května

Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...

Safira55
26. května

poviná četba ale desne fajn

guillame
08. května

Po přečtení některých zdejších recenzí jsem se knihy celkem bál, naštěstí zbytečně. Po přečtení prvních stránek, kdy jsem si musel zvyknout na zastaralejší češtinu a například časté používání přechodníků, se mi kniha četla dobře. Většina povídek byla velmi poutavá a svým způsobem mě téměř přenesly na Malou Stranu devatenáctého století. Zejména povídka Figurky mě místy i rozesmála. Myslím, že se někdy ke knize rád vrátím.

SelenaDemi428
29. dubna

Opět daslščí povinná četba, která se mi líbila. Příběhy byly většinou kratší nebo třeba rozdělené na několik částí, což mi vyhovovalo, protože k povinné četbě čtu zároveň i normální knížky, takže povinná četba je odsunutá do pozadí většinou :D.

mcleod
27. dubnaodpad!

Jak se zdá, Jan Neruda zřejmě nebude zrovna mým šálkem kávy. Písně kosmické jsem dočetl jen s velkým namáháním (líbila se mi jen báseň Jak lvové bijem o mříže), Malostranské povídky jsem už nezvládl a odložil je nedočtené. Začalo to pěkně zostra, Týden v tichém domě jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Rozhodl jsem se ale ještě zkusit další tři, z nichž bych snad jako jedinou ucházející hodnotil povídku Pan Ryšánek a pan Schlegl. Přestože jsem i u ní musel vytrpět některé nepříjemné aspekty, horší to bylo u Přivedla žebráka na mizinu (u které nechápu její popularitu, když se v ní prakticky nic neděje) a u povídky O měkkém srdci paní Rusky (která už byla zcela bez jakéhokoli nápadu). Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné maloměšťácké postavy, které mi nepřipadaly zajímavé jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů :-) ). Nevím, proč se v hodnocení tak liším oproti všeobecnému nadšení... ale myslím, že se Janu Nerudovi příště raději obloukem vyhnu.

Adelyna
20. dubna

Povinná četba...
Ne, že bych neměla ráda klasiku nebo Nerudu neuznávala, ale Povídkám malostranským jsem ani po přečtení poloviny knihy nemohla stále přijít na chuť (asi nikdy nepřijdu). Bylo to pro mě spíše utrpení než hezky strávený večer nad knihou.

EvikU.
09. dubna

Celkem dobrá kniha.

msjadepaton
03. dubna

Vzhledem k tomu, že až na pár vzácných výjimek jsem od své první zkušenosti s povinnou četbou (Babička v deseti letech) až do svých dvaceti bojkotovala klasiku, dostala jsem se k přečtení této knihy až teď. Od Nerudy jsem předtím četla pár básnických sbírek, které jsem si zamilovala, a tak jsem počítala s tím, že se mi tahle kniha bude asi celkem líbit.
Svým způsobem mě nepřekvapila a svým způsobem ano. Nikdy jsme se ve škole moc nebavili o tom, jak málo je tahle kniha postavená na ději. Vlastně se vždycky shrnoval děj jednotlivých povídek, jako kdyby to bylo to důležité. Ale tyhle povídky jsou postaveny na postavách, na prostředí Malé strany a na experimentování s úhly pohledu. V podstatě na všem možném, jen ne na ději. To pro mě tedy bylo překvapení.
Byly tam jen dvě povídky, které mě nebavily (Figurky a Svatováclavská mše), jinak se mi většina moc líbila. Ze začátku jsem měla trochu problém i s Týdnem v tichém domě, ale v tom jsem si brzy našla zábavné části.
A osobně na tom nejsem dobře se smutnými příběhy. Proto jsem dala povídce Přivedla žebráka na mizinu jen čtyři hvězdy, i když by asi zasloužila pět. Ale tohle prostě bolelo.
Kromě toho jsem měla trochu problém s tím antisemitismem, který tam byl dost zřetelný. Za to ale nic nestrhávám, protože to je bohužel jen odraz doby a dalo se to čekat.
Celkově hodnotím velmi kladně. Kromě těch Figurek, kterými jsem se opravdu prokousávala dlouho a těžce, se to četlo skoro samo. A ta čeština byla vážně krásná. Pokud potřebujete vyloženě dějové příběhy, pak tahle kniha asi pro vás nebude, ale pro ostatní mohu jen doporučit.

bara9550
24. března

jak už zde bylo psáno, hodně jsem se přemlouvala, abych četla dál, přičemž mě políval stud, že mi něco tak "českého" nejde číst.
No, nakonec jsem to přečetla, ale ve škole jsem měla velkou radost, že nám pustili audio knihu.
Obsah jako takový byl pěkný, ale..

petgona
24. března

Bolo to zaujimave a miestami som sa aj uprimne zasmiala. Ale napriek tomu, ze bezne citam knihy po cesky, tato stara cestina mi dala celkom zabrat a nerozumela som uplne dokonale. Preto sa mi to necitalo velmi lahko.

Kyta
17. března

Tato kniha mi dala opravdu zabrat; popravdě jsem se hodně namáhala, abych ji vůbec dočetla. Začíst se do ní mi trvalo snad nejdéle ze všech knih vůbec. Nečetla se ani trochu dobře, první strany pro mě byly téměř utrpením. Jazyk je hodně zastaralý a zastaralé výrazy se zde vyskytují opravdu hojně, takže jsem některé věty musela přečíst hned několikrát, abych jim porozuměla. Po několika stranách se to trochu zlepšilo, ale ani potom čtení nebylo lehké. V knize na mě bylo až příliš popisů, ať už se jednalo o popis místa nebo o velmi podrobné vystižení charakteru nějaké postavy. Děj pro mě byl hrozně nezáživný, což je zřejmě také jeden z důvodů, proč mě kniha moc nezaujala.

Docela často se mi pletly postavy, například hned v první povídce s názvem Týden v tichém domě tu bylo hned několik rodin a zpočátku jsem nebyla schopná přiřadit jméno nějaké postavy k té správně rodině nebo události. Myslím, že některé povídky by mě svým dějem i bavily, kdyby byly přepsané do současné češtiny nebo podané trochu jinak, protože rozhodně mají něco do sebe. Obsahově mě nejvíce zaujaly povídky Týden v tichém domě, kde byly skvěle vystiženy charaktery postav; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu, která poukazuje na to, co můžou způsobit pomluvy a jak můžou lidem ublížit; Svatováclavská mše, která byla, co se týče děje, asi nejpoutavější; Psáno o letošních Dušičkách; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, která vypráví o tom, jak může skončit člověk, když nezapadne mezi obyvatele. Některé povídky končily tak zvláštně, že jsem potom musela přemýšlet, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. Velice musím pochválit krásné ilustrace Petra Urbana, které mi hodně zpříjemnily čtení a které také krásně doplnily jednotlivé povídky.

Nechtěla bych tuto knihu kritizovat, přece jen je to vrcholné dílo Jana Nerudy a ve své době určitě sklidilo velký úspěch, ale pro mě jakožto milovnici moderní literatury to bylo zklamání. Nebavilo mě to a jsem ráda, že se k ní už nemusím vracet.

blonde_elis
11. března

Povinná četba a popravdě jsem ji ani nedočetla. Povídky mě nijak výrazně nezaujaly, bohužel. Možná se někdy v budoucnu přiměji k tomu ji dočíst a třeba na ni i změním názor, ale tentokrát to na víc než na dvě hvězdičky nevidím.

Apoška
08. března

Kdybych tuto knihu měla hodnotit jako pamětník, tak je perfektní- zajímavé příběhy, krásný popis, apod.
Ale úkolem každého z nás je, ohodnotit knihy ze své pozice. A jelikož jsem jedincem zkažené generace :-D jazyku knihy jsem skoro vůbec nerozuměla a povídky pro mě nebyly záživné.

Michalka98
22. února

Chvíli mi trvalo než jsem se archaičtějším jazykem dokázala prokousat, ale povídky jsou krásné a poučné.

110022
18. února

Po knížce jsem sáhla jen proto, že se mi hodí do letošní Čtenářské výzvy. Něco se mi líbilo víc, něco míň. Ale nejvíc se mi líbilo, jak měl Neruda Malou Stranu svého dětství opravdu rád. Až zase někdy půjdu po Malé Straně, vzpomenu si na Nerudu, zda právě tímto místem náhodou také neprocházel.

MartinaSladkova
07. února

Některé povídky mě chytly za srdce. Mám mě odradila povídka o tichém domě, ale pokud přelouskáte tu, tak se budete bavit a snad se vám bude líbit.

Endy17
31. ledna

Stará čeština je na čtení trochu náročnější, ale poetičnost příběhů a Nerudovo vypravěčské umění nezklamou ani po mnoha desetiletích.