Povídky malostranské

18. října

Moc mě bohužel neoslovila

3 01. října

Mne sa najviac páčila posledná poviedka Figurky.

2 28. září

Jako povinná četba je to asi fajn. Pan Neruda měl neskutečně poetický a fakt nádherný styl psaní. Bohužel se mi to ale špatně četlo. V ději jsem se občas ztrácela a některé povídky byly úplně o ničem. Třeba ta u Tří lilií... to bylo úplně o ničem.
Naopak třeba povídky Přivedla žebráka na mizinu či Psáno o letošních dušičkách jsem si skutečně užila.
Je to nádherně napsané, ale určitě to není pro každého.

10 12. září

Neruda by v dnešní době určitě byl skvělý psycholog: svoje postavičky měl pečlivě nastudované a stejně tak bravurně vládl i jazykem. Ta čeština je úžasná. Ale až v dospělosti jsem ocenila krásu jeho stylu a jsem za to vděčná. Láska k takovým klenotům se nesmí nijak násilně vnucovat během školních let - stačí mít jen toho správného průvodce literaturou, který ví, kdy a jak zažehnout jiskru...

12 04. září

Tuto knihu jsem četl několik týdnů vždy pár povídek na přečtení v jednom kuse jsem to nedal. Není to špatné ale takové utahané. Některé povídky jsou docela nudné.

6 29. července

V době, kdy mi byly tyto povídky vnucovány školou ke čtení a velebeny jako skvost české literatury, slavily již 85. narozeniny. Mou dětskou duši neoslovily ani dějem, ani nádechem historie, ani osobitostí jejich aktérů, ani autorovým jazykem, ani popisem Prahy, kterou jsem znala jen z několika pohlednic. To vše přišlo až v dospělosti, zralosti.
Apeluji na moudré šiřitele základů literárního vzdělání : Nevnucujte dětem něco, k čemu ještě nedozrály. Přináší to více škody než užitku. Stačí zmínka o existenci, ale žádný nátlak pod hlavičkou povinné četby, jak se dělo v mém dětství. Ne každý se k těm dílům později vrátí a zřejmě se už nezbaví prvního, nezaslouženě negativního dojmu.

5 16. června

Knihu jsem četla opravdu dlouho, jelikož mi určité (především obsáhlejší) povídky připadaly zdlouhavé. Během četby se dostáváte do úplně odlišné doby, než v jaké nyní žijeme, proto bylo někdy obtížné představit si jisté okolnosti a porozumět dnes již nepoužívaným výrazům. Líbilo se mi, že autor pracoval s ironií, kritikou, seriozitou i obdivem. Všechny povídky se odehrávají na Malé Straně v Praze a obsahují autorovy vzpomínky na dětství i mládí, které zde prožil. Výběru určitě nelituji. DOPORUČUJI, jedná se o další rozšíření obzorů v oblasti české literatury.