Povídky malostranské

33 dnes

Malostranské povídky snad četl každý, tak jako Babičku od Němcové. Neruda píše o Malé straně , kouzelném a tajemném zákoutí v Praze. Pokaždé, když přijedu do Prahy a mám čas, mé kroky směřují na Karlův most a pak dále na Malou Stranu, kde křivolakými uličkami mě něco vede do Nerudovy ulice k domu " U dvou slunců ". V myšlenkách se vracím do poloviny 19. století, období , kdy žil Jan Neruda. Nelze v tom okamžiku nevzpomenout na jeho Povídky. Obdivuji tehdejší Nerudovou účast na životě obyčejných lidí a právě to je ten jeho hluboký zájem o člověka a vystižení jeho charakteru. Ať si, kdo chce, co chce říká, jeho Povídky patří k základním hodnotám české literatury.

8 29. ledna

Po dlouhých letech jsem znovu vzala Povídky do ruky. Každá má své poučení do života. Některé se čtou samy, jak to tak bývá, jiné dají trochu práce. Obdivuji Nerudovo umění popsat postavy detailně a přitom poutavě, vidím je zcela jasně před očima. Jejich příběhy také mnohdy pozoruji kolem sebe, i když mohou mít třeba jiné povolání. Podstata se nemění.

3 26.12.2022

Málem jsem umřela nudou a tuze jsem se modlila, aby jsem si knihu nevylosovala u maturity. Vyčerpávající čtení, které jistě muselo bavit rodilého Pražáka z minulého století, který si pamatuje bařtipány sedící před svým hostincem a sousedky, které na sebe přes ulici pokřikují. Já v knize nenašla půvab staré Prahy ani starých časů. Neobjevila jsem žádné ponaučení ani důvod, proč bych si knihu ještě někdy přečetla.

5 18.12.2022

Česká klasika, kterou by se měl každý probojovat, i když o zajímavé četbě nemůže být řeč.

14 30.11.2022

Česká klasická literatura, ke které jsem se dostal až v dospělosti a to jsem rád, protože nevím ,jak bych si s touhle knihou ,jako dítě poradil. Půjdu asi proti proudu, ale mě toto dílko moc nenadchlo a byl jsem rád ,že jsem ho vůbec dočetl. Nejlepší povídka z celé knihy pro mě byla ,,Svatováclavská mše''.

8 16.11.2022

(+ SPOILER) Neruda svou drobnokresbou rozčeřil klidný rybníček koncem 19. st. A přitom by to, nebýt povinných četeb, bylo dílko tak nenápadné, alespoň mně se tak jeví. Vždy mi bylo líto pana Vorla, u kterého nechtěl nikdo nakupovat, jakožto u cizáka. A stejně tak je pěkně vykreslena hořká osudová ironie v povídce "Psáno o letošních dušičkách".

Samozřejmě... žádné velké zápletky a chytlavé příběhy to většinou nejsou, jenže ani neměly být. Tady se nejedná o Povídky z jedné a druhé kapsy.

"...Malíř přišel v nepříčetném stavu právě domů. Cítil to sám, bál se, že něco v pokoji porazí, položil se tedy na dvéře a čekal. To se rozumí, že stoje usnul a HŘMOTNĚ padl..." :)

34 25.09.2022

Mám ráda knížky ze staré dobové Prahy, představuji si klidnou atmosferu té doby a Povídky malostranské mně perfektně sedí. Knížku jsem četla už před dlouhou dobou a dneska jen takovou rychlovku, ale myslím, že se k ní zase někdy znovu dostanu.