Aterianna přečtené 63

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le 2017, Mark Manson

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Příběh Alice a Mattia mě úplně pohltil. Knih o osudu dvou lidí, kdy nás zajímá, jestli spolu nakonec skončí, nebo ne, je nespočet. Ale Osamělost prvočísel? Tomuto dílu nemůžu nic vytknout. Autor popisuje a nechává vyplynout překážky a křižovatky v životě v příběhu tak, že to nepůsobí, jako uměle vykonstruovaná demonstrace zmíněných motivů. Postavy mají hlubší charakter a nejsou reprezentací jen jednoho určitého problému, na základě čehož bychom byli schopni odhadnou jejich reakce a další rozhodnutí. Proto ani samotný závěr nelze dopředu spolehlivě odvodit. Opravdu povedené, čtivé. Jedno z děl, které ve mně po přečtení stále rezonuje.... celý text

Tony & Susan 2013, Austin Wright

Myšlenka díla je skvělá: nápad vykreslení (problematického) mezilidského vztahu tímto způsobem, aby jednotlivé aspekty vyplynuly v paralele sub-příběhu příběhu, je podle mě velmi nápaditý. Pak jen záleží na provedení těchto příběhů. Linie sub-příběhu “Noční tvorové” neboli kniha, kterou Susan čte, má spád a sama o sobě by i stát dokázala. Škoda jen, že ten Susanin svět je méně propracovaný podstatné se dozvídáme najednou shrnutě v myšlenkových pochodech postavy a chvílemi pasáž děje “Nočních tvorů” jakoby prostupuje, jen aby si čtenář uvědomil, že vlastně nečte krimi thriller “Noční tvorové” , ale pořád “Tony & Susan”. Na knihu jsem narazila po zjištění, že film “Noční zvířata”, který mám za zdařilý, je její adaptací. Samozřejmě odchylek se najde více (poměrně dost) a spojuje je vlastně jen Edwardův příběh. Nevím, jestli se závěru filmu, který je jeho třešničkou na dortu, ten knižní vyrovná, ale určitě doporučuji si obě verze porovnat.... celý text

S elegancí ježka 2008, Muriel Barbery

Nereda bych někoho odradila tím, že mou reakci uvedu tvrzením, že jsem ráda, že jsem dávala na střední během filosofie pozor. Samozřejmě ona a s ní spjatá jména se nezjevují na každé stránce, ale byla část dvě, kdy jsem ztrácela niť, a možná jsem i uvažovala o v té chvíli přijatelnějším přetočení stránky. Celkově na mě dílo udělalo dojem. Pokud máte klid, jste doubavě naladěni a přemítání o společnosti je na vašem denním pořádku- Ježek by vás neměl minout. A jak já se ráda vyjadřuji k závěru: tento byl.., jako když se ve vlaku kocháte vnější krajinou za sklem, je vám tempo příjemné, ani nevadí, že za pár hodin budete ve stanici, užíváte si cestu. Ale najednou vlak zrychlí; A ani se nenadějete a jste v cíli. Jste tam, ale je to zbytečné.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

S očekáváním jsem se do příběhu ponořila; se spokojením jsem doplula ke konci. Co z toho vyplývá? Dlouho jsem nenarazila na postavu, které bych tak rozumněla a chápala její pro někoho nepochopitelné úvahy a pozastavováním se nad něčím, o co by ostatní ani v duchu nezavadili. Ačkoli ale nemám temnou minulost, která by ze mě udělala takto svéráznou introvertní podivínku, dokáži přesto alespoň z části soucítit. Co na tom, že v realitě bysme o takových lidech a osudech slyšeli jen vzácně. Náhody se dějí. A tohle je “jen” kniha. Samotnou mě to zaskočilo, ale tentokrát mi vývoj situací vůbec nevadil. Být potom Eleanor, měla bych se vážně skvěle.... celý text

Dřív než půjdu spát 2011, S. J. Watson

Amnezie a všechny její možné variace jsou vděčné téma. Dá se s tím zacházet dále vlastně libovolně, protože co neví postava, neví ani čtenář; zdálo by se, že se autorovi meze neklamou. Problém je ale pak ve formální stránce. Co mě zde bouchalo do očí a útočilo na moji spokojenost s knihou byly "deníkové" záznamy. Opravdu bych chtěla vidět deník psaný rukou o takovém rozsahu.... to si myslím, že bylo trošku nešťastný krok autora ve snaze vyprávění obzvláštnit. Je to složitější se rozhodnout v jaké pespektivě a stylem vyprávět příběh někoho, kdo o své minulosti mluvit sám nemůže.. Ale jinak to vlastně vcelku šlo. I když jsem se v průběhu čtení snažila přijít na to, jak to vše nakonec bude, nepodařilo se mi to. Takže palec nahoru za rozuzlení, nic přehnaného, velkolepého ani přesládlého. Tak akorát.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Kronika ohlášené smrti 2005, Gabriel García Márquez

Neviditelné nestvůry 2010, Chuck Palahniuk

Aha, už vím kde se stala chyba. Popis obalu knihy píše “Evie kdysi měla vše..” a někde jinde “Shannon měla vše..”. Tato zásadní chyba tak utvořila díru v mým pochopení celkově a to, jestli je, nebo není Evie a Shannon jedna a ta samá osoba, je docela zásadní fakt… Tak jsem si tu knihu až do těsně před koncem pochvalovala, jak zajímavě je pojatý vypravěč, že její kamarádka je vlastně ona sama, ale mluví o ní/o sobě ve třetí osobě proto, že se po nehodě sama sobě (snažila) odcizit/la. .. a ono ne e. NIcméně, přes to vše, přes mě počáteční předsudky a zmatení, mě Nestvůry chytily a představily mi několik zajímavých morálních otázek k zamyšlení ve velmi originálně protkané formě vyprávění. A tak je čas na Klub rváčů.... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Dej mi své jméno 2018, André Aciman

Přesně před rokem jsem při brouzdání mezi trailery k novým zahraničním filmům narazila na jeden s názvem Call me by your name. V té době o filmu nikdo nemluvil, natož o knize. Po bližším zkoumání jsem dopspěla k pevnému přesvědčení, že si ji musím přečíst. A to co nejdříve; když ne teď, kdy? Ale jelikož zmínky o knize v Čechách nebyly ani v plenkách, natož aby byl překlad v dohledu, rozhodla jsem se jí nakousnout v angličtině. Teď když se dívám zpět, opravdu mě Eliův příběh musel chytit, a nejednalo se o nakousnutí – když jsem teď držela v rukou konečně českou verzi, deja vú se mě drželo poměrně daleko. Což je obdivuhodné – styl není úplně odpočinková četba a nesoustředění by byla ztráta času a kruté okrádání se o ten geniální počitek z tohoto Díla; Díla s velkým D. Na tak reálný a přesto fiktivní prozaický výlet do poetické duše charakterů a celého příběhového světa jsem se dlouho nevydala.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Ve vidině volného léta jsem se dala na četbu světových děl, které se jsou i součástí školních osnov (sice mám letos už po maturitě, ale proč kánon literatury opouštět). Lolita byla jednou z nich. Avšak, náhled mi postačil. Měla jsem tu smůlu (štěstí?), že jsem potkala filmovou adaptaci (z 1997) dříve, než tu knižní. Problém je tedy následující: měla jsem Humberta za jiného Humberta, než se kterým jsem se seznámila do té čtvrtině knihy, než jsem si řekla, že tato čtvrtina bude poslední. Nezkousla jsem číst jeho myšlenky. Opravdu je to kontroverzní téma stále. Do knihy jsem s tím očekáváním ale šla. Morálka se houpe (někdo má svůj pohled pevný jako konstruktci houpačky – Jakým zázrakem se dá ospravedlnit tohle myšlení dospělého muže?). Kdo je to zlo a lije benzín do ohně? Jak už jsem psala, téma bych zkousla, ale charakter mi šel ostře proti srti, bylo to moc. Jestli bylo ale něco, co by mě možná udrželo – styl psaní. Opravdu asi nejkrásněji (paradox) použitý jazyk v knize, jaký jsem dlouho nepotkala. Soustředěnost se je potřeba a vyplatí se. Prostě lesk temnoty.... celý text

Zmizení Samanthy Shipleyové 2016, Joy Fielding

Hned jak jsem se do díla začetla, neuniklo mi, že se autorka musela inspirovat skutečným případem (zmizení Madeleine Mccann – celé léto předtím, než se mi o Vánocích tato kniha dostala do rukou, jsem sjížděla dokumenty a yt videa o kriminálních případech). "Nápad" tedy docela zajímavý, průběh a rozzuzlování, retrspektiva.. a pak přišel závěr: doufala jsem, že to tak nakonec nebude, ale bylo to černé na bílém až do poslední věty. Ale celkově kniha neurazí, určitě zaujme a příznivcům těchto závěrů rozhodně dílo bude hrát do noty.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Nebudu tu psát takovéto "kniha, kterou pochopíte ž když.." nebo "jako malou mě to vůbec nebavilo, ale teď....".... to vše znovu a znovu. "Nic to pak o knize neřekne, což je u recenze docelá taková podstatná věc." – ale.. tady netřeba slov, jsou zbytečná :,)... celý text

Šepoty a lži 2003, Joy Fielding

Joy Fielding... jméno mi připadalo povědomé, když jsem z nouze hledala v knihovně něco na čtení, a na Šepoty jsem narazila. Četla jsem totiž asi před dvěma lety Zmizení Samanthy Shipleyové. K mému překvapení jsem se dozvěděla tady na databázi, že Joy je ve 100 53.nejoblíbenější autorka. Já nevím, jsem asi náročná a očekávala jsem od knihy více.. prostě větší hloubku, složitost, charakter postav.. Možná je to ale dost tím, že přeci jenom se jedná o dílo, které vyšlo před 15 lety, kdy si troufám říct, takový boom detektivních-thriller-románů nebyl, a tak se jednalo o něco vyjímečného a třeba nového. Dnes postupem času jsou desítky podobných děl a námětů ještě více propracovanějších a v důsledku toho Šepoty z roku 2003 působí slabě a jednoduše, zatímco jsou i nepřiznanou inspirací právě těch dnešních. Nepopírám ale, že mě četba nezabavila. Ano, ale ne tak, že by mě nechala bez dechu, jako by tomu bylo, kdybych se narodila o 15 let dříve.... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Chopila jsem se příležitosti a ulovila poslední volný svazek v knihovně. Nikdy jsem nebyla pro přečtení knihy zaujata a zároveň znechucena. Na začátku mě děj (i když ne nervydrásající) dokázal vtáhnout, měla jsem pochopení i pro hlavní postavu, a sem tam mi nějaký ten hrubší jazyk popisující oné činosti nevadil. To je vše? Zas tak hrozné, jak někteří píšou, to není… Pak jsem se přehoupla něco přes polovinu a už se to vezlo, míchalo, mátlo, znechucovalo i překvapilo. Vše dohromady. Hlava mi stála. Opravdu si některé pasáže v reálu nedokáži představit. Sem tam nějaká myšlenka, jejiž část, kde se vyskytovala v textu stálo přečíst si znova, byla téměř zastíněna tím šerem, které hází onen prvek, motiv, se kterým si autor pohrává a přehazuje. Je potřeba se ale odprostit od dnešní doby, dnešní morálky a našeho evropského pohledu a v mém případě úhlu pohledu z dívčího pohlaví. Něco na tom bude, něco z toho po přečtení vyplyne a dá nám to. Není třeba to vždy konkrétně pojmenovat a uchopit. Často ta zmatenost je nejmagičtější.... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

Jsem velmi vděčná seznamu maturitní četby, že mi posloužilo jako místo setkání s Petrou Soukupovou. Nepamatuji si, kdy by mi z "obyčejných" rodinných příběhů mrazilo (Zmizet – opravdu tleskám). Neokoukaný použitý styl psaní, perspektivy, jazyka.. Všechno tak nereálně reálné.... celý text

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Sáhla jsem po knize, jejiž hřbet nese jméno Gillian Flynn tímto podruhé. Jak jinak začít, než u jejího bestselleru Zmizelá, který řadím na svém žebříčku velmi vysoko. Ostré předměty se sice nacházejí o něco níže, ale příčka nesoucí není stabilní. Mám z této knihy velmi smíšené pocity. Vcelku jednoduchý (zato znepokojivý) příběh je opsán na něco přes 250 stránek. Přesto dokáže uvést základní rysy a charatery postav, nastínit pozadí a vývoj. Tak nějak to funguje, neurazí – ale ani ne příliš nadchne: Nevím, zda jsem po Zmizelé čekala naprosto mistrovsky vytvořenou postavu/y, která by byla tak dokonale narušená a reálná, až bych ji zbožňovala (jako Nick a Amy) a nebyla mi nepříjemná. Tady však není dotažen tento prvek dokonce. Příběh, který nestačil ani pořádně zakořenit a nechat tak celou povahu knihy plynout buď směrem detektivky, nebo krimi/psycho románu, tak nedokázal úplně využít potenciálu, který podle mne měl. Pro detektivku působí uspěchaně a ne příliš kvalitně (především v druhé polovině a havně závěr) a pro román, kam se naklání radši, jak už jsem jednou zmiňovala, autorka nedává příliš prostoru ani postavám nebo příběhu. Přesto ale čtenáři nic podstatného nechybí, a nebýt mého vysoké očekávání, byla bych nadšená a neměla nic co vytknout. Co se stylu ale týče, tak zpočátku si se svižnějším tempem poměrně pěkně hrají do noty a a právě na začátku jsem si říkala, že mě čeká "příjemný" psychothriller, který pro svoji efektivitu nebude nic zbytečně prodlužovat. Časem se ale pak ukázalo, že povrchnost je někdy trošičku moc (Ale nevím, možná jsem zvyklaá na jinou úroveň reálnosti, viz Stieg Larson..) tj.zkrátka mi najednou vadila ta jednoduchost. Každopádně, jsem jede z typu lidí, kteří u titulů, které se dočkali filmového zpracování, volí klidně pořadí 1.film/seriál a 2.kniha. Často je tomu tak při zdařileém hereckém obsazení. A jelikož mám herečku Amy Adams ráda, nemohla jsem si tento počin nechat ujít ani v jedné verzi. Přeci jen, celé to má něco do sebe. A když nad tím tak uvažuju, dobrá kniha se pozná tím, že vás nutí přemýšlet a nenachá vás úplně klidnými. Já stále uvažuji. A Ostré předměty opravdu ostré jsou...... celý text