Aterianna komentáře u knih

Po dalším díle od Colleen jsem sáhla s důvěrou že mě nezklame. Očekávala jsem román propletený věrně popsanou láskou a poutavými osudy. Vím, že se zde autorka pokoušela o psychothriller, který ve výsledku neurazil, ale rozhodně nenadchl. Úplný závěr to zachránil. Sice trochu líným způsobem; do několika stránkového dopisu se vejde vše, až by ruka upadla.. celkově mi přišlo, že se autorka snažila o napětí všemi směry, ale v příběhu se zápletkou, která už tu byla vícekrát to prostě působí uměle, přehnaně, nereálně. Popisy milostných mi také přisly jako nucená výplň a doplněk jednání postav, které vůbec nezaujali.

2 01.01.2021

Úplně souhlasím s jedním z názorů, že povídky nemají nějakým způsobem tvořit převratné šokující pointy a rozzuzlení, ale vznikly pro zábavu v období mezi tvorbou autorových větších děl. Jsou to takové střípky, šprými, náhodné náměty, které stály zato ukotvit v kraťoučkém příběhu. Těším se, až se dostanu k prvnímu souboru Nečekaných konců. Může to být prý jedině lepší.

27.08.2020

Povídky v perfektním tempu, s pointou a zakončením v nejlepším. Odhadnout, kam to všechno nakonec dospěje? Nepodařilo se mi. Bavila a těšila jsem se na příběh další. Nezbývá mi nic teď jiného, než se porozhlédnout po dílech podobného charakteru.

2 10.08.2020

Temno mě zahalilo pokaždé, když jsem otevřela knihu. Ačkoli bych se nechtěla ocitnout v příběhu a kůži Anny, ráda jsem do něho nahlédla. Není třeba gradujícího děje, časté interakce postav, dokreslování situace vypravěče. Bylo totiž vynahrazeno zanepázdněností nemocné mysli, která byla tak skličující a věrohodně podána, že vše “krásně” vyplynulo mezi řádky, až neklid zasáhl i mne samotnou.

10 30.07.2020

Jednohubka tak svižná, že ani nezaznamenáme třešničku na dortu. Ona tam ani možná nebyla, třeba to nebylo cílem autora, který dílem sledoval něco trochu jiného. A třeba by to i nějaký razantní závěr pokazil. Zajímavé úvahy, momenty a pohled na život se najdou, párkrát jsem soucitně pokývala hlavou a podruhé se zase usmála nad vydařeným humorem.

2 30.07.2020

Zaláskované romány si primárně nevybírám, u knih nebrečím, epilogy neprožívám. Tímhle to končí. Po takovém způsobu a síle, kterou autorka důležitou zprávu dílem naservírovala, mi nezbyl prostor ani na zákusek. Postavy jsem si zamilovala, a i když jsem si moc přála, aby se rozhodly jinak, pochopila jsem. Je potřeba plavat dál, přemoci cyklus možné je, i když se to zdá tak nedosažitelné, jako břeh, když se zrovna vznášíme uprostřed oceánu.

8 10.07.2020

Čtivé dílo, které ničím nepřehání, nepřekoření a ani nepřeslazuje. Motivy rodina, vztahy, 11.září a spolu poměrně dobře hrají. Příběhu dvě paralelní vyprávění lichotila, dokázala knihu dotáhnout do konce poutavě a s vyhnutím se přílišným klišé. Pro mne je konec ukazatelem, jaké proměny osobnosti hlavní hrdinky a následky jejího jednání jsme za celou dobu vyprávění mohli být svědky a vcítit se do její pozice.
Kdybychom byli lidé, kteří ji znali, odpustili bychom?

2 03.07.2020

Už před delší dobou jsem se rozloučila se žánrem krimi-detektivní román. Po nějakém čase stráveným na těmito příběhy jsem totiž dospěla k názoru, že je struktura a celá atmosféra knih pořád jedno a to samé navzdory originálnosti vyšetřovaných vražd. Postavy se vám představí, a dál čekáte vlastně na rozzuzlení. Pro mě byla Jacobova obhajoba velkým překvapením. Měla jsem před začátkem čtení očekávání, a ta byla dokonce předčena. To, že byl příběh vyprávěn z perspektivy hlavní postavy, že jsme mohli být svědky jeho dilemat a uvažování, že příběh byl ozvláštněn o průběh soudního jednání a hlavně zakončení a zvraty, ve mně probudilo nadšení a zároveň husí kůži po posledních stránkách.
Určitě mám v plánu shlédnout i seriál, přes jehož recenzi jsem se o knize dozvěděla.

7 30.06.2020

Spletitý příběh jedné rodiny povětšinou znamená těžké sousto. Zasáhne ty, kteří se mezi řádky najdou a zaujme jiné, kteří soucítí. Je ve vašem životě opravdu vše řečeno, není nic, co byste byli bývali udělali jinak, řekli, neřekli?
Mnohdy u knih s podobným laděním by mohl nastat problém, že vám postava/y nejen nesedne charakterově, ale také nemáte dále zájem se starat o její osud a být zvědaví, jak to s ní dopadne, tj.číst dále. V tomto případě oceňuji “chronologii” velmi čtivého vyprávění, pomalé rozplétání a vysvětlení činů a pocitů postav.
Důležitou součástí je také motiv menšin. Pro někoho, kdo ačkoli do žádné nepatří, se tak naskyne pochopení a náhled do světa právě tímto problémem tížených lidí a uvědomí si, jaké detaily mohou přispívat do mračna nad životy druhých.

13 13.06.2020

Ani nemuselo vysvitnout slunce a mít sluníčkovou náladu, aby tím spíše Dám ti slunce opravdu dokázalo namalovat úsměv na tváři. Svět byl barevnější, a barvy se jen míchaly tak rychle, jak jsem přetáčela stránky. Osudem promotaný příběh mě chytl a alespoň na chvíli obalil cukrem volné chvíle, ve kterých se, tak jako v příběhu, naskytli i hořké a šedivé praskliny. Ke konci jsem měla trochu toho slazení dost, ale teď si říkám, proč ne?

3 09.09.2019

Příběh Alice a Mattia mě úplně pohltil. Knih o osudu dvou lidí, kdy nás zajímá, jestli spolu nakonec skončí, nebo ne, je nespočet. Ale Osamělost prvočísel? Tomuto dílu nemůžu nic vytknout. Autor popisuje a nechává vyplynout překážky a křižovatky v životě v příběhu tak, že to nepůsobí, jako uměle vykonstruovaná demonstrace zmíněných motivů. Postavy mají hlubší charakter a nejsou reprezentací jen jednoho určitého problému, na základě čehož bychom byli schopni odhadnou jejich reakce a další rozhodnutí. Proto ani samotný závěr nelze dopředu spolehlivě odvodit. Opravdu povedené, čtivé. Jedno z děl, které ve mně po přečtení stále rezonuje.

14 16.07.2019

Myšlenka díla je skvělá: nápad vykreslení (problematického) mezilidského vztahu tímto způsobem, aby jednotlivé aspekty vyplynuly v paralele sub-příběhu příběhu, je podle mě velmi nápaditý. Pak jen záleží na provedení těchto příběhů. Linie sub-příběhu “Noční tvorové” neboli kniha, kterou Susan čte, má spád a sama o sobě by i stát dokázala. Škoda jen, že ten Susanin svět je méně propracovaný podstatné se dozvídáme najednou shrnutě v myšlenkových pochodech postavy a chvílemi pasáž děje “Nočních tvorů” jakoby prostupuje, jen aby si čtenář uvědomil, že vlastně nečte krimi thriller “Noční tvorové” , ale pořád “Tony & Susan”.
Na knihu jsem narazila po zjištění, že film “Noční zvířata”, který mám za zdařilý, je její adaptací. Samozřejmě odchylek se najde více (poměrně dost) a spojuje je vlastně jen Edwardův příběh. Nevím, jestli se závěru filmu, který je jeho třešničkou na dortu, ten knižní vyrovná, ale určitě doporučuji si obě verze porovnat.

4 13.07.2019

Nereda bych někoho odradila tím, že mou reakci uvedu tvrzením, že jsem ráda, že jsem dávala na střední během filosofie pozor. Samozřejmě ona a s ní spjatá jména se nezjevují na každé stránce, ale byla část dvě, kdy jsem ztrácela niť, a možná jsem i uvažovala o v té chvíli přijatelnějším přetočení stránky.
Celkově na mě dílo udělalo dojem. Pokud máte klid, jste doubavě naladěni a přemítání o společnosti je na vašem denním pořádku- Ježek by vás neměl minout.
A jak já se ráda vyjadřuji k závěru: tento byl.., jako když se ve vlaku kocháte vnější krajinou za sklem, je vám tempo příjemné, ani nevadí, že za pár hodin budete ve stanici, užíváte si cestu. Ale najednou vlak zrychlí; A ani se nenadějete a jste v cíli. Jste tam, ale je to zbytečné.

5 19.12.2018

S očekáváním jsem se do příběhu ponořila; se spokojením jsem doplula ke konci. Co z toho vyplývá? Dlouho jsem nenarazila na postavu, které bych tak rozumněla a chápala její pro někoho nepochopitelné úvahy a pozastavováním se nad něčím, o co by ostatní ani v duchu nezavadili. Ačkoli ale nemám temnou minulost, která by ze mě udělala takto svéráznou introvertní podivínku, dokáži přesto alespoň z části soucítit.
Co na tom, že v realitě bysme o takových lidech a osudech slyšeli jen vzácně. Náhody se dějí. A tohle je “jen” kniha. Samotnou mě to zaskočilo, ale tentokrát mi vývoj situací vůbec nevadil. Být potom Eleanor, měla bych se vážně skvěle.

6 15.12.2018

Amnezie a všechny její možné variace jsou vděčné téma. Dá se s tím zacházet dále vlastně libovolně, protože co neví postava, neví ani čtenář; zdálo by se, že se autorovi meze neklamou. Problém je ale pak ve formální stránce. Co mě zde bouchalo do očí a útočilo na moji spokojenost s knihou byly "deníkové" záznamy. Opravdu bych chtěla vidět deník psaný rukou o takovém rozsahu.... to si myslím, že bylo trošku nešťastný krok autora ve snaze vyprávění obzvláštnit. Je to složitější se rozhodnout v jaké pespektivě a stylem vyprávět příběh někoho, kdo o své minulosti mluvit sám nemůže..
Ale jinak to vlastně vcelku šlo. I když jsem se v průběhu čtení snažila přijít na to, jak to vše nakonec bude, nepodařilo se mi to. Takže palec nahoru za rozuzlení, nic přehnaného, velkolepého ani přesládlého. Tak akorát.

1 04.11.2018

Aha, už vím kde se stala chyba. Popis obalu knihy píše “Evie kdysi měla vše..” a někde jinde “Shannon měla vše..”. Tato zásadní chyba tak utvořila díru v mým pochopení celkově a to, jestli je, nebo není Evie a Shannon jedna a ta samá osoba, je docela zásadní fakt… Tak jsem si tu knihu až do těsně před koncem pochvalovala, jak zajímavě je pojatý vypravěč, že její kamarádka je vlastně ona sama, ale mluví o ní/o sobě ve třetí osobě proto, že se po nehodě sama sobě (snažila) odcizit/la. .. a ono ne e.
NIcméně, přes to vše, přes mě počáteční předsudky a zmatení, mě Nestvůry chytily a představily mi několik zajímavých morálních otázek k zamyšlení ve velmi originálně protkané formě vyprávění.
A tak je čas na Klub rváčů.

07.10.2018

Přesně před rokem jsem při brouzdání mezi trailery k novým zahraničním filmům narazila na jeden s názvem Call me by your name. V té době o filmu nikdo nemluvil, natož o knize. Po bližším zkoumání jsem dopspěla k pevnému přesvědčení, že si ji musím přečíst. A to co nejdříve; když ne teď, kdy? Ale jelikož zmínky o knize v Čechách nebyly ani v plenkách, natož aby byl překlad v dohledu, rozhodla jsem se jí nakousnout v angličtině. Teď když se dívám zpět, opravdu mě Eliův příběh musel chytit, a nejednalo se o nakousnutí – když jsem teď držela v rukou konečně českou verzi, deja vú se mě drželo poměrně daleko. Což je obdivuhodné – styl není úplně odpočinková četba a nesoustředění by byla ztráta času a kruté okrádání se o ten geniální počitek z tohoto Díla; Díla s velkým D.
Na tak reálný a přesto fiktivní prozaický výlet do poetické duše charakterů a celého příběhového světa jsem se dlouho nevydala.

8 24.09.2018

Vidět hodnocení v bledě modré barvě mě trochu překvapilo. Dívka ve vlaku mě bavila, charakter hlavní hrdinky obzvláštněn stíny osobní minulosti, která se všemi okolnostmi dere plynutím příběhu na povrch až do vygradovaného finále... Ano, tomu finále možná můžeme částečně připsat vinu, jinak si toto hodnocení nedokáži nijak moc vysvětlit.Ale, jaká kniha podobného žánru tak nekončí, že?
Celý thriller patří za mě k těm lepším, a to, že je na žebříčku stále níže, jako několik dalších, než Zmizelá, je už tak. Určitě si ale nálepku kniha roku zaslouží.

8 21.09.2018

Za rozhodnutí, že přečtu konečně poprvé za život knihu založenou na skutečném historicko-současném dění a bude to právě tato kniha (tento autor), jsem opravdu ráda. Měla jsem obavy, předsudky, nebyla jsem si jistá, jestli mi to spíše nesebere můj čas. Ale.. lituji času, který jsem vůbec promrhala pochybnostmi.
Moc často se mi nestává, že bych se do děje takhle začetla nebo že bych si pro postavy vybudovala takové pochopení, až bych pro ně na konci knihy brečela. Pro tento příběh,osud, ale klidně znovu; třeba tisíckrát...

5 12.09.2018

Dodnes opravdu nerozumím tomu, jak jsem se k Jediným pravým láskám dostala. 98% mnou přečtených knih jsou detektivní thriller romány, z oblasti filmu to samé.
Prostě vše, od úplného prvního pohledu, kdy by mě zarazil už jen titul – považovala bych ho za hranice kýče (nevím, prostě je pro mne "láska" opravdu ohrané slovo/zjevení, kor v názvu) po tématiku, charaktery postav.. by me v jiném životě (Možná v jiném životě .. :) ) odradilo a knihu bych nezačala číst nebo nedokončila. Tento případ to ale není: Nic z předtím zmiňovaného mě neodradilo, nijak (zvlášť) neiritovalo a závěr, kterého jsem se obávala už od přečtení obsahu, ale upřímně jsem se na něj v obavách těšila, mě více než mile překvapil.
Skoro bych nejraději lidem, jako jsem já, kteří těmto slaďárnám moc nehoví, ten závěr prozradila, a citovala některé myšlenky, ještě předtím, než by začali sami číst. Tím bych je navnadila a kniha by neměla "jen" 85 %!

2 12.09.2018