Aterianna
přečtené 63
Pravda, nebo lež
2020,
Colleen Hoover
Po dalším díle od Colleen jsem sáhla s důvěrou že mě nezklame. Očekávala jsem román propletený věrně popsanou láskou a poutavými osudy. Vím, že se zde autorka pokoušela o psychothriller, který ve výsledku neurazil, ale rozhodně nenadchl. Úplný závěr to zachránil. Sice trochu líným způsobem; do několika stránkového dopisu se vejde vše, až by ruka upadla.. celkově mi přišlo, že se autorka snažila o napětí všemi směry, ale v příběhu se zápletkou, která už tu byla vícekrát to prostě působí uměle, přehnaně, nereálně. Popisy milostných mi také přisly jako nucená výplň a doplněk jednání postav, které vůbec nezaujali.... celý text
Další příběhy nečekaných konců
2006,
Roald Dahl
Úplně souhlasím s jedním z názorů, že povídky nemají nějakým způsobem tvořit převratné šokující pointy a rozzuzlení, ale vznikly pro zábavu v období mezi tvorbou autorových větších děl. Jsou to takové střípky, šprými, náhodné náměty, které stály zato ukotvit v kraťoučkém příběhu. Těším se, až se dostanu k prvnímu souboru Nečekaných konců. Může to být prý jedině lepší.... celý text
Milostné rošády
2008,
Roald Dahl
Povídky v perfektním tempu, s pointou a zakončením v nejlepším. Odhadnout, kam to všechno nakonec dospěje? Nepodařilo se mi. Bavila a těšila jsem se na příběh další. Nezbývá mi nic teď jiného, než se porozhlédnout po dílech podobného charakteru.... celý text
Opozdilec
2017,
Dimitri Verhulst
Jednohubka tak svižná, že ani nezaznamenáme třešničku na dortu. Ona tam ani možná nebyla, třeba to nebylo cílem autora, který dílem sledoval něco trochu jiného. A třeba by to i nějaký razantní závěr pokazil. Zajímavé úvahy, momenty a pohled na život se najdou, párkrát jsem soucitně pokývala hlavou a podruhé se zase usmála nad vydařeným humorem.... celý text
Námi to končí
2018,
Colleen Hoover
Zaláskované romány si primárně nevybírám, u knih nebrečím, epilogy neprožívám. Tímhle to končí. Po takovém způsobu a síle, kterou autorka důležitou zprávu dílem naservírovala, mi nezbyl prostor ani na zákusek. Postavy jsem si zamilovala, a i když jsem si moc přála, aby se rozhodly jinak, pochopila jsem. Je potřeba plavat dál, přemoci cyklus možné je, i když se to zdá tak nedosažitelné, jako břeh, když se zrovna vznášíme uprostřed oceánu.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Temno mě zahalilo pokaždé, když jsem otevřela knihu. Ačkoli bych se nechtěla ocitnout v příběhu a kůži Anny, ráda jsem do něho nahlédla. Není třeba gradujícího děje, časté interakce postav, dokreslování situace vypravěče. Bylo totiž vynahrazeno zanepázdněností nemocné mysli, která byla tak skličující a věrohodně podána, že vše “krásně” vyplynulo mezi řádky, až neklid zasáhl i mne samotnou.... celý text
Lidé, kteří mě znali
2017,
Kim Hooper
Čtivé dílo, které ničím nepřehání, nepřekoření a ani nepřeslazuje. Motivy rodina, vztahy, 11.září a spolu poměrně dobře hrají. Příběhu dvě paralelní vyprávění lichotila, dokázala knihu dotáhnout do konce poutavě a s vyhnutím se přílišným klišé. Pro mne je konec ukazatelem, jaké proměny osobnosti hlavní hrdinky a následky jejího jednání jsme za celou dobu vyprávění mohli být svědky a vcítit se do její pozice. Kdybychom byli lidé, kteří ji znali, odpustili bychom?... celý text
Jacobova obhajoba
2013,
William Landay
Už před delší dobou jsem se rozloučila se žánrem krimi-detektivní román. Po nějakém čase stráveným na těmito příběhy jsem totiž dospěla k názoru, že je struktura a celá atmosféra knih pořád jedno a to samé navzdory originálnosti vyšetřovaných vražd. Postavy se vám představí, a dál čekáte vlastně na rozzuzlení. Pro mě byla Jacobova obhajoba velkým překvapením. Měla jsem před začátkem čtení očekávání, a ta byla dokonce předčena. To, že byl příběh vyprávěn z perspektivy hlavní postavy, že jsme mohli být svědky jeho dilemat a uvažování, že příběh byl ozvláštněn o průběh soudního jednání a hlavně zakončení a zvraty, ve mně probudilo nadšení a zároveň husí kůži po posledních stránkách. Určitě mám v plánu shlédnout i seriál, přes jehož recenzi jsem se o knize dozvěděla.... celý text
Vše, co jsme si nikdy neřekli
2016,
Celeste Ng
Spletitý příběh jedné rodiny povětšinou znamená těžké sousto. Zasáhne ty, kteří se mezi řádky najdou a zaujme jiné, kteří soucítí. Je ve vašem životě opravdu vše řečeno, není nic, co byste byli bývali udělali jinak, řekli, neřekli? Mnohdy u knih s podobným laděním by mohl nastat problém, že vám postava/y nejen nesedne charakterově, ale také nemáte dále zájem se starat o její osud a být zvědaví, jak to s ní dopadne, tj.číst dále. V tomto případě oceňuji “chronologii” velmi čtivého vyprávění, pomalé rozplétání a vysvětlení činů a pocitů postav. Důležitou součástí je také motiv menšin. Pro někoho, kdo ačkoli do žádné nepatří, se tak naskyne pochopení a náhled do světa právě tímto problémem tížených lidí a uvědomí si, jaké detaily mohou přispívat do mračna nad životy druhých.... celý text
Dám ti slunce
2016,
Jandy Nelson
Ani nemuselo vysvitnout slunce a mít sluníčkovou náladu, aby tím spíše Dám ti slunce opravdu dokázalo namalovat úsměv na tváři. Svět byl barevnější, a barvy se jen míchaly tak rychle, jak jsem přetáčela stránky. Osudem promotaný příběh mě chytl a alespoň na chvíli obalil cukrem volné chvíle, ve kterých se, tak jako v příběhu, naskytli i hořké a šedivé praskliny. Ke konci jsem měla trochu toho slazení dost, ale teď si říkám, proč ne?... celý text