Do tmy

Tak tohle byla lahůdka. Originální, osobitá. Někdy si říkám, že ty příběhy jsou pořád na jedno brdo, ale zrovna tahle se krásně vymyká. To mám ráda. Nepostrádá nadhled, vtip, drama a geniální konec s nadsázkou. Obávám se však, že do ní člověk musí dozrát, aby ji náležitě ocenil.

Ty popisované pocity jsou tak blízké. Třeba tu touhu po maximalizaci sběru mám v sobě jednoznačně také. Když něco dělám, taky chci "vytěžit" co nejvíc. A tady v tom případě příroda nabízí víc, než je možné využít. Přitom ale zároveň bere podstatu, což je hlavním tématem knihy. Inspirující je také vnitřní síla a odhodlání nepoddat se. Roztomile podané jsou vztahy mezi sousedy a vůbec lidmi v obci. Jak tohle všichni známe, ale pokrytecky si to nepřiznáváme.

Hlavní téma je samozřejmě smutné, ale proč bychom v tomto případě měli být zdrcení my, když hlavní hrdinka není? Je to vlastně pozitivní poselství. A každý si svůj boj musí vybojovat sám se sebou.

Asi si půjdu něco nasušit.

Sběr léčivých bylin má na člověka zhoubný vliv.

(SPOILER) Jak ohodnotit tuto knihu? - no, kvůli magickému závěru by se hodilo lepší hodnocení, než které jsem dala, ale předchozích (naštěstí jen) 200 stránek jsem měla pocit, že spisovatelka si záměrně leccos nechává pro sebe, aby bylo finále, tajemství a současně úplně nešlo poznat, že se jedná o ... no o drogově závislou vražedkyni...

(SPOILER) Tuto knihu jsem před lety četla a byla jsem z ní nadšená, ale nyní jako starší jsem to už nezvládla. Nedávala jsem sledovat hrdinčín postupný rozpad. Její modré nemocné nohy, nejedení. Vlastně nevím proč nejedla. Nehodnotím, už to není můj šálek kávy.

Poslouchala jsem na CD - velmi pěkný přednes Anity Krausové.
Zvláštní příběh, možná poněkud zdlouhavý a nejasný konec, co a proč se vlastně hlavní postavě stalo.
Knihu jsem doposlouchala do konce, ale přiznávám, že dočíst bych ji asi nedokázala. Proto si ji netroufám ani doporučit.

Beru kolo a vyrážím na sběr bylin.Nenadchlo to,ale ani neurazilo...

Chtěla jsem podobnou knihu jako Houbařka a Databaze knih mi doporučila tuto knihu. A já nevím... Už na začátku se to podle mě hrozně táhlo ohledně popisu sbírání bylin, jak bude bouřka a pořád se to opakovalo na několik stránkách... Pak další kapitola, opět ohledně sbírání bylin... Popravdě jsem stránky přeskakovala, protože se mi zdálo, že se stejně nic zajímavého nedozvím... Houbařka za mě byla teda o mnoho lepší. Tuto knihu nedoporučuji, ani jsem ji nedočetla. Možná, kdyby nebyla tak roztahaná, udělala by autorka lépe, kdyby jí zkrátila na polovinu...

Wau! Jsem ohromena, zničena, nadšena...
Oceňuji úžasný popis rozpadající se osobnosti. Bolest duše se již projevuje i jako bolest těla. Kde je hranice mezi zdravým nadšením a zaujetím a mezi duševním onemocněním? Potřeba klidu a samoty proti nezdravému úniku před realitou? A čí realita je ta správná? Paní Bolavá opravdu umí. Její popis je brilantní. Prostor pro mé představy obrovský. A ani mi nevadí chybějící přesný popis toho, co vše přivedlo Annu do tohoto stavu.
Vyslechla jsem také na Českém rozhlasu četbu v podání Petry Bučkové. Jedno z nejlepších podání knihy, co jsem kdy slyšela.

Zvláštní, komorní příběh o samotě, nemoci, bylinkách... Jsem podobného ražení, jako hlavní postava, Anna; taky ráda sbírám bylinky a jsem samotář.

Konec je tak trochu zašmodrchaný, jednu hvězdičku ubírám právě za toto a nevysvětlení, co vlastně Anně bylo.

05.01.2026

Přidám se k názoru, že je to velmi zvláštní kniha. V první třetině jsem čekala, kam se kniha ubere a když jsem pochopila, že koncept zůstane stejný, snažila jsem se to přijmout, ale přesto mi v knize strašně chyběl příběh, ze kterého vzešlo chování hlavní hrdinky.

Anna je samotářka, která miluje přírodu a byliny, ale její láska se časem stala spíš obsesí. Prohlubuje se i nepochopení okolí, které stupňuje její obezřetnost k lidem. Kniha moc děje nenabízí. V podstatě se točíme v kolotoči sběru bylin, výkupny, tělesného a psychického rozkladu a náznaků rodinných událostí.

Co autorka zvládla skvěle je vykreslení krajiny a bylin s velkým nadšením. Všechno jsem viděla před sebou a krásu všeho podtrhl podmanivý hlas mé oblíbené Anity Krausové. Kdybych knihu poslouchala na jaře, tak bych se snad vydala na sběr taky. Na druhé straně jsou velmi sugestivně vykreslovány převážně negativní emoce, nemoce a pocity.

Je to můj první román od autorky a nevím jestli budu číst další. Pokud však máte rádi prožitkové romány mohu doporučit. Mně tam kousek pro pochopení celkového obrazu chyběl.

Nedokážu říct, jestli se mi to líbilo. Bylo to celé zvláštní, hořkosladké, melancholické a zároveň odlehčené. V knihovně jsem se ptala, jestli je Bolavá skutečně bolavá a byla, ale asi i zároveň hladila.
Netolice. První, co mě napadlo po několika stránkách. Určitě se to muselo odehrávat v Netolicích. Při čtení se mi vybavily moje letní pobyty tam i se všemi těmi typickými postavami a chováním.

Anna Bolavá má dle mého názoru velmi podmanivý styl psaní. Některé pasáže působí téměř poeticky a kniha se čte s lehkostí, přestože její celkový podtón je značně melancholický. Samotný děj pro mě nebyl nijak zvlášť strhující, přesto mě kniha zaujala svou atmosférou a především možností nahlédnout do nitra psychicky narušené ženy, jejíž vášeň pro sběr léčivých bylin přerostla v nezdravou posedlost. Jediné, co mi v příběhu chybělo, bylo jasnější vysvětlení Annina psychického stavu a událostí, které ji k němu přivedly.

Temná zpověď o tenké hranici mezi vášní a destrukcí

Nedokážu přesně říct, proč jsem sáhla právě po této knize. Zkrátka jsem si večer lehla, zapnula čtečku a najednou četla něco nového. Knihu, která vlastně ani nemá klasický děj.

Ponořila jsem se do života osamělé, nemocné ženy, která nachází smysl své existence ve sběru léčivých bylin. Příběh pokrývá přibližně jeden měsíc sběračské sezóny a vypráví jej svéhlavá Anna. Žena, která se nestýká s lidmi, pro sousedy je trochu víla, trochu čarodějnice, ale hlavně terč pomluv. Žije v těsném sepětí s přírodou a její vášeň ke sběru bylin se pomalu, ale jistě mění v posedlost. V drogu.

Kapitoly nesou názvy jednotlivých rostlin, kterým jsou zasvěceny a velmi detailně se věnují jejich sběru. Každé úterý má svůj vlastní prostor. Úterý je totiž dnem výkupu.

Postupně se odhaluje i Annina rodinná historie. Dědičná tradice sběru i temná tajemství, která zůstávala skryta. Její záhadná nemoc se zhoršuje a napětí narůstá. Četba mě pohltila a nepustila.

Vůně lípy, která příběhem prostupuje, mě zvláštně přitahovala. Těšila jsem se na každý návrat ke čtení.

Ačkoliv mám byliny ráda, nejsem zrovna ten typ, co sleduje, kdy a kde co kvete, aby vyrazil na sběr a správně sušil. Přesto ve mně tahle kniha zasela semínko změny. Cestou do práce jsem si všimla mateřídoušky, utrhla jsem ji a vložila do svého diáře. Teď ho jemně provoní pokaždé, když ho otevřu. A s tou vůní se mi okamžitě vybaví „Do tmy“ od autorky Anny Bolavé

Anin příběh vás vtáhne. Nejsem si jistá, jak hodnotit, protože často nečtu tento typ literatury, takže můj komentář bude čistě osobně emotivní. Vyvolalo to ve mě emoce, to rozhodně. Zapletla jsem se do informací o bylinách a jejich sběru, jak vítr Anně do vlasů. I když všechny ty informace byly zajímavé, nejzajímavější byl ten příběh co bobtnal pod nimi a ten mě nutil číst dál. A to i přesto, že někde za půlkou už mě kniha deprimovala na tolik že jsem ji četla lehce s odporem a delšími pauzami. Tady je to úskalí, (kdysi jsem četla povídku, snad R. Bradbury, v níž se hlavní hrdina choval podle toho co četl a to jsem tak trochu já) knížka je tak sugestivní že jsem z ní měla špatnou náladu, utrhovala se na děti a manžela atd. Výborně bylo vystiženo jak posedlost bylinami prorůstá myšlenkami hlavní hrdinky a vytlačuje všechno "nedůležité", Anna se vůbec neptá, přestává s lidmi mluvit, neposlouchá je. Ignoruje svůj zdravotní stav, nejí, nespí, křičí a válí se v trave. Pak už ani její myšlenky nedávají smysl, leckdy si odporuje něco si slibuje, cítí se plná, za chvíli unavená. Pak už možná i halucinuje . Co jí vlastně je nikdy nezjistíme, jak to bylo s tchánem také ne. A závěr vyjde tak do tmy.
Pro mě veliké poučení že se mám vrátit k romancím, fantasy a feelgood knihám, abych měla spokojenější život.

Takže tohle byla ta Anna Bolavá, autorčin pseudonym? Obdivuju styl psaní, zvenku to vypadá jako nudný život osamocené ženy hodinu po hodině, uvnitř plné neklidu, detektivka. Plno obrazů krásy. Jediný konec mě úplně neuspokojil, i když chápu, že jinak to snad nešlo. Bylo to takové náhlé a rychlé, mám pocit, že jsem o něco ochuzená.

16.08.2025

Bohužel mi nesedl styl autorčina psaní a ani samotný příběh mě příliš nezaujal.

Poměrně zklamání. Kniha mohla být skvělá, nebýt nutnosti domýšlet si kontext. Neustále.
Velmi sugestivní literární pojetí vyneslo dílu Anny Bolavé v mém hodnocení hvězdičku navíc, jinak by byly dvě.

Příběh ženy, která je přímo posedlá sběrem a sušením léčivých bylin, jsem přečetla jedním dechem. Autorka rozhodně umí psát, protože i takové téma lze popsat jako detektivku. Doporučuji nejen jako průvodce po našich loukách, kde lze stále ještě nasbírat množství léčivých rostlin, ale také jako zajímavý psychologický román. Každá posedlost, i taková svým způsobem sympatická, může vést k sebezničení, když neznáme míru...

Velice zajímavý příběh. Sledujeme několik týdnů Annu, která tak jak postupuje její nemoc tak postupuje i vášeň sběru a sušení bylin. Jejím prostřednictvím sledujeme den po dni část z jejího života, z ní samé. Sledujeme její počínání a toužebné vyhlížení úterý - výkupového dne ve sběrně. Přesto nám uniká. A tím jak její nemoc postupuje a mánie nabírá na intenzitě celý příběh běží do finále. Vlastně, tak jak jsme k Anně naskočili tak s ní i končíme. Za mě lehce depresivní pohled na ženu postiženou nemocí kde není světlo na konci tunelu. Knihu čtu na přelomu těch nejlepších měsíců- června a července. A mám chuť jen tak vyběhnout a sebrat tašku tužebníku nebo najít a posbírat diviznové květy.