Ke dnu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/big_ke-dnu-42q-330755.jpg 4.1689
Série:

Do tmy 2.


Žánr:
Romány, Literatura česká

Vydáno: , Odeon
více info...
Nahrávám...

Komentáře (219)

Kniha Ke dnu

Foxik606
18. září

Četla jsem ji ve formě audioknihy a musím říct, že byť bezvadně namluvená, děj i postavy pro mne byly chaotické, nemohla jsem se úplně zorientovat. Zkusím ale dát knize šanci a přečíst si ji s odstupem času. Kniha Do tmy se mi totiž líbila moc.

soupik2012
11. září

Očekávala jsem daleko větší propojení s první knihou, když má jít o sérii, ale to není výtka, pouhé konstatování. Daleko víc mě překvapilo, jak je tato kniha jiná, ne snad horší, nebo alespoň ne o moc, ale jiná. Kniha Do tmy byla příběhem o jedné podivínce, ale zároveň byla plná krásy a naděje. Tady nalezneme také podivíny, ale zároveň pouze depresivní náladu, smutek, bolest, nejistotu a trápení. Postav řešících nějaké své osobní trable je v příběhu opravdu mnoho. Takže orientace není vždy úplně snadná. Zároveň paní Bolavá v jedné větě, dokáže nakousnout hned 5 různých dějových linek. Je to velice zvláštní způsob vypravování, který je poměrně náročný na soustředění. Mně se ale tento způsob velice líbil. Co ovšem oceňuji především je fakt, jak paní Bolavá fantastickým způsobem dokáže vykreslit atmosféru příběhu a také jednotlivé charakteristiky všech postav. Audiokniha kterou čtou: Miroslav Táborský a Simona Postlerová, je neméně vydařená a všem jí mohu vřele doporučit.


pakoshka
01. září

To bylo teda tvrdý!

Absolutně jsem se nemohla začíst, přečíst víc jak deset stránek mi nešlo, všechna ta jména na M mi vadila. Taky ty lyričtější pasáže, o kterých jsem si ze začátku myslela, že jsou vzpomínkový. Ovšem když už jsem se kousla a během víc jak týdne přečetla asi sto stránek, tak těch zbylých skoro 200 jsem dala za jeden den jako nic, jak mě ta mozaika drobných příběhů na vsi, která je zahalená v mlze a podivně páchne po masokombinátu a močálech, pohltila. Nakonec asi víc než první díl, Do tmy. Není nutný na sebe knížky navazovat, kdybych měla jednu z těch dvou doporučit, tak to bude Ke dnu, protože tyhle reálný, hrozně tvrdý střípky života protkaný jemnou mystikou mě bavily nakonec víc.

Sorrow
28. července

Román Ke dnu volně navazuje na autorčin debut Do tmy, který byl v roce 2016 ověnčen Magnesií Literou. O kvalitách knihy jistě svědčí už jen fakt, že i podruhé se Bolavá objevila mezi nominovanými (2018), nicméně nominaci neproměnila. Oproti prvotině ohledává širší plejádu charakterů, z nichž vlastně nikdo není hlavní postavou. Zápletka tak stojí zejména na dynamice mezi nimi – ze směsice roztodivných obyvatel maloměsta lze jmenovat např. matku tvrdě pracující v masokombinátu, její tak trochu smradlavou dceru, podivnou neurotickou ženu navracející se do místa svého dětství nebo lékaře, jehož žena byla nalezena mrtvá a jehož milenka má zanedlouho přivést na svět dítě. Podobně jako v knize Do tmy má i tento román silnou atmosféru. Odehrává se v předadventním čase a ze stránek doslova čiší sychravé počasí, mystické mlhy i vlhkost bažin. Bolavé se do poměrně jednoduché linie příběhu daří vklínit důležitá témata vztahu matky a dcery, pocitů samoživitelky s nedostatkem financí, vztahů na maloměstě, kde každý zná každého a má o něm svůj názor, rozdílů mezi privilegovanou a středostavovskou třídou nebo (ne)vyrovnání se s následky potratu v rámci rodiny. Jazykově poměrně standardně odvyprávěné příběhové linie přetínají lyricky vyznívající pasáže Hany (ženy, která se do města navrací se svou nemocnou matkou), takže kniha ve výsledku působí stylisticky zajímavě, a přesto velmi přístupně. Byť tedy román nabízí v podstatě vše, co od kvalitního titulu čekám, nemohla jsem se v průběhu čtení ubránit pocitu, že je toho v jedné knize přeci jen trochu moc. Jednotlivá témata mnou spíše proplula a nezarezonovala zdaleka tolik jako v debutu Do tmy, který je v podstatě monotematický a monocharakterový. Tentokrát z nižšího hodnocení viním i audioknihu, kterou trochu nešťastně namluvili Miroslav Táborský (toho sice mám ráda, ale nehodil se mi k atmosféře příběhu) a Simona Postlerová (ta mi nesedí obecně, což je samozřejmě moje subjektivní vina). Domnívám se, že by bylo vhodnější zvolit pro stěžejní obsah ženský hlas, určitě bych se nezlobila třeba za Anitu Krausovou, která fenomenálně namluvila právě předchozí knihu, nebo celou škálu herců, z nichž by každý propůjčil hlas jiné postavě. Na závěr už snad jen pro formu dodám, že určitě není třeba číst Ke dnu až po Do tmy, ale není to na škodu.

Vesper001
17. června

Ošklivé životy lidí v močálu nevlídného města, které pomalu klesají ke kalnému dnu, od něhož se nejde odrazit; mimořádně nepříjemná kniha, od které se nejde odtrhnout. Mnohé části nekompromisně strhávají závěsy, kterými sami před sebou zakrýváme realitu, abychom se na ni nemuseli dívat. Protože je děsivá (ano, takové nemocnice u nás existují!), nepříjemná (kdo by chtěl skončit u pásu v drůbežárně?), vzbuzuje v nás bezmocný vztek (co může napáchat jeden slizký pisálek!) a mizérii (nejsme nakonec jen lístky, které unáší bahnitá stružka kdovíkam?). Z knihy dýchá chlad, zkažený vzduch a tíseň, tíseň z konkrétních věcí i z těch, které člověk nechce zformulovat ani v zákoutích mysli.

Jessica007
29. dubna

Moje první kniha od autorky, předchozí Do tmy jsem zatím nečetla. Kniha Je dost depresivní, ponurá atmosféra.. Ale je i celkem zajímavá.

IvyLouve
09. června

Ako to len táto Pani Spisovateľka robí, že dokáže napísať niečo tak úžasne hlboké, poetické, mystické, miestami dramatické, hrôzostrašné a občas i satirické, pričom sa to naoko tvári ako jednoduchý krimiromán z českého malomesta?
Zavedie nás na miesta, kde by sa asi nikto z nás nechcel dvakrát ocitnúť, a postupne nám odhaľuje charaktery a osudy miestnych obyvateľov.
Milujem túto knihu, v ktorej naozaj záleží na každej maličkosti. Aj na tých medzi riadkami. Navyše každá autorkina veta, myšlienka, metafora, použitie slova je zážitok. Vie nahliadnuť do vnútra postáv tak, že máte pocit, že ich dobre poznáte, viete ich pochopiť. Dokonale sa vysmieva z malomeštiactva, a pritom vie s nesmiernym citom písať o ľudských trápeniach. Jej personifikácie všetky tie obávané miesta oživujú.

,,Ledová hladina něco říká, ale ona to nechce slyšet, běžela přece na dvůr, a najednou leží tady, na druhé straně zahrady, jako kdyby ji kdosi roztočil jako slepou bábu, přestože nechtěla hrát.”

cafenoir
18. května

Druhý díl volné trilogie je tentokrát daleko blíž realitě, která se může zdát hodně syrová, ale on je to vlastně běžný život. Bolavá svým mimořádným jazykem kreslí střípky ze života různých postav (pokud řekneme, že postavy nejsou černobílé, opravdu to není fráze). Jedná se opět o přítomnost zdánlivě vytrženou z kontextu a minulost či širší souvislosti jsou odhalovány jen tak mimochodem, nebo taky vůbec. Přírodní lyrika nás zavede do světa močálů a je vnímána částečně i dětskýma očima jedné z postav. Obrazy bylin, řeky a lesa jsou v tomto díle vystřídány neutěšeným prostředím jatek, nemocnice a nákupního centra, nicméně sugestivnost zůstává stejná.
Autorka má vynikající schopnost nenásilně střídat žánry, aniž by jakkoli narušovala celistvou poetiku.

1 ...