Lovec draků

06. srpna

Strhující příběh, někdy si knihu musím přečíst znovu.

2 21. července

Konečně není hlavní hrdina hrdina, ale normální člověk - dítě, které je zákeřné a sobecké, pokud se jedná o lásku otce, a bojácné, pokud se jedná o násilí. Hosseini odhalil nejhorší lidské vlastnosti a nabídl je čtenáři na pozadí historických událostí Afghánistánu. Vedlejším účinkem knihy je chuť na všechny ty tradiční pokrmy jako nán, kebab, pakora nebo jehněčí, které popisuje snad na každé druhé stránce. Naopak z některých pasáží se čtenáři udělá fyzicky zle, i když je páchané násilí popisováno jen v náznacích...člověk si domyslí...

19. července

Z povahy hlavního "hrdiny" se mi chtělo zvracet, o chování tzv. vlastenců, kteří při prvním konfliktu "práskli do bot" ani nemluvě.

15. července

Hmmm prave docteno...silny pribeh, rozhodne doporucuji precist, misty hodne syrovy, zaroven dojemny.

3 12. července

Dala bych i deset hvězd, kdyby to šlo.

1 09. července

Skvěle napsaná kniha

27. června

Krásně, čtivě napsané o nelehké situaci v Afghánistánu, o lidech z nichž se stanou uprchlíci, tak akuální v dnešní době. Doporučuju.

12 24. června

Krásná kniha.. Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout, tak co jen šlo, jsem odložila nebo zanedbala. :)) To doženu. Kniha je čtivá, strhující, dojemná, smutná... Je i zajímavá, člověk se i něco dozví. Moc se mi tato kniha líbí, určitě doporučuji.

1 16. června

Silný,dojemný příběh.Čekala jsem něco vleklého,první půlku divkou jízdu a pak rozímání na lukách,ale kniha mne překvapila svou dynamičností i ve druhé části.A k tomu zamyšlení nad vývojem Afghánistánu,náboženství a politiky,ale také mezildských vztahů a dospělostí.
Kéž by měl Hosseini víc knih,už jsem přečetla všechny jeho romány.

13. června

Krásná kniha, i když malinko se mi více líbila první část knihy. Strhující příběh, plný bolesti a nečekaných zvratů.

2 07. června

Naprostá dokonalost. Začala jsem číst na doporučení kamarádky, nelituji jediné minuty strávené nad knihou místo nad učením na zkoušky :)). Autor se stal mým oblíbencem.

30. května

Divoká jízda se postupně mění ve splývání.

2 30. května

Pět hvězdiček si tahle kniha zaslouží, ale do top 100 bych jí nezařadil. Silný příběh obyčejných lidí na pozadí ne tak dávné historie. Takový jakých podobný konflikt vytváří bezpočet zasazený do exotického prostředí. Nicméně po emigraci příběh ztratil něco ze své původní jedinečné atmosféry.

2 13. května

Čteno už před více lety, ale mnohé pasáže se opravdu vryly do paměti - pro mě hlavně ta první část knihy, která zachycuje dětství až do zrady přítele. To je podle mě mistrně odvyprávěno, byla jsem zcela emočně přímo uprostřed děje, prožívala jsem to, jako kdyby se to fakt dělo přímo před mýma očima, a bylo to tak silné, že jsem se o tom musela sdílet s manželem, abych emoce vyventilovala - a manžel pak intenzivně prožíval to mé zprostředkované vyprávění a i takhle zprostředkované to pro něj bylo silné a úplně ho to vtáhlo do děje také. Pro mě základní roviny, které jsem v knize vnímala, byly tyto - pocity viny a jejich dlouhodobá dynamika v tom, co se vztahem k někomu udělají, niterná potřeba syna získat uznání otce a k čemu všemu vede, pokud má dojem, že se mu ho nedostává, skvěle vykresleno, jak vždy nakonec zjistíme, že idealizované postavy jsou také jen lidé z masa a kostí (otec hlavního hrdiny), a vykreslení života a kultury v Afghánistánu. Kniha určitě stojí za přečtení, hodnotím ji plným počtem, ale chápu i negativní recenze - opravdu to tlačení na pilu v tom, aby vás to ždímalo z emocí je někdy trochu moc a ve výsledku to knize trochu ubere, protože už to působí někdy trochu samoúčelně, ale pro mě tam mnoho linií v příběhu bylo tak skvěle odvyprávěných, že za ty vady na kráse hodnocení stejně nesnížím.

19. dubna

Neuveritelna kniha, silny pribeh. Odporucam precitat!

1 17. dubna

Líp než nightybird bych to nenapsala. Tato kniha je obrazem těžce zkoušeného Afghanistánu a nestává se mi moc často, že jsem při četbě tak dojatá, že si musím dát pauzu.Smutný a drsný příběh a jsem zvědavá na film...

05. dubna

Tuhle knihu jsem přečetla za jeden den. Říkala jsem si, že to nebude kniha pro mě. Ale po pár stránkách jsem musela vědět jak to bude dál a knihu přečetla. Zajímavý a dojemný příběh.

3 31. března

Obávám jsem, že už je ze mne stará, cynická a emočně vykotlaná troska, protože jsem u knihy ani jednou nebrečela, vlastně jsem málokdy byla nějak těžce pohnutá a na posledních padesáti stranách jsem notně "rychločetla" a sem tam i přeskočila, abych už měla tu citovou ždímačku za sebou. Aby se laskavý čtenář neurazil - ta kniha je dobrá, hezká, má mimořádně vypravěčsky silné momenty, které opravdu uvíznou v paměti. O to víc mi přijde líto, že autor užívá svůj nezpochybnitelně obrovský talent na to, aby "tlačil slzy", což úplně není přístup ke zralému čtenáři... Můj názor je, že se vlastně jedná o naprosto bravurní knihu pro mládež, kterou by měli učitelé do deváťáků valit jako povinnou četbu. Spatřuji dost podobností třeba se Zlodějkou knih. A tak mi přijde dost podivné poslouchat dospělé, relativně příčetné spolučtenáře, jak se pomalu předhánějí v tom, kdo se u knihy víc dojal a komu se o tom dýl zdály škaredé sny, vlastně jen proto, že je kniha tematicky tak nějak v módě. A celé je to škoda a hrozně smutný příběh, protože kniha má jediné výrazné slabé místo právě v té "předojemnělosti" a valná většina čtenářů se právě k tomuto staví jako k té nejúžasnější záležitosti na celé knize. Malinko se bojím o osud tak dobrého díla třeba v příští generaci - aby díky lacinému obdivování neměla pozornost k dílům Khaleda Hosseiniho krátkou životnost...

1 28. března

Občas jsem musela knihu odložit. Prostě jsem se bála číst dál. Užasný příběh. Nejvíc to asi vystihuje citát z knihy "V Afghanistánu je hodně dětí, ale málo dětství."

1 18. února

Neuvěřitelně silný příběh.

1 14. února

Knihu jsem dostala jako dárek. Téma nebylo můj žánr, ale knihu jsem dočetla. Do půlky mě to moc nebavilo, protože mě prostředí, ve kterém se děj odehrává, a chování hlavní postavy odrazovalo od čtení. Druhá polovina už byla lepší. Každopádně autor píše čtivým způsobem a mám alespoň o čem přemýšlet.

1 06. února

Krásná kniha o dost děsivých věcech. Jsem ráda,že mi bylo umožněno nahlédnout pod pokličku této země,kterou jsem znala vlastně jenom ze zpráv.

4 31. ledna

Je to geniální kniha. A to musím říct, i když od ní po dočtení odcházím s rozdrásanými nervy a emocemi zmlácenou duší. V průběhu si říkáte, co horšího se ještě může stát, ale ono se to tak nějak stupňuje, že knihu opouštíte psychicky úplně vyčerpaní. A to z ní podle mého názoru dělá vynikající knihu.

Kromě toho se mi nesmírně líbilo vykreslení vztahů, ať už Amíra s Hasanem, bábou a nakonec i se Sohrábem. Lehce mi to asi právě těmi vztahovými zápletkami připomínalo Steinbecka.

Dále mi knížka dost poupravila pohled na Afghánistán a jeho vývoj v posledních několika desítkách let. Z mého dětství si Afghánistán vybavuji hlavně z útržků večerních zpráv, a to nebyly samozřejmě dobré zprávy.

Když Amír popisoval, jak běhali s Hasanem na kopec, trhali tam granátová jablka a listy stránek, jež Hasan číst nemohl, se ve větru otáčely, měla jsem konečně pocit, jako bych poznala ten pravý Afghánistán. Ten, na který Amír i bába s láskou vzpomínali.

..."Pro tebe třeba tisíckrát!"

27. ledna

Silná kniha, která ve mně vyvolala spoustu emocí. Nemohla jsem se od ní odtrhnou, ale zároveň jsem měla strach číst dál. Krásná, ale vím, že už nebudu mít nikdy odvahu si ji znovu přečíst.

3 24. ledna

Nádherná kniha.... jsem nadšená a dojatá zároveň... Další autorova kniha mne nemine.

2 12. ledna

Těžko se mi to hodnotí. Zpočátku krásně dojemné, melancholické vzpomínání, postupně se mi zdálo, že to ždímání emocí ze čtenáře je už trošku přes čáru; jedno neštěstí za druhým, nepravděpodobné náhody, patos v každém odstavci... Což ovšem neznamená, že to není skvěle odvyprávěno.

7 04. ledna

Kniha pro mě ve vzpomínkách bude představovat několik rovin a dějových linií. Na jedné straně přátelství dvou chlapců, na druhé straně průlet dějinami Afghánistánu v několika desítkách let. Nebudu se moc rozepisovat, abych neprozrazovala nic z děje, to by bylo škoda. Ale něco přece. Vždy když přečtu knihu podobného ražení, uvědomuju si, jaká je to nádhera žít tady, teď a v této době. Vážím si každé mandarinky, kterou můžu oloupat, každé porce masa, co můžu naložit na talíř, všech postelí v naší domacnosti a jsem vděčná, že žiju, že jsem.

2 14.12.2016

Po přečtení Tisíce planoucích sluncí jsem s nadšením sáhla i po tomto titulu. Začátek byl vynikající a četba strhující, v půlce knihy nastal zvrat, dějová linie už neměla takový spád, byla to docela nuda. Návrat hrdiny do rodného Kábulu, a to co se tam odehrávalo, už knihu nezachránilo. Proto hodnotím pouhými 60%.

4 24.11.2016

Já prostě nemám slov. Knížka mi ještě dlouho bude ležet v mysli. Tak lehké a čtivé psaní o tak nelehké době v tak komplikované zemi jako je Afgánistán. Již jsem od autora četla Tisíce planoucích sluncí a tehdy jsem si myslela : no to se tedy autorovi povedlo, ale nyní se jen pouze potvrzuje jak vynikající je autor těchto knih jako spisovatel. Pokud někdo takto píše, musí to být i moc dobrý člověk. No prostě, geniální.