Lovec draků

11 včera

"Je moudřejší trápit se pravdou, než se utěšovat lží."
Po knize jsem sáhla omylem - místo Jak vycvičit draka :). Tak jsem se zpočátku docela divila, že to není očekávaná pohádka.
Od začátku mě příběh chytil za srdce.
Poslední čtvrtina byla ale už hodně americká a předvídatelná. Jako by se najednou přepla televize na jiný program a z tklivého příběhu, který zaútočil na mou zásobu kapesníků, se stala najednou jakási americká slaďárna nebo co...
Přesto knihu doporučuji. Určitě si od autora přečtu i nějakou další.

10 30. března

Krásný příběh, dá-li se to napsat o životě v Afghánistánu. Žít tam a přežít musí být již několik desetiletí velká odvaha. Afghánci jsou hrdý národ a myslím, že zrovna tam jim republika coby státní zřízení moc neprospěla. Každý si zákony vykládá po svém a nikdo je nesoudí. Když už tak opět po svém. A vměšování cizích států, ať už Ruska nebo Američanů nikdy nikomu nepomohlo. Každopádně příběh moc dobře napsaný, všechno do sebe zapadlo, ovšem člověka úplně obchází hrůza, co všechno si tam zkusí malé děti. Díky všem těm dojemným stránkám odpouštím i drobné chybky v českém vydání a jednu drobnost v závěrečném souhrnu historických událostí, kde je uvedeno, že v roce 1963 se narodil v paštunské rodině budoucí spisovatel Khaled Hosseini. Ale všude má spisovatel uveden rok narození 1965 :- )

" Nakonec Sohráb mou nabídku nikdy nepřijal. Ale ani jí neodmítl. Jistě si uvědomoval, že až sundá obvazy a vrátí nemocniční oblečení, bude z něho jen další bezprizorný hazársky sirotek. Co mu zbývalo? Kam se mohl vydat? Takže to, čemu jsem rozuměl jako souhlasu, bylo ve skutečnosti tiché odevzdání, ani ne tak vědomé přitakání jako spíš rezignace někoho přespříliš ubitého, aby mohl ještě rozhodovat, příliš unaveného, aby uvěřil. Toužil se navrátit do minulosti. Namísto toho dostal mě a Ameriku. Ne že by to byl špatný úděl, ale to jsem mu nemohl vykládat. Budoucnost je luxus, když vám hlavou víří horda démonů. A tak se stalo, že jsme po týdnu přešli pás černé vozovky před nemocnicí, já odvezl Hasanova syna z Afghánistánu do Ameriky, a namísto jistoty domácích zmatků mu zajistil zmatky cizích nejistot. "

4 14. března

Poutavá kniha ze zajímavého, islámského prostředí. Hosseini umí příběh podat opravdu dobře. Jsem ráda, že jsem se mohla díky tomuto románu trochu seznámit s afghánskou literaturou.

3 13. března

Upřímně řečeno jsem tuto knihu v minulosti nezaznamenal, ale když jsem viděl video, ve kterém se o této knize zmínila Jana (YouTube kanál: Podpatky v knihách), tak mne hodně nalákala a do knihy jsem se začetl. Kniha určitě stojí za přečtení. Kniha je docela obsáhlá, ale čtivě napsaná, takže se čte sama a knihu jsem přečetl poměrně rychle. Jedná se o autorovu prvotinu. Knihu hodnotím na 100 %.

Jedná se o román odehrávající se v převážné části v Afghánistánu. Je to hodně silný a emotivní příběh, který mne v hodně situacích zasáhl a překvapil. Hlavní postavou románu je AMÍR a jeho kamarád HASAN. Jednoho dne dojde k určité události, která mi obrazně řečeno nedala spát a pořád jsem se s tím nemohl srovnat. Člověk se ve svém životě může dopustit hodně chyb. Někteří čtenáři by si řekli, že by rozhodně jednali jinak, pokud by se nacházeli v kůži hlavního hrdiny. Jenže vždy je jednoduší soudit jiné, když se nás to bezprostředně netýká. Tyto části se mnou hodně otřásly, cítil jsem nespravedlnost, vztek a smutek a byl jsem z toho celkově nešťastný.

V románu se mi líbilo pouštění draků a závodění mezi jednotlivými soutěžícími včetně lovení draků což patří k tradicím v Afghánistánu a také jsem si všiml, že Afghánci hodně popíjejí čaj a sladí jej několika kostkami cukru. Zajímavé byly také různé tradice Afghánců například při svatbě. Vidíme válečné hrůzy v Afghánistánu, a to vždy vyvolává ve mně pocity smutku a beznaděje a říkám si, v jakých otřesných podmínkách někteří lidé žijí. Každý den prožívají peklo a bojí se o své životy a o životy svých dětí a nikdo není schopen s tím nic udělat!

V závěru knihy ve vyskytuje kapitola O AFGHÁNISTÁNU A AFGHÁNCÍCH, kterou napsal Jan Marek, kapitola HITORICKÉ UDÁLOSTI VE 20. A NA POČÁTKU 21. STOLETÍ a SLOVNÍČEK ORIENTÁLNÍCH VÝRAZŮ.

Časem se podívám na film, který byl natočen na motivy této knihy.

Od autora jsem v minulosti četl knihu MOŘSKÁ MOTLIDBA, kterou jsem hodnotil pozitivně a časem vyzkouším další autorovy knihy, poněvadž mne jeho knihy oslovily.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Říká se, že oko je do duše okno.

Děti nejsou omalovánky. Nemůžeš je vybarvit, jak se ti zlíbí.

Je moudřejší trápit se pravdou než se utěšovat lží.

Válka slušnost nevylučuje. Naopak ji vyžaduje, je jí potřeba ještě víc než v časech míru.

Člověk, který nemá svědomí, který není dobrý, netrpí.

13. března

Hlavní příběhovou linku nebudu komentovat - silný a emotivní příběh. Zaujalo mě i celkem reálné potrvzení, jak nefunkční je integrace islámských migrantů do západní kultury a jak zvrhlý dovede být současný islám. Překvapuje mě to o to víc u autora, který z této kultury vzešel. Odvaha mu rozhodně nechybí.

10 13. března

Reval som ako malé decko a vôbec sa za to nehanbím, takéto príbehy ľudia potrebujú čítať. Aj cynici ako ja. Nie je to márne. Jeden malý úprimný úsmev po dlhej "zime" znamená viac ako stovka predtým neopätovaných úsmevov. Postavy ako Hassan v tomto románe sa nájdu všade bez ohľadu národnosti či náboženstva a aj to je odpoveď prečo sme ešte stále tu a bežíme (bojujeme) ďalej aj ako ľudstvo aj ako jednotlivci.

1 10. března

Skvěle vystiženo Chytuš. Více není co dodat , knihu jsem přečetl po druhé.