Lovec draků

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Občas je dobré opustit témata, která známe a ponořit se do světa, který zůstává skrytý. Hosseini se ukázal jako dobrá volba.

Je to síla a je to skvělý. Příběh má pomalejší rozjezd, ale pak vyvolává spoustu emocí. Hlavní hrdina, vypravěč příběhu není kladný hrdina. Je nadřazený, zbabělý, ale trápí ho výčitky, které se nesou celým jeho životem. Celý příběh je o hledání rozhřešení a zbavení se pocitu viny, kterého se není schopen sám zbavit. Rozhodně doporučuji všem, co nemají rádi černobílé příběhy. Tohoto autora řadím mezi své nejoblíbenější.

(SPOILER) Od knihy, na kterou jsem se těšila, jsem odcházela se zlostí.
Ač jsem se v první polovině trošku nudila, dávala jsem knize mnoho šancí, dokonce jsem v jednu chvíli měla pocit, že u mě skončí mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Mám ráda knihy, které mě rozpláčou, a i tady jsem párkrát slzu setřela. Mám ráda, když se dozvím něco nového o cizích kulturách. To ale bohužel nestačilo.
Výtek mám víc, ale ta zásadní se týká hlavního hrdiny. V dětství se dopustil chyb - hrozných, ale jaksi pochopitelných. Byl dítě. V tom okamžiku ale sám zamrznul a už se nikdy dál neposunul. Postupně si svých dalších chyb všímá, ale reaguje na ně jen málo. Čekala jsem tak na jeho vykoupení, které se nekonalo - jedna rvačka a odvezení dítěte z chudoby, to nestačí. Vůbec to nepochopil, nezměnil se. Osud Hasana a později Sohrába vnímám jako obrovskou tragédii, Amír se nestal dobrou otcovskou figurou (byť se mohl poučit ze svého dětství), traumatizované, vykořeněné a depresivní dítě nechali jen tak přežívat a neposkytovali mu nutnou pomoc. Bohužel si myslím, že jsme měli považovat Amíra za kladného hrdinu, který došel k poznání a ze svých chyb se poučil a napravil je. Pro mě ale takový nebyl, povýšený byl jako dítě, zbabělý až do dospělosti. Konec tedy pro mě nebyl hoškosladký, ale naprosto tragický. A největší obětí tu bylo dítě. Nehodnotím obsah knihy, nevyhýbám se smutným nebo brutálním příběhům. Vadí mi ale vykreslení hlavní postavy jako hrdiny, když to byl od začátku padouch.

Velmi silný příběh z Afganistánu o přátelství, zradě, oddanosti a odpuštění. Je to hodě emotivní, místy i bolavé čtení.
Pro mě naprosto nepochopitelný způsob žití v Afganistánu a jsem ráda, že i díky Lovce draků jsem si rozšířila obzory o historii této země.

Nádech vzduchu se mění v napětí, když se vášeň střetává s osudem a každá stránka připomíná tanec na hraně mezi světlem a stínem, kde se sny a skutečnost proplétají jako divoké plameny draka. Silné emoce vás chytí za srdce tak nenápadně, že ani nezpozorujete, jak vás unášejí do míst, kde odvaha znamená víc než slova a ztráty jsou těžší než kámen. Humor se vkrádá jemně, jako tajný společník na cestě plné bolestí a nadějí, takže i nejtemnější chvíle mají šmrnc, který dokáže rozesmát. Když se vše zdá být ztraceno, objeví se jiskra, která nezhasíná a připomene, proč občas stojí za to být lovcem vlastních démonů. Není to jen epická výprava, ale i intimní šepot, který vás nenechá odejít stejnými, jakými jste přišli. Fanoušci najdou vše, co chtěli a ještě něco navíc, co nečekali, a proto se k této zkušenosti rádi vrací jako k nejlepšímu dračímu společníkovi. Pravda má často tvář ohně a tady plápolá krásně.

Nemůžu jinak než 5*.

Pro tebe třeba tisíckrát.

Držela jsem se celou knihu. Jakmile dopadla ta tíha všeho, hráz se povolila.
Nemůžu najít ta správná slova, která by vystihla tu hloubku příběhu.
Jakmile jsem dočetla, musela jsem se znovu vrátit k předmluvě autora ke 20. výročí vydání knihy, kdy kontext najednou dával větší smysl.
Kniha, na kterou se nezapomíná.
Moc děkuji knize Knihovna malých zázraků, která mě ke knize dovedla.

Už dobrou půl hodinu po dočtení tisknu knihu oběma rukama k srdci a koukám do blba. Tahle kniha vám toho dá tolik, ale zároveň si z vás něco vyžádá na oplátku. Právě teď mám takový pocit, že věci jsou jinak ...

Pěkně načtená audiokniha. Musím ale přiznat, že při tolika extrémně vychvalujících recenzích, jsem čekala něco víc. Příběh byl pěkný, smutný, drsný a určitě stojí za přečtení.

Jsem asi poslední knihomol na planetě, který nečetl Lovce draků, tak jsem to musela napravit. A povím vám, že už chápu, proč tuhle knihu všichni tak milují.
Ukáže vám Afghánistán v průběhu desítek let, sílu opravdového přátelství, touhu po rodičovské lásce, ale taky ohromný smutek, když vám zlo (v tomto případě v podobě Talibánu) vezme blízké.

Příběh, na který budu dlouho vzpomínat.

Lovce draků lze číst smutné poselství o úpadku jedné velké kultury, dojemný příběh osobního pokání obyčejného hrdiny nebo jako mix všeho možného okořeněný hlubokými myšlenkami. Mě ten příběh neskutečně dojal, inspiroval a motivoval.

"Člověk, který nemá svědomí, který není dobrý, netrpí."

Khaled Hosseini vykresluje úchvatným způsobem dojemný příběh dvou chlapců na pozadí afghánských dějin ke konci 20. století. Příběh sleduje Amirův život od dětství, kdy se formuje jeho první silné přátelství. V dospělosti je však donucen okolnostmi vrátit se do země, odkud pochází, aby splatil dluh z minulosti.
Kniha má spoustu silných momentů a Hosseini velmi precizně buduje strukturu vyprávění. Při čtení jsem se přistihl, že ji často porovnávám s jeho druhým románem Tisíce planoucích sluncí, který strhujícím způsobem vypráví silný ženský příběh. Lovec draků je ale jiný – tišší, intimnější a nostalgičtější. Vypráví o jediném rozhodnutí, které dokáže navždy změnit život a táhnout se až do dospělosti jako kradmý stín.
Je příjemné, jak při čtení všechny dílky příběhu zapadají. Závěrečná část snad ani nemohla vyústit logičtěji.
Je to převážně smutné čtení, plné bolesti a dětského utrpení. Přesto v něm nechybí naděje a několik klíčových momentů, které mě dokázaly hluboce zasáhnout.
Například, že nadějí dokáže být třeba i pozvednutý koutek do úsměvu jako příslib lepších zítřků. Nebo že odpouštění možná není bolestný a zdlouhavý proces, ale jednoho dne se prostě probudíte a bolest je pryč.
A co je tím nejzásadnějším prvkem knihy? Zcela jistě neopětovaná oddanost mezi Amirem a Hassanem. Pokud někdy potkáte člověka a on k vám s vlídným a hlubokým pohledem pronese „Pro tebe třeba tisíckrát,“ chytněte ho – a nikdy nepusťte.

Jsem rád, že se tato kniha stává na některých školách součástí seznamu maturitní četby, protože tato kniha je dle mého názoru správnou volbou, pokud chceme narušit euro-americký centrismus naší výuky literatury.
Celým příběhem prostupují dvě věty. Ta první zní: "Kdo se nerve sám za sebe, nebude se v životě rvát za nic." Hlavní hrdina je v podstatě zbabělec, který celý život utíká před zodpovědností a jakýchkoliv projevů své odvahy spíše lituje. Nakonec se však ukáže, že tato věta nemusí platit vždy za jakýchkoliv okolností. Stejně se tomu má i v případě druhé důležité věty: "Když se proti tobě stojí celý svět, svět vždycky vyhraje." Hlavní hrdina vždy stojí proti svému okolnímu světu (Talibán, americká imigrační politika, prostředí afghánské komunity v Americe), ale i přes veškerá příkoří, nemusí vždy svět vyhrát... ačkoliv nám rozhodně nic nedá zadarmo.
Líbí se mi autorův styl vyprávění i konstrukce celého příběhu. Postřehl jsem dva pomyslné kruhy, které se na konci příběhu uzavřely. Ten první se týká samotného lovení draků, s nímž se setkáváme na začátku a na konci knihy, ovšem hlavní hrdina si pomyslně se svým přítelem vymění role. V druhém případě se jedná o dvojí vyznání vinny za své dřívější hříchy. Nejprve tak učiní Sorajja a na konci i hlavní hrdina. V obou případech se tak stane během telefonního rozhovoru.
Příběh se mi velice líbil a nakonec jsem byl schopen i odhlédnout od několika momentů, v nichž sehrála svoji roli neskutečná náhoda (např. znovusetkání s Ásefem), protože, jak sám autor napsal, v Afghánistánu se takové situace opravdu mohly stát.

Ke knížce jsem se dostala náhodou na dovolené. Velmi silný příběh. I slzy ukáply.

Přiznám se, že pro mě to byla emočně velmi silná kniha. Nejen obsahem, ale i místem. Afghánistán je hodně složitá země. Je zde mnoho etnických skupin a kmenů (Paštúni, Hazárové a další). Pochopit jednotlivé hrdiny v příběhu by byla nutná znalost historie a náboženství, které prostupuje celou knihou a má nedozírný dosah na chování a zvyky obyvatel.
Amír mi za celou dobu k srdci příliš nepřirostl (svým jednáním asi ani není divu), a tudíž bylo celé jeho vyprávění kaleno jeho sobeckou povahou. Hasan si svou oddaností a kamarádstvím zasloužil mnohem lepšího "kamaráda", než byl Amír.
Jak jsem již předeslal. Tato země je sama o sobě složitá a tím i příběh "Lovce draků".

Silný příběh. Dojemné momenty. Zaujímavé byli i pasáže o islámu, který je tam vykreslen velmi správně, pozitivně. Závěr knihy jsem čekal trochu konkrétnější, silnější, možná byl slabší částí knihy. Ale jinak jedna z nejlepších knih co jsem četl.

Velmi silný děj odehrávající se převážně v pro nás Evropany exotických kulisách Afghánistánu. Většina z nás má tuto zemi spojenou hlavně s radikálním hnutím Taliban, ale pravdou je, že nejen moderní historie Afghánistánu je velmi spletitá. Očima hlavního hrdiny Amíra se čtenář seznámí s jeho životním příběhem od osudových mladických chyb, přes emigraci do USA, až po snahu o odpuštění a nápravu chyb v jeho dospělosti.
PS: Přečteno v angličtině.

Krásné čtení, dlouhé, napínavé, vtáhne do děje, moc hezký lidský příběh.

Kniha je rozhodně hodně zajímavá, knihu z prostředí Afghánistánu jsem měla v ruce poprvé. Určitě je dobře napsaná, místy i napínavá, čte se dobře, ale mě osobně nezaujala tak mohutně, jako jsem čekala.
Uvítala jsem zmínky o islámu, jako běžné součásti života - obvykle v této souvislovsti bývá zmiňována jen extrémní podoba. Příběh byl místy hodně mrazivý, nedoporučuji jemnějším povahám.

Knihu jsem četla v roce 2013 po jiné autorově knize “A hory odpověděly”. Kromě náhledu na život v Afghánistánu je příběh skutečně plný. Rezonovalo se mnou poselství, že tam, kde život nemá skoro žádnou cenu, existuje víra v pevná přátelství. Jako tehdy máma prvorozeného syna jsem si uvědomovala, jak křehounká je dětská důvěra, jak snadné je ji ztratit. Kniha je velmi dobrá.

Miluju, když mohu prostřednictvím lidských příběhů (byť smyšlených) poznávat kulturu, historii a mentalitu jiné země! Hosseini je mistrný vypravěč píšící velmi upřímně a s citem. Vytváří neskutečně autentické postavy, až má člověk pocit, že je dobře zná. Afghánistán pozná čtenář v jeho románech naprosto realisticky - se vším krásným, ale i bolestným, násilným, nelítostným... A bohužel to druhé za posledních 50 let silně převažuje. Když vím, že se tam Tálibán opět dostal k moci, lidé dennodenně žijí ve strašlivých podmínkách, utiskují se (nejen) ženy, znásilňuje se, ve velkém přibývá sirotků a vdov atd., napadá mě jen jedno - věta, která odkazuje na jinou knihu - v Afghánistánu Bůh už jen pláče.

"V Afghánistánu je hodně dětí, ale málo dětství."