Lovec draků

4 14. října

Toto je jedna z mála knih, které snad ani nemusím mít v knihovně. Četla jsem ji před pár lety a stále si ji pamatuju. Je to tak silný příběh...a pro mě tak poučný a zajímavý, ale zároveň depresivní, že se mi vryl do vzpomínek a už nezmizí.
100%

12. října

Příběh knihy je líčen z pohledu malého chlapce, který je afghánského původu, takže se většina příběhu odehrává právě tam. Hlavní hrdina Amír žije v dobré čtvrti a to díky bohatství jeho otce se kterým žije. Příběh je rozdělen do několika částí, v první sledujeme přátelství Amíra a Hasana, když jsou malé děti, užívají si dětství, pouštějí draky a všechno působí idylicky, jenže vše se má změnit.

Kniha Lovec draků se čte opravdu jedním dechem, jako by čtenáře dokázal přenést do Afghanistánu pochopitelně není to ten Afghánistán jaký známe dnes i když v průběhu knihy se k němu zákonitě musíme dostat, přece jen válčení v téhle zemi trvá už řadu let. Hosseini píše naprosto neuvěřitelně, myslím, že z počátku bude mít každý problém s hlavním hrdinou a to především kvůli jedné události, která se bohužel potáhne jak s jeho životem tak s životem ostatních postav až do samotného konce. Je pravda, že někdy autor tlačí moc na pilu a snaží se u čtenářů za každou cenu vyvolat emoce a to té knize trošku ubírá. Kromě příběhu, se může autor pyšnit i skvělou prací co se postav týče.Vykreslení jak samotných postav, tak jejich vztahů, protože člověku opravdu připadá, že čte o skutečných lidech.
Lovec draků je kniha, která není módní a nikdy nebude a upřímně je to velká škoda. V dnešní době se propaguje tolik knih, které nakonec nestojí za nic, ale kniha, která v sobě ukrývá to co Lovec draků je opomíjená a z toho je mi smutno. Kniha utočí na emoce o tom žádná a při jejím čtení Vám nebude plesat srdce nadšením, ale spíš bude Vaše duše plakat, ale o to víc si téhle knihy vážím a rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od Khaleda Hosseiniho četla.

28. září

I přes veškerá kladná hodnocení nemohu sama za sebe dát plný počet hvězdiček. Zpočátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst a teprve od druhé poloviny mě pořádně chytla. Přesto se mi autorova kniha Tisíce planoucích sluncí líbila víc ..

1 24. září

Krásná knížka, hlavně kvůli Hasanovi, kterého nelze nemít rád.

2 24. září

Tak úžasně psaný příběh a skvělé vykreslení postav, že doslova slyšíte cinkot rolniček ve víru Sohrábova tance, vidíte jasně prosluněné postavy na polaroidu a vlastně celý děj vám běží přímo před očima.

2 05. září

Krásný lidský příběh na pozadí tragických dějin Afgánistánu. Jedna z knih mého srdce.

31. srpna

Už je to déle co jsem ji četl, ale kniha byla dobrá, místy surová a smutná. Zajímavý pohled na historii v několika desetiletích, lidí a společnosti tak podivné zemi jako je Afghánistán, která není tak černobílá a jednostranná jak ji dnes jednoduše prezentují v médiích. Každý nový "pán" této země přinesl nová pravidla na úkor obyčejných lidí. Hlavně na úkor dětí, kde to čtenář hodně vnímá a zamýšlí se nad osudy a pohnutkami osob z knihy.

2 30. srpna

Krásné, krásné, krásné! Mé čtenářské srdce zaplesalo nad krásným a krásně vyprávěným příběhem. Mrzelo mě, když skončil, ale zároveň jsem byla ráda za naději, s jakou skončil. Ani nevím, kdy jsem naposledy četla knížku, při níž bych cítila takovou lítost nad všemi postavami (kromě Asefa samozřejmě). A taky nad celým Afgnánistánem, že dopadl takhle strašně.

1 26. srpna

Přečteno jedním dechem. Kniha má spád a místy je děj velmi krutý. Řadím ji mezi klenoty své knihovny.

24. srpna

Není to tak úžasné, jako Tisíce planoucích sluncí, ale klobouk dolů!

1 06. srpna

Strhující příběh, někdy si knihu musím přečíst znovu.

2 21. července

Konečně není hlavní hrdina hrdina, ale normální člověk - dítě, které je zákeřné a sobecké, pokud se jedná o lásku otce, a bojácné, pokud se jedná o násilí. Hosseini odhalil nejhorší lidské vlastnosti a nabídl je čtenáři na pozadí historických událostí Afghánistánu. Vedlejším účinkem knihy je chuť na všechny ty tradiční pokrmy jako nán, kebab, pakora nebo jehněčí, které popisuje snad na každé druhé stránce. Naopak z některých pasáží se čtenáři udělá fyzicky zle, i když je páchané násilí popisováno jen v náznacích...člověk si domyslí...

1 19. července

Z povahy hlavního "hrdiny" se mi chtělo zvracet, o chování tzv. vlastenců, kteří při prvním konfliktu "práskli do bot" ani nemluvě.

15. července

Hmmm prave docteno...silny pribeh, rozhodne doporucuji precist, misty hodne syrovy, zaroven dojemny.

4 12. července

Dala bych i deset hvězd, kdyby to šlo.

1 09. července

Skvěle napsaná kniha

27. června

Krásně, čtivě napsané o nelehké situaci v Afghánistánu, o lidech z nichž se stanou uprchlíci, tak akuální v dnešní době. Doporučuju.

15 24. června

Krásná kniha.. Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout, tak co jen šlo, jsem odložila nebo zanedbala. :)) To doženu. Kniha je čtivá, strhující, dojemná, smutná... Je i zajímavá, člověk se i něco dozví. Moc se mi tato kniha líbí, určitě doporučuji.

1 16. června

Silný,dojemný příběh.Čekala jsem něco vleklého,první půlku divkou jízdu a pak rozímání na lukách,ale kniha mne překvapila svou dynamičností i ve druhé části.A k tomu zamyšlení nad vývojem Afghánistánu,náboženství a politiky,ale také mezildských vztahů a dospělostí.
Kéž by měl Hosseini víc knih,už jsem přečetla všechny jeho romány.

13. června

Krásná kniha, i když malinko se mi více líbila první část knihy. Strhující příběh, plný bolesti a nečekaných zvratů.

2 07. června

Naprostá dokonalost. Začala jsem číst na doporučení kamarádky, nelituji jediné minuty strávené nad knihou místo nad učením na zkoušky :)). Autor se stal mým oblíbencem.

30. května

Divoká jízda se postupně mění ve splývání.

2 30. května

Pět hvězdiček si tahle kniha zaslouží, ale do top 100 bych jí nezařadil. Silný příběh obyčejných lidí na pozadí ne tak dávné historie. Takový jakých podobný konflikt vytváří bezpočet zasazený do exotického prostředí. Nicméně po emigraci příběh ztratil něco ze své původní jedinečné atmosféry.

2 13. května

Čteno už před více lety, ale mnohé pasáže se opravdu vryly do paměti - pro mě hlavně ta první část knihy, která zachycuje dětství až do zrady přítele. To je podle mě mistrně odvyprávěno, byla jsem zcela emočně přímo uprostřed děje, prožívala jsem to, jako kdyby se to fakt dělo přímo před mýma očima, a bylo to tak silné, že jsem se o tom musela sdílet s manželem, abych emoce vyventilovala - a manžel pak intenzivně prožíval to mé zprostředkované vyprávění a i takhle zprostředkované to pro něj bylo silné a úplně ho to vtáhlo do děje také. Pro mě základní roviny, které jsem v knize vnímala, byly tyto - pocity viny a jejich dlouhodobá dynamika v tom, co se vztahem k někomu udělají, niterná potřeba syna získat uznání otce a k čemu všemu vede, pokud má dojem, že se mu ho nedostává, skvěle vykresleno, jak vždy nakonec zjistíme, že idealizované postavy jsou také jen lidé z masa a kostí (otec hlavního hrdiny), a vykreslení života a kultury v Afghánistánu. Kniha určitě stojí za přečtení, hodnotím ji plným počtem, ale chápu i negativní recenze - opravdu to tlačení na pilu v tom, aby vás to ždímalo z emocí je někdy trochu moc a ve výsledku to knize trochu ubere, protože už to působí někdy trochu samoúčelně, ale pro mě tam mnoho linií v příběhu bylo tak skvěle odvyprávěných, že za ty vady na kráse hodnocení stejně nesnížím.

19. dubna

Neuveritelna kniha, silny pribeh. Odporucam precitat!

2 17. dubna

Líp než nightybird bych to nenapsala. Tato kniha je obrazem těžce zkoušeného Afghanistánu a nestává se mi moc často, že jsem při četbě tak dojatá, že si musím dát pauzu.Smutný a drsný příběh a jsem zvědavá na film...

05. dubna

Tuhle knihu jsem přečetla za jeden den. Říkala jsem si, že to nebude kniha pro mě. Ale po pár stránkách jsem musela vědět jak to bude dál a knihu přečetla. Zajímavý a dojemný příběh.

3 31. března

Obávám jsem, že už je ze mne stará, cynická a emočně vykotlaná troska, protože jsem u knihy ani jednou nebrečela, vlastně jsem málokdy byla nějak těžce pohnutá a na posledních padesáti stranách jsem notně "rychločetla" a sem tam i přeskočila, abych už měla tu citovou ždímačku za sebou. Aby se laskavý čtenář neurazil - ta kniha je dobrá, hezká, má mimořádně vypravěčsky silné momenty, které opravdu uvíznou v paměti. O to víc mi přijde líto, že autor užívá svůj nezpochybnitelně obrovský talent na to, aby "tlačil slzy", což úplně není přístup ke zralému čtenáři... Můj názor je, že se vlastně jedná o naprosto bravurní knihu pro mládež, kterou by měli učitelé do deváťáků valit jako povinnou četbu. Spatřuji dost podobností třeba se Zlodějkou knih. A tak mi přijde dost podivné poslouchat dospělé, relativně příčetné spolučtenáře, jak se pomalu předhánějí v tom, kdo se u knihy víc dojal a komu se o tom dýl zdály škaredé sny, vlastně jen proto, že je kniha tematicky tak nějak v módě. A celé je to škoda a hrozně smutný příběh, protože kniha má jediné výrazné slabé místo právě v té "předojemnělosti" a valná většina čtenářů se právě k tomuto staví jako k té nejúžasnější záležitosti na celé knize. Malinko se bojím o osud tak dobrého díla třeba v příští generaci - aby díky lacinému obdivování neměla pozornost k dílům Khaleda Hosseiniho krátkou životnost...

1 28. března

Občas jsem musela knihu odložit. Prostě jsem se bála číst dál. Užasný příběh. Nejvíc to asi vystihuje citát z knihy "V Afghanistánu je hodně dětí, ale málo dětství."