Lovec draků

od:


KoupitKoupit eknihu

Strhující drama ze současného Afghanistánu. Autor, kalifornský lékař, inspirován vlastními vzpomínkami, vypráví příběh osudových zvratů, jimiž jeho hrdina Amír prochází od dětství na cestě k dospělému zmoudření nejprve za mírových posledních let afghánské monarchie a poté za sovětské válečné okupace, na útěku z vlasti a při hledání nového života v emigraci. Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova. Svou opravdovostí zasáhl čtenáře ve čtyřiceti zemích světa a v milionových nákladech stále zůstává hlavní literární událostí knižních žebříčků. Román byl rovněž zfilmován režisérem Marcem Forsterem v roce 2007......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3256/lovec-draku-3256.jpg 4.71511
Orig. název:

The Kite Runner (2005)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Rozmluvy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (274)

Přidat komentář
pat4157
13. prosince

kniha s nejhlubším příběhem, který jsem kdy četla. neumíte u knih plakat? tato kniha vás to naučí.

Kirrie
25. listopadu

Nikdy jsem si nemyslela, že to povím, ale díky Bohu, že žiju v České republice...

Zavítat do Afgánistánu a ještě v této formě je vskutku výjimečná věc, Khaled Hosseini je spisovatel s kusem talentu. Už od páté stránky jsem se nemohla od knihy odtrhnout a prvních sto stran přečetla během ani ne hodiny. Přátelství Hasana s Amírem si mě prostě získalo a o to víc mě mrzelo, když to dopadlo, jak dopadlo.
Knihy jsem se hodně bála, nemyslela jsem si, že by mě mohla takhle bavit, ale opak byl nakonec pravdou. Hlavní hrdina, jehož sužuje vina, se vydává na cestu po odpuštění, snahou odčinit to, co před tolika lety udělal a čehož lituje celý život. Rozhřešení bylo překvapivé, předpokládala jsem tři různé konce a nakonec z toho vzniklo něco úplně jiného. A to se mi nestalo už hodně dlouho, takže zcela zaslouženě 5 hvězdiček. Tenhle autor by si možná zasloužil i víc.

jfialova
12. listopadu

Krásný smutný příběh. Nejprve jsem v rádiu slyšela pár dílů audioknihy a pak jsem si opatřila knihu celou. Nelituji.

Bonda
29. října

První část knihy mě strhla drobnokresbou rodinných vztahů i tématem dětské žárlivosti a zbabělosti. Odnesla jsem si z ní pocit, že by děti neměly být vystavovány zkouškám odvahy dřív, než si jsou schopny představit dosah svých rozhodnutí. V dalších částech můj zájem opadl. Zdálo se mi, že tu je vyprávění víc vedeno účelem silně citově zapůsobit, předat tezi a udržet přitom napínavost a nevede ho už snaha vyjádřit nějaké autentické poznání. Ztratilo pro mě originalitu.

Pietradi
19. října

Knížky jako tyhle mě dělají šťastnou, i přesto, že při jejich čtení bulím jak malé dítě.
Khaled Hosseini je brilantní vypravěč a příběh, který vypráví, je příběhem, který by měl být vyprávěn. A to nejen proto, že člověka seznámí s afgánskou kulturou, mentalitou a válkou, která v Afgánistánu stále probíhá.
Když jsem si potom na Googlu vyhledávala města, o kterých se autor v knize zmiňuje, a namísto nádherné architektury a zelených údolí jsem našla fotky rozbombardovaných ulic a prašných cest, mísila se ve mně hrůza, vztek a smutek.
Strhující román, který se mi zaryl hluboko pod kůži.

"Pro tebe třeba tisíckrát..."

Vysky
01. října

Knihu jsem četl v poměrně mladém věku a udělala na mě obrovský dojem. Vyvolala ve mě vlnu velmi intenzivních pocitů. Měl jsem nutkání přemýšlet o knize i po jejím přečtení. V té době se mně kniha velmi líbila a mohu ji jen doporučit.

6839
14. září

Khaled Hosseini je brilantním vypravěčem. Smekám.

Aterianna
12. září

Za rozhodnutí, že přečtu konečně poprvé za život knihu založenou na skutečném historicko-současném dění a bude to právě tato kniha (tento autor), jsem opravdu ráda. Měla jsem obavy, předsudky, nebyla jsem si jistá, jestli mi to spíše nesebere můj čas. Ale.. lituji času, který jsem vůbec promrhala pochybnostmi.
Moc často se mi nestává, že bych se do děje takhle začetla nebo že bych si pro postavy vybudovala takové pochopení, až bych pro ně na konci knihy brečela. Pro tento příběh,osud, ale klidně znovu; třeba tisíckrát...

evonra
22. srpna

První knihu, kterou jsem od Hosseiniho četla, byly Tisíce planoucích sluncí. Ty se mi líbily o trošku více, možná proto, že jako žena jsem příběh Laily vnímala niterněji.
Kniha Lovec draků je stejně strhující. Vypravěčský talent autora přiková a nepustí, opět emočně pocuchá a nastíní Afghanistán, jeho kulturu a mentalitu z jiné stránky ….

Zuzvil
15. srpna

Hodnotím 4,5 hvězdičkami. Nádherná věc, knížka se mi krásně četla, byla dojemná, pravdivá, poutavá. Kdybych měla knihu rozdělit na pomyslné 3 části, tak první - dětství, se mi četlo dobře a bylo to velmi zajímavé, poučné, druhá část - prostřední - pobyt v Americe - pro mě asi nejslabší část knihy a třetí - zpět v Afganistánu - nejsilnější část, od které jsem se nemohla odtrhnout a knížka mě přímo vtahovala do děje samotného. Určitě doporučuji knihu k přečtení a hodně jsem zvědavá na její filmové zpracování.

mirektrubak
06. srpna

Je pro náš život těžší břemeno, když je nám ublíženo nebo když sami ublížíme? Je snazší odpustit sám sobě, když nám odpustí ten, komu ublížíme – nebo je to potom naopak ještě složitější? Jak moc může jedna zbabělost ovlivnit celý náš život? A je možné odčinit křivdu tím, že prokážeme dobrodiní někomu jinému?

Lovec draků klade chytré otázky, ale nenabízí jednoduché odpovědi. Zato nabízí působivý příběh v atraktivních kulisách, který je chytře vystavěn a suverénně odvyprávěn (Prvotina? No páni!). Postavy jsou živé, věrohodné, morální dilemata vycházejí přirozeně z děje, nepůsobí uměle naimplementované. S oběma chlapci se dá identifikovat a měl jsem pocit, že jim rozumím i v situacích, kdy zřetelně dělají špatná rozhodnutí. A mezní situace vyvolávají tísnivý pocit při zamyšlení nad tím, jak bych se asi zachoval já, být na Amirově místě.
Přesně ty důvody, pro které se rád nořím do beletrie.

Bohužel, stejně jako kolegové v předchozích komentářích, i já s přibývajícím časem cítil, že ztrácím s dějem kontakt – kdyby kniha končila útěkem z Afghánistánu, pak by to byla skvostná novela na neoddiskutovatelných pět hvězdiček.
Část v USA se mi zdála docela schématická (láska mladých kladných hrdinů, kterým zkostnatělé okolí nepřeje) a závěr byl zase příliš zaměřen na dramatické události a už méně se věnujeme emocionální mapě postav. To mi bylo líto. Přesto jsem neměl pocit, že by Hosseini klesl na úroveň běžné dobrodružné nebo melodramatické produkce. Kvalitu drží stále vysoko, jen sám sobě na začátku nastavil laťku příliš vysoko.

Afghánistán v druhé polovině minulého století je místo, které nemám (historicky ani literárně) dobře zmapované, a tak jsem byl vděčný za tuhle exkurzi do exotického prostředí. Ale nemohl jsem si nevšimnout, jak jsou nám ty vztahy vlastně blízké, umím si podobnou zápletku představit všude jinde na světě. Jiné kulisy, stejní lidé.

Metla
28. července

Další z knih, ke kterým jsem se dostala přes své literárně zaměřené příbuzné - sama od sebe bych po tomto titulu pravděpodobně nesáhla. Což by byla škoda. Zvláště první třetina, kdy Amír popisuje své dětství v Afghanistánu, je velmi zajímavá a plná překvapení. Čtenář se dozví mnohé o kultuře a mentalitě obyvatel této těžce zkoušené země, především však dokonale pozná charakter hlavní postavy (zdráhám se napsat hrdiny). Amír nemá matku, je poněkud zhýčkaný, přecitlivělý a zbabělý, čímž se komplikuje jeho už tak dost složitý vztah s dominantním otcem. Ke svému nejbližšímu a nejvěrnějšímu kamarádovi, rodinnému sluhovi Hasanovi, se ne vždy chová odpovídajícím způsobem... události dospějí tak daleko, že ovlivňují Amírův život i dlouho poté - zatěžují svědomí dospělého muže v cizí zemi.
Za úvodní třetinu bych hodnotila pěti hvězdičkami, poté však přišla o něco méně atraktivní část o protloukání v USA a námluvách na bollywoodský způsob. V dramatickém závěru se snad až příliš tlačilo na pilu a na můj vkus byly události snadno předvídatelné, jedna ze scén lehce nepravděpodobná... Ale budiž, mise splněna, jedna stará Metla se čtivým způsobem dozvěděla něco o Afghanistánu, tamních zvycích, povaze lidí. V čem však nadále tápu, navzdory vysvětlivkám na konci knihy, je převládající ideologie: Islám. Amír a jeho otec jsou v otázkách náboženství poměrně vlažní, prostě normální jedinci, fanatici jako Talibanci zase nepochopitelně krutí psychopati. Která z těchto dvou forem je v zemích Blízkého východu obvyklejší? Vlastně jsem se nedozvěděla, proč existuje nenávist mezi sunnity a šiíty, proč jeden muslim má rád psy a klidně svou ženu pošle na gyndu pod ruce cizáckému doktorovi, zatímco jiný vás zastřelí, protože nemáte plnovous, nebo umlátí, jelikož vám vyklouzl pramen vlasů z nikábu. Nejpíš je to nemožný úkol, vysvětlit ateistovi extrémní podoby víry. Každopádně mohu "Lovce draků" doporučit příznivcům dojemných příběhů, i když mě z tématicky podobně zaměřených románů více oslovila Betty Mahmoody s "Bez dcerky neodejdu".

DriftBooks
28. července

Mám rád knihy, které mě zavedou do exotických krajin, představí mi tamější kulturu, zvyky, historii. A pokud to dostanu v balíčku s dobrým příběhem o to lépe. I když jsem si vědom, že beletrie vždy balancuje na hraně skutečnosti a fikce. Že příběh, jako je třeba právě Lovec draků, je leckdy účelově skládaná mozaika ze střípků skutečnosti a střepů autorovy neobjektivní fantazie. Ovšem – existuje vůbec nějaký nestranný a absolutně objektivní pohled na svět, ve kterém žijeme? Pochybuji…

Lovec draků vyšel v Americe v roce 2003, tedy v době kdy bylo dění v Afganistánu poměrně ostře sledováno i širokou veřejností. Naskýtá se otázka, zda by v jiné době kniha zaujala. Ale to je stejná otázka jako ohledně objektivity. Otázka, na kterou neexistuje správná odpověď. Zda to byla náhoda, kalkul nakladatele, či autora? A není to vlastně úplně jedno?

Musím říct, že první část příběhu – dětství a následná emigrace do Ameriky – je skvěle napsaný. Je emotivní. A to je přesně to, co má dobrý příběh dělat. Budit emoce. Budit pocity. Budit myšlenky. Vlastně ne budit. Burcovat. Nutit člověka přemýšlet. Kvůli této části stojí za to knihu číst. Takže do třetice otázka bez odpovědi: dokáže vůbec někdy lidstvo žít ve vzájemné pohodě a harmonii? Bez ohledu na náboženství a rasu?

Ta pomyslná druhá část příběhu – řekněme katarze – je bohužel méně zajímavá, méně uvěřitelná a přináší drobné – ale skutečně jen velmi drobné – zklamání. Je malinko melodramatická. Přesto ale dokáže ještě nějaké ty zbytky emocí ze čtenáře vyždímat.

Pokud chcete nahlédnout do divoké země jménem Afganistán, kam ještě stále vysíláme své vojáky, a kde se stále ještě válčí, knihu si určitě přečtěte. (Doporučuji také knihu Zinkoví chlapci od Světlany Alexijevičové...)

cmelda26
26. července

I mně se tato kniha velmi líbila, autor je neskutečný vypravěč.Teď se chystám ještě skouknout film doufám , že bude také tak povedený.

Domca1
18. července

Klobúk dole pred Khaledom Hosseinim!
Hneď vo svojom debute dokázal, že je ozajstným majstrom rozprávačského umenia. Nemilosrdne nastavuje zrkadlo ľudskému svedomiu, skúma jeho pohnútky, nebojí sa ukázať slabosť, strach a zbabelosť.
Spája tradičnú živú afgánsku kultúru, to čo z nej ostalo po brutálnej vojne a píše príbeh plný ľudskosti, citu, sugescie a priateľstva.
Ako sa kniha blížila k záveru, prichádzal postupne jeden emočný nával za druhým, priam ohňostroj smútku, humanizmu, slzavých úsmevov a horkosladkej nádeje.
Neskutočne strhujúci román, svietiaci žiarivo na mojej čitateľskej oblohe.

" Existuje spôsob, ako sa stať zasa dobrým."

Rihatama
11. července

Zase abych si jen utírala oči. Taková spousta emocí na jednom místě. Až neuchopitelná lidská oddanost, nezměrné přátelství a odvaha, důstojnost. Na druhé straně, stejně tak lidská, zrada, zbabělost, ponížení, předsudky. Afghánistán je jedno z míst, které lze směle označit za peklo na zemi. Nemůže to být v náboženství. Tohle musí být v lidech. Kdyby nebylo islámu, museli by si jej Tálibánci a jim podobní vymyslet. Hosseiniho kniha na vybraných osudech velmi plasticky přibližuje politickou situaci v Afghánistánu jedné generace. Tušila jsem dlouho dopředu, kam bude směřovat vývoj a život hlavních postav. Ale u Colomba taky člověk zná vraha téměř od začátku a přece si jeho případy užívám :-). V příběhu afghánských papírových draků jsem nadto velice ocenila zasvěcený vhled do života rozpolcené afghánské společnosti, jakkoli se autor nevyhnul jisté idealizaci hlavních hrdinů.

JajaCZ
26. června

Nekutočne skvelá kniha! Toľko bolesti, radosti a emócii na pár stránkach. Nádherne a kruto vykreslený Afgánistán, nátura afgánskych ľudí a ich osudov. Neviem prečo som prečítanie tejto knihy tak dlho odkládala, i keď som vedela, že autorov štýl mi sedí. Asi preto, pretože som vedela, že túto knihu budem dlho nosiť v hlave a srdci. A teraz je za mnou a mne neostáva nič iné iba zhodnotiť, že predtucha bola správna. Na túto knihu určite nikdy nezabudnem!

paja86
21. června

Kniha ze začátku nebyla zajímavá,ale postupně se děj rozvinul do poutavého příběhu plného emocí...
Souhlasím,že to není žánr pro každého,ale za přečtení kniha určitě stojí...

Mandlevest
14. června

Absolutně skvělé. Syrové, pravdivé, emotivní, bolestné, dech beroucí. Autor je moje srdeční záležitost a tato kniha od něj se mi líbila nejvíce. DOPORUČUJI.

dachi
04. června

Líbil se mi vypravěčský styl a příběh .... No není to čtení pro každého a člověk se musí trochu obrnět.

michaela2338
22. května

Citlivé, kultivované, inteligentní.

bosorka78
19. května

A hory odpověděli se mi líbili daleko více. Zde syrový Afghánistán,smutný a plný bojů,ostatně tak jak to tam je asi do teď. Od Afghánců by jsme se my jako společnost měla hodně co učit : můj dům je i tvůj dům,tvá bolest je i má bolest,tvá radost je i má radost, i já se mám co učit.

kannibal28
08. května

Dobrá kniha ale ten konec som čakal zaujimavejší

Markushka
02. května

Seznámení se s jinou kulturou, složitostí vývoje země, barvité vykreslení prožívání hrdiny, silné emoce, napětí. Kniha, co vtáhne.

RyonMathrin
09. dubna

Tolik, tolik lásky, oddanosti, cti… oproti bezpráví, osobnímu selhání a hrůze fanatismu. Psané nádherným jazykem.
„Jediný hřích je krádež. Když zalžeš, ukradneš někomu právo na pravdu. Když zabiješ, ukradneš někomu manžela, otce,…“
„… pouhý úsměv, maličkost. Lísteček v lese, který se zachvěje, když polekané ptáče vyletí. … protože s příchodem jara také sníh taje po jednotlivých vločkách. A já jsem možná zahlédl, jak taje první vločka.“
Málokterá kniha mne takhle vzala za srdce.

sarka45
16. března

Velice zajímavá kniha hned z několika úhlů pohledu. Jednak neobyčejně exotické prostředí Afgánistánu s jeho tradicemi a neobyčejnými lidskými charaktery. Dále pak sama historie Afgánistánu, o které - se přiznám - vůbec nic nevím. No a samozřejmě hlavní filosofická myšlenka knihy - osudová chyba, celoživotní pocit viny, různé druhy možností se s ní vyrovnat, možnost tuto chybu napravit. Dále pak motiv neuvěřitelně silného přátelství, oddanosti a odpuštění. Autor nám tu nevypráví žádnou pohádku. Prostředím, dějem i jednotlivými událostmi má k pohádce opravdu dost daleko. Reálie jsou kruté stejně jako byl patrně krutý život v Afganistánu. Ani závěr není příliš pohádkový. Ale autor nám ponechává naději a to je v životě velice důležité. Kniha se mi moc líbila.

Iwets
12. března

Bába nasává skotskou jak duha, úchyláci, co rádi znásilňují chlapečky, jeden ohromnej ubožák a zbabělec, který si jde po třiceti letech napravovat reputaci, věta hned někdy z první třetiny knihy o tom, že vlastně dva malí chlapci nejsou kamarádi, i když spolu tráví každý den, a to jen kvůli tomu, že jeden je Hazár a druhý Paštun. Když není Afghánistán okupován Ruskem, tak tam Al-Kaída schovává Husajna nebo Tálibán dělá čistky a vraždí Hazáry ani neví proč. A tím bych tuto knihu asi shrnula. Snažila jsem se pochopit odlišnosti jiné národnosti, ale na tohle opravdu nestačím. Alespoň pro příště vím, že se do takových knih pouštět nemám.

Babo
12. března

MOhla bych dát jiné hodnocení než dávám ? Ano mohla,mohla bych dát 10 * .A nevím jestli by to bylo dost.
Je to neuvěřitelný příběh , naskakovala mi husí kůže při pohledu na hnědé manšestráky pohozené na hromadě,slzy se mi draly do očí při pohledu z okna za odcházejícím Hasanem .
O několik desítek stránek dál,kdy jsem si říkala ,tak přece jen konec dobrý,všechno dobré , tak další šok,,,
Prostě je to jeden z nesilnějších lidských příběhů , jaký jsem kdy četla .Napsaný jasným ,srozumitelným jazykem , bez kudrlinek a příkras .
Nechci jeho působení rozmělňovat nějakými mými názory .
Jen si knihu přečtěte ,roztrhá vás na kusy , tak jako mě.

daniska
07. března

Tenhle příběh mě dostal. Kniha se mi velice líbila.

AlexandrTigran
07. března

Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Myslím, že jsou jen asi tři knihy, které ve mně kdy vyvolaly takové emoce - a ještě dlouho po přečtení jsem ji nemohl dostat z hlavy...