S elegancí ježka

S elegancí ježka https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7851/bmid_s-eleganci-jezka-uUH-7851.jpg 4 1033 211

Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

L'Élégance du hérisson , 2006


více info...

Komentáře (211)

Komentáře 211 Recenze 10

Lo3ce
Lo3ce
26.01.2024 5 z 5

Tak to bylo něco. Knížka, kterou jsem chtěla odložit (i když to zásadně nedělám) nebo dočíst se známkou odpad, se u mě postupem děje dopracovala až k pěti hvězdičkám. Nádherný příběh, sympatické postavy a myšlenky, které mě hluboce zasáhly. Toto vydá za deset seberozvojových knih.

Liturgievpatek
Liturgievpatek
29.11.2023 2 z 5

Nechytlo mě to, ale to neznačí nic špatného.


BabaJaga11
BabaJaga11
01.09.2023 5 z 5

(SPOILER) K informaci, že jde o světový bestseller, jehož se jen ve Francii prodalo 2 miliony výtisků a jenž byl přeložen do 47 jazyků, jsem přistupovala ostražitě. Tedy, až poté, co jsem si knihu koupila na základě hodnocení mých knižních přátel zde na DK. Oslavné řádky na obálce knihy totiž zde v DK na obrázku obálky chybějí... možná, aby neodrazovaly skeptické čtenáře.

Rychlé prolistování knihy mě uklidnilo. Zdálo se, že přece jen půjde o titul, který by mě mohl bavit. A vskutku!

Tlustou a ošklivou Renée jsem si zamilovala. Nejen proto, že jsme si věkově dost blízké, ale spíše proto, že je správným způsobem "ujetá", i když mi v jejím případě toto hodnocení připadá trochu nepatřičné. Svoji práci a vše, co s tím souvisí, si tak docela nevybrala, na rozdíl ode mě. Ale to, jak se Renée skrývá se svými koníčky, přesný opak toho, co dělají bohatí lidé, mě zaujalo. Já to dělávám z jiného důvodu, jakožto osoba introvertní se tak chovám zcela přirozeně. Bohužel někdy své "já" musím v práci potlačovat, a tak mě napadlo, zda bych se neměla stát raději domovnicí :-). To by ovšem obnášelo odstěhovat se někam, kde se taková práce dá běžně sehnat, takže z toho asi nakonec nic nebude.

Naproti tomu Paloma mi chvílemi lezla dost nervy. Ne proto, že má šílené nápady a nevychází se svou rodinou, to je u teenagerů celkem normální. Spíše svými filozofickými úvahami, které mi připadaly přehnané i na dívku s nadprůměrným IQ. I když musím přiznat, že žádné takové dítě neznám, tedy vlastně nedokážu posoudit, nakolik je Paloma v rámci skupiny malých géniů vyobrazena realisticky.

Ostatní postavy v domě nic moc, tedy pominu-li uklízečku a přítelkyni Renée Manuelu. Ovšem vše se mění s příchodem Japonce Kakura. Zde příběh, po určitém přešlapování na místě, nabírá spád. Paloma se stává sympatičtější. A konec je na můj vkus rychlý až moc a hlavně nečekaný. Přála bych si, aby byl jiný, lepší, ale zároveň vím, že by pak příběh nejspíš zaváněl červenou knihovnou. Renée tak dosáhla toho, o čem se jí asi ani nesnilo i když odešla, změnila život hned několika lidem.

Člověk občas musí o různých věcech pochybovat, ale neměl by tak činit příliš často ve vztahu ke svému vlastnímu bytí. Nechme smysl svého života posoudit ostatní možná budeme překvapeni.

gretl74
gretl74
27.04.2023

Je mi líto, ale nedočteno ... nehodnotím hvězdičkami.
Po několika desítkách stran vzdávám. Z knihy mám dojem, že autorka absolvovala večerní kurz filozofie a okamžitě se cítila povinována o tom zpravit a poučit celý svět. Nesedl mi způsob psaní, hlavní postavy mi nejsou sympatické ... není důvod, proč se dál trápit.

Abia
Abia
03.01.2023 2 z 5

Moc jsem z počátku nechápala, o čem kniha je, text mi přišel těžkopádný a v případě dvanáctileté dívky i dost nevěrohodný. Zápletka byla zajímavá i příběh, ale bavit mě to začalo, až když na scénu vstoupil muž a to bylo dost pozdě.
Když se povznesu nad formu, příběh je to dojemný a konec je překvapivý, ale znova ho číst mě neláká.

avynka
avynka
02.01.2023 5 z 5

Tato kniha vyžaduje hodně pozornosti a soustředění, proto nemusí sednout úplně každému. Mně se ale líbila.

mathiola
mathiola
23.11.2022 5 z 5

Mám slabost pro lidi, co nezapadají.

blacklucie
blacklucie
08.10.2022 1 z 5

Jestli mi něco na knize (filmu, lidech) vadí, tak je hra na něco, co není. A tohle se křečovitě snaží působit jako intelektuální a vtipné čtení, ale drhne to. Je to povýšenecké, prázdné a úplně zbytečné čtení.

BeyondHorizon
BeyondHorizon
27.08.2022 3 z 5

(SPOILER) Z této knihy mám rozporuplné pocity. Očividně jde o satiru a postavy jsou nesympatické záměrně, alespoň tedy doufám. Životní filozofie dvou hlavních postav jsou jistě svým způsobem osobité, ale že by byly nějak výrazně hlubokomyslné mi nepřišlo. Z jejich názorů zaznívala arogance typu "jsem lepší než vy všichni ostatní" a přesto nedělaly nic, co by je od ostatních tolik odlišovalo. Jistě, je to proto, že musejí svoji inteligenci "skrývat"... Jako vážně? Jste si jistí, že to není jen prostá lenost a neochota čelit konfrontaci se světem? Ale možná je to také záměrná ironie, kterou se nás autorka snažila zmást. U satiry člověk nikdy neví, kam až sahá. Počkat, je tedy tato kniha vůbec satira, nebo si to myslím jen já? Hlavní hrdinky nemáme brát vážně... nebo ano?
Každopádně z obou postav mi byla sympatičtější Renée, která měla pro své chování alespoň důvod. Nejspíš se mohla se svými traumaty vypořádat lépe, ale faktem je, že je v hloubi duše vystrašený člověk, který touží po bezpečí. A také uznání. Ale hlavně bezpečí, že jí nikdo nebude zasahovat do života způsobem, který si nepřeje. Ať už si hledá jakékoliv výmluvy, má ráda pohodlný život a nepřeje si jakoukoliv konfrontaci. I za cenu, že bude přiživovat stereotyp, který se jí příčí. V tomto ohledu je dost pokrytecká - soudí společnost za předsudky, které pak sama dobrovolně přiživuje. Proč tedy od společnosti čekat cokoliv jiného?
Paloma je pro změnu edgy puberťačka s komplexem nadřazenosti, který je pro její věkovou kategorii celkem typický. Přidejte touhu po cynické sebevraždě a máte epitom rozmazleného bohatého spratka, který si neváží toho, co má, a myslí si, jak geniální a politické gesto taková sebevražda je.
Nepopírám, že některé myšlenky byly i zajímavé, ale většinou se jen tvářily chytře a neměly reálnou váhu. Taková hra na intelektuála. Dost mi to připomnělo některé mé zápisky do deníku, když jsem byla v podobném věku a propadám se hanbou, jen na ně pomyslím. Možná proto k Palomě cítím větší averzi, než je potřeba.
Celkově se toho v knize moc neděje, jde hlavně o ty myšlenky, pohled na společnost a mnoho referencování děl, které mají vypovídat o tom, jak jsou naše postavy chytré, vzdělané a duševně nadřazené. V druhé polovině se začne něco málo dít a zvrhává se v to v menší romanťárnu. Konec knihy jsem sice neočekávala, ale nepřekvapil mě. Nejspíš to jinak ani skončit nemohlo.
Jedna věc, co mi na knize šla docela proti srsti, byla fascinace Japonskem a Japoncema, která mi přišla lehce přehnaná a stereotypní. Obě postavy jimi byly velice zaujaté. Později se v knize dokonce objevil Japonec, který byl dokonalým zjevením ideálu a středem zájmu všech. Jak příhodné. Já chápu, že autorka bydlela pár let v Japonsku a přirozeně musí svůj zájem o tuto "magickou a kouzelnou" zemi dát najevo i ve svých knihách, ale zde už to bylo vyloženě na škodu. Byl to pro mě rušivý element, který stočil knihu směrem, který mě nezaujal. Nechápejte mě ale špatně, sama mám Japonsko velice ráda, ale tady mi to prostě vůbec nesedělo. A když už jsme u té japonské části, pobavilo mě, že Paloma četla manga (ovoce) a ne mangu (japonský komiks). Menší překladatelská perlička :)
Závěrem bych řekla, že to bylo zábavné čtení. Je to jednoduché, na ukrácení času ideální. Některé myšlenky a výrazy i zaujaly a pobavily. Jinak se ale přikláním k tomu, že se mi kniha spíše nelíbila. Prezentuje se jako hlubokomyslná a filozofická, ale ve výsledku to tak hluboké není.

JancaMia
JancaMia
11.06.2022 3 z 5

Balzám na duši. Pro pokročilé čtenáře. Úlovek z antikvariátu za 10,-.

Snoopi
Snoopi
01.06.2022 3 z 5

Příběh o dvou různých ženách, jejichž cesty se nakonec protnou zcela nečekaným způsobem. Příběh o beznaději i naději, skepsi i radosti, životní moudrosti, nevíře, víře a koneckonců i o lásce... Příběh založený na shodném nazírání reality u obou hlavních představitelek: zatrpklé domovnice Renée, která dokonale maskuje své intelektuální záliby, aby neporušila pracně vybudované image nudné šedé myši, a 12ileté nadmíru inteligentní Palomy, která se ze všech sil snaží udržet "mimikry" daleko hloupější dívky, a kromě bedlivého pozorování svého okolí se zabývá plánovanou sebevraždou.
Obě vypravěčky se ve svých výpovědích pravidelně střídají. Renée v každé kapitole vychází ze své četby filosofických knih, kdy na nás napřed navalí laviny suchopárného textu, a k naší nesmírné úlevě vždy nakonec přechází k velmi podobným postřehům ze života okolních lidí, které přetřásá s jedinou blízkou osobou, uklízečkou Manuelou. Paloma své zápisky také začíná vlastními "Hlubokými myšlenkami", aby nakonec též skončila úvahami o lidech ze svého okolí. Svět těch dvou má pevně daná pravidla, jimiž velmi zatřese postava nového nájemníka, Japonce Ozua. Když pak zaskočenou Renée pozve na návštěvu, roztáčí se kolo náhod, které jim obrátí život naruby.
Autorka skvěle vystihla psychiku dvou zcela odlišných a přesto tak navzájem si podobných žen. Ne každého čtenáře potěší ty úvahové pasáže na začátku každé kapitoly - přeci jen se od něho v daném oboru čekává patřičná erudice - ale pokud je lehce netrpělivě přeskočíme, vlastně se ani tak moc nestane. Daleko zábavněji a vtipněji působí velmi trefné postřehy obou postav, v nichž se zabývají pouhým pozorováním svého okolí, až do momentu, kdy se samy stávají aktéry děje a jsou nuceny jednat.
Zaujaly mě a pobavily některé výrazy, např. "luxusní umírárna". Je to kniha, k níž se můžeme vracet, a v každé etapě našeho života nás osloví něčím jiným. I přes své "vlastní mimikry" rozhodně nevyznívá nijak depresivně.

Rozari
Rozari
07.05.2022 5 z 5

Tuhle útlou knížku jsem četla několik týdnů, možná až měsíců, těžká četba, těžká, ale zároveň hluboká a krásná. Jedna z těch, ke kterým se budu vracet a jsem ráda, že ji budu mít doma v knihovně. Ten konec jsem teda oplakala…

alkazemka
alkazemka
24.04.2022 5 z 5

To byla jedna velká filozoficko-intelektuální balada! Nádherně a přirozeně moudré čtení, takové dumání nad životem. Ale aby to nevyznělo tak děsivě, nutno dodat, že ve své podstatě to je zase knížka o jednom a tom samém. O tom nejdůležitějším na světě. O lásce. Takových není nikdy dost.

"Já děkuji osudu, že mi dopřál to štěstí nahlédnout dovnitř sebe samé a někoho potkat."

"Nikdy nemůžeme přestat toužit - a to nás povznáší a ubíjí zároveň.

Knihomlok2015
Knihomlok2015
16.04.2022 1 z 5

Bohužel, na tuhle knihu jsem asi příliš průměrně inteligentní čtenář.

kap66
kap66
26.02.2022 5 z 5

To jsou ale vášně… Někdo by sáhl i k fyzickému násilí, no ne?! To je pak každý další komentář víc obhajobou vlastního pohledu než něčím jiným.
Platí to u každé knížky, ale u téhle maximálně: jde o osobní naladěnost na obě hlavní postavy. Dívka a žena, navenek slušní lidé, uzavření, plnící své očekávané role, zapadající do schémat, neubližující nikomu, jen sobě samým. Autorka ale předestírá především jejich vnitřní svět. A já budu vždycky hájit právo člověka i literární postavy na MYŠLENKY. U jedné postavy jsou plné trefných bodavých postřehů o povrchních lidech i pohrdání jimi (i když jsem jen obyčejná domovnice), u druhé dovedené k promýšlení dobrovolného odchodu ze života (i když podle jiných musím být nutně šťastná, vždyť mi v dobře situované rodině nemůže nic chybět). Postava kouzelného japonského dědečka jen zapadá do mého pohledu na tuhle knížku: se skutečností má málo společného, proč tedy ne. Přistoupila jsem na to všechno, přijala to a bavila se (a nechala se i dojmout).

Imor
Imor
22.02.2022 4 z 5

"Tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to, jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo VŽDY V NIKDY."
Těmito slovy končí tato neobvykle krásná kniha. Nelehké čtení, ale pokud se vám podaří se do čtení ponořit, knihu si užijete.

Katrinreading
Katrinreading
20.02.2022 1 z 5

Tady jsem se moc nechytala. Prvních 77 stran jsem se nudila a pak jsem knihu odložila ve vlaku, ať si u ní trpí někdo jiný.

IvetaZ
IvetaZ
07.02.2022 3 z 5

(SPOILER) Podle anotace jsem čekala úplně něco jiného, tudíž jsem si po 50 stranách musela dát několik dní pauzu, ale nakonec jsem to dala celé, i když... Mám dojem, že se autorka nemohla rozhodnout, zda napsat román o lásce ve středním věku, o umění, literatuře nebo o filozofii. Příběh byl proložen několika krátkými úvahami ženy středního věku a nadprůměrné inteligentní puberťačky se sebevražednými sklony, z nichž některé byly čtivé, jiné jsem po pár větách nemilosrdně přeskočila a věřím, že mi nic neušlo. Za celou dobu jsem ale nepochopila, proč Renée skrývala svou inteligenci a dost mě to vytáčelo - proč by měla být domovnice zanedbaná a hloupá? Protože pracuje pro bohaté hloupé lidi? Důvod pro její rozhodnutí mi teda ušel. Konec knihy byl nelítostný a upřímně mě to dost zamrzelo, protože mám prostě slabost pro příběhy, kde se potkají dvě/tři takové spřízněné duše jako žily tady v jednom domě.

LenkaKT
LenkaKT
03.02.2022 5 z 5

Po dlouhé době dávám knize pět hvězdiček, které si schovávám pro mimořádné literární zážitky. A tím tahle kniha je. Je to chytré, je to vtipné, je to hluboké, je to autentické, pěkně francouzské… Malý kousek té páté hvězdy se odštípl na lehkém kýči a pohádkovosti jednoho z motivů, ale jinak nádhera.

eva3992
eva3992
31.01.2022 4 z 5

Příběh Renée, starší osamělé domovnice, která však není typická domovnice, ale miluje umění, literaturu a filozofii a snaží se to před okolím maskovat. Pak tu máme Palomu, dvanáctiletou slečnu, která je výjimečně inteligentní a rozhodne se, že spáchá sebevraždu. Obě sledujeme podle jejich deníků a více než o děj samotný, tu jde o filozofické myšlenky, které tu obě hlavní hrdinky určitým způsobem rozebírají.

Na jednu stranu složité myšlenky o našem bytí, na druhou stranu je příběh vyprávěn s lehkostí a vtipem. U této knihy je skvělé pročítat se recenzemi, tolik protichůdných názorů jsem již dlouho neviděla, ale přesně takové jsem měla u čtení pocity. Ze začátku to bylo až moc složité, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a kniha mě tolik nebavila. Zlomilo se to v polovině, kdy se do příběhu dostala alespoň trošku nějaká akce a já se od knížky už nemohla odtrhnout.

Moc mě bavilo poznávat ostatní obyvatele domu, jací jsou, co dělají, ale bohužel se mi pletli, jejich jména si byla podobná a já jsem dost často nevěděla, kdo je kdo.

V příbězích mám ráda, když mají hrdinové také rádi knihy a jsou v příběhu zmiňovány. Tady máme několikrát i popsaný děj a jsem ráda, že jsem docela nedávno četla Annu Kareninu, neboť jsem alespoň věděla, o čem je řeč.

V knize se dost často řeší gramatika a např. chyby ve slovosledu a podobně, to bylo vcelku nezáživné. Neumím francouzsky, ale myslím si, že když se mluví o tom, jaké chyby se dělají ve francouzštině, tak to vyzní líp, než když překladatel musel vymyslet podobné chyby v českém jazyce.

Ano, obě hrdinky byly v podstatě nesympatické, ale postupem času se to ve mně zlomilo a já si obě zamilovala. O to pro mě byl horší konec, který byl nečekaný a poslední stránky jsem již skoro přes slzy neviděla.

Kniha budí rozporuplné pocity, ale jako celek si mě získala a já si čtení nakonec opravdu užila. Je to kniha o umění, o nalezené radosti, o kráse, která může být všude kolem nás.

Štítky knihy

humor zfilmováno francouzská literatura ironie

Autorovy další knížky

Muriel Barbery
francouzská, 1969
2008  81%S elegancí ježka
2021  73%Růže sama
2009  63%Pochoutka
2019  51%Život elfů
2023  87%Nesčetně hvězd

Kniha S elegancí ježka je v

Právě čtených25x
Přečtených1 439x
Čtenářské výzvě106x
Doporučených175x
Knihotéce459x
Chystám se číst614x
Chci si koupit69x
dalších seznamech18x