S elegancí ježka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7851/s-eleganci-jezka-uUH-7851.jpg 4.2826
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Host
Orig. název

L'Élégance du hérisson, 2006

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (173)

Kniha S elegancí ježka

Přidat komentář
maruska283
27. října

Kromě ostatního, o čem se mi teď nechce tolik psát, jsem hned po přečtení věděla, že žádnou takovou knihu jsem dosud nečetla. Nejblíže by stylem mohl být Herman Hesse (např. Demian), ale přesto do mě kniha nalila něco, co žádná jiná zatím nedokázala (ale co?).

Hella
11. října

Připadám si hloupě, že mi stačilo 60 stran, abych knihu odložila. Na mě je tenhle román až příliš filozofický, příliš dumající nad nesmrtelností chrousta a - se vší pokorou přiznávajíc - nejspíš příliš intelektuálně náročný.


gladya
29. září

Mně se to líbilo. Takovou knížku asi opravdu neocení každý. Ne každý totiž má takovou intelektuální kapacitu ;-). Vážněji, nejde o inteligenci. Je to knížka pro nás, co rádi hloubáme o nesmrtelnosti chrousta. A nevyžadujeme děj a akci.
Nepovažuji to za přehnaně levičácké, ukazuje na reálný problém, to nejsou ani tak sociální rozdíly, ale sociální mobilita.
Renee se mi zdála málo uvěřitelná, hlavně s ohledem na dobu a zemi, kde se příběh odehrává. Paloma uvěřitelná je.

GeKett
18. srpna

Tuhle knížku miluju. I obě hrdinky. Že jsou namyšlené? Nemyslím, prostě mají jen svůj svět a je krásné, že ačkoliv patří každá k jiné generaci a věkové kategorii, najdou jedna v druhé porozumění a podporu.

iiiccc
31. července

Tak tohle bylo něco tak odlišného od všech ostatních knih, které jsem kdy četla, že vůbec nevím, kde začít. Prostě satirické glosování jedné domovnice a jedné puberťačky na téma jejich životů. Ovšem s něčím navíc. S mnoha hlubokými životními pravdami, které zůstávají skryty nejen před očima některých čtenářů. Není to kniha pro každého a nehodí se ani do každé doby, ale rozhodně stojí za přečtení.

TomTomis
22. července

Kniha nádherná, určitě číst. Ale jen pro náročného čtenáře. Bohužel mi přijde, že mnoho čtenářů si myslí, že kniha musí být snad akční, aby se dala číst. Je mnoho spisovatelů, pro něž děj jako takový je až na druhém místě. Nebo není podstatný. Nic to neubírá na kvalitě přečteného...
Tato kniha není lehká pro čtenáře, kteří nemají rádi experiment s jazykem a myšlenkami...

MilujuV.Huga
21. července

Ošklivá kniha. Nečíst, nekupovat.

Příběhy dvou žen, staré domovnice a mladé puberťačky.
Autorka věnuje vždy pár kapitol jedné, pak druhé, pořád dokola. Mění i font písma.

- Kniha nemá děj.
- V posledních kapitolách se najedou vynoří postavy, o kterých v celé knize nebyla ani zmínka.
- Děj je necelistvý. Stále přebíhá z jednoho tématu na jiný. Něco začně a už se k tomu v celé knize vůbec nevrátí.
- Závěr knihy zase úplně mimo. Je to zase náhodné vynoření něčeho odnikud.
- Pohrdá náboženstvím.
- Pohdrá všemi lidmi.
- Kniha se nedala dočíst. Od půlky jsem se přemáhala. Občas přeskočila pár odstavců.

+ Forma je příjemná. Autorka dobře píše. Co se týče formy stačilo by, kdyby psala kratší literární útvary.

knihovniceVS
15. července

Jsem prostě materialista. A materialistu narcistická filozofická exhibice neuchvátí. Ani nepobaví.
Těžko uvěřitelná domovnice, věčně řešící třídní postavení a svoji nadřazenost. Hlavně - byť bychom si to tisíckrát přáli, lidi jsou prostě takoví, jak vypadají, jaký první dojem ve vás vzbudí. Prostě jsem jí nedokázala uvěřit. Dvanáctiletá Paloma budiž, v jejím věku se cítí jedinečným každý.
Abych knihu jen nehaněla. Třetina se mi opravdu líbila. Vazby mezi osobami byly propracované, reálné. Místy i vyloženě pobavila. Třetina mě vyloženě iritovala. Hlubokomyslné traktáty o tom, že kočka je možná jen zelená koule slizu považuji za ztrátu času. A zbytek knihy mě holt nechával chladnou.
Nemám důvod knihu adorovat, jen proto abych se zařadila mezi ty "vyvolené", kteří ji pochopili. Chápu, ale neuchvátila. Je to zkrátka subjektivní hodnocení.
Nemůžu nedodat: Pobavila mě tklivá a nosná vzpomínka domovnice Renée. Narodila se dle mých propočtů cca 1952, její mladší sestra odešla sloužit do města k bohatým lidem, pak se vrátila, celá od bláta a deště, přišla domů porodit, zemřela ona i dítě... To celé tak těsně před r. 1970...? Autorka se v tu chvíli asi moc prožívala, ne? Tenhle příběh by byl uvěřitelný o 100 let dřív, ale takhle to byla fakt už parodie.

1 ...

Doporučujeme

Šepot vzdálených chvil
Šepot vzdálených chvil
Metro 2033
Metro 2033
Snaž se nedýchat
Snaž se nedýchat
Dalajlamova kočka
Dalajlamova kočka