O knize Růže sama

Křehký příběh o ženě, která spolu s objevováním zenových chrámů a zahrad nalézá i sebe samu Francouzská botanička Rose přijíždí poprvé do Japonska, aby se zde seznámila s poslední vůlí svého otce, obchodníka s uměním, s nímž se nikdy nesetkala. V otcově domě v Kjótu poznává plejádu jeho přátel — hospodyni Sajoko, šoféra Kanta, otcovu starší anglickou přítelkyni Beth nebo věčně opilého hrnčíře a básníka Keisuka. Především se však seznámí s otcovým belgickým asistentem Paulem, který ji provádí po zenových zahradách a buddhistických chrámech podle plánu, jejž sestavil ještě otec. Rose postupně začíná přijímat japonskou část své identity. Cesta za poznáním japonské kultury se tak stává nejen cestou poznání otcovy osobnosti, ale především cestou k sobě samé.... celý text

Co říkají o knize uživatelé?

Kniha vyvolává silné emoce a touhu po japonské kultuře. Čtenáři oceňují poetické popisy zahrad a chrámů. Hlavní postava, Rose, prochází osobní transformací. Příběh je spíše o pocitech než o ději, což mnohé čtenáře okouzlilo. Někteří však považují styl za vyumělkovaný a příběh za plytký. Celkově je dílo vnímáno jako jemná a hluboká meditace nad životem a smrtí. Více v komentářích.

Komu by se kniha Růže sama mohla líbit?

Milovníci japonské kultury a filozofie
Čtenáři hledající poetické a introspektivní příběhy
Ti, kdo ocení krásné popisy přírody a atmosféry
Fanoušci knih, které zklidňují a inspirují

Kniha Růže sama v seznamech uživatelů

(aktualizováno 1x za hodinu)

v Právě čtených	1x
v Přečtených	282x
ve Čtenářské výzvě	42x
v Doporučených	13x
v Mé knihovně	109x
v Chystám se číst	147x
v Chci si koupit	24x
v dalších seznamech	1x

Koupit knihu

Citáty z knihy (2)

„"Stromy jsou vězněny zemí, a přitom jsou možnostmi života... tvoří je kořeny i vzlet, tíha i lehkost, schopnost konat navzdory uvěznění."“

„"Třešňový květ má v sobě sílu, kterou maskuje krásou. Ale ve skutečnosti svou bujností a nespoutaností dokazuje nelítostnou touhu, nutkání žít, chuť to zkusit, nebo zemřít." "Nakonec ale zemře." "Ano, nakonec se umírá, takže je dobré nechat život, ať se nedrží jen napsaného scénáře, ale taky trochu improvizuje."“