Osamělost prvočísel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/big_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg 4.31110
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

La solitudine dei numeri primi, 2008


více info...
Nahrávám...

Komentáře (218)

Kniha Osamělost prvočísel

1alena1
13. října

Rozhodně to není knížka odpočinková, i když se od ní nelze odtrhnout pro čtivost. Zanechala ve mně tolik pocitů, že je jen těžko mohu unést. Mnoho z nás má nějaký handicap, někdo menší, jiný špatně řešitelný. A tato kniha je plná "hrdinů", kteří mají problém, a co s ním? Osamělost, špatná komunikace, těžké vyrovnávání se s tím, co člověka postihne díky jednomu dávnému, ale špatnému rozhodnutí. Nelze soudit, když člověk nezažije, ale stejně vám to vrtá v hlavě - coby kdyby. Na to, jak autor tuto knížku napsal ve velmi mladém věku, tleskám. A těším se, že to není od Paola Giordana kniha poslední, kterou si přečtu.

MaKolar
29. září

Autora mám moc rád a na dotisk této knihy jsem čekal dlouho. Příběh se točí okolo dvou kamarádů, kteří si nesou nějaké trauma z dětství. Nicméně zde naráží na neschopnost komunikace a vyjádření vlastních pocitů.


Lucienka220
22. září

(+ SPOILER) Zajímavá kniha o vztahu dvou tak trochu zvláštních jedinců. Musím spisovatele, pana Giordana, velice pochválit, jak na pouhých 250 stranách rozehrál příběh rozervané dívky a velmi zvláštního chlapce, kteří se kdysi, řečeno slovy knihy, rozhodli k něčemu, a následky tohoto rozhodnutí si nesou do budoucnosti.

Asi více mi bylo líto Mattii, jehož rozhodnutí nevzít postiženou sestru na na oslavu spolužákových narozenin mělo fatálnější následky. Přemýšlela jsem o tom, zda Mattia měl poruchu autistického spektra už předtím, nebo na něj zapůsobilo zmizení sestry (u té jsem si poruchou PAS téměř jistá), že začal trpět přinejmenším obsedantně kompulsivní poruchou se sebepoškozováním.

Mattiovi rodiče se k němu vůbec nechovali pěkně. Otec z toho vychází lépe, ale stejně mu jako malému chlapci dával žertem za vinu, že Michela je postižená. Matka na Michele lpěla, nicméně starost o ni vesele přehrávala na Mattiu. Navíc po Michelině zmizení cítila k Mattiovi nenávist a pěkně mu ji dávala najevo . Ani jednoho z rodičů Basolinových nezajímalo, jak se Mattia cítí, když chodí s Michelou do stejné třídy.

Alice na mne působila poněkud sobecky a rozmazleně, s lidmi ráda manipulovala (jak v okamžiku rozchodu správně odhalil Fabio). Její anorexie měla podle mého názoru důvod v tom, že Alice měla nějakou potravinovou alergii/intoleranci mléka a mléčných výrobků a bála se najíst, aby jí nebylo špatně (vzpomeňte zažívací problémy před její nehodou na lyžích), a pak také v onkologickém onemocnění matky (anorexii mají dost často dívky vážně nemocných matek, protože nechtějí dospět). I když Alice působí společensky přijatelněji než Mattia, cítila jsem, že se se vším mnohem hůř vyrovnává.

Závěr knihy na mne zapůsobil kupodivu optimisticky: Mattia se podle mého rozhodl zůstat na univerzitě v cizině a možná i pokračovat ve vztahu s Nadiou, Alice padla na úplné dno, od kterého se může odrazit. Oba jsou přeci jenom docela mladí a mohou začít znovu.

Petra21
11. září

Hledání smyslu své vlastní existence a (sebe)pochopení je jedna z nejtěžších společenských a morálních disciplín v našich fádních životech. Protagonisté nám nejednou ukázali, že touha po novém čistém štítu nebo prázdnotě nevědomí může být silnější, než všechny ostatní stability světa. Tápání v životě a téma věčného návratu tak vskutku nejsou jen nechtěnými "výsadami" dospívajících... Ach, tak citlivé, tak dušebolné čtení, tiše křičící po empatii, opravdové blízkosti a odpuštění (si).

poni
11. září

Kniha mě opravdu zklamala. Je to taková lepší young adult literatura. Čekala jsem hluboký a neotřelý příběh, který mě zasáhne. To se ale, bohužel, nestalo.

markej
09. září

Osamělost prvočísel vychází v Odeonu už podruhé, první vydání bylo před lety dost rychle rozebráno. Román vypráví o dvou přátelích, kteří se za celý život nedokázali nijak výrazněji zapojit do společenského života. Alice trpí anorexií a od dětství ji trápí nedostatek sebevědomí, Mattia má lehčí formu autismu a nese si s sebou i důsledky jedné obrovské chyby, kterou udělal v dětství. Je to neveselé čtení a odnáším si z něj především to, jak obtížně se lidem s jakýmkoliv (psychickým) hendikepem žije, jak křehká je lidská psychika a jak bysme neměli kohokoli za cokoli odsuzovat, aniž bychom věděli, co daný člověk prožil a prožívá...

Tessia
06. září

Silný čtenářský zážitek. Paolo Giordano dokázal v kratičkém románu výborně podchytit komplexnost lidských povah i osudů. Celou knihu zahalují hustá mračna velmi tíživé a depresivní atmosféry. Objevuje se zde nelehké téma šikany, anorexie, neschopnosti komunikace nebo třeba sebepoškozování. Hlavní hrdinové jsou stejní, ale přesto tak odlišní. Autor píše explicitně, nic nepřikrášluje. Zároveň se v textu objevuje plno úvah a zajímavých myšlenek. Nejedná se o titul, který bych každému na potkání doporučovala. Musíte vědět, do čeho jdete. Osamělost prvočísel s vámi totiž zůstane ještě dlouhou dobu po dočtení.

anet.myblog
31. srpna

Vždycky jsem se knížek z Odeonu trochu bála, protože mi přišly složité a náročné na čtení. Ale nakonec jsem sáhla po knížce Osamělost prvočísel.
Moc ale nevím, co k ní napsat, protože tuhle knihu si prostě budete muset přečíst,haha.
Autor zde vykresluje osamělost dvou jedinců, každý si prošel určitým traumatem v dětství a to se s nimi táhne po celý život. Nemůžou se tak začlenit mezi ostatní “normální” lidi. Líbilo se mi, že příběh (a hlavně konec) nebyl nijak přikrášlený, ale prostě tak nedokonalý, jaký život může být.
Z knížky jsem si vzala hodně myšlenek a jsem ráda, že jsem ji přeci jen dala šanci.
Styl psaní je jednoduchý ke čtení, řešená témata už jsou zde mnohem těžší (autismus, anorexie, sebepoškozování).
Knihu můžu jedině doporučit!

1 ...