Osamělost prvočísel

Osamělost prvočísel https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg 4 1407 272

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

La solitudine dei numeri primi , 2008


více info...

Přidat komentář

KubaHanzelin
18.04.2024 4 z 5

Po čase jsem sáhnul zase trochu mimo, než jsem zvyklý a tentokrát jsem si vybral i velmi dobře
Není to literatura, kterou bych chtěl číst na denní bázi, ale něco, co by si měli přečíst všichni, kteří se na světě občas cítí nepochopení a sami
Původně jsem měl v plánu dát plný počet *, ale konec mi to trochu "zkazil" už tomu chybělo to něco co mě u knihy drželo a nechtělo pustit

bee88maja
11.04.2024 4 z 5

Pošetilost našich činů, nedomyšlených banalit, kdy se střetávají se strachem obnažit svou syrovou duši. Stud. Řekla bych hezké, realné. Ovšem smutné až k smíchu. V tom tichu prvočísel, nulou nepodělíš. A tak zůstávám se svým dělitelem, se svým prvočíslem...se svou samotou.


Crimble
02.04.2024 5 z 5

Přes všechnu tu temnotu, osamělost a negativitu - já jsem v tom našel i vůli nevzdat se a prožít svůj život, třebaže ne tím zcela standardním způsobem. Hutný příběh, který vás jen tak nepustí.

capricorn__
19.03.2024 3 z 5

"Osamělost prvočísel" je velmi hutná, beznadějná a temná kniha. Ačkoliv se autor zaobírá opravdu náročnou tématikou a otevírá velmi obtížné životní otázky k zodpovězení, styl psaní (velmi stručný, takřka bez souvětí) nutí čtenáře číst dál. Líbí se mi, jakým způsobem autor bere čtenáře do úvah hlavních postav a seznamuje je s tím, co se odehrává v jejich hlavě a jakým způsobem takové pochody ovlivnily zážitky z dětství - to je velmi působivé.
Můj problém s románem každopádně spočívá v tom, že spousta postav je jaksi jednovrstvá a chová se tak, aby určitým způsobem podtrhla chování Alice a Mattia. Možná by knize prospělo, pokud by se autor v určitých chvílích rozepsal více a z vedlejších postav udělal lidské charaktery, zaměřil se na odlišnou stránku, která není čtenářům představena a která by z nich udělala komplexní charaktery.
Úplně největší počet hvězdiček však strhávám za závěr. Nevím, jestli autor cíleně toužil vytvořit uvnitř čtenářovy hlavy chuť zatřást s hlavními postavami a ukázat jim, jak si v životě škodí, nicméně mě takový konec odradil a pokazil zážitek z románu. Naděje v této knize opravdu neexistuje...

zuzu8480
30.01.2024 5 z 5

Úplně mě tato kniha odzbrojila a jako už po několikáté za to děkuji čtenářské výzvě!
Vlastně se jedná o dost smutný kousek, ve kterém se kousek obyčejného štěstí hledá marně. Tento příběh je o smutku a trápení,
které si ale člověk dělá často sám a přitom by stačila jen drobná zmena
Každopádně příběh je tak skvěle napsaný, že se vám nechce knihu odložit.

bacouch
15.01.2024 5 z 5

(SPOILER) Bolestně uvěřitelná kniha o vině, trápení a neštěstí. Vlastně všechny postavy se trápí a snaží se s něčím nelehkým vyrovnat. Ať už je to homosexualita, asimilace v cizí zemi a cizí rodině, neschopnost odpustit vlastnímu dítěti (Mattiova matka) či pocit viny za neštěstí své dcery. A pak tu máme dvě hlavní postavy, kde nestačí, že je někdo zmrzačený, on musí mít ještě anorexii a musí mu umírat matka na rakovinu. A to samé i v případě té druhé. Mohlo by se zdát, že si autor libuje v utrpení, ale myslím, že to není pravda. Spíše chce ukázat, že neštěstí je jako infekce, která se šíří dál a dál. Přitom by léčba nemusela být ani moc drastická. Možná by stačilo jen zbořit zeď. Ale tato každodenní gesta jsou pro hrdiny knihy přetěžká, až nemožná. "Dostala chuť ho obejmout a všechno mu povědět a zeptat se ho, co má dělat...ale jen o chviličku později s při té myšlence otřásla. Otočila s a zamířila rozhodným krokem do koupelny."

mag097
02.11.2023 4 z 5

Osamělost prvočísel má naprosto skvostný jazyk. I když je to depresivní příběh, díky tomu jazyku to bylo zároveň pohlazením na duši. Přestože osamělost a lidská neštěstí nejsou úplně originální témata, Paolo Giordano ten příběh postavil skvěle a mě po prvních dvou kapitolách málem vypadly oči z důlků.

annettka1098
28.10.2023 5 z 5

Autor používá nádherný styl a jazyk plný metafor. Měla jsem pocit, že co stránka, to skvost a velmi mě mrzelo, že jsem knihu četla ve spěchu a nemohla si vše užít do posledního detailu. Nicméně uklidňuji se tím, že tohla bude kniha, ke které se budu vracet.
Mattiu a Alice jsou jako dva magnety, které se k sobě snaží dostat stejnými póly. Oba podvědomě cítí, že je k sobě táhne nějaká síla, nevysvětlitelné pouto. Bohužel si jsou v některých věcech tak podobní, že se jim nedaří dostat se k sobě úplně.

Alto98
28.10.2023 5 z 5

Výborně popsaný vnitřní svět obou nesympatických hlavních hrdinů. Typ knihy, kterou už znova nejspíš číst nebudu, ale která má sílu čtenáře změnit.

BratrO
19.10.2023 5 z 5

Tohle je neuvěřitelná lahůdka. Knihu mám doma několik let a dobře že jsem po ní sáhnul.
Po první kapitole jsem si řekl: „?!?“
Po druhé kapitole jsem si řekl: „!?!?!“
a pak už jsem číst nepřestal.
Skvěle napsané, skvělé téma, myslím že o tom s čím se každý někdy potkal, nebo se jen bytostně nachomýtl kolem. Jak říkám, lahůdka.
Dobývání nebe mi tu taky leží. Koukám že také přeložené Alicí Flemrovou . krasojízda může pokračovat (doufám ;))

Zemlja
04.10.2023 4 z 5

Upoutalo mě to. Zajímavé informace o bulimii a anorexii. Do té doby jsem moc nerozuměla, o co jde.

Dela111
17.09.2023 5 z 5

Osamělost a neschopnost komunikace sice nejsou originální témata, ale pokud o nich napíše někdo knihu stylem jako Paolo Giordano jsou označení bestseller a udělené literární ceny zasloužené.
To, co tady zažívají hlavní i vedlejší postavy, je takový koncentrát lidského trápení, ale brilantně napsaný. Je tu nekonečná spousta psychických traumat i lidského neštěstí, se kterými se postavy románu potýkají. Z knihy sice čiší beznaděj v každé kapitole, na každé straně, vlastně téměř v každé větě, ale zároveň si čtenář uvědomí, že za mnoho těchto věcí si protagonisté mohou sami a že někdy stačí málo a dá se z těchto situací najít cesta ven. Záleží pouze na člověku, zda to dokáže či ne, nebo zda to vůbec dokázat chce... I takový je život...
Literární lahůdka, doporučuji.

wallnerka
28.08.2023 4 z 5

Příběh o tom, jak nedostatek empatie a neschopnost zdravé komunikace ze strany rodičů může ovlivnit celý život jejich dětí.

petraso
07.08.2023 4 z 5

Smutná kniha plná beznaděje. Chtělo se mi se všemi těmi lidmi zaklepat a probudit je k životu a k nějakému kladnému rozhodnutí. Ke konci knihy se objevila malá jiskřička naděje, ale zase nic. Jedno špatné rozhodnutí a už se raději nerozhodovat a když už, tak pro čtenáře zase špatně.
Navíc nemám ráda knihy bez konce a tahle ho nemá. Ani ten špatný, prostě nic. Osamělost.

krevetinka
21.07.2023 5 z 5

"Roky na gymnáziu byly otevřená rána, která se Mattiovi s Alicí zdála tak hluboká, že se už nikdy nezacelí. Prošli jimi se zadrženým dechem, on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá, a uvědomili si, že v tom nakonec není žádný velký rozdíl."

Jedna z nejsmutnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh o efektu motýlích křídel, o tom, jak je život občas nemilosrdně krutý, a do jaké míry to všechno můžeme ovlivnit.

Aykiru
14.07.2023 5 z 5

Osamělost prvočísel je jednou z knih, kterou mohu směle zařadit mezi těch pár opravdu výjimečných počinů, které literatura nabízí. A přesto, že se už dle názvu zdá, že to je těžké depresivní čtení, není tomu tak - teda úplně.
Příběh nabízí plno šťastných (nebo skoro šťastných) momentů, které dané postavě zhořknou ve chvíli, kdy si uvědomí, že je i přes přítomnost ostatních prožívá sama, nebo jednoduše nejsou prožívaný stejným způsobem, ve stejný čas. A pokud ano, je propast mezi jednotlivými postavami stále příliš velká, než aby to dokázali vzájemně projevit.
Kniha opíše kruh a skončí v podstatě tam, kde začíná, ovšem tentokrát s příslibem, že se vše může změnit.

Ahmose
06.07.2023 5 z 5

Na čítanie tejto knihy som sa chystal niekoľko rokov. Počul som na ňu a aj na ďalšie knihy od autora len samú chválu a to bol dôvod, prečo som mal z tej knihy strach. Bál som sa, že čo ak mne sa nebude páčiť a nebudem tam vidieť to, čo tam všetci vidia. Zároveň som vedel, že je to veľmi ťažké a smutné čítanie a tak sa mi do nej celkom nechcelo. Moje obavy boli zbytočné a myslím si, že je to výborná kniha aj keď sa ma dotkla inak, než som čakal. V priebehu čítania som bol miestami rozpačitý na samotnom konci som nevedel či sa mi kniha páčila. Až s odstupom niekoľkých hodín som si uvedomil silu a posolstvo, ktoré kniha nesie. Myslel som si, že po dočítaní budem smutný, že si možno nad osudmi postáv poplačem a to sa nestalo. Naopak, Osamelosť prvočísel ma donútila zamyslieť sa nad mojím vlastným životom a prístupom k nemu, nad vlastnými rozhodnutiami a rodinnými vzťahmi. Postavám autor naložil naozaj veľa. Ani jednej nedal vôbec žiadnu nádej na lepšiu budúcnosť, nenájdeme tu jediný svetlý moment. Celá kniha má celkom rýchly spád a atmosféra sa pohybuje na hranici melanchólie a depresie. Paolo Giordano je nesmierne talentovaný spisovateľ. Ten štýl ako je to napísané je geniálny. Je to úderné, ale zároveň krehké. Naozaj výnimočná kniha, ktorú všetkým odporúčam.

Makuliiina
19.05.2023 4 z 5

Když se dostanu k tak silnému příběhu, jako je osamelost prvočísel, tak celou dobu doufám, že ta kniha nějak skončí. Ať už dobře nebo špatně, jsem čtenář, který chce konec. Kniha byla úžasná, moc silná, ale vlastně tak vsechno nějak vyšumělo. Poslední stránku jsem četla několikrát, jestli mi tam neutekla nějaká věta/myšlenka, která vše objasní. Celkově tedy hodnotím kladně a jako fajn čtenářskou zkušenost, ale závěr byl zklamáním.

pakoshka
19.04.2023 4 z 5

Prvočíselný dvojčata! Nevím, proč jsem se Osamělosti prvočísel tak dlouho bránila, odrazovala mě obálka. Ale je to TAK nádherný a smutný čtení, že chcete i nechcete skončit, přála jsem si, aby měla klidně čtyřikrát tolik stran.

mi-380
11.04.2023 5 z 5

Závidět mladým? Autor popisuje nekonečnou sérii psychických i fyzických katastrof dvou osamělých hlavních hrdinů - prvočíselných dvojčat (jak jsem se poučil). A dokazuje, že pro někoho osud připravil život smutný, bezútěšný a těžký jako balvan, a nezáleží na věku ani na finančním zabezpečení. Při rozhodování o tom, zda vybrat špatnou možnost nebo tu horší, volí pravidelně to druhé. Sdělení formou i obsahem neobyčejně poutavé a přesvědčivé, jako by autor něco podobného zažíval na vlastní kůži.
90 % (zatím 1282 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl. Když si představoval, jak se jí s tím svěřuje, tenká vrstva potu na jeho dlaních se úplně vypařila a on se dobrých deset minut nedokázal ničeho dotknout.