Tasmánie přehled

Zvláštní knížka, která se nečte úplně snadno, působí trochu chaotickým dojmem. Ale možná to byl záměr autora, protože život člověka 21. století, příslušníka západní civilizace, je v mnoha případech jeden velký chaos, někdy poklus, někdy vyhoření nebo iracionální trávení času nesmysly, váhání nad tím, co je vlastně správné, co dělat v situacích, které našim rodičům a prarodičům byly jasné... Sázka na moderní technologie nevyšla, naopak k chaosu spíše přispívají. Najednou si nic nepamatujeme, nic nevíme, nic nedovedeme rozlousknout, rozhodnout se...

Poté, co jsem si přečetla pěkný a trefný doslov překladatelky Alice Flemrové, jsem si několikrát řekla něco ve smyslu "ale kde se o TOMHLE v knize píše?" a musela jsem znovu listovat a s úžasem zjišťovat, co jsem už stihla zapomenout. Pravda, občas jsem nad knihou lehce pospávala... ale stejně.

Nejraději bych si knihu přečetla znovu, kdyby tolik jiných nečekalo "ve frontě". Tak snad někdy příště. Co asi jen tak nezapomenu, jsou pasáže věnované atomovým bombám, které byly v roce 1945 svrženy na Hirošimu a Nagasaki. Nečetla jsem poprvé příběhy některých očitých svědků této události, ale zde byly některé pasáže zvláště sugestivní a děsivé. Je smutné, že i dnes existuje dost lidí, kteří použití jaderných zbraní obhajují, a že zejména mezi politiky (včetně politiků v ČR) je jich vysoký počet. Takoví lidé by neměli být ve vedení států, ale vrátit se do školy a zopakovat si základní poznatky z fyziky a chemie. Stejně tak je varující, že nás média v poslední době zásobují články o úžasných adaptacích rostlin a živočichů v okolí jaderné elektrárny Černobyl, ale už méně připomínají, kolik jakákoli jaderná katastrofa zničí životů.

P.S.: Málem jsem zapomněla zmínit, jak záhadný výtisk této knihy se ke mně dostal. Objednáno v e-shopu Luxor, kniha byla zrovna ve slevě. Bez problémů dodáno, knihu jsem uložila mezi ostatní knihy ke čtení. Až když na ni došla řada a já ji otevřela, zarazilo mě na přední předsádce razítko s varováním, že poškození, které při půjčování knihy nenahlásím, mně bude dáno k úhradě... COŽE??? Při dalším listování knihou jsem narazila na dvě razítka Městské knihovny Kladno. JAKŽE??? Samozřejmě mě napadlo, že se pletu a že knihu mám z antikvariátu... ale rychlé dohledání objednávky ukázalo, že kniha je skutečně z Luxoru. HMMM... Až pak jsem si všimla úplně jednoduché cenovky, jaké na knihách z Luxoru nebývají. A že kniha má jen ta razítka, nikoli inventární číslo, čárový kód nebo tak něco. TAKŽE? Že by knihovna v Kladně tu knihu, případně více výtisků, koupila omylem, a rozhodla se výtisk vrátit? A v Luxoru si nevšimli razítka? Fakt nevím... ale fakt se to stalo :-). Možná nejen mně? Možná by to mohl být bod Čtenářské výzvy na příští rok: kniha zakoupená jako nová v knižním e-shopu, která měla po doručení razítko knihovny (jakékoli, na Kladně netrvám :-)).