Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg
4
1414
274
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
La solitudine dei numeri primi , 2008
více info...
Přidat komentář
Osamělost prvočísel vychází v Odeonu už podruhé, první vydání bylo před lety dost rychle rozebráno. Román vypráví o dvou přátelích, kteří se za celý život nedokázali nijak výrazněji zapojit do společenského života. Alice trpí anorexií a od dětství ji trápí nedostatek sebevědomí, Mattia má lehčí formu autismu a nese si s sebou i důsledky jedné obrovské chyby, kterou udělal v dětství. Je to neveselé čtení a odnáším si z něj především to, jak obtížně se lidem s jakýmkoliv (psychickým) hendikepem žije, jak křehká je lidská psychika a jak bysme neměli kohokoli za cokoli odsuzovat, aniž bychom věděli, co daný člověk prožil a prožívá...
Silný čtenářský zážitek. Paolo Giordano dokázal v kratičkém románu výborně podchytit komplexnost lidských povah i osudů. Celou knihu zahalují hustá mračna velmi tíživé a depresivní atmosféry. Objevuje se zde nelehké téma šikany, anorexie, neschopnosti komunikace nebo třeba sebepoškozování. Hlavní hrdinové jsou stejní, ale přesto tak odlišní. Autor píše explicitně, nic nepřikrášluje. Zároveň se v textu objevuje plno úvah a zajímavých myšlenek. Nejedná se o titul, který bych každému na potkání doporučovala. Musíte vědět, do čeho jdete. Osamělost prvočísel s vámi totiž zůstane ještě dlouhou dobu po dočtení.
Vždycky jsem se knížek z Odeonu trochu bála, protože mi přišly složité a náročné na čtení. Ale nakonec jsem sáhla po knížce Osamělost prvočísel.
Moc ale nevím, co k ní napsat, protože tuhle knihu si prostě budete muset přečíst,haha.
Autor zde vykresluje osamělost dvou jedinců, každý si prošel určitým traumatem v dětství a to se s nimi táhne po celý život. Nemůžou se tak začlenit mezi ostatní “normální” lidi. Líbilo se mi, že příběh (a hlavně konec) nebyl nijak přikrášlený, ale prostě tak nedokonalý, jaký život může být.
Z knížky jsem si vzala hodně myšlenek a jsem ráda, že jsem ji přeci jen dala šanci.
Styl psaní je jednoduchý ke čtení, řešená témata už jsou zde mnohem těžší (autismus, anorexie, sebepoškozování).
Knihu můžu jedině doporučit!
Nebýt poruchy příjmu potravy u Alice, tak bych se možná i dokázala vcítit a knihu si užila naplno. Takhle jsem ji sice zhltla, ale zároveň jsem často obracela oči vsloup, soudila jsem ji a její jednání a tak nějak pochybovala.
Konec to prakticky nemá, ta kniha tak jako vyčpí do ztracena.
A pozor - autor je Ital, hlavní hrdinové jsou Italové, skoro celý děj se odehrává v Itálii, ALE absolutně jsem postrádala prostě ten italský drajv. Italský emoce a italskou vůni léta jsem hledala a nenacházela. Na druhou stranu je to čtivé.
(SPOILER)
Bon giordano bruno přátelé dobré literární recenze, tady Peči. Čau čau. Takže - Osamělost prvočísel je příběh Alice a Máti, kterým se v dětství stala velmi nemilá věc - Máťa ztratil segru dvojče v parku a Alice na lyžáku zahučela ze skály. No a k tomu všemu, nebo možná díky tomu se oba stanou děsnýma outsiderama a čtenář sleduje jejich outsiderování životem.
Je to strašně beznadějný, smutný a depresivní a tak dále pana krále, má to bejt strašně tragicky romantický, protože přes všechny životní nesnáze oba hlavní hrdinové maj nakonec skončit přeci jen spolu - což se nestane - a i přesto pečiradar zaznamenal nějakou nekalost. I když se mi to četlo jak chleba s máslem, tak tomu nemohu dát víc než 7/10, něco tomu prostě chybí.
Příběh jako takový nebyl špatný. Styl psaní autora mi sedl a na to že to byla Odeonka, se mi kniha četla dobře. Nicméně od knihy jsem měla větší čekání i skrz hodnocení na databáze knih. Čekala jsem asi větší drama, větší tíhu příběhu a osudů hlavních postav. Pro mě je to rychle zapomenutelný příběh. Kniha mě prostě nezasáhla tak, jak jsem očekávala.
Osamělost je v současném světě dost aktuální téma. Na spoustu lidí těžce dopadá a pocit izolace a vyčlenění je od ostatních ještě více vzdaluje. To je případ i hlavních hrdinů Alice a Mattia. Anotace mi přišla úplně scestná. Problémy, které s kterými hlavní hrdinové bojují, se objevují předtím než se Alice a Mattio "špatně rozhodli". Vystavět příběh na tom, že kdyby se tehdy rozhodli jinak, by byli v životě šťastnější mi přijde nesmyslné, i když to zní lákavě. Na budoucí kvalitě jejich života se daleko více podíleli jejich rodiče. Alicin otec se choval až despoticky a Mattia byl v žertu od svého otce obviňován z toho, že zavinil mentální postižení své sestry. Někde v komentářích jsem se dočetla, že hlavní hrdinové byli bezcitní, s čímž musím nesouhlasit. Spíš se domnívám, že oba měli "avoidant attachment style", což znamená, že ačkoliv velmi toužili po blízkém a hlubokém vztahu, spřízněné duši, báli se někomu otevřít, zřejmě kvůli vztahům v rodině. Na ochranu si kolem sebe vystavěli vysoké zdi. Radši se sami uzavřeli do samoty, než aby riskovali citovou újmu.
Další zajímavý aspekt knihy pro mě byla část dospívání. Autor klidně mohl přitlačit na pilu, protože děti dovedou být velmi kruté a manipulativní.
Celkově knihu hodnotím 3,5 hvězdičkou, jazyk autora mě moc nenadchl, ale obsah byl moc zajímavý.
"Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života."....o životě......o smutných osudech.....
Zajímavá kniha o dvou osamělých existencích toužících po společnosti, které ovšem nejsou schopny. Mohl by to být obyčejný zapomenutelný román - autorův styl psaní a schopnost obrátit děj jiným směrem ve chvíli, kdy už si člověk myslí, že ví, jak bude pokračovat, jej ale dělají svým způsobem jedinečným.
(SPOILER) Rozhodnutí uděláme během pár vteřin, ale jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Ústřední myšlenka knihy je bezesporu fajn, ale tragédií bylo v příběhu na jednu knížku trochu moc, nemyslíte? Nechci vypadat jako škarohlíd, ale rakovina, sebepoškozování, anorexie atd. je na dva hlavní hrdiny fakt slušná nálož. Navíc, moc se mi nechce věřit tomu, že by se ze svých traumat z dětství nedovedli dostat ani natolik, aby se spolu prostě a jednoduše vyspali. Jinak pěkný, četbu jsem si užila a možná sáhnu i po dalších autorových knížkách. Snad v nich trochu ubral.
Knížku jsem vzala do ruky na základě tipu z podcastu. Odeonky nejsou moje primární četba, takže jsem do čtení šla s respektem a očekáváním těžšího čtení. Knížka se mi četla ale pro mě překvapivě dobře. Celkově působí temně a člověku u čtení dochází, jak maličkosti a nevyslovené myšlenky mnohdy zbytečně mění životy jiných. Zároveň jsem přemýšlela, jestli by něco bylo lepší, kdyby.... Za mě celkově spokojenost. Jen snad u Ali desetiletí skrývaná anorexie mi z pohledu okolí i jejího vlastního fyzického stavu v důvěryhodnosti lehce vadila.
Srdcová záležitost. Hned po přečtení jsem si pustila film v původním znění, vybavena zhruba pěti italskými slovíčky. Dojem umocněn. Paolo Giordano je můj písmenkový oblíbenec
Skvělý román ve kterém je spojeno zajímavé téma s výborným zpracováním. Anorexie, komplikované vztahy a zajímavé osobnosti, tohohle všeho je v této knize až až a užila jsem si jí od začátku do konce. Nepříliš uzavřený konec mi jak už to obvykle u mě bývá, ani trochu nevadil.
Vyborny soucasny spolecensky roman o nefunkcni komunikaci a velkem prostoru nevyrceneho. To zpusobuje onu osamelost, ktera hrdiny provazi zivotem. Roman ukazuje cloveka jako bytost ovlivnovanou bolestmi z minulosti. Je neuveritelne ctivy, az na konci mi doslo, jak neni zadne postave doprana harmonie zivota.
A mně to přišlo obyčejný. Možná mě tahle knížka trochu zklamala, protože jsem měla velký očekávání, možná proto, že jsem ji četla po jiný, která se mi líbila moc, ale podle mě na ní nebylo nic moc originálního. Hlavní postavy mi nebyly sympatický a přišly mi i nerealistický. Četlo se to dobře, určitě nezanevřu na autora, jen to prostě neni taková bomba, jak se řiká.
„Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života“ (str. 140).
Depresivní kniha, kde dvě spřízněné duše marně hledají cestu samy k sobě. Oba hlavní hrdinové – Alice i Mattia - si v sobě nesou traumata z dětství a právě tato traumata je k sobě přitáhnou a sblíží. U obou jsou patrné podobné znaky v chování, a to především absence komunikace, která jim neustále brání vyjádřit náklonnost jednoho k druhému. S tíživou minulostí se každý z nich vypořádává po svém – Alice podléhá anorexii a Mattia sebepoškozování. Oba jsou uzavřeni ve vlastním světě, i když jsem měla dojem, že Alice tu izolaci často spíš (možná nevědomky) vyhledává, zatímco Mattia v ní byl uvězněn spíš nedobrovolně, ale cestu ven nebyl schopný najít, i když by moc chtěl. Tato jejich osamělost je dost umocňována ještě i situací ve svých rodinách, kde jsou rodiče obou naprosto nefunkční a selhávající. Mnohokrát jsem nechápala jednání a pohnutky hlavních hrdinů, ale pak mi došlo, že to dokážou dobře pochopit možná akorát lidé, kteří bojují s podobnými bolestmi.
Kniha se dobře četla a čím víc jsem se blížila k závěru, připadala mi gradující a emočně čím dál silnější. Trochu mi ale vadilo zejména nedotažení osudů některých vedlejších postav, které se v knize objevily. Každá z nich většinou docela zásadním způsobem vstoupila do života hlavních hrdinů, ale pak stejným způsobem rychle úplně zmizela. Naprosto otevřený konec i u osudů hlavních postav mi ale vadil ze všeho nejvíc. U takových konců si vždycky připadám trochu „ošizená“.
Celou knihu provázela velice dusná atmosféra, po jejím přečtení jsem chvíli uvažovala, jestli není dobré sáhnout po nějakých antidepresivech (myšleno s nadsázkou), ale i právě proto se mi pod kůži dostala a doporučuju přečíst (i když rozhodně ne slabším povahám).
„V jednom kurzu v prváku se Mattia naučil, že mezi prvočísly se vyskytují některá ještě podivnější. Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně
skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Když má člověk dost trpělivosti, aby počítal dál, zjistí, že výskyt těchhle dvojic je postupně stále řidší. Naráží na stále osamělejší prvočísla, ztracená v tom mlčenlivém a rytmickém prostoru tvořeném pouze číslicemi, a pocítí úzkostnou předtuchu, že dvojice, na něž až dosud narazil, jsou pouhým dílem náhody, a že jejich pravým osudem je zůstat samotná. Pak, když už to chce vzdát, když už se mu nechce dál počítat, nečekaně narazí na další dvojčata, pevně sevřená v objetí. Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl.“
Co všechno můžou zavinit traumata z dětství... Poutavě vyprávěno, moc se mi líbí, že není vše dořečeno a autor mnohé nechává na čtenářově představivosti.
Po dlouhé době kniha, do které jsem se od začátku ponořila. Příběh o ,nenormálních, lidech, kteří žijí pod tíhou následků traumatu z dětství. Alice a Mattia, dvě osamělá prvočísla, které spojuje právě ona osamělost. On odmítá svět, ona se cítí světem odmítána. Oba jsou poškozeni tím, co se stalo v jejich dětství. Asociální podivín a matematický génius a fotografka anorektička. Jejich zvláštní a jaksi nedokončený vztah. Tíha jejich minulosti. Snaha být ,normální,. Navzdory depresivnímu téma, celkově příběh nevyznívá skepticky. Spíše ukazuje na odlišnost a problémy v komunikaci ve vztazích. Rozhodně nutí přemýšlet. Konec měl poněkud rychlý spád, trošku zkazil na dojmu, ale určitě knihu doporučuji všem, kteří přemýšlí o životě a cítí se ,divní,.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2023 | Tasmánia |
Kniha Osamělost prvočísel je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 886x |
| Čtenářské výzvě | 224x |
| Doporučených | 192x |
| Knihotéce | 456x |
| Chystám se číst | 1 033x |
| Chci si koupit | 201x |
| dalších seznamech | 9x |
Kniha mě opravdu zklamala. Je to taková lepší young adult literatura. Čekala jsem hluboký a neotřelý příběh, který mě zasáhne. To se ale, bohužel, nestalo.