Zmizet

od:


KoupitKoupit eknihu

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/19756/zmizet-5oV-19756.jpg 4.3796
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (175)

Přidat komentář
kap66
11. listopadu

Zařazení této knížky do "vyšší literatury" (viz anotace)? Třikrát ano.
I díky obsahu, samozřejmě. Otevře vám staré, jen pozapomenuté rány.
Díky použitému jazyku! Připadá mi, že naučit se psát spisovně je lehčí než se naučit pracovat s obecnou češtinou. Autorka to dokázala; věty plynou samozřejmě, přirozeně, nikde neskřípou.
Díky způsobu vyprávění!! Petra Soukupová bravurně používá dialogy, vnitřní monology, polopřímou řeč, přechází mezi nimi naprosto nenásilně a plynule. Není to jednoduché, a ona to zvládla.
V poslední době jsem neměla při seznamování se současnými českými spisovatelkami příliš šťastnou ruku. Petra Soukupová to prolomila. "Zmizet" nenechám ze své hlavy zmizet.

BarboraMichlová
09. listopadu

Skvěle napsaná a propracovaná kniha. Všechny tři povídky, které tam jsou obsažené mají opravdu silný příběh. Nebojím se říct, že Petra Soukupová je geniální autorka.
Nejvíce mě zasáhla hned první z nich. Musím se přiznat, že mě fyzicky i psychicky bolelo ji číst, naprosto mě semlela, tolik smutku a beznaděje v pár stránkách... Stále jsem čekala na chvíli, kdy se vše v dobré obrátí. Druhá povídka mě pohltila trochu méně, některé situace se mi zdály být absurdní, ale i tak měla v knize své právoplatné místo. Ve třetí povídce se mi velmi líbil příběh. Je zajímavé, jak některé omyly a životní rozhodnutí dokáží zamíchat osudy našich blízkých na generace dopředu.
Knihu Vám mohu s čistým svědomím doporučit a nemohu hodnotit jinak než 5*. :)

hzd
08. listopadu

Krásně napsaná knížka, určitě lepší než Pojedu k moři. První dvě povídky super, ty jsem přečetla jedním dechem. Třetí povídka trošku slabší, ale celkově hodnotím pěti hvězdičkami. I když byla knížka smutná, moc se mi líbila.

jessie01
05. listopadu

Knížka, která nutí přemýšlet. Příběhy, ve kterých byste se nechtěli ocitnout, ale stejně hltáte, jak dopadnou. Knížka, ve které jsou obyčejné rodinné vztahy popsané do neobyčejných rozměrů.

josska
04. listopadu

Knížku jsem četla do výzvy,myslím že bych ji jinak nečetla,už při první povídce jsem nechápala tolik deprese a ještě to gradovalo.....styl psaní mě taky moc nesedl,četla jsem ji dlouho a moc se mě do toho nechtělo......

IvanaVa12
29. října

Klobouk dolů.

Šmoulinka1980
25. října

Jedna kniha tvořená 3 povídkami, které na sebe nijak nenavazují, ale mají společné téma - vztahy mezi sourozenci. A v každé povídce je postava, která někdy v průběhu svého života zažívá situaci, ze které by moc chtěla utéct, zmizet. Kniha není určitě pro každého a ne každému také sedí styl psaní autorky. Ale já byla spokojená. Všechny tři smutné příběhy se mi dostaly tzv. pod kůži a ještě teď musím o nelehkých osudech hrdinů přemýšlet. Čtení je to těžké a depresivní, ale bohužel patřící k životu. Já tedy měla pěkný čtenářský zážitek a knížku určitě doporučuji k přečtení!

eva.haf
19. října

Je to síla, rodinné psycho a hned třikrát. Ani se mi nechce takové nenávisti mezi dětmi (sourozenci) věřit. Ale popsané je to velmi dobře. Nemám moc ráda povídky, taky mě ty konce většinou zklamaly, ale chápu proč to je tak napsané. Člověk se pak cítí podobně jako hlavní postavy - blbě.

gonegirl
15. října

Jedno velké zklamání. Anotace ve mně vyvolala naději na skvělý čtenářský zážitek, realita ale byla jiná. Čtení celé této knihy bylo utrpením. Jazyková stránka, místo aby mi pomáhala sžít se s postavami, mi lezla na nervy a děj mi přišel také ukrutně nezáživný.

Mufa
10. října

První dvě povídky byly skvělé, i když jsem si nebyla jistá, jestli z nich nebudu mít depku. V té třetí jsem se ze začátku trochu ztrácela, kdo je kdo, už to nebylo úplně ono.
Ale jinak doporučuji k přečtení a určitě si přečtu i další knihy této autorky.

MrKrahujec
09. října

Předčilo to mé očekávání! Všechny tři příběhy jsou dostatečně uvěřitelné a současně i neotřelé, mají přesně odměřenou dávku naturalismu, aniž by se v něm utopily (jak se tu a tam přece jen stává třeba i takovému Janu Pelcovi) a hlavně čtenáře ani náhodou nenudí. A to i přesto, že jsou prakticky zcela bez humoru (což by bylo u mě jinak minus, ale v tomto případě by byla jakákoliv legrácka zcela evidentně na újmu pravdivosti a realističnosti). Až mě samotného udivilo, že tomu doopravdy nemám co vytknout.

Arella
07. října

Výborné. Ani jedna povídka nezklamala.

Evina.Cetba
29. září

Sourozenecký nelad, nepokoj a zmizení jednoho z nich.

albhana
26. září

Mám tuhle autorku ráda. Píše o obyčejných věcech, přitom je umí popsat způsobem, který vás nutí číst a nevidět/neslyšet nic okolo. Syrovost, krutost mezilidských vztahů. Občas se člověk trochu ztrácí v tom kdo co řekl a co si myslí, spousta postav a jmen, která jsou si podobná. Přesto, že jsem četla i jiné její knihy, v této mě trochu rušil styl psaní - dlouhá souvětí, nespisovná čeština. Čekala jsem celistvou knihu, ne povídky. Když už povídky, doufala jsem tedy alespoň v nějaké propojení. Příběhy jsou trochu otevřené, nevysvětlené - takže můžeme jen domýšlet. Ale těším se na další knihy, Petra Soukupová mě prostě baví.

Joges
25. září

Uf. První dva příběhy jsou výborné. Mají spád, výborný námět, dobré postavy i závěrečnou pointu. Povídky mě moc neberou, ale tyhle mě po několika stranách dostaly. Na malého střihače a nesourodé sourozence hned tak nezapomenu. Třetí příběh už tolik neokouzlil. Občas jsem se ztrácel ve spoustě jmen i událostí.

TiredLikeDog
25. září

Vsechny poviky maji neco do sebe.
Po prvni povidce jsem zacala mit i ja velmi depresivni pocity.
Druha povidka me moc neupoutala, ale napsana byla pekne.
Treti bych oznacila za nejlepsi. Mela i vtip a nebyla tak tezka jako predesle.

Aterianna
12. září

Jsem velmi vděčná seznamu maturitní četby, že mi posloužilo jako místo setkání s Petrou Soukupovou. Nepamatuji si, kdy by mi z "obyčejných" rodinných příběhů mrazilo (Zmizet – opravdu tleskám). Neokoukaný použitý styl psaní, perspektivy, jazyka.. Všechno tak nereálně reálné.

koolsavage
10. září

Ve světě Petry Soukupové neexistují sourozenci, co se mají rádi.

Arcade
07. září

Dílo, které já osobně považuju za jednoduše geniální. Alespoň tedy tu první část - tu jsem stihla přečíst už třikrát a pokaždé mě prostě a jednoduše dostane. Jazyk, který autorka používá, neuvěřitelně jedinečná a uvěřitelně bolavá situace, atmosféra deprese na hranici lidských sil - jsem z toho nadšená. Fakt se jedná o nejlepší české dílo, které jsem kdy četla. Je upřímný a bolí. Mám ho ráda. Ta druhá část je fajn a ta poslední docela průměrná, ale hej, nic není dokonalé, že?

"V tenhle megadivnej den, dneska je každý dítě šťastný, teda až na těch pár, o kterých se bude zítra psát v novinách, co se tak bojej rodičů, že se radši zabijou, prázdniny nikdy nebudou delší než dneska, ve vzduchu voní léto, jdu ven, jen tak, po několika měsících jsem sám venku."

Lotka
05. září

U mě se Petra Soukupová umí trefit do vkusu a zacílit na “bolavá místa”. Hodně ze života.

amorito
31. srpna

Je to první knížka, kterou jsem od Petry Soukupové četla, a rozhodně patří mezi to nejlepší od současných českých autorů, s čím jsem zatím měla možnost se seznámit.

Příběhy a jejich postavy jsou velmi uvěřitelné. Autorka se z různých úhlů dotýká toho, co snad každý čtenář alespoň zprostředkovaně zná: vzájemného nepochopení a pocitů větších či menších křivd, které si nejbližší příbuzní (často s nejlepšími úmysly) umí vytvářet.

Podle popisu knížky nikdo nemůže očekávat, že se jedná o oddechovou četbu, ale za přečtení určitě stojí.

Glivuska
28. srpna

Výborná knížka. První příběh je ze všech nejlepší. Že je kniha depresivní, je také pravda. Ale ta schopnost zachytit ten pocit zmaru a rozpoložení, že někdy prostě nelze odpovědět na všechny otázky a dobrat se toho, co se skutečně stalo, to je provedeno dokonale.

Beruska18
16. srpna

Byli to takové lehké nelehké čtení zachycující sourozenecké vztahy, mnohdy velmi složité .

Silwinka87
14. srpna

Za mě zase skvělé,i když náročné čtení..První povídka byla nejhorší,nemohla jsem u toho skoro ani dýchat,jak mi bylo těžko..
Ano,tohle je realita!!!

zupri
13. srpna

Těžké čtení... neměla jsem ani sílu to dočíst.

JIVaJaH
12. srpna

První, co mě odradilo bylo slovo"sem" místo "jsem".Vyprávěno dítětem....dobře. Celkově mi kniha připadala vypravěčsky zmatená. Nejvíc se mi asi líbila třetí povídka.

maGggg
05. srpna

Bohužel jsme knihu nedočetla. Za mě až moc depresivní.

SSTknihy
01. srpna

Vezměte jednu běžnou rodinu, rozpitvejte vztahy v ní panující na dřeň, naservírujte odhalené na podnose a škvírou ve dveřích šmírujte, co se bude dít dál. To jsou rodinná dramata Petry Soukupové. Jednoduše, stroze, bez příkras, bez happyendů. Čtení je to náročné, těžké, skoro by se slušelo přidat cedulku jen na vlastní nebezpečí. Za mne rozhodně jeden z nejlepších českých románů, které jsem v posledních letech četla.

GyttaOggová
22. července

Výborná knížka, příběhy ze života takové, jaké se opravdu dějí. Určitě si od ní přečtu i něco jiného.

Abia
08. července

Tři příběhy, které vás chytí a nepustí. Tak syrově ze života, tolik nedorozumění a přitom tak reálné. První povídka mě držela, nemohla jsem přestat číst. Pak mě trochu mrzelo, že se styl moc nemění, tím si jsou postavy podobné, mají stejné uvažování. Chvilku mi trvalo, než jsem se překlopila do dalšího příběhu. Jsem moc ráda, že je to bez šťastných konců, takhle by to totiž bylo. Smutky a nevyřčené křivdy se neztratily.