Zmizet

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/19756/zmizet-5oV-19756.jpg 4.3732
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Přidat komentář
Silwinka87
předevčírem

Za mě zase skvělé,i když náročné čtení..První povídka byla nejhorší,nemohla jsem u toho skoro ani dýchat,jak mi bylo těžko..
Ano,tohle je realita!!!

zupri
13. srpna

Těžké čtení... neměla jsem ani sílu to dočíst.

JIVaJaH
12. srpna

První, co mě odradilo bylo slovo"sem" místo "jsem".Vyprávěno dítětem....dobře. Celkově mi kniha připadala vypravěčsky zmatená. Nejvíc se mi asi líbila třetí povídka.

maGggg
05. srpna

Bohužel jsme knihu nedočetla. Za mě až moc depresivní.

SSTknihy
01. srpna

Vezměte jednu běžnou rodinu, rozpitvejte vztahy v ní panující na dřeň, naservírujte odhalené na podnose a škvírou ve dveřích šmírujte, co se bude dít dál. To jsou rodinná dramata Petry Soukupové. Jednoduše, stroze, bez příkras, bez happyendů. Čtení je to náročné, těžké, skoro by se slušelo přidat cedulku jen na vlastní nebezpečí. Za mne rozhodně jeden z nejlepších českých románů, které jsem v posledních letech četla.

GyttaOggová
22. července

Výborná knížka, příběhy ze života takové, jaké se opravdu dějí. Určitě si od ní přečtu i něco jiného.

Abia
08. července

Tři příběhy, které vás chytí a nepustí. Tak syrově ze života, tolik nedorozumění a přitom tak reálné. První povídka mě držela, nemohla jsem přestat číst. Pak mě trochu mrzelo, že se styl moc nemění, tím si jsou postavy podobné, mají stejné uvažování. Chvilku mi trvalo, než jsem se překlopila do dalšího příběhu. Jsem moc ráda, že je to bez šťastných konců, takhle by to totiž bylo. Smutky a nevyřčené křivdy se neztratily.

KlariN
06. července

Petra Soukupová se umí zažrat pod kůži jak málokdo. Já osobně spatřuji jasnou návaznost na Šlejhara (Kuře melancholik) a Procházku (Ať žije Republika!)...

kofina
27. června

Na to, že ta kniha je v podstatě koncentrovaná deprese, se četla snadno a dokázala pohltit. Takové lehké nelehké čtení. :)

witko
20. června

Tahle kniha mne dostala. Nečekal jsem takový zážitek. Asi bych po téhle knize nesáhnul, takže děkuji knižní výzvě, že díky jí, jsem si rozšířil obzor o další skvěle píšíciho autora z domácích luhů a hájů.
Občas mi vytanuly na mysli scénky z mladších let, kdy jsme společně vyrůstaly se sestrou. Skvěle popsané pocity. Určitě sáhnu i po jiné knize od této autorky.

Trina1
10. června

Kniha se mi velmi dobře četla. Styl psaní, zde občas kritizovaný, mi nevadil, naopak se mi díky němu příběhy zdály autentičnější. První povídka mě parádně rozhodila, ale přesto jsem knížku nemohla odložit.

Lenka8418
31. května

Hvězdička je za odvahu takovou knihu vůbec napsat. Nějak to pro mě bylo až moc depresivní, i když čtu knihy plné násilí, tohle mi přišlo tak nějak moc na jednu knihu. I ten styl psaní mi moc nevyhovoval.

Magdalena5
29. května

nebylo to lehké čtení, ale líbilo

kerstyn
29. května

Petra Soukupová prostě umí. Je jedno, jestli čtete její starší věci nebo současné. Všechno je prostě skvělé! Stejně tak Zmizet. Všechny tři povídky. Těším se na další knihy, kterou mám od Petry S. ještě na seznamu. :)

girdi
25. května

Dostala jsem dobré doporučení, takže očekávání byla velká, a přesto jsem se nezklamala ani v nejmenším. Úhel pohledu je vždy jedinečný a v této knize klíčový, příběhy jsou perfektně vystavěné a spojení tří povídek zajímavé. Prostě výborné čtení a rozhodně zasloužená cena Magnesia Litera. Chválím rovněž popis knihy, který naláká ke čtení a navíc opravdu vystihuje to podstatné.

kiraa
20. května

Po několika letech se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. A to je co říct, protože na konec se prokoušu i v případě, že mě čtení až tak úplně nebere, prostě věřím do poslední chvíle v obrat k lepšímu. V tomto případě jsem musela knížku odložit z důvodu, že mě vyloženě deptala. Zejména první příběh, ten byl tak strašně "těžký" a bolestivý, že mě úplně odboural. Doslova ze mě Petra Soukupová vysosala pozitivní energii a optimismus. Nedočteno, tudíž nehodnotím.

Pablo7
20. května

Skládá se ze třech povídek. První je vyprávěná z dětského pohledu a je hodně čtivá. Pořád jsem vědět, co bude dál a najednou další povídka. Druhá povídka se mi taky líbila, ale trochu mi vadily neustálé změny vypravěče. I třetí povídka není špatná, ale přeci jen mé počáteční nadšení se zmenšilo. Rozhodně doporučuji, pokud vám nevadí, že happyendem to moc nekončí.

lena2653
16. května

Velmi smutné čtení, nicméně mě Petra Soukupová velmi mile překvapila, naděje současné české prózy. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla. Dojemná a skvělá!

LeKal
16. května

Smutné příběhy, ten první je podobný tomu, co potkalo mou švagrovou, syn byl ale již plnoletý...taky ho hledala... a ona už zemřela... neumím si představit, že bych nevěděla, kde je moje dítě.

Bruklinka
08. května

První setkání s Petrou Soukupovou a rozhodně ne poslední. Tři objemné povídky, zaujaly mě všechny tři, u první až mrazilo. Zasloužených pět hvězd.

sachista
06. května

Knihy Petry Soukupové jsou jedna lepší než druhá, ale opakovaně budu psát, že rovněž jedna smutnější než druhá. S trochou nadsázky bych si troufl konstatovat, že by mělo být na obalu napsáno, že její knihy se nedoporučují slabším, labilním jedincům se sklony k depresím, protože si nedovedu představit, že i s tím nejpohodovějším sangvinikem či flegmatikem alespoň trochu neotřásne nějaký lidský osud zobrazený v některé z jejích knih. Zmizet obdrželo zaslouženě Magnesii Literu. Je obdivuhodné, jak dokáže autorka vystihnou dětskou psychiku a pocity a tak umně zobrazit všechnu "nespravedlnost světa" dětskýma očima. Nezapomenutelný čtenářský zážitek, u nějž ale zabolí u srdce.

iveta35
04. května

Knížka se mi moc líbila.

rodak
03. května

Až se fakt divím jak se autorka dokáže vcítit do duše dětí a takto poutavě psát.

Petrasim
20. dubna

Super. První knížka od této autorky a už se těším do knihovny až si půjčím další její knížku.

silhavaemilka
16. dubna

Kniha byla zajimavá, plna sourozeneckých rivalit. Zajímavý náhled do sourozeneckých vztahů.

Marčullkas
28. března

Skvělá knížka, propracované příběhy! TOP

Mánička178
28. března

Obdivuji schopnost Petry Soukupové vcítit se do duše malých chlapců a zároveň její talent zprostředkovat stylem jazyka tu reálnou surovost, nevyumělkovanost, drsnost vztahů s lidmi nejbližšími. Až mě někdy zarážela především ta sourozenecká nenávist a nutilo mě to zamýšlet se na tím, jestli jsme to jako děti měli s bráchou stejně... Nebo ta touha některých rodičů ovládat svoje dospělé děti a určovat jim, co mají dělat. Brrr!!!

Gabcatko
28. března

Nevím, zda se dá napsat, že je kniha krásná, když jde o tak smutné až surové příběhy, ale mě opravdu nadchla. Četla se velmi dobře, rychle, jen jsem pořád doufala v lepší konce. Asi teď budu více pozorovat své dcery, jak se k sobě chovají.

simviki
21. března

Jsou to smutné a drsné příběhy, i když ze života. Ale tenhle styl vyprávění není úplně můj šálek kávy.

banánovépyré
19. března

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy v životě četla. Petra Soukupová píše prostě až na dřeň.