Zmizet

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/19756/zmizet-5oV-19756.jpg 4.3680
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (137)

Přidat komentář
kiraa
20. května

Po několika letech se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. A to je co říct, protože na konec se prokoušu i v případě, že mě čtení až tak úplně nebere, prostě věřím do poslední chvíle v obrat k lepšímu. V tomto případě jsem musela knížku odložit z důvodu, že mě vyloženě deptala. Zejména první příběh, ten byl tak strašně "těžký" a bolestivý, že mě úplně odboural. Doslova ze mě Petra Soukupová vysosala pozitivní energii a optimismus. Nedočteno, tudíž nehodnotím.

Pablo7
20. května

Skládá se ze třech povídek. První je vyprávěná z dětského pohledu a je hodně čtivá. Pořád jsem vědět, co bude dál a najednou další povídka. Druhá povídka se mi taky líbila, ale trochu mi vadily neustálé změny vypravěče. I třetí povídka není špatná, ale přeci jen mé počáteční nadšení se zmenšilo. Rozhodně doporučuji, pokud vám nevadí, že happyendem to moc nekončí.

lena2653
16. května

Velmi smutné čtení, nicméně mě Petra Soukupová velmi mile překvapila, naděje současné české prózy. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla. Dojemná a skvělá!

LeKal
16. května

Smutné příběhy, ten první je podobný tomu, co potkalo mou švagrovou, syn byl ale již plnoletý...taky ho hledala... a ona už zemřela... neumím si představit, že bych nevěděla, kde je moje dítě.

Bruklinka
08. května

První setkání s Petrou Soukupovou a rozhodně ne poslední. Tři objemné povídky, zaujaly mě všechny tři, u první až mrazilo. Zasloužených pět hvězd.

sachista
06. května

Knihy Petry Soukupové jsou jedna lepší než druhá, ale opakovaně budu psát, že rovněž jedna smutnější než druhá. S trochou nadsázky bych si troufl konstatovat, že by mělo být na obalu napsáno, že její knihy se nedoporučují slabším, labilním jedincům se sklony k depresím, protože si nedovedu představit, že i s tím nejpohodovějším sangvinikem či flegmatikem alespoň trochu neotřásne nějaký lidský osud zobrazený v některé z jejích knih. Zmizet obdrželo zaslouženě Magnesii Literu. Je obdivuhodné, jak dokáže autorka vystihnou dětskou psychiku a pocity a tak umně zobrazit všechnu "nespravedlnost světa" dětskýma očima. Nezapomenutelný čtenářský zážitek, u nějž ale zabolí u srdce.

iveta35
04. května

Knížka se mi moc líbila.

rodak
03. května

Až se fakt divím jak se autorka dokáže vcítit do duše dětí a takto poutavě psát.

Petrasim
20. dubna

Super. První knížka od této autorky a už se těším do knihovny až si půjčím další její knížku.

silhavaemilka
16. dubna

Kniha byla zajimavá, plna sourozeneckých rivalit. Zajímavý náhled do sourozeneckých vztahů.

Marčullkas
28. března

Skvělá knížka, propracované příběhy! TOP

Mánička178
28. března

Obdivuji schopnost Petry Soukupové vcítit se do duše malých chlapců a zároveň její talent zprostředkovat stylem jazyka tu reálnou surovost, nevyumělkovanost, drsnost vztahů s lidmi nejbližšími. Až mě někdy zarážela především ta sourozenecká nenávist a nutilo mě to zamýšlet se na tím, jestli jsme to jako děti měli s bráchou stejně... Nebo ta touha některých rodičů ovládat svoje dospělé děti a určovat jim, co mají dělat. Brrr!!!

Gabcatko
28. března

Nevím, zda se dá napsat, že je kniha krásná, když jde o tak smutné až surové příběhy, ale mě opravdu nadchla. Četla se velmi dobře, rychle, jen jsem pořád doufala v lepší konce. Asi teď budu více pozorovat své dcery, jak se k sobě chovají.

simviki
21. března

Jsou to smutné a drsné příběhy, i když ze života. Ale tenhle styl vyprávění není úplně můj šálek kávy.

banánovépyré
19. března

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy v životě četla. Petra Soukupová píše prostě až na dřeň.

petrakočárová
19. března

Smutné ale poutavé čtení.

Lutzka
05. března

Naprosto mě nadchlo vyprávění téhož příběh z pohledu různých účastníků, obzvlášť popisy očima dětí, a to včetně nespisovného, hovorového stylu. I když byly všechny příběhy smutné a líčí problematické rodinné vztahy, popis vztahů působí hodně reálně. Nemám ráda pohádkové šťastné konce...a tady mě zklamání opravdu nečekalo. Má první kniha od Soukupové...a navnadila mě k dalšímu čtení...

Sorrow
26. února

Naprosto chápu, proč se to lidem líbí. Je to obyčejné a přitom není; je to ze života, a přesto doufáte, že Vám se tedy nic podobného nikdy nestane. Je to pravděpodobně mnohem surovější než realita většiny z nás. Pro mě bylo Zmizet zejména panoptikem těch nejpříšernějších lidských charakterů, jaké si lze představit. Proplesknout by zasloužili téměř všichni, babičku z povídky Na krátko bych ale musela vzít po hlavě nejmíň cihlou...
Myslím, že až budu mít sama děti, bude to pro mě ještě aktuálnější, i tak se mi to ale vlastně "líbilo"... Nejvíc asi úvodní povídka Zmizel, ale tam za to hodně může narace mého nejoblíbenějšího Kryštofa Hádka. Audiokniha je ale celkově vážně dobrá!

Janinnka
25. února

Zvláštní styl vyprávění mě rychle vtrhl do děje. Akorát mi bylo líto, že každá povídka končí dříve, než bych chtěla a o jednotlivých postavách se nedozvím ještě více.

Nikcasmej
13. února

Nádherná kniha zobrazovala tři příběhy smutných konců. Autorka nádherně zobrazila, že příběhy nemusí být jen šťastné, ale i smutné jako je vlastně i skutečný život. Kniha asi nebude pro každého. Rozhodně si však myslím, že kniha nenechá nikoho chladného, ať už budete z knihy naštvaní nebo na vás udělá dojem, nějak na vás zkrátka zapůsobí. Za mě doporučuji.

NymphMaeve
09. února

S knihou jsem se trápila, hrozně mě nebavil styl, jakým to bylo napsáno - vulgární, hovorový, nespisovný. Příběh přeskakuje, je chaotický, odstavec z pohledu jedné osoby, další odstavec z pohledu jiné. Zápletka a děj nic moc, dalo by se shrnout na pár stránek příběhu. Na knihu jsem se těšila, je na ní hodně kladných ohlasů, ale není to můj šálek kávy bohužel.

goofinkaa
08. února

Na štýl písania som si veľmi rýchlo zvykla a vobec mi nevadil, práve naopak :) Každá poviedka bola veľmi citlivo zpracovaná a posledná ma úplne rozsekala...

DarkFireflies
07. února

Wow, vůbec jsem nečekala že se mi kniha bude líbit, protože mě dle popisu nějak zvlášť neoslovila a také proto, že se mi málokdy knihy od českých autorů líbí. Všechny tři povídky ale byly příjemným počtením, autorka psala bez přikrášlení o reálných situacích a občas tím i zahrála na citlivou strunu. Poslední příběh se mi sice zdál výrazně slabší než předchozí dva, ale i přesto byl zajímavý. Psychologický náhled do nitra postav byl fascinující a velmi se mi líbilo, že autorka psala o všech situacích bez obalu a nic si nepřikrášlila.
Když jsem začala číst první příběh, nespisovný jazyk mě opravdu zarážel a nebyla jsem si jistá, že budu ve čtení pokračovat, ale jsem ráda, že jsem vytrvala.
Velmi příjemné překvapení!

petrzel
03. února

Povídky byli smutné ,čtení zajímavé, kniha se mi četla dobře.

Petass
01. února

První povídka se mi četla špatně, nemohla jsem si zvyknout na styl. Střídání vypravěčů a pohled na jednu věc od více postav mi nevadil, ale někdo se v tom určitě může ztratit. Pak už jsem přečetla na jeden zátah, nemohla jsem knihu odložit, dokud jsem nedočetla. Ale celkový dojem... Nějak to těm hrdinkám nevěřím. Jedna špatná matka vedle druhé, které opakují zajeté rodičovské věty... Kdyby mě kniha minula, určitě by mi nechyběla. Přečetla jsem díky čtenářské výzvě jako dílo oceněné Magnesia litera. Je to už několikátá oceněná kniha, která mě nijak zvlášť nenadchla.

Capkomi
28. ledna

Knihu jsem si přečetla kvůli čtenářské výzvě, ale zklamala mě, na to jaké má kladné hodnocení. Utvrdila mě v tom, že novodobí čeští autoři nejsou pro mě. Nijak mě neobohatila, depresivní příběhy plné smutku a neštěstí.

twiggynka
24. ledna

co k téhle knize říct? Není to vůbec můj žánr a přečetla jsem si ji kvůli čtenářské výzvě, ale musím říct, že jsem ji hltala celou dobu! Všechny tři příběhy byly reálné, velice smutné, ale stály za to!

Kopretina
15. ledna

Nevím, čím to je, ale knížky od P. Soukupové mě pořád nutí, abych četla a četla. I když je tato kniha smutná a plná bolesti, čeština je nečeskou, přesto jí tak nějak lidsky rozumím a chápu postoje a pocity zúčastněných. Líbila se mi víc než K moři a Pod sněhem.

Inka063
03. ledna

Tři rozsáhlé povídky s názvy Zmizel, Na krátko a Věneček. Hluboká psychologická sonda do nitra všech postav. Syrová výpověď dvou dětí (Zmizel a Na krátko) a jedné ženy, která se myšlenkami vrací do dětství (Věneček). Ve všech příbězích jde o pochroumané nitro, odcizení, žárlivost, vztek, poznamenání, smutek, nenávist, které si s sebou aktéři nesou celý život. Ve všech povídkách se prolínají myšlenky a přemítání jednotlivých postav, problém vidíme z různých úhlů, ale nedočkáme se ani zlepšené komunikace, ani šťastného závěru.
Smutné, drsné, syrové, bez příkras a bez obalu.

Božena66
27.12.2017

nedočtené