Zmizet

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/19756/zmizet-5oV-19756.jpg 4.3610
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (119)

Přidat komentář
Nikcasmej
13. února

Nádherná kniha zobrazovala tři příběhy smutných konců. Autorka nádherně zobrazila, že příběhy nemusí být jen šťastné, ale i smutné jako je vlastně i skutečný život. Kniha asi nebude pro každého. Rozhodně si však myslím, že kniha nenechá nikoho chladného, ať už budete z knihy naštvaní nebo na vás udělá dojem, nějak na vás zkrátka zapůsobí. Za mě doporučuji.

NymphMaeve
09. února

S knihou jsem se trápila, hrozně mě nebavil styl, jakým to bylo napsáno - vulgární, hovorový, nespisovný. Příběh přeskakuje, je chaotický, odstavec z pohledu jedné osoby, další odstavec z pohledu jiné. Zápletka a děj nic moc, dalo by se shrnout na pár stránek příběhu. Na knihu jsem se těšila, je na ní hodně kladných ohlasů, ale není to můj šálek kávy bohužel.

goofinkaa
08. února

Na štýl písania som si veľmi rýchlo zvykla a vobec mi nevadil, práve naopak :) Každá poviedka bola veľmi citlivo zpracovaná a posledná ma úplne rozsekala...

DarkFireflies
07. února

Wow, vůbec jsem nečekala že se mi kniha bude líbit, protože mě dle popisu nějak zvlášť neoslovila a také proto, že se mi málokdy knihy od českých autorů líbí. Všechny tři povídky ale byly příjemným počtením, autorka psala bez přikrášlení o reálných situacích a občas tím i zahrála na citlivou strunu. Poslední příběh se mi sice zdál výrazně slabší než předchozí dva, ale i přesto byl zajímavý. Psychologický náhled do nitra postav byl fascinující a velmi se mi líbilo, že autorka psala o všech situacích bez obalu a nic si nepřikrášlila.
Když jsem začala číst první příběh, nespisovný jazyk mě opravdu zarážel a nebyla jsem si jistá, že budu ve čtení pokračovat, ale jsem ráda, že jsem vytrvala.
Velmi příjemné překvapení!

petrzel
03. února

Povídky byli smutné ,čtení zajímavé, kniha se mi četla dobře.

Petass
01. února

První povídka se mi četla špatně, nemohla jsem si zvyknout na styl. Střídání vypravěčů a pohled na jednu věc od více postav mi nevadil, ale někdo se v tom určitě může ztratit. Pak už jsem přečetla na jeden zátah, nemohla jsem knihu odložit, dokud jsem nedočetla. Ale celkový dojem... Nějak to těm hrdinkám nevěřím. Jedna špatná matka vedle druhé, které opakují zajeté rodičovské věty... Kdyby mě kniha minula, určitě by mi nechyběla. Přečetla jsem díky čtenářské výzvě jako dílo oceněné Magnesia litera. Je to už několikátá oceněná kniha, která mě nijak zvlášť nenadchla.

Capkomi
28. ledna

Knihu jsem si přečetla kvůli čtenářské výzvě, ale zklamala mě, na to jaké má kladné hodnocení. Utvrdila mě v tom, že novodobí čeští autoři nejsou pro mě. Nijak mě neobohatila, depresivní příběhy plné smutku a neštěstí.

twiggynka
24. ledna

co k téhle knize říct? Není to vůbec můj žánr a přečetla jsem si ji kvůli čtenářské výzvě, ale musím říct, že jsem ji hltala celou dobu! Všechny tři příběhy byly reálné, velice smutné, ale stály za to!

Kopretina
15. ledna

Nevím, čím to je, ale knížky od P. Soukupové mě pořád nutí, abych četla a četla. I když je tato kniha smutná a plná bolesti, čeština je nečeskou, přesto jí tak nějak lidsky rozumím a chápu postoje a pocity zúčastněných. Líbila se mi víc než K moři a Pod sněhem.

Inka063
03. ledna

Tři rozsáhlé povídky s názvy Zmizel, Na krátko a Věneček. Hluboká psychologická sonda do nitra všech postav. Syrová výpověď dvou dětí (Zmizel a Na krátko) a jedné ženy, která se myšlenkami vrací do dětství (Věneček). Ve všech příbězích jde o pochroumané nitro, odcizení, žárlivost, vztek, poznamenání, smutek, nenávist, které si s sebou aktéři nesou celý život. Ve všech povídkách se prolínají myšlenky a přemítání jednotlivých postav, problém vidíme z různých úhlů, ale nedočkáme se ani zlepšené komunikace, ani šťastného závěru.
Smutné, drsné, syrové, bez příkras a bez obalu.

Božena66
27.12.2017

nedočtené

lushi
14.12.2017

Moje první Soukupová a rozhodně ne poslední. První dvě povídky byly tak chytlavé, že jsem je přečetla skoro na jeden zátah, poslední povídku jsem četla spíš na sílu, ztrácela jsem se v těch nepopsaných / naznačených vztazích. Příběhy jsou dramatické a přitom tak reálné.

markyticka
12.12.2017

Pro mne rozhodně zábavnější čtení než 'Pod sněhem'. Tři povídky, mnoho osudů a osobních příběhů, tentokrát jsou příběhy ukončené. I tak mi forma úplně nevyhovuje, občas se v ní ztrácím. Náměty zajímavé...

Radek99
02.11.2017

Výrazné zklamání. Čtení pro ženy, které mne bezezbytku dost nudilo. První povídku jsem měl vůbec problém dočíst, ta sama o sobě neobstála, druhá už byla zajímavější, třetí rozhodně nejlepší, každopádně jsem celou dobu čekal, že se ony tři povídky na konci postmoderně protnou a kniha vytvoří nějaký rámec, autorka ale nic takového nenabídla, navíc ani nebyla schopna dodržet předem zvolený rastr dětského vypravěče, hodně mne rušilo, jak se vypravěči střídali a jak malý chlapec popisoval něco, čeho nebyl svědkem a co prožívali a cítili bez jeho přítomnosti jeho rodiče. Leitmotiv zmizení byl zajímavý a vlastně bylo dobré to nedořečené a nevyřčené, na konci třetí povídky a celé knihy jsem ovšem několikrát kontroloval knihu, jestli je můj výtisk v pořádku a nechybí v něm několik posledních stran. Autorka je celkem očividně zaujatá proti mužským hrdinům, všichni bezezbytku jsou looseři, většinou mají i problémy s alkoholem a také se svou manželskou a otcovskou rolí, všechny ženské postavy zase kouří a nezvládají svou roli mateřskou. To, že v druhé povídce všechny sledují jako z udělání nekonečný novácký seriálový škvár Ulice a vytváří tak autorce - scénáristce téhož promo, je trochu velká malá domů, ale co už... Každopádně Magnesia Litera pro mne po přečtení této povídkové knihy definitivně ztratila kredit (v kontextu s tím, jak se letos zachovali porotci, když z nominací vyřadili jednoznačně nejlepší knihu tohoto roku Děštová hůl s poukazem na to, že Jiří Hájíček už je příliš známý a dělat touto cenou reklamu nepotřebuje...uff).

nemer
25.10.2017

Bohužel mne minimálně toto "dílo" neoslovilo, naopak mne utvrdilo v přesvědčení, že se mám české literární scéně raději vyhýbat.

LuciLux
06.10.2017

Díky téhle skupině jsem objevila Petru Soukupovou, konkrétně Pod sněhem, po značném odstupu jsem se dostala k její další knize Zmizet. A superlativy opět nešetřím. Tři příběhy, každý úplně jiný, každý pojímající téma zmizení jinak, a jak je pro Soukupovou příznačné, psané neuvěřitelně přesvědčivě, lehce drásavě,s nejniternějšími problémy mezilidských vztahů popsanými tak přesvědčivě, až se z toho čtenáři svírá srdce.

rottovat
02.10.2017

První setkání s touto autorkou a neskutečně mi sedla. Styl psaní, vykreslení postav, sourozenecké "bitky" a celkově děj povídek, ač povídky normálně nevyhledávám a nemusím, vše hodnotím plným počtem hvězdiček.

DominaCZ
29.09.2017

Četla jsem pár povídek. Dost dobře její postoj nechápu. Píše o reálných věcech ze života, ok. Ale proč pořád vždycky o tom nejhorším? O tom všem se dennodenně píše v novinách nebo to zažíváme sami, tak jako dost nechápu ty hysterii jak lidí, tak těch, co jí za tohle přiřkli ocenění. Jsou tuny lepších pisálků.
Ona jen vezme zkušenosti z okolí nebo novin a rozepíše to a republika pláče nad tou realitou.
Hm.

Luxiee Axony
28.07.2017

Jak vystihnout jedním slovem? Smutné.

Vladus9
13.07.2017

Knihy od P. Soukupove ctu jednim dechem. Vyborne popsane myslenky desetileteho ditete, podezrivam autorku, ze si chodi tajne cist cizi deniky. Ale vrta mi hlavou, jak sakra muze nekdo jen tak zmizet? :-)

mirektrubak
12.07.2017

Po nedávném zážitku s „K moři“ jsem byl hodně zvědavý a měl jsem i velká očekávání, ale zklamán jsem v žádném případě nebyl.
Líbilo se mi, jak Petra Soukupová dokáže popisem běžných denních situací plasticky vykreslit dětské i dospělé postavy, takže je má čtenář ve své hlavě jako živé.
Líbilo se mi, jak dokáže navodit atmosféru nejistoty jednou větou, když na konci odstavce ten předchozí text okomentuje z pozice všeznalého vypravěče - myslím nějakou větu ve smyslu: „Ještě neví, jak bude ráda, že mamince dnes nelhala.“. Je to sice takový trik, ale funguje to. Stejně tak funguje epizodní vstupování jiných vypravěčů (nebo obecně více pohledů na stejnou událost). To jednak pomáhá vyprávění, ale hlavně to ukazuje, jak nespolehlivé má člověk vzpomínky a jak si často nepřesně interpretuje situace, které se mu odehrávají přímo před nosem.
Líbilo se mi, že novely tématizují běžné věci, které jsou kolem nás, i když děláme, že neexistují. Třeba že se sourozenci dost často opravdu nenávidí. Nebo že rodiče upřednostňují jedno dítě před druhým. Nebo že rozhodnutí, u kterých se tváříme, že je děláme pro dobro druhých, jsou učiněna ze sobeckých příčin, z lenosti... Proto jsou ty postavy tak uvěřitelné.
Už méně se mi líbilo, že postavy mužů si byly dost podobné - pravidelný návštěvník hospod jen pár krůčků od reálného problému s alkoholem; fanoušek sportu, který nemá citlivost ke svému okolí a vše by nejraději řešil tvrdě... To se mi zdálo být trochu klišé. Ale možná to tak beru, protože jsem ta potrefená husa, když chlastám jak Zeman a nenechám si utéct žádný zápas Sparty. ;-)

Ale jinak líbilo. Líbilo a moc.

Jo, ještě jedna věc: V poslední novele „Věneček“ mně přišlo hodně zvláštní (a takové nepřirozené), že se ani jedna ze sester nepozastavila nad tím, že čtou cizí dopisy. Dost času jsme se tam věnovali pocitům Hely i Hanky, ale ani náznak úvahy nad tím, že by mohly respektovat soukromí svých nejbližších. Třeba z úcty k nim, a nebo z obyčejné slušnosti. Ale možná, že je jejich přístup normální a jen já mám nějakou podivnou představu o tom, jak by měl člověk přistupovat k neveřejným věcem jiných lidí...

Nele
03.07.2017

Jedním dechem...

gumkacik
15.05.2017

Petra Soukupová je velmi empatická autorka, která se umí lehce vžít do charakterů různých postav majících protikladné zájmy. Ústředním tématem tří povídek jsou rodinné vztahy a rivalita mezi sourozenci. V určitých pasážích se mi vybavily vlastní zážitky z dětských let - pokoj nuceně sdílený se sestrou, který by často pro nás obě nebyl dostatečně velký, ani kdyby se zázračně nafouknul do velikosti celého světa :) U každého příběhu máme pocit, že je to celé nějak špatně, ale zároveň chápeme všechny zúčastněné strany a to, proč jednají, jak jednají.

Hvězdinka
10.05.2017

Takovy prumer, prvni povidka se mi libila, pak uz to bylo slabsi. Neurazi, nenadchne.

Knihožroutová
06.05.2017

Soukupová oplývá talentem vyjádřit cokoliv jednoduše a přitom výstižně a to je mnohem těžší, než psát složité rádoby moudré kecy.

Ve svých knihách přechází z nepřímé řeči do přímé, žádné úvozovky, a přece je to dokonale srozumitelné.

Líbilo.

Brambu
15.04.2017

Tři povídky. Každá je trochu jiná a přesto mají mnohé společné. Velmi nepříznivý vliv osudu. Tuhne z toho až krev v žilách. Člověka to nutí zamyslet se, jak kruté dokáže být dětství a sourozenecká "láska". Hold ne vždy musí kniha končit happyendem. Povedené dílo!

galadrielin
11.04.2017

Soukupovou má čím dál raději, její knihy mě vždy úplně odrovnají svou nenápadnou syrovostí. Nejvíc mě zaujala první povídka, z té je mi úzko ještě teď, víc než měsíc po přečtení.

Evišťátko
03.04.2017

Vynikající,asi se budu opakovat, ale mě se příběhy obyčejných lidí líbí čím dál víc a P.Soukupová je navíc dokáže zajímavě podat.

Imor
02.04.2017

Přemýšlím co napsat-čerstvě po přečtení jsem v šoku ze všech třech příběhů. Píše se zde - hezké příběhy, skvělé příběhy ... pro mě první příběh tak depresivní jako snad v žádné jiné knize, které jsem kdy četla. Smekám před spisovatelkou - je to od ní moje druhá přečtená kniha a pokaždé přečtené jedním dechem. Tentokrát to ale bylo tak depresivní až mi z toho bylo hodně úzko.

Vlajdula
26.03.2017

Kniha se četla dobře, ale že bych z ní byla nějak unesená, to zas ne. Ale dalo se to přečíst v klidu :).