Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

autor vysvětluje, že šťastnější život nevzniká tím, že se budeme snažit být neustále pozitivní, ale tím, že si uvědomíme, čemu stojí za to věnovat svou energii a čemu ne.

Manson tvrdí, že:

život vždy obsahuje problémy,
bolest je přirozená součást růstu,
není možné uspokojit všechny,
a člověk musí převzít odpovědnost za své reakce.

Přečteno za jedno odpoledne. Když člověk občas vynechá pár odstavců o nic moc nepřijde.

Jsem překvapená tím nízkým hodnocením. Je to teda už víc let, co jsem tuto knihu četla a taky to bylo v originále (nemůžu tedy hodnotit úrověň překladu), ale tehdy se mi zdálo, že to je jedna z mála knih z žánru self-help, která je k nečemu a opravdu může pomoct. Už jenom tím, že přináší nový, zajímavý pohled.

Na knihu jsem se vrhla s takovým nadšením a s ještě větším nadšením jsem ji odhodila. Už nikdy víc, nedokázala jsem dočíst.

Průměrná kniha s velmi opakujícími se myšlenkami.

Na knihu jsem se poměrně hodně těšila. Tím víc jsem byla překvapená, že se jednalo o další stále se opakující myšlenky. Nejvíce mě zaujaly osobní zkušenosti autora anebo zkušenosti někoho jiného, které se nám snažily ukázat, že nejsme jediní co se cítí tak či onak.

Někdy je potřeba nasadit slušnou dávku drzosti a nechat svět kolem sebe v klidu tápat, a tahle věc v sobě nese víc odvahy než celý cirkus plný odvážných akrobatů, přičemž si přitom zachovává rozvahu sobě vlastní. Naučí vás, jak vyplavat nad kraviny s takovým šarmem, že by i nejotrlejší skeptik jen nevěřícně pokýval hlavou, zatímco vy už dávno sbíráte energii na další úžasnou rebelii. Ironie tady nešetří, protože kdo by se chtěl brát smrtelně vážně, když může nasadit brýle s růžovými čočkami a přitom jasně vidět, jak si žít bez stresu a výčitek. Pokud někdy toužíte po receptu, který nejde cestou cukru a medu, ale přesto vám sladí život a přitom nevyvolává nutkavou potřebu vysvětlovat vlastní postoje, tohle je trefa do černého. S lehkostí šedé eminence vás naučí, jak mít věci pěkně pod kontrolou, aniž byste museli být otrokem společenských očekávání. Každá věta tady padá jako dobře mířená trefa, která vám připomene, že občas je lepší vzít si život na hák a radši si užít jízdu než si hrát na věčnou plánovačku. Pro všechny, kdo umí ocenit kouzlo zdravého cynismu s grácií elegantní rebelky, je to malý poklad s velkým humorem a větším srdcem.

Nejlepší kniha o hodnotách, kterou znám. Poslouchal jsem jako audio s Davidem Prachařem. Když si člověk zvykne na autorovo vulgarismy (podobně jako na násilí v Tarantinových filmech) začne si text užívat. Ta povrchnost, o které píší některé komentáře, je pouze a jenom zdánlivá. Když půjdete pomalu (audio je na to skvělé), budete "loupat vlastní cibuli" a hodně vám toho dojde. Poslouchal jsem už třikrát, dávám 95%.

Kniha by se spíše měla jmenovat:
Kniha o h***

Neurazí, ale ani nenadchne

Kniha má jednoznačne zavádzajúci názov. Čakala som od nej niečo iné, než som dostala. Obsahovo nie je ničím prevratná, aj keď pár zaujímavostí sa v nej nájsť dá. A navyše je dosť rozťahaná, taká vyplňujúca vata, ktorá by sa pokojne mohla vynechať, o nič by sme neprišli.

Vcelku průměrná kniha, který vám asi nic moc nového nepřidá. Zpočátku mi přišlo, že se autor snažil poukázat hodně na název knihy a snažil se prakticky do každé stránky nacpat, že je důležité mít všechno u pr*ele. Nevím, do jaké míry je to dílo překladu, ale přišlo mi to docela na sílu.

Musím však říct, že já, jakožto čtenář převážně krimi, thrillerů či fantasy, nejsem úplně na takový žánr stavěný. Kniha se sice četla místy dobře, ale musím upřímně přiznat, že jsem si po chvíli nepamatoval, co jsem četl na předchozí stránce. Nejvíce se mi asi líbily faktografické údaje, které "příběh" prostupovaly (nejčastěji ty historické). Celkově bych řekl, že konec a začátek byl slabší. Nejspíš ale nejsem vhodným příjemcem takového díla.

Knize jsem se dlouho obloukem vyhýbal, odrazoval mě ten název, který ve mně evokoval, že to bude jen prázdné omílání ve stylu “vy*erte se na všechno a budete šťastní, ale spíš je to o tom, jak si v životě najít to, co je skutečně důležité a tomu věnovat svůj čas a energii. Fakt jsem při čtení byl příjemně překvapený. Některé autorovy myšlenky se mnou rezonovaly a dva dny po přečtení stále nad některými postřehy přemýšlím. Do 1/3 jsem si říkal, že to bude o ničem, zbytek knihy je za mě opravdu dobrý!

Knihu jsem kdysi dávno začala číst v češtině a přišla mi tenkrát až moc vulgární. Nedávno jsem si ji ale pořídila v angličtině a musím říci, že mi kniha sedla úplně jinak. Ono slovo "fuck" v angličtině nepůsobí tak vulgárně, jako naše české "u prdele" a jiné formy překladu tohoto slova. V knize jsem našla řadu zajímavých myšlenek. Samozřejmě způsob, jakým je kniha napsaná je trochu neotřelý až někdy vulgární, ale zase tím Mark Manson dokazuje, že knihu může v podstatě napsat každý, kdo má nějakou zajímavou myšlenku, kterou chce předat a dokonce nemusí mít nějakou sofistikovanou mluvu na to, aby se stal New York Times bestsellerem.

Na tuto knihu jsem byla dlouho zvědavá a nakonec jsem byla i celkem příjemně překvapená, vzhledem ke spoustě negativních hodnocení a komentářů. Málokdy se mi stává, abych při hodnocení šla proti většinovému názoru, ale tady vážně nemůžu jinak. Možná to je tím, že mi je teprve patnáct a zatím spíš jenom hledám, jak žít svůj život, ve kterém nejsem úplně šťastná. Chápu, že starším lidem, jež jsou se sebou spokojení tato četba moc přinést nemusela.

Při čtení jsem si toho o sobě hodně zjistila a zvědomila jsem si významy často úplně triviálních a naprosto jasných “faktů, které mi byly opakovány tak dlouho, že ztratily svůj význam, zatímco teď jsem konečně porozuměla tomu, jaké poselství mají předávat.

V nějakých myšlenkách si autor tak trochu protiřečil a u dalších jsem ještě nedokázala najít smysl, ať jsem na ně nahlížela z jakéhokoliv úhlu pohledu. A ke konci mi to přišlo jen jako zbytečné natahování.

Ale i přesto jsem nesmírně vděčná za možnost přečíst si tuto knihu a jen tak na ni nezapomenu.

Kniha měla sestupnou tendenci. Ze začátku spoustu zajímavých myšlenek, a pak už jen natahování, aby knížka měla potřebný počet stran nebo co. Ke konci sem tam zrníčko, většinou jen rozmělnění původní dobré myšlenky. Něco málo jsem si v knize našla, ale nebylo toho tolik, a takové kvality, jak jsem očekávala. Další knihy autora už si nejspíš odpustím.

25.11.2024

Jak už zaznělo níže - pár dobrých myšlenek, docela dost vulgarit. Kdyby to nebyla audiokniha (a nutno podotknout, že ani přednes D. Prachaře mi úplně nesedl), knihu bych odložila po první kapitole. Audio jsem doposlouchala. Prostřední část lepší než úvod i konec. 4/10

"The rare people who do become truly exceptional at something do so not because they believe they're exceptional. On the contrary, they become amazing because they're obsessed with improvement."

Není to na žádnou velkou literární soutěž a mnohem víc než ucelená kniha na nějaké jedno téma to opravdu působí mnohem více než jen souhrn těch nejúspěšnějších a nejobjevnějších poznatků z jeho blogu. I tak to ale na mě fungovalo a Mark Manson se mi i dobře poslouchal v podcastu. Je to vlastně dobré a hlavně nenáročné čtení pro citlivou generaci snowflakes, které můžou jednoduché citáty, nebo příběhy o krachu a vzepření dát hodně do ranku. Takže bych si z knihy vzal následující: - zužte své zorné pole jen na věci, které jsou pro vás důležité a serte na FOMO a levný dávky dopaminu z videí a clickbaitů, nic vám neuteče, naopak dnešní doba je předávkování bullshitama. Zjistěte jaká jsou vaše jádrová přesvědčení a hodnoty. Utrpení, nebo nějaká forma boje je tvrdá škola, ale nejvíc vám to otevře oči. Dělejme věci nezištně, když nevíte kam dál, udělejte prostě cokoliv, zkoušejte, hledejte, nestagnujte. A paradoxně mně osobně pomáhá neklást na sebe vysoké nároky. Když jsem osvobozený od vysokých cílů, mám mnohem více volnosti a chuti stoupat výše a výše, zvědaví kam až se člověk je schopen dostat. S takovým přístupem máte tendenci být spokojeni za svou odvedenou práci, byť třeba nedokonalou. Děkuji za příběhy o Buddhovi, japonském generálovi Onodovi a hipíkovi Suzukim, nebo rozdílné příběhy "úspěchu" v podání Pete Besta (Beatles krach) a Mustaine (Metallica kick).
All day, every day, we are flooded with the truly extraordinary. The best of the best. The worst of the worst. The greatest physical feats. The funniest jokes. The most upsetting news. The scariest threats. Nonstop. Our lives today are filled with information from the extremes of the bell curve of human experience, because in the media business thats what gets
eyeballs, and eyeballs bring dollars. Thats the bottom line. Yet the vast majority of life resides in the humdrum middle. The vast majority of life is unextraordinary, indeed quite average.

Vůbec nevím, co si o knize mám myslet.
Některé myšlenky autora jsou pro čtenáře k zamyšlení a jiné si naopak čtenář říká, co to vůbec autor píše?
Vulgarita autora mi nevadí, ale stokrát omývané, že má člověk mířit nízko atd., mi přišlo někdy až otravné.
Knížku asi znovu do ruky už nevezmu.