Komturova smrt

*Možná jednou budu s to zachytit podobu nicoty.*

Prokrastinační pozvolna vyprávěná kniha odehrávající se vesměs v jedné chatce v kopcích, plná distingovaných disputací i deklamujících proslovů/dialogů/myšlenek o povaze umění, tvůrčího nadání, samotě, motivace, ideí, ztrát, vztahů apod. Ano, děj takřka absentuje, jakkoli aura tajemna je silná i pečlivě budovaná. Ano, o žádném velkém vývoji postav nemůže být řeč. Ano, mohlo by to mít stejně tak padesát stran jako několik set (má jich to cca 750), stačilo operativně přidávat/ubírat probíraná témata a myšlenky. Na celkové vyznění by to žádný zásadnější dopad nemělo. Ano, veškeré postavy tu mluví tak, jak by nikdo nikdy nepromluvil. Nejde o dialogy, ale již zmíněné deklamace.

Jinak ano, tradiční "murakami bingo" je přítomno. Otázkou tak pouze je, zda výše uvedené vnímáte negativně či pozitivně, protože vám to celé může připadat stejně tak podnětné jako mramor seroucí a do sebe zahleděné. Nejprve jsem byl v první kategorii, po samoúčelné alegorické výpravě do zásvětí v té druhé. Celé to působí jako takový "sedmi set stránkový epilog bez konce, kde skutečným epilogem je prolog celého vyprávění". Budu-li parafrázovat jednu z vět knihy tak: "Většinou byl (tento román) jako společník zajímavý, ale někdy mi setkání a rozhovory s ním přišly naopak děsně otravné. O to otravnější, oč byl jindy zábavnější."

(SPOILER) !!! MOŽNÉ DROBNÉ SPOILERY !!!
Už dlouho jsem si žádnou knihu neužil jako tuhle. Přečetl jsem toho od různých současných japonských autorů myslím celkem dost a Murakami zkrátka nemá konkurenci. Ale ono to bude i tím, že mi prostě sedí jeho styl. Příběh si v klidu plyne, nic moc se toho nestane a najednou je 250 stran pryč. A přitom je to celou dobu zajímavé, protože Murakami prostě umí vyprávět!

Uznávám, že některé jinotaje jdou celkem mimo mě a vlastně bych tam tu "tajemnou" linku vůbec nepotřeboval, ale nevadí mi tam. A Komtur byla super postava, škoda, že nedostal více prostoru.

Taky je pravda, že se Murakami celkem opakuje - hrdina má ve většině knih dost podobou povahu a nějaké to svobodné zaměstnání, je osamělý, poslouchá vážnou hudbu. Ale ani to mi nějak nevadí. (Kromě Murakamiho mám rád třeba Stephena Kinga a i jemu se často vytýká, že se opakuje. Jenže co na tom, i King je prostě setsakra dobrý vypravěč a to je hlavní.)

Možná bych měl malou výtku k překladu. Místy se mi zdálo, že to trošku drhne. A velmi by mě zajímalo, co říká originál. Byly to jen drobnosti, takže nic, co by nějak extra rušilo při čtení, ale 100% to prostě nebylo.

Byla to má první kniha od autora. Dávám 4 hvězdy, protože přestože kniha byla celkem dlouhá, tak se velmi dobře četla a stále mě nějakým způsobem lákala.. Opravou zvláštní kniha.

Vynikající kniha, podle mého názoru nejlepší od autora. Zápletka moc nevybočuje z klasických Murakamiho knih, tedy hlavní hrdina, který řeší osobní i filozofické problémy s trochou mystiky, vše doplněno nádhernou češtinou překladu pana Jurkoviče. Moc se mi líbil citát:

"Ať se octnu v sebetěsnějším a sebetemnějším prostoru, ať stanu v sebepustější pláni, dovedu upřímně věřit, že se tam někde nalézá kdosi, kdo mi ukáže cestu."

Tohle bylo mé první seznámení s autorem a byla jsem vtažena a okouzlena. Těším se až si vypůjčím nějakou další knížku. Po dočtení jsem měla totiž pocit lehkého mindfucku, spousty otázek a přitom jsem věděla, že není potřeba na ně dostat konkrétní odpovědi. Stačilo si užívat tu slast pomalého čtení.

No ty kráso! Já to přečetla, juchú! Nekonečných 752 stran ... Takhle. Murakamiho tvorba se mi celkem zamlouvá tou neobvyklostí vším, čím disponuje, ať je to příběh, postavy s jejich povahami či neobvyklý závěr příběhu. Myslela jsem, že knížku jsem četla od ledna 2024, ale ne, byl to květen tohoto roku. Za kapitolou 42 jsem se sekla a nešlo to dál několik měsíců. Využívaje prodlouženého víkednu jsem to dočetla prakticky na jeden zátah. Proč? To bylo tak poutavé-chytlavé-nechtělo mě to pustit! Určitě mám k tomu toho tolik, ale teď se mi v hlavě všechno víří dokola a nechce si to sednout. Bylo to opravdu zajímavé. Ta rodící se přátelství mezi všemi postavami (i těmi ideemi a metaforami). Nemůžu se ubránit tak trochu pocitu, že ty japonské ženy jsou opravdu jiné nátury a Murakami je vždy vykreslí tak, že bych řekla, že nejsou normální. Pak tam máme taky ty neustálé sexuální narážky a narážky na prsa. No, bez toho bych se obešla. Ale zas v příští knize to bude celé o penisech a koulích, protože tady toho bylo málo :o), takže si moc nevyberu. Ráda bych se prokousávala Murakamiho tvorbou, ale nejsem schopná jeho romány číst více než jeden kus za rok. Je to celkem síla. Ta rozvláčnost stojí jednu hvězdičku, ale jinak dobrý (a jsem na sebe hrdá :o) ). Líbí se mi překlad Tomáše Jurkoviče a jeho doslov, který napomůže i pochopení autorova díla.

Vystihnout v krátkosti tuhle knihu mi dalo chvíli zabrat. Navíc je to druhá kniha od tohoto autora (nepočítám krátké povídky), co jsem četla. Děj je v podstatě velmi jednoduchý. Ale autor věnuje i hodně prostoru psychologii a motivaci samotných postav. Tím vytvořil komplexní celek, který se krásně čte a zároveň je to napínavé. Dovedete si dokonale představit prostředí i postavy. Nechybí ani trocha té mystiky. Celkově je to povedená kniha, která odrazuje maximálně počtem stran. Ale doporučuji nenechat se odradit, pokud se vám práce tohoto autora zalíbila.

(SPOILER) Murakamiho příběhy se mi začínají lehce plést. Přečetla jsem od něj skoro vše, co se postupně v češtině vydává, a i když mne příběh vždy velmi zasáhne, postavy, sled události kolem nich a různé motivy se v principu už příliš opakují a po čase mi splývají. Je to sice spisovatelova značka, ale odtud potud, což? Zase se tu leze do tmy/díry/jiných úrovní světa, zase jsme na horách, zase je hrdina k činu donucen vnějšími okolnostmi.
Stejně tak jsou pro Murakamiho charakteristické otevřené konce a nezodpovězené otázky. Což mi samo o sobě nevadí, ale tady mi vzhledem k rozsahu a pomalému tempu knihy připadá, jako by zrychlený konec byl cílený posměch.
Stejně ale dávám čtyři hvězdy. Bavila mne malířská linka, linka "temná díra " I linka rodičovství. Od chvíle, kdy se poprvé ozvala rolnička, se mi nechtělo se čtením přestat. A ten temný spodní proud mám na jeho dílech úplně nejradši.

Závěr byl možná malinko useknutý, ale i tak jsem si užila spoustu magicky realistického čtení :-)

Jak už tu někdo zmínil, kniha má moc rychlý konec. Mě navíc připadá, jakoby v jednu chvíli nastal zlom(kdy se děj odehrává v průchodu) a spád děje se ubíral až nestandardně vůči předchozím dílům Murakamiho. Přesto ta kniha byla dobrá, ale pro někoho, kdo má jeho dílo takřka přečtené, bude asi těžší polapit závěr. Možná mi v knize chybí stejná věc, kterou jsem už zmiňoval v jiné knize a to, že v samém závěru jsou osudy některých hrdinů knihy posunuty do ústraní a více se o nich nedozvíme. Tak třeba příště.. Na závěr jen, že kniha se dobře čte, vtáhne vás velice rychle do děje a příběh je velice originální.

Jedno z opravdu mistrovských Murakamiho děl. Celý děj je opředen mystickým nádechem, kterému navíc dodává další úroveň prostředí japonských hor a profese protagonisty - tedy malířství. To se do děje skvěle hodí a tak ačkoliv sledujeme zdánlivě jednotvárný život obyčejného malíře, který řeší manželskou krizi útěkem do opuštěné přírody, na pozadí sledujeme opět něco mystického a nevysvětlitelného. Ostatně jako většinou, Murakami se s vysvětlováním ani neobtěžuje. Proto pouze sledujeme, jak s nečekanými a nepravděpodobnými okolnostmi naloží hlavní hrdina a další jedinečné postavy.

Murakami mě natolik zaujal, že už delší dobu nečtu téměř nikoho jiného. Jedna kniha lepší než druhá . Vychutnala jsem si opět hodiny magického čtení. Tentokrát však zklamání v závěru. Jakoby autor už neměl čas knihu dopsat,
všechny zápletky náhle chvatně uzavřel, někdy až tak, že nedopřál jejich pokračování, vysvětlení a rozuzlení ani ve fantazií čtenáře

Neviem ako to majú iní, ale prečítané knihy si po čase nepamätám, pravdaže ostane určitý pocit, obrazy a nálada, ale detaily sa vytratia. No v tomto prípade si myslím, že tomu bude inak.
Kniha, ktorá ma sprevádzala niekoľko dlhých týždňov, ostáva aj týždeň po dočítaní stále na stole a z akéhosi pocitu nostalgie sa mi ju nechce založiť do knižnice. Silný dojem a surealistický zážitok... a ja už teraz viem, že ani v horách nad Odawarou nie sú sovy tým, čím sa zdajú byť.

Těžko napsat něco, co tu ještě napsáno nebylo. Murakamiho styl mám ráda a je to další z jeho velkých románů, které vás vtáhnou do naprosto jiného světa, pokud tomu dáte čas a příležitost. Atmosféra opuštěných hor v kombinaci s hudbou a obrazy, navíc okořeněná zvukem tajemné rolničky, to v ruce mistra prostě musí fungovat. Netvrdím, že jsem všechno pochopila, mezi metaforami a idejemi jsem se spíš ztratila úplně. Jinak jsem si čtení ale užila moc, se všemi těmi zdlouhavými popisy, typicky japonskými dialogy, nejasnými hranicemi mezi snem a realitou a s nevšedními postavičkami (tentokrát Komtur místo Ovčího mužíka). Za velmi urychlený konec a tolik nezodpovězených otázek snižuji o půl pomyslné hvězdičky. 4,5*

Murakamiho mám velice ráda, ale tohle byla první kniha od něj co mě moc nebavila a četla jsem to spíše z principu. Nebylo to tak "snové" jako ostatní jeho knihy, nějak mě tam chyběl ten nádech tajemna. Ale určitě bych neřekla že je to špatná kniha, jen jiná očekávání.

Je to první kniha kterou jsem od Murakamiho četla. Kniha mě velice zaujala a, i přesto že byla horší na pochopení, byla velmi čtivá. Přemýšlím i o další, akorát nevím jakou.

Poslouchal jsem jako audioknihu. Moje první setkání s Murakamim.
O Japonsko a jeho kulturu jsem se dřív hodně zajímal, takže mi prostředí nepřišlo úplně nezvyklé, ale i přesto určitý punc exotiky knih má.
S jistou výčitkou musím říct že jsem od knihy čekal trochu víc, přijde mi jako by něčemu nedostála. Pořád jsem někde za rohem očekával nějakou velkou zradu, třeba že Komtur je podrazák, Menšiky je démon, nebo možná že dům je nějak prokletý. I ta samotná záchrana Marie mi přišla dost divná, vždyť se vlastně zachránila sama, proč musel jít hrdina do "podsvětí"?
Obzvláště ve druhé polovině mi kniha připomínala Kingův "Ostrov Duma Key" i když toto je mnohem epičtější a popisnější.
Časem možná zkusím ještě něco, ale tato kniha měla často tendence u mně vyvolávat deprese, takže příště budu při výběru velmi opatrný.

Asi takhle; Komturova smrt je epos, v němž jedna myšlenka střídá druhou. A podobně jako popisovaná umělecká díla je vrství jedno přes druhé a tvoří dohromady celek, který ale bohužel nedrží pohromadě. Proč?
Protože autor nedokázal vykreslit průvodce/hrdinu, co by čtenáře všemi motivy dokázal provést. Stát se to u nějaké tří set stránkové knihy, asi bych nad tím dokázal i mávnout rukou, ale při sedmi set stránkách pracovat s emočně i psychologicky prázdným hrdinou. A jenom na něj věšet zážitky a vlastnosti jako na figurínu šaty je prostě špatně. To ať mi nikdo neříká.
Komturova smrt je spíš takový fanservis. Skalní fanoušky mnoha odkazy získá, ale nové nemá čím okoužlit.
Za mě škoda.

Už se dost opakuje, jediná inovace je, že hlavním hrdinou je místo nesmělého začínajícího spisovatele nesmělý začínající malíř. Jinak tam jsou všechny obvyklé propriety a fanoušky to asi nezklame. A taky je to dost natahované...