Komturova smrt

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379599/komturova-smrt-fD9-379599.jpg 4.2383
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

騎士団長殺し Kišidančo goroši, 2017

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (114)

Kniha Komturova smrt

Přidat komentář
TeraBla
23. února

Poklidný příběh s prvky tajuplných okamžiků, míst a lidí. Komturova smrt se četla krásně, nebyl to příliš akční děj, přesto vyprávění a popisování obyčejných věcí bylo poutavé. V napětí čtenáře udržoval obraz, rolnička, tajemný soused i Marie. Jediné co mě trochu nudilo byl svět za poklopem. Za mě asi nejlepší kniha pana autora. Velké díky překladateli.

Kristy78
13. února

Opět skvělé vyprávění alá Murakami. Opět promyšlený příběh, kdy nikdy nevíte co bude dál. A co bylo nevyřčeno - vše - to si můžete sami představit, dokončit,....


Kicune
10. února

Konečně jsem přišla na to, proč Murkamiho knihy miluji. Protože příběhy, které vypráví, jen tak nikdo nevymyslí. Protože v každém okamžiku čtení nevím, co bude dál a jak to dopadne, o to víc chci číst dál. Komturova smrt není jiná a přináší skvělé postavy, nálož na fantazii (ty obrazy bych chtěla vidět), sem tam i hororové prvky a pomrkávání již známých motivů z jiných Murakamiho knih (což je velice sympatické). Bravo!

Jenys07
06. února

Pro mě suveréně nejzajímavější a nejpropracovanější Murakamiho román.

mgeisselreiter
24. ledna

Moje první setkání s autorem dopadlo na výbornou. Detailní styl popisu událostí a činností mi absolutně sedl, i když se mnohým zdá zdlouhavý, moc podrobný a zbytečný, u mě vůbec nevyvolával takové pocity. Murakami prostě vypráví takovým způsobem, že to nenudí, ať píše, co píše.
Nadpřirozená linka mi zpočátku přišla nevhodná, myslel jsem, že jde o reálný román. Pak se to ale nějak poddalo a opět jsem propadl kouzlu autora, tentokrát mystice, záhadě. Navíc četba ve mně vyvolávala velkou představivost.
Zcela okouzlující je neskutečně slušné jednání a diskutování hlavního protagonisty s bohatým sousedem. To je koncert etikety. Nemohu jinak než 5*, 24. 1. 2021.

Set123
21. ledna

Humpfrey: „‘Všechno souvisí se vším ostatním!‘ Kdo to řekl?“
Bernard: „Tajemník vlády?“
Humpfrey: „Hmmm… Těsně vedle, byl to Lenin.“

To je citát ze seriálu Jistě, pane ministře, který mne stále napadal při posledních sto padesáti stranách Komturovy smrti. Vše souvisí se vším! To by vskutku mohlo být motem této knihy.

Ale teď zcela vážně. Po dočtení Komturovy smrti si pohrávám s myšlenkou, že bych pozměnil mé hodnocení u povídek od pana Murakamiho (Podivná knihovna, Útok na pekárnu a Birthday girl). Komturova smrt mne ve všech směrech tak příjemně překvapila, že povídky vedle ní opravdu vypadají jako odpad.

Nejsem asi schopen šířeji se rozepisovat o obsahu knihy, ale přesto mám několik poznámek.

Ta první bude asi mnohými považována za značně heretickou, ale nemohu si pomoci. V průběhu čtení jsem jednomu mému příteli napsal, že Murakami, kdyby jen trochu chtěl, by mohl být mnohem lepší King, nežli je King. Nezdá se mi totiž, že by Murakami s trochou snahy nedokázal vymýšlet obdobné příběhy jako King a osobně považuji jeho jazyk za mnohem lepší. Ne, opravdu jsem si knihu z čistě čtenářského pohledu ohromně užíval, protože ten styl…. Owww ten styl! Ač je kniha dosti rozsáhlá, právě díky formě jsem se k ní vždy rád vracel a používal jsem ji jako takový uklidňující, či lépe možná meditativní materiál.

Ale když už hovoříme o délce… Musím uznat, že té knize, inu pokud ne škodí, tak alespoň dosti přidává na obtížnosti v chápání. Tolik motivů, tolik komplikací, tolik podivností… No proč to okecávat, prostě jsem se v polovině začal dost ztrácet co do množství kliček a odkazů a… věcí. Aby bylo jasno, mě to setsakra bavilo, ale plně chápu, že pro mnohé se tím kniha mohla stát nestravitelnou.

Neuvěřitelnou radost mi v knize udělalo hned několik věcí. První věcí byla zmínka o Praze (Připouštím, zde si připadám dosti infantilně, ale prostě mne to potěšilo. Jo a nejsem Pražák!). Druhou věcí byla hudba. Jsem milovníkem klasické hudby (Jo a jsem sakra nasranej jak dlouho jsem už nebyl ve filharmonii!) a zvláště pak miluji Schuberta, takže jistě chápete, že jsem si to užíval. Nu a největší radost mi udělala z knihy plynoucí potřeba zjistit si konečně taky něco o Japonsku. A zjistil jsem tedy různé věci…

K příběhu, ideám, metaforám… Nemám asi moc co říct. Vše co bych napsal, vyznělo by špatně. Bylo celkem zábavné napsat si na papír vývoj děje, ale chronologicky pozpátku, to bylo opravdu úsměvné. Také mne fascinovalo zakončení (skoro) ve světě metafor. To člověku opravdu přineslo mnoho námětů k přemýšlení a dále… no to už bych se zase zakecával. Prostě je to skvělá kniha. Končím.

Chmur
17. ledna

Bohužel se jedná o jednu ze slabších knih mistra pera. Kniha má rozehráno mnoho linií, které nedokáže smysluplně sloučit dohromady. Přestože je kniha, vzhledem k obsahu, až úmorně dlouhá, působí konec velmi zkratkovitě.

Didi1973
18.12.2020

(+ SPOILER) Tenhle příběh jako by byl nanášen štětcem na plátno. Tu se nám vyjeví tohle, tam se nám vyjeví zase něco jiného. Plyne pomalu a systematicky a já jsem si jeho četbu užívala. Za klíčovou scénu považuju průchod hlavního protagonisty plazivkou, jakousi porodní cestou. Při průchodu skrze ni si ujasnil, co musí dál v životě udělat. Ač to tak dlouho nevypadalo, ve skutečnosti vůbec nešlo ani o Marii (ta byla celou dobu relativně v pohodě) ani o vídeňská dobrodružství Tomohika Amady, ale o znovuzrození vypravěče. Zmizení Marie i obživlé ideje z obrazu Komturova smrt byly, jak se zdá, především katalyzátory, jež přiměly hlavního protagonistu podniknout něco, do čeho by se sám o sobě nikdy nepouštěl. Na závěr se musím ještě pousmát nad tím, jak vzornou poporodní péči poskytl vypravěči po pádu do jámy pan Menšiki.

1