Komturova smrt

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/379599/komturova-smrt-fD9-379599.jpg 4.2198
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

騎士団長殺し (Kišidančo goroši) (2017)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (69)

Kniha Komturova smrt

Přidat komentář
honys
včera

První Murkamiho kniha u které mám pocit, že ji psal s cílem zalíbit se čtenáři. Vzal osvědčený model předchozích knih a umíchal z nich dokonalý koktejl šitý na míru "Murakamiovcům". Kniha byla boží, ale přijde mi, že trochu postrádá syrovost a svéhlavost předchozích děl, kde se Murakami (dle mého subjektivního názoru) nesnažil tolik zalíbit a "jel" si to své. Tuhle knihu přečtete a říkáte si "byla to bomba", ale zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že to byl ten důvod, proč Murakami tu knihu psal, aby se zalíbil a prodával.

Amazonka72
11. srpna

Dočteno. Další z knih mého oblíbeného autora. Tentokrát šlo opravdu o velký čtenářský oříšek, protože kniha měla 750 stran psaných hustým a malým písmem.
Klasická Murakamiho kniha, která mě už asi ničím nepřekvapila. Ano, je to čtivý příběh, ale mám pocit, jakoby se pan Murakami vyčerpal. Pro nás, čtenáře, kteří máme přečtenou většinu jeho knih (a některé i dvakrát), je to stále stejně se opakující vzorec. Hlavní hrdina, uzavírající se sám do sebe a prchající před nenadálou situací. Záhadné osoby, se kterými se potkává, a z nichž každá v sobě nosí nějaké tajemství. A pak rovina magična... většinou ve formě nějakého vchodu do paralelních světů. Průchod tímto světem pak znamená jisté osvobození se od sebe sama. Vše se pak samo od sebe urovná...
Rozhodně se přikláním k názoru, že v tomto případě měl autor několik desítek stran textu seškrtat. Do str. 500 se vlastně nic tak podstatného neděje, popisy některých situaci jsou zbytečné a zdlouhavé. Navíc jsem měla tentokrát i trochu problém se s některými osobami identifikovat, nepochopila jsem smysl jejich jednání.
Ale na druhou stranu se mi velmi líbilo téma knihy - výtvarné umění, které se celým příběhem prolíná. Autor velmi sugestivně popisuje jednotlivá výtvarná díla i cestu k tomu, aby vznikla. Naprosto živě jsem vnímána vůni barev i lehkost pohybů ruky, když hlavní hrdina obraz maloval...
Příběh hlavního představitele a jeho rozchod s manželkou Juzu, byl popisován s velkou citlivostí. Líbilo se mi, že rozchod dvou lidí zde není líčen jako dramatická událost, že je to něco, k čemu v životě občas dochází, z různých důvodů. Že je potřeba snažit se toho druhého pochopit a porozumět mu, nikoli vyčítat a ubližovat. Myslím si, že se vztahy pracuje Murakami velmi citlivě, s nadhledem.
“Já samozřejmě umím pochopit, že jak jde čas a ledacos se mění, můžou se i lidská srdce navzájem přibližovat a vzdalovat. Podobná hnutí lidského nitra plynou jako nespoutaný proud a nezadrží je v tom žádný zvyk, rozum ani zákon. Mávají svobodně křídly a létají si sem a tam. Jsou jako tažní ptáci, pro které taky neexistují žádné lidské státní hranice.”

Takže, dávám hodnocení 4*, protože mám knihy pana Murakamiho ráda a vždy se ráda ponořím do měkkého polštáře tajemna. Ale myslím si, že by měl na chvilku zabrzdit se psaním další knihy. Chtělo by to nový nápad a ne se stále vést na osvědčené vlně magického realismu.

OXA7691
08. srpna

Knihy od Murakami čtu velmi rada, mam je přečtené skoro všechny, a jakožto umělec, čerpám z nich hodně inspirace pro svoji tvorbu. K některým pasážím se vracím i několikrát po přečteni. Zejména jsem si velmi užila příběh knihy Komturova smrt a bylo mi líto že skončil, přesto mám několik zajímavých obrázku, které ve svém abstraktním podáni uvádí do tajemna a neznámá.
Takže, za mne, i když na několik pár epizod, co mi neseděli, tato kniha je skvěla!
P.S. Omlouvám se za možné chyby v textu, česky se ještě učím...

hanjarda
04. srpna

Snažil jsem se přečíst od Tomiho knihu, ale bohužel japan.tvorba mi nesedí.

amaenium
17. července

Upřímně jsem čekala, že se děj bude více točit kolem záhadného muže bez tváře, ale ten zůstal i na konci knihy stále záhadným. oproti tomu jsme měli možnost seznámit se s velmi zajímavým sousedem, prozkoumat naprosto jedinečnou malbu a nebo – jak už to v Murakamiho knihách bývá – prozkoumat jiné reality. Pan Menšiki se mi v této knize stal nejoblíbenější postavou, jeho záhadnost, ale také vystupování či styl života v sobě měl... takový zvláštní lesk. Zároveň bych se ale i ráda dozvěděla ještě více o životě samotného umělce Tomihoka Amady. Kniha se mi rozhodně líbila, moc jsem si ji užila, avšak mým favoritem pořád zůstává Konec světa & hard boiled wonderland.

tonysojka
16. července

Nepatřím mezi Murakamiho fanoušky.Po různých Podivných knihovnách,Honbě za ovcí,Kafce na pobřeží,neskutečně dlouhému 1Q84 a Sputniku jsem byl přesvědčen,že už od něj nic nepřečtu.Ale tady mě zlákala obálka a fajna cena z bazaru.A nelitoval jsem .Překvapil mě velmi vysokým vypravěčským uměním a hlavně tím ,že dokázal zlehčit sám sebe. Aspoň mám takový ,možná mylný dojem.Připadá mi víc hravý a dokáže k té hře připoutat čtenáře.Samozřejmě nechybí oblíbené rekvizity jako cesty mezi realitami, světy a jakési podivné filosofie příčinnosti a následků,které lze rozetnout zabitím Ideji a cestou za Metaforou přes hraniční řeku mezi Nicotou a Bytím. A samozřejmě sex. Zkrátka Murakami ,no.
Kdysi jsem zhlédl pár filmů od Davida Lynche ,včetně legendárního Twin Peaks a při čtení některých pasáží jsem měl dojem ,jakoby na mě dýchla atmosféra těch filmů.Grotesknost spojená s bizarností odlehčená humorem.
Tahle laťka je ale nastavená velmi vysoko,jsem zvědav,zda ji autor dokáže posunout ještě výše.
Vážení a milí !

AllyP
14. července

Naprosto úžasna knížka s prvky tajemna, která mě úplně pohltila. Myslím, že to není poslední knížka, kterou jsem od pana Murakamiho četla. Určitě doporučuji.

jaroiva
14. července

Opět pro našince netradiční vyprávění. Místy trochu ukecané, někdy překvapivé s mystičtějšími prvky, trochu k zamyšlení, trochu inspirativní... Dostala jsem chuť zase něco namalovat.

Doporučuji přečíst už jen pro potěšení ze čtení.