Kronika ohlášené smrti

od:


KoupitKoupit eknihu

Hned na samém počátku knihy se netypicky dozvídáme, že její hlavní hrdina zemře. V dalším průběhu novely se vypravěč snaží rozkrýt, co předcházelo smrti Santiaga Nasara a proč byl nakonec zabit. Je to příběh kolektivní viny, naprosté neschopnosti a neochoty občanů vesnice události zabránit, vraždy za zhanobení ženy v obci, kde skoro každý mladý muž chodí za děvkami do vykřičené čtvrti. Márquez zde nastavuje zrcadlo pokrytecké morálce, naší pohodlnosti a přehlížení zla....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13015/kronika-ohlasene-smrti-13015.jpg 4.1690
Orig. název:

Crónica de una muerte anunciada (1981)

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Přidat komentář
mia.com
16. prosince

Nevím no, ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, ale mě to teda nijak nechytlo. Celkem jsem se musela do čtení nutit, ačkoliv je kniha krátká, četla jsem ji dlouho. Zajimavy byl pro mě jen ten konec, kdy se teda dozvíme, jak přesně se zabití Santiaga stalo.

certik003
02. listopadu

Celé městečko ví, že Santiago Nasar má být zavražděný, ale přesto se nenajde nikdo, kdo by mu to řekl. Někteří dokonce i čekají, aby se podívali… Na začátku jsem si říkala, o čem chce autor psát, když je všechno dopředu jasné, ale překvapilo mě, že popisování lhostejnosti a senzacechtivosti může být tak čtivé.

smazenaryba
14. srpna

USA má Updikea, India Rushdieho, Faerské ostrovy Heinesena, Kolumbia Márqueza (sčítanejší čitatelia doplnia určite veľa ďalších). Spoločné majú títo spisovatelia to, že píšu nevšedné príbehy o všedných ľuďoch. Trefne a vtipne opisujú vzostupy a pády obyčajného človeka z ich rodných krajín. Tieto príbehy ovplývajú rozdielmi a krásami danými špecifikami a históriou týchto krajín, no zároveň sú si veľmi podobné vlastnosťami ľudí, ktoré sa nemenia po celom svete. Veľmi, veľmi sa teším na objavovanie Márquezov ďalších krajín.

SilviaKovacikov
01. srpna

Prečítaná jedným dychom. Neuveriteľný príbeh.

TheMelorry
01. ledna

Zvláštní knížka, ve které čtenář od začátku ví, co se stane. Příběh hlavního hrdiny je postupně vyprávěn z pohledu několika občanů z města a ukazuje se jak jsou lidé necitlivý, sobečtí a lhostejní vůči neštěstí druhých. Nad knihou je třeba se zamyslet a nejde ani tak o příběh samotný, jako o cosi nevyřčeného táhnoucího se celou knihou.

rybizka
24.09.2017

Krátká,ale působivá novela plná zločinu nevšímavosti a lhostejnosti. Děj zajímavý a originální. Okolí,lidé a jejich povaha a myšlení dobře popsané,ale závěr,ten mě dostal naprosto.

mirektrubak
25.08.2017

Můj dosud nejoblíbenější Márquezův příběh byla (nepřekvapivě) kniha Sto roků samoty, která předkládá tu nejopulentnější čtenářskou hostinu, jakou si lze představit. Ale přestože jsem byl při čtení toho románu nadšen (napodruhé ještě víc), tak jsem se u něj zároveň cítil trochu podobně, jako se cítí fotbalový fanda při sledování nějakého benefičního nebo exhibičního zápasu - vidí ty nejlepší hráče předvádět to nejlepší v jejich oboru, ale přitom mu trochu chybí napětí a emocionální zaangažovanost.

U čerstvě dočtené Kroniky jsem tento pocit neměl, protože tahle novela nabízí to nejlepší z Márquezova literárního talentu v kombinaci s nadčasovým (a tím pádem vždy aktuálním) tématem osobní a sdílené odpovědnosti.
To mě asi zaujalo nejvíc: že je zde v plné síle zastoupen magický realismus - osobité metafory, bohatý jazyk, košatě „opentličkované“ věty, bizarní detaily (ano, dojde i na obligátní Márquezovy ryby plavoucí v interiéru) a zároveň jsme svědky strhujícího (na Márquezovy poměry má kniha vážně tempo) příběhu o tom, jak zlá vůle a opatrnost může přispět k nevratné tragédii.

Děj novely se sice odehrává v exotickém prostředí, ale není tak těžké si podobnou zápletku představit i jinde. Třeba na české vesnici nebo v českém městě. A výsledek by mohl být stejný i kdyby se hlavní hrdina nejmenoval Santiago, ale Pepík. Protože lidská netečnost a neochota k aktivní pomoci je univerzální lidská vlastnost. A to je hlavní myšlenka celé knihy (alespoň pro mě): Když se nebudeme starat o svět kolem sebe, budou umírat nevinní lidé.

Annkag
24.07.2017

K tomuto dielu som sa počas stredoškolských čias ked bolo zaradené medzi povinnou četbou nevedela dokopat.Pred rokmi som na nu narazila v jednom kníhkupectve kde som bloumala a hladala čosi na prečítanioe.Siahla som po nej a skončila u mna doma na stolíku.
V okamihu ked som ju otvorila a začítala sa do nej som ju nedokázala z ruky pustit.
Autor využil nádhernú hru ked niečo tak krásne,metaforicky a obšírne vykresloval a akoby len tak náhodou sa v retrospektívach vrátil do dávnejšej doby a spomenul si na niečo velmi doležité čo úplne sedí na dianie teraz.
Je to úžasné dielo a vrelo ho odporúčam.

trudoš
17.04.2017

Kronika ohlášené smrti je vedle Sto roků samoty jedním z nejslavnějších děl Gabriela García Márqueze. Jenže když má román méně jak sto stran, těžko nějak drobně naznačit, o čem vlastně je. Člověk má zkrátka strach, aby ve finále o knize nenapsal víc, než sama obsahuje. Takže to vezmu zkrátka - Kronika ohlášené smrti je o životě na venkově. O životě, který má stejnou měrou nepsaná, jako neúprosná pravidla. O životě, jenž dokáže být stejně cynický, jako kouzelný. O životě, který skrze příčiny a následky hýbe osudy obyčejných lidí (a i těch neobyčejných). Je to možná těžko přijatelné, ale život je už prostě takový.
Nejsilnější Márquezovou stránkou je bezesporu vypravěčský talent. Ač vám už na první stránce řekne, o čem těch následných sto bude, přesto si užíváte každé písmenko, které vám předloží. Ne, nejde o převrat v dějinách literatury, nejde ani o knihu, která by měla změnit váš život. Ale jako literární hříčka, která zaujme jazykem, atmosférou a vyzněním, rozhodně nezklame.

16.04.2017

Člověk by si mohl myslet, že když se dozví hned na začátku knihy základní informaci o hlavním hrdinovi, tak už ho vlastně nic nemůže překvapit. Trochu mi to připomíná Kafkovu Proměnu, kdy se jednoho dne Řehoř probudí a zjistí, že se proměnil v odporný hmyz. To důležité je vyzrazeno už v úvodu, ale ta surovost, která se potom kolem odehrává je ohromující. Množství postav v Kronice pro mě není zmatečné. Některé osoby pro mě nemají tu důležitost, abych nad nimi příliš přemýšlela a vnímám je jako kompars. Jiným dávám tvář. A tak je Santiago Nasar podobný Waldemaru Matuškovi. V období, kdy zpíval svou Terezu. A Angela Vicariová je krásná jako Penélope Cruz. Nepřekvapuje mě ta lhostejnost a pasivita obyvatel městečka. Nikdo totiž nevěří, co se chystají bratři Vicariové spáchat. A pokud by se snad našel někdo, kdo by byl ochoten se touto myšlenkou zabývat, zavčas si najde nějaký svůj argument proč to nedělat. Když uvážím, na kolika málo stranách se děj knihy odehrává, je až neuvěřitelné, jak děj postupně graduje a obsahově do sebe vše krásně zapadá. Popis je dostatečně čtivý a umí udržet mou pozornost. Minimum dialogů je přínosem. Když Santigo bušil na dveře domu, které jen před chvílí zamkla jeho matka, cítila jsem strašnou beznaděj a osobně jsem prožívala tento její fatální omyl. Podobných momentů bych zde ale našla více.

-Pečivo-
30.01.2017

Se španělsky píšícíma autorama končim. S Marquézem už sem měl dřív problém, protože povětšinou okolo sebe nemám poznámkovej blok, abych si zapisoval všechny postavy, který se v knížce mihnou. Průměr novejch postav na stránku je tak 8 a každá se jmenuje skoro stejně. A ještě k tomu španělsky. A ani jeden neni Fernando Torres a ani Chicharito, takže si to normální člověk prostě nemůže zapamatovat.

Hrdina kroniky ohlášené smrti, říkejme mu pro zjednodušení Fernando Torres je z nějaký jihoamerický díry a na začátku knihy je mrtvej. Postupně čtenář zjišťuje, že ho pobodali dva bráchové jedný nevěsty, říkejme jí pro zjednodušení Chicharita, od který utek o svatební noci manžel, protože zjistil, že už je jetá. Dřív se prej věšely po svatební noci ven prostěradla s červenou skvrnou, na důkaz oddanosti manželky. No a protože už byla vodšpuntovaná, tak se starej ráno nemoh chlubit a odešel. Neštěstí. Chicharita pak celýmu jihoamericku namluvila, že to byl Fernando Torres (i když je od první strany jistý, že to on nebyl) a její bráchové se tak rozhodnou ji pomstít. Celá vesnice to ví, ale nikdo tomu nechce věřit. Konec

Celej příběh vypráví bratranec Chicharity a je to záživný jako tato krátká povídka, kterou jsem právě napsal: "Jde kuře a potká šunku. Ta šunka je silnej kuřák a má čerstvý papíry na motorku. Kuře se zamyslí a šunka pá: Ty vole kuře!"

Dvě hvězdičky za to, že to je krátký a přečet sem to za dvě jízdy vlakem.

Katulik86
10.01.2017

Moje asi 2. nejoblíbenější Gabitova knížka, kterou jsem zhltla maximálně za 3 hodiny už před maturitou, prostě jsem se nemohla odtrhnout. Vloni v originále mi to s "všudelozícím" prckem zabralo asi 3 dny, ale i tak nemůžu než 5 hvězdami. Jen mě mrzí, že komukoliv ji doporučím, přijde s tím, že je strááášně nečitelná a nedá se do ní začíst... Nevím, pro mě jednohubka, i když trochu moc krvavá a syrová...

Samira
12.11.2016

Žádná volba slov nebude dostačující vedle takového mistra jakým nepochybně je právě Márquez. Každá jednotlivá strana je doslova pastvou a je obdivuhodné, jaký přesah se mu podařilo nenásilně vměstnat na nevelký počet stran a s jakou nadčasovostí. Kniha se neztratí a její téma nezapadne ani v dalších generacích.
Přesto, že ho jednoznačně obdivuji, jak dokáže pracovat s formou a slovy a právě Kroniku pokládám asi za jeho vůbec nejlepší počin, nikdy si z jeho knih neodnáším dobrý pocit, vzbudí u mne vždy nejniternější emoce, ale negativní. Žádný z jeho hrdinů mi nikdy není sympatický a hlava mne od neustálého kroucení doslova bolí. Nikdy však nezapomenu. Je mu opravdu dáno a ač se míjíme, jeho kvality nezpochybňuji, to ani v nejmenším.
Závěr a popisy ohlášené smrti byly až zbytečně morbidní a jen pro silné povahy.
Celkově však nezapomenutelné!

Taťka Hraboš
10.10.2016

Útlá, ale nesmírně silná kniha. Brutální příběh (vycházející z reálné události) zdánlivě obyčejného, poklidného malého města, kde se všichni znají a vlastně proti sobě nic nemají, vztahy mezi nimi naopak působí jako idylka, a přesto nakonec nikdo nic neudělá proti hrůznému činu vůči nevinnému člověku, o němž skoro všichni dopředu vědí.

suezie
26.08.2016

Čekala jsem absolutně něco jiného. Ale absolutně!

Od Márqueze jsem zatím četla jen Lásku za časů cholery a tak jsem očekávala, že toto dílo bude v podobném stylu. Asi jsem se zmýlila.

Jak jsem byla z Lásky za časů cholery nadšená, tak jsem z této knihy zklamaná. Nevím proč, ale dost mi to připomínalo Dostojevského Zločin a trest. Příliš depresivní, příliš surové, až moc naturalistické.

Nechci to hanit, protože to není můj styl. Myslím si, že to skvěle popisuje egoistickou, sebestřednou společnost a dýchne to na vás odporem.

Překvapilo mě, že jeden autor napsal dvě tak odlišné knihy. Úsměvná, humorná a milostná Láska za časů cholery X depresivní, naturalistická Kronika ohlášené smrti ?

vandalka
06.08.2016

Strašný, naprosto strašný.
Další skvělá kniha (respektive jednohubka) od Márqueze, ale ten konec mě prostě dorazil - co Santiagova matka na závěr omylem udělala, to mě srazilo na zem.

MarcelStrnadel
13.06.2016

V této knize mě zaujal styl autora natolik, že bych si rád přečetl jeho další díla (např. Sto roků samoty). Kniha je to kvalitní, ale příběh mě tolik nezasáhl. Na této knize nejvíce oceňuji styl vyprávění, kdy se na začátku dozvídáme fakta, která jsou nám postupně jak stránky ubývají, vysvětlována. Dále se mi líbilo to, kým byl příběh vyprávěn (přítel Santiaga Nasara). Vypravěč, který sepisuje kroniku, nám předkládá několik pohledů na událost (např. závěrečná část - matka × syn)
Je to nadčasové dílo, protože ukazuje situace, které se dějí i dnes, ale ukazuje je ve vyhrocené podobě, kde si to čtenář více uvědomí. Je to dílo, které nastavuje společnosti zrcadlo – nečinné přihlížení k násilí.

Magráta
30.05.2016

Jak rychle tuto drbnou knihu přečtete, tak dlouho ve vás bude doznívat. Ve mně rezonuje už kolik let. První týden jsem z ní byla celkem vykolejená.

konicekbily
08.04.2016

Kronika lidské falše, sobeckosti, alibismu, neochoty a lenosti při pomoci nevinnému a napsaná báječným jazykem.

necky
23.02.2016

Márquez mě opět přesvědčil, že je Mistr svého oboru. i když má knížka méně jak 90 stránek a dá se přečíst prakticky za pár hodin, i když už od první strany víte, co se stane a o pár stran dál kdo to udělá, nemůžete přestat číst. Nádherně napsané.

Mrnda
09.02.2016

Kraťoučký příběh naplněný po okraj. Kdyby byl Márquez kuchařem, uměl by vykynout těsto na tisícinásobek své velikosti.

Márquez, jako vždy úžasný, s tak dramatickým závěrem jaký jsme snad nikdo nemohli čekat.

Zároveň je do příběhu přidán krásný příběh o lásce, který v dnešní době třpytících se upírů a všech možných odstínů šedé barvy musí každý ocenit. I srdce cynika zaplakalo...

Marquis
06.02.2016

Bolo by absurdné porovnávať komplexnosť románu Sto rokov samoty s kraťučkou novelou, avšak keď sa nad tým zamyslím, Márquez dokáže transformovať svoj typický jazyk a podpis ešte aj do tých necelých 90 strán a ešte sa okrajovo dotknúť Maconda spomenutím plukovníka Buendía. Novinár sa v autorovej osobe nezaprie a to vôbec nie je na škodu, priam naopak, Kronika ohlásenej smrti totiž skutočne pôsobí ako štrukturovaná reportáž a hoci to najpodstatnejšie zo zápletky Márquez odhalí už v názve a na prvých stránkach, novela nič netratí na svojej atraktívnosti. Nesmie chýbať už tradičný magický realizmus a nesmierne ľudská absurdita. Je fakt možné, že o smrti Santiaga Nasara vie každý v mestečku, len on sám nie? Kolektívne prenášanie viny, tak typické pre ľudskú rasu, tentokrát vyznieva až kruto reálne. V láskavo-krutom svete pochopenia pre ľudské poklesky Gabriela José Garcíu Márqueza je možné doslova všetko.

E_Lan
06.01.2016

Rozhodně zajímavě napsaná a pojatá kniha, která rozhodně nenudí. Jak už bylo níže napsáno, tak ve jménech a množství postav se dost složitě dá vyznat, ale příběhu to nějak nevadí. Navíc forma je velmi originální a přirozené vyprávěcí skoky v čase jsou spíše k užitku než na škodu. Co mě nakonec zamrzelo byl samotný konec, který tak nějak vyšuměl do ztracena, ale to ať posoudí každý sám. Rozhodně to není špatná kniha.

thejanula
02.01.2016

Trošku složitější se vyznat ve jménech, ale jinak super kniha. :)

kacka29
24.09.2015

Hodně zajímavá kniha. Nic podobného jsem nikdy nečetla...
(Následují spoilery)
Nejvíc mě zaujali bratři Pedro a Pablo. Líbilo se mi, jak chtěli bránit svou sestru, ale zároveň se to všude snažili rozhlásit, aby je někdo zastavil... Nějaké pasáže jsou jen pro silnější žaludky. Celkově bych to popsala jako detektivka trochu jinak. Nemůžu se zbavit dojmu, že Santiago Nasar byl nakonec nevinný...

Lector
03.08.2015

Bizarní a přitom pro člověka tak příznačné: být svědkem zla, ba co víc, vědět o něm předem, a přesto mu nečinně přihlížet. Kolikrát už to člověk tak zaonačil. Zločiny velké i malé, jimž se dalo předejít, staly se pro lhostejnou pasivitu „nezúčastněných“ svědků.
„Kronika“ je jedno z velkých děl, ač se vejde na necelých devadesát stran.
Moje čtvrtá Márquezova kniha a mám ho čím dál tím radši. Člověk z každé jeho knihy cítí, jak na rovníku plyne čas mnohem pomaleji než v našich zeměpisných šířkách. Ta rozvleklost. Nic nemůže naturel tamních lidí vystihnout lépe, ačkoliv nás to ihned irituje.

Coen
21.05.2015

Kronika o zabití mladého muže. O zabití, o kterém všichni věděli, že se stane. O zabití, které nikdo nechtěl, ale nikdo proti němu nic neudělal.
Tato útlá knížka svým poselstvím pravděpodobně nikdy nezestárne.

tygriik
23.04.2015

Trochu zvláštní detektivka, kde je oběť i pachatel znám už od začátku... Je hrozně zajímavé sledovat ten příběh s vědomím, jak to dopadne. A spousta magických a symbolických obrazů k tomu.

Lily28
03.04.2015

Bolo zaujímavé sledovať ako jeden mladík kráčal v ústrety netušenej smrti doprevádzaný pohľadmi dobre informovaných ľudí a nikto mu skutočne nepomohol. Kniha ma nadchla, zatiaľ najlepšie, čo som od Marqueza čítala.

Kulinova
25.02.2015

Moje první DOČTENÁ kniha od Josého...a budu pokračovat:)