Kronika ohlášené smrti

Kronika ohlášené smrti https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13015/bmid_kronika-ohlasene-smrti-NwW-13015.jpg 4 994 104

Hned na samém počátku knihy se netypicky dozvídáme, že její hlavní hrdina zemře. V dalším průběhu novely se vypravěč snaží rozkrýt, co předcházelo smrti Santiaga Nasara a proč byl nakonec zabit. Je to příběh kolektivní viny, naprosté neschopnosti a neochoty občanů vesnice události zabránit, vraždy za zhanobení ženy v obci, kde skoro každý mladý muž chodí za děvkami do vykřičené čtvrti. Márquez zde nastavuje zrcadlo pokrytecké morálce, naší pohodlnosti a přehlížení zla.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Novely

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Crónica de una muerte anunciada , 1981


více info...

Komentáře (104)


knihomolmoravy
knihomolmoravy
19.02.2024 4 z 5

Název knihy mi zprvu neříkal nic. Nakonec jsem zjistil, že to je detektivka, kde víme už od začátku o vraždě. Absurdnější na tom je, že vrazi ohlašují po celém městě, že jdou zabít hlavní postavu, jen aby jim v tom bylo zabráněno. I přesto nikdo nic nedělá a nikdo neinformuje hlavní postavu, což dodává na vtipnosti. Jediné, co mohu vytknout, je zmatečnost jmen, která mě nutila se vracet zpět pokaždé, když jsem nevěděl, jaký je profil jedné postavy.

DzordanoChruno
DzordanoChruno
10.01.2024 5 z 5

Panoptikum bláznov, všetci po totálnej lobotómii. Nečudoval by som sa, ak by to odrážalo skutočnú náturu latinoameričanov, no ale potom s nimi amen-glória :-) Skôr mi to však príde ako dokonalá paródia, všetci do jedného sa totiž chovajú neskutočne absurdne. Samotná nosná idea knihy a osudovej vraždy zo cti mi príde vedľajšia - oveľa viac ma vtiahol perfektne vymyslený a vykreslený x-rozmerný labyrint vzťahov a pováh značného množstva postáv. Navyše som sa veľakrát zasmial, tak vtipne napísaná kniha sa nevidí často a chápem, že autor bol naozaj géniom a Nobelovu cenu dostal právom.


Zemlja
Zemlja
25.09.2023 4 z 5

Zvláštní příběh, jakoby horký a pomalý. Děsivé je očekávání. Doufala jsem, že se stane "něco", a nestane se to ohlášené.

intelektuálka
intelektuálka
22.07.2023 4 z 5

Nepříliš rozsáhlá novela - o předsudcích, pokrytectví i pseudomorálce ....

Chtěla jsem se seznámit s tímto autorem - a nevím, zda jsem zvolila nejlepší titul ....

Ale otevření otázky postavení ženy v tehdejší společnosti určitě za přečtení stálo ....

Obětí se stává mladík, jehož vina je nejasná - a přesto nemá naději .....

Steew
Steew
14.07.2023 4 z 5

Těžké pro mne hodnotit. Pomalu každých pár stran se objevující další a další obyvatelé městečka a další příbuzní a známí a další lidé z okolí tvořili guláš postav a kdo je vlastně kdo a čí a proč a celkově styl psaní a struktura textu nebyl úplně můj šálek kávy.

Nicméně příběh jako takový se mi líbil, ta absurdnost všech náhod, lhostejnosti a vlastně to co dělá nás námi, naší lidskosti. I my si občas řekneme, že do něčeho zasahovat nebudeme, že to přece udělá někdo jiný. Padesát let poté a stále se to čím dál tím víc dá uplatnit. Říkáme si, že to se přece nemůže dít, to nejde, to není pravda. Absurdní cyničnost celého příběhu podtrhává závěr. A proto 4/5.

mysimas
mysimas
25.06.2023 3 z 5

Víc než tři hvězdy Kronice dát nemůžu, protože se mi prostě nelíbila. Je to temné a místy nechutné čtení, a i když ho sem tam trochu zlehčuje humor, není ho tam ani zdaleka dost. A pak samozřejmě ten sexismus - patří ke společnosti, o které Márquez píše, tož dobrá. Když jsem se ale dostala k části, kdy se nevěsta po letech znovu shledala se svým skoro-mužem, měla jsem upřímně problém příběh dočíst.

Na druhou stranu hodnotit méně než třemi hvězdami taky nemůžu, protože si myslím, že napsané je to dobře - detailně, propracovaně, věrohodně, a všechny ty vzájemně se doplňující a někdy taky vyvracející se perspektivy dávaly dohromady zábavnou mozaiku. Doufám, že s takhle extrémním bystander efektem se naživo nikdy nepotkám.

zazvorek
zazvorek
07.03.2023 3 z 5

Tentokrát mě Márquez příliš neoslovil. Částečně to je asi formou konstruování událostí (což se u kroniky dá čekat, že), ale taky tím, že pokrytectví, lhostejnost a alibismus všech zúčastněných mě neskutečně rozčilovaly (taky záměr, vím). Představa, že něco takového se opravdu mohlo v různých dobách na různých místech světa stá(va)t, mě upřímně děsí.

debreno
debreno
03.03.2023 3 z 5

Ako vždy pri Marquezovi, je to dobrý príbeh. Je však neuveriteľné, ako relatívne ťažko sa číta taký krátky text.
Marquez píše dosť žurnalisticky, len málo využíva dialógy (čo mne osobne nevadí, ale viem si predstaviť, že existujú čitatelia, ktorí sa potom v jeho textoch strácajú.)
Čo však ja považujem za veľký nedostatok, je spôsob, akým člení text. Netreba čakať žiadny paragraf, aj na miestach, kde by mohol byť a dal by tak čitateľovi možnosť sa nadýchnuť. Nemôžem si pomôcť, potom to pôsobí, ako by sa priam vyžíval v tom, aby sa to ťažko čítalo. Osobne mám rád, keď autor neberie ohľad na čitateľa ale skôr na to, aby text prispôsobil takej podobe, ako on uzná za vhodné, pri ňom mám však niekedy pocit, že to skĺza už do akéhosi manieru. A zatiaľ čo pri románovej forme sa to trochu lepšie chápe, pri takto krátkej forme mi to prišlo už trochu ako úchylka. Takže pokiaľ aj jeho cieľom je, aby ste knihu prečítali na 4 nádychy (kniha má v podstate 4 kapitoly), môžete ju nakoniec čítať pomalšie, akoby si zasluhovala.

SSTknihy
SSTknihy
05.08.2022 5 z 5

Nejvíc mě pohltila atmosféra příběhu, to neodvratné spění k tragickému konci, ta neochota pokryteckých, egoistických a hloupých vesničanů zasáhnout a nechat rozum zvítězit nad city, fanatismem a nesmyslným dodržováním zvykového práva. Byl Santiago oběť, nebo padouch? Měli jeho bratři možnost volby? Chovali by se vesničané za podobné situace jinak? Novelka, která klade víc otázek než odpovědí.

Kopta
Kopta
13.07.2022 2 z 5

Anotace zní víc hezky než realita. Po mnoha letech se opět dostávám k Márquezovi a doufám v super zážitek. Už na prvních pár stránkách však cítím těžkost textu i přes malý počet stran. Zní to sympaticky v rámci sdělení. Pro mě se však probádat k oněm myšlenkám bylo náročné a vlastně vágní, protože jsem se k nim ani nedostal. V extrémním případě mi text připadal jako náhodný generátor slov. I přesto jsem z něj dokázal cítit tu sílu, ale byla mi k ničemu. Hodně silné zklamání.

Kabuky
Kabuky
29.05.2022 5 z 5

Netřeba nic dodávat. Vše bylo řečeno.

los
los
21.05.2022 5 z 5

žánrově takměř modelová novela, kvintesence Márquezova skvostného reálněmagického světa s jeho nepřekročitelnými pravidly a zákonitostmi, které zakládají legendy (i proto v názvu kronika), a s pestrým vzorníkem charakteristických postav; geniální a nadčasové ztvárnění obecně platných motivů kolektivní paměti a kolektivní viny proti osamění individua + napětí, a přitom synergie lásky a smrti, zasazených do prostředí latinskoamerického folkloru a zacykleného času, kde se bezvýznamné stává mýtotvorným

mistrný popis závěrečného obrazu Nasarovy vraždy, ta prostá sdělnost kontrastující s metaforickým jazykem "vyšetřování"

jaroiva
jaroiva
01.05.2022 2 z 5

Začátek se mi zdál pomalý, tak jsem si řekla, že to odložím, ale nechala jsem se přesvědčit dobrým hodnocením, tak jsem pokračovala...
Ale ani střed a konec mě nepřesvědčil. Měla jsem to nechat být už na začátku. :)

brunettlibrary
brunettlibrary
28.04.2022 1 z 5

Tohle se mi vůbec nelíbilo. Strašně moc postav, ve kterých se nevyznáte. Děj je zmatečný a popisuje dějovou linku strašně zmatečně a ještě k tomu to není vůbec zajímavý. Nevím co tímto textem chtěl autor říci, ale mě to určitě nepředal. Nedoporučuju.

EvcaSuch
EvcaSuch
03.04.2022 5 z 5

d autora jsem předtím četla pouze jeho povídky O lásce a jiných běsech. Nepřekvapily mě tedy naturalistické detaily, které s pečlivostí chirurga používá pro dokreslení situace. Vlastně mě nejvíc zaujal způsob vyprávění, protože samotný příběh je prostý. Mísí se v něm až antická snaha pasivně vzdorovat osudu s jeho odevzdaným přijímáním. Márquez vypráví způsobem, s jakým se setkáte v lidových vrstvách, v hospodě, v místním krámku, u sousedky. Než se děj posune, dozvíte se vše okolo, co s ním souvisí jen okrajově, nebo dokonce jen zdánlivě. Takhle se vypráví třeba v naší rodině.
V jedné větě se shrne tehdejší chvíle s děním o dvacet let později a korunuje to překvapivě vtipné konstatování (aspoň mě pobavilo). "Clotilde Armentová by vždycky připomněla, že plukovník Aponte se pro svůj kulaťoučký vzhled dost trápil, ale já si na něj naproti tomu vzpomínal jako na šťastlivce, i když poněkud vyšinutého samotářským provozováním spiritismu, jemuž se naučil poštou."
"Mnoho lidí vědělo, že jsem v podroušenosti navrhl při té veselici Mercedes Barchové, aby se za mě provdala, ačkoli teprve nedávno vychodila základní školu, jak mi to sama připomněla, když jsme se čtrnáct let nato brali."
Úžasně trefně vystihuje postavy: "S takovou obětavostí se zasvětila péči o manžela a výchově dětí, že člověk někdy zapomínal, že pořád ještě žije."
"Pura Vicariová dopila, otřela si rty rukávem a od pultu se na ni s těmi novými brýlemi usmála. V tom úsměvu ji Angela Vicariová poprvé od svého narození spatřila takovou, jaká byla: jako ubohou ženu oddanou kultu svých chyb."
Útlounká kniha mi přišla svou náročností na pozornost (právě kvůli mnoha myšlenkovým zákrutám) o něco přístupnější než Paní Dallowayová od V. Woolfové, hloupostí jednajících postav mi evokovala Steinbecka (O myších a lidech). Rozhodně s oběma knihami zajímavě souzněla. Co pak každý vyčte mezi řádky, to už nechám na něm.

Blasth
Blasth
13.03.2022 4 z 5

Jako bych se díval na pořad Objektiv z Jižní Ameriky... Jen místo televize jde o knihu a místo obecného poznávání země se popisuje vražda. Zajímavý vhled do cizího místa a mentality lidí. Pro mě je to první setkání s autorem a rozhodně se k němu po této knize vrátím.

sharik
sharik
13.02.2022 5 z 5

(SPOILER) Tak tohle byla naprostá pecka. Novela (rozsahem) či román (strukturou) Kronika ohlášené smrti je de facto přesně o tom, co napovídá název. Na malé vesnici dojde k vraždě ze cti – dva bratři zabijí (údajného) svůdce své sestry, která se vdala a manžel druhého dne svatbu anuloval. Oba vrazi přitom všude rozhlašovali, co se chystají udělat, jen jim nikdo nevěřil. A proč to dělali? A co jejich čin způsobil? Nebudu samozřejmě prozrazovat, to bych hodně zkazil potenciálním čtenářům. Řeknu jen, že je obdivuhodné, jak na tak malém prostoru García Márquez dokázal prokreslit tolik postav, osudů a rodinných historií. Tohle je prostě mistrovská miniatura!

dzejkbeltygros
dzejkbeltygros
17.12.2021 2 z 5

Celkově se mi to moc nelíbilo, na začátku moc postav, padaly jen jména, žádné popisy, kdo s kým co. Ale líbilo se mi, že nebylo tajemstvím kdo zabil Santiaga, ale spíš se rozklíčovávaly detaily. Taky mi to přišlo docela strohé, asi bych to víc rozepsala - jak postavy, tak i příběh.

Zelený_Drak
Zelený_Drak
08.11.2021 2 z 5

Výborně vystižené prostředí, lidé, atmosféra... člověk má chvílemi skoro pocit, že to viděl. Nízké hodnocení, protože mě osobně to celé dohromady vůbec nezajímalo a nemám žádnou potřebu se ke knize (nebo autorovi) v budoucnu vracet. Už jednou jsem ji v minulosti odložila po prvních pár stránkách s tím, že k maturitě si raději vyberu něco jiného, a o dekádu později, když jsem knihu přeci jen přečetla, jsem tomu rozhodnutí jedině ráda.

Zuna1990
Zuna1990
18.09.2021 4 z 5

Aj keď sa obsah diela dozvieme na prvej strane, na ďalších sa dozvedáme čo samotnému činu predchádzalo. Santiaga zavraždia, ktorý vraj Angelu zbavil panenstva. Tá sa vydá za iného a počas svadobnej noci príde na to, že už nie je panna. Angelininy bratia sa rozhodnú pomstiť tento čin. Aj keď o ich plánoch hovoria nahlas pred celým mestom, nikto z egoistických, ľahostajných, pokryteckých, či sebeckých obyvateľov Santiaga nevaruje. Možno preto, že až do poslednej chvíle neveria, že sa to naozaj stane? A tak vražda prebehne doslova verejne. Magický absurdný príbeh.