Lolita

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/590/big_lolita-KFQ-590.jpg 43163
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Lolita, 1955


více info...
Nahrávám...

Komentáře (434)

Kniha Lolita

puml
včera

Skvěle načteno Igorem Barešem. Jinak je to tak trochu jiný Nabokov, i když jsou tam jeho tradiční témata jako šachy, hra se slovy, mystifikace ve svých různých variacích, smyšlená díla smyšlených autorů, obsese (a nikoliv jen ta sexuální) a zvláštní nabokovské tajemno.

Nabokov má určitě lepší romány, ale Lolita je snaha Nabokova jít tak trochu sám proti sobě, a možná i proto je to v mnoha ohledech Nabokovův román nejpřístupnější, ale v mnoha ohledech také dosti předvídatelný. Nabokov byl ale spisovatelský chameleon a rád zkoušel nové postupy. Lolita je svým způsobem snahou autora napsat téměř psychologický román. Ve většině Nabokových dílech hraje psychologie spíše podřadnou roli a často je vysmívána a ironizována. Tady tomu tak úplně není a občas to působí jak číst Dostojevského. Osobně řadím Lolitu k těm lepším románům autora, ale nikoliv nejlepším.

Ještě k audio knize: Igor Bareš předvedl fenomenální výkon a proto dávám plný počet a doporučuji především jako audio knihu.

Simikik
předevčírem

Nestarnouci klasika. Vzdycky, kdyz nevim co by, tak si vezmu Lolitu a zase je svet v poradku. Kvalitni cteni, ktere vas fascinuje, znechucuje a pohlti zaroven.


Kulasec
19. října

Přenádherná intimní hluboce melancholická poezie v próze. Troufám si říct, že právě forma nám nedovoluje knihu odložit a šklebit se nad případným obsahem. Čteme to jak ve snu, pro který nemáme v ten moment doplňující korektivum špatný/zlý, nastokrát se krásně ztrácíme v tenatech bravurní výřečnosti, necháváme se tou poetičností myslím si až statečně slastně unášet a to nás šlechtí a povznáší a autora tak dělá nemrtelným. V útočišti literární nesmrtelnosti řečeno s Humbertem Humbertem jakož i s Nabokovem samým toto všechno sdílet můžeme. My jsme ty mysli budoucích pokolení.

P.S.: Igor Bareš si to v audiopodobě tohoto fenomenálního literárního díla totálně odmakal. Úprava Jana Němce pro rozhlas dává neskrývaně najevo, že tato interpretace díla je ta nejpůvodněji zamýšlená. Trefně ba nejtrefněji v tomto smyslu už zde v komentářích o kousek níže odcitoval autorův SUPREME záměr čtenář jozik_v_tumane

L.Helena
17. října

Poslouchala jsem jako četbu s hvězdičkou na ČRo Vltava.
Dokonalá hra se slovy. Přestože se jedná o erotický a na svou dobu až pornografický román, tak vlastně nebyly použity žádné konkrétní výrazy, které by čtenář v takovémto díle mohl očekávat. Málokdy byla situace popsána přímočaře, většinou bylo vše zaobalené do spousty příměrů a jinotajů, které se ovšem nedaly chápat jiným významem, než který skutečně měly. Navíc až chlípně zabarvený přednes Igora Bareše dal celému dílu náležitý dojem.

jozik_v_tumane
16. října

Chvílemi děj krásně plynul, chvílemi jsem se výborně bavil, chvílemi mě intelektuální sofistikovanost trochu zmáhala. Nebylo to snadné čtení, zápasil jsem s knihou přes dva týdny. Obrovské množství odkazů a narážek na všechno možné. Místy měla tato velká hra se slovy a literárními odkazy navrch nad příběhem. Občas nepříjemný pocit, že ne všechno jsem pochopil. Občas příliš barvité, rozvláčné popisy. Některé scény / situace / obrazy byly ovšem geniální. Příběh je hluboce lidský, ambivalentní. Jazykově vybroušené.
Skvělý překlad!
"Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, laskavost, extáze) normou. Takových knih není mnoho." Nabokov

mirektrubak
14. října

Humbert Humbert se nás snaží přesvědčit, že na jeho lásce vlastně není nic v nepořádku – až na ten drobný detail, že ho přitahují jen o trochu mladší děvčata. Jako by nešlo o nic víc než jen o to, že se jeho smysl pro krásno neshoduje s kulturními zvyklostmi své doby. Dokonce by se mezi řádky dalo i přečíst, že se pan Humbert cítí jaksi nadřazen, protože on, vzdělanec a estét, přece dokáže rozpoznat a vychutnat něco, co běžní obyčejní lidé nedokážou ocenit – trochu mi to tou povznesenou namyšleností připomnělo některé kulturní snoby, kteří vyzývavě popisují svoji vášeň pro neortodoxní umělecké směry.
Ale je Humbertova láska opravdu láska? Podle mě ne! A podle mě v tom věk Lolity nehraje roli, nebyla by to láska ani tehdy, pokud by toužil po ženě dospělé. Humbert touží vyhledávat a dobývat, touží vlastnit, touží ovládat a dominovat. Ale nic z toho není láska, přeci. Humbert se totiž netouží dávat, netouží pečovat, netouží se starat a netouží prospívat. Humbert lidi jen používá, nejen Lolitu a její matku, ale třeba i Ritu, ke všem lidem má extrémně sobecký, vyložené utilitární postoj. Jen zcela výjimečně, někdy jakoby mimoděk, někdy v okamžicích emočního otřesu, se na chvíli v jeho mysli zjeví skutečný obraz jeho života, ale pokaždé ho rychle zažene zpět do podvědomí a pokračuje dál ve vyjetých kolejích vlastního sebeobrazu člověka předurčeného trpět pro lásku, která nebude pochopena – se kterým je tak sžitý, že se ho nevzdá ani tváří tvář vlastnímu konci.

Lolitě se často vyčítá banálnost a jednotvárnost příběhu, ale myslím, že to mohl být i Nabokovův záměr: to bezcílné popojíždění z místa na místa, stále stejné hotely, stále stejné situace. Jako by se v tom nějak navenek projevovala Humbertova emoční invalidita, kdy sice pořád před něčím utíká nebo někoho hledá, ale to všechno je přitom tak dokonale zbytečné, vždyť svoje prokletí – sebe sama - si nosí stále sebou.
Není snadné zobrazit takovou vnitřní prázdnotu literárně zajímavě, Nabokovův nevěrohodný vypravěč, zdá se mi, dělá co může, znejišťuje a znepokojuje, zaplňuje příběh verbálními ornamenty a jazykovými kousky. Hm, Nabokovovi literární dovednosti jsou nesporné, formu to má, ale mé srdce stejně zůstalo neosloveno.

Když čtu nějakou knihu znovu po mnoha letech, obvykle bývám k záporným postavám shovívavější, mívám víc pochopení. Lolita je výjimka, jako mladý jsem Humberta částečně omlouval, částečně si ho možná i vážil pro jeho zdánlivou nekonformnost. Dnes pro něj jen těžko hledám nějaké polehčující okolnosti.
Možná je to ale dáno i tím, že jsem poslouchal román jako čtení na pokračování v podání Igora Bareše, který svého Humberta podal s tak afektovanou úlisností, že moc prostoru pro sympatie fakt nenechával – pokaždé, když tím svým uslintaným tónem řekl slovo „nymfička“, tak bych nejraději okamžitě šáhl po kastračních kleštích. :-)

Doubravka1975
12. října

Posloucháno na českém rozhlase Vltava.
Na mě hodně silné téma. Ale abych pravdu řekla, čekala jsem úplně něco jiného. Nejde doslova o erotický nebo pornografický román. Je to román o chtíči a vášni, to je, to jo, ale víc spíš o posedlosti, majetnosti, vydírání - a to z obou stran.
Úžasně barvitě popsáno a ještě víc úžasně přečteno Igorem Barešem, ale zase když si představím kolik je slečně Dolores a panu Humbertovi let.....brrr, ufuf....
Na film se určitě se zvědavosti podívám. A podle přednesu pana Bareše, bych ho klidně obsadila do hlavní role i ve filmu. Tak si totiž pana Humberta představuji

IreneP
11. října

Lolitu jsem znala jako film s Jeremy Ironsem, teď jsem si ji poslechla jako audio na Českém rozhlase. Ovšem zjistila jsem, že je dost zkrácená, takže jsem vytáhla z knihovny i vydání tištěné a přečetla ji. No, je to psané tak jako poeticky a milostně, ale je to jen a pouze o sexuálním zneužití nevlastní dcery (a zneužití matky v jiném smyslu slova). Že byla Lola už zkušená, když ji dostal? Ale prosím vás, opravdu je to omluva? Co nemám taky ráda je závěr s Q. Ano, jsem ráda, že jsem se nakonec k přečtení dostala, protože Lolita je napsaná mistrně. Tématem je mi ale odporná stále.

1 ...