Lolita

od:


KoupitKoupit eknihu

Šokující zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté „nymfičky“ a jejích tragických důsledcích dokáže i bezmála půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností…

https://www.databazeknih.cz/images_books/59_/590/lolita-590.jpg 4.12421
Orig. název:

Lolita (1955)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (295)

Přidat komentář
Devil-Ivet
předevčírem

Lolita mě moc nebavila. Těžko se četla, některé části byly zbytečně zdlouhavé. Ale i přesto měla pár světlých chvilek. Slabší průměr.

StephenKingje
26. listopadu

Uff...Lolita byla velké sousto i pro mě, který je na brutálné a drastické knihy vcelku zvyklý. Nic to však nemění na tom, že je Lolita zajímavě dílo, z kterého mi bylo občas zle, občas mi bylo Humberta líto, občas jsem ho k smrti nesnášel a občas jsem součítil s Lolitou a jindy to byla (s prominutím) absolutní mrcha. Takže když to shrnu, Nabokov odvedl dobrou práci a vytvořil zajímavý příběh, jenž je sice dějaově velice zvrhlý, ale neubírá to na kvalitě knize.

HODNOCENÍ: 8,5/10

elcapitano
11. listopadu

Kniha je v zásadě plná poezie a číst jí - vydat se na cestu do hlubin Humbertovo posedlé, vášnivé a choré mysli, to je opravdu radost.
Ten jazyk..!
V dnešní době ponurých severských kriminálek už by její vydání, ale asi nevzbudilo tolik kontroverze.
Jednu hvězdu ubírám za to, že se poezie občas mění v takové odnikud nikam tlachání.

jaroiva
08. listopadu

Zezačátku mě to moc neoslovilo, narozdíl od jiných knih psaných v první osobě jsem se nedokázala vžít do vypravěče. Střední část mě chvíli bavila, ale celkem mi připadá, že by stačilo, kdyby Nabokov zůstal jen u povídky. Už mi to pak přišlo zdlouhavé.

andrii24
30. října

"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.

miska98
20. října

Lolita je zřejmě jednou z těch knih, které vás buď učarují a dlouho nepustí ze svých spárů, nebo je bez jakéhokoliv hnutí mysli přečtete, vrátíte do knihovny a nevěnujete jim další myšlenku. Musím přiznat, že ačkoliv chápu nadšení, které panuje ohledně Nabokovova úžasného lyrického, a poněkud náročnějšího stylu psaní, absence jakéhokoliv podstatnějšího děje v celé knize je zde pro mě silně na závadu, takže se řadím spíše ke druhé zmíněné skupině čtenářů.

Pro mě po přečtení této tolikrát vychvalované knihy Humbert Humbert zůstal obyčejným, ač (možná skutečně?) zamilovaným mužem, který by byl v zásadě stejným, i kdyby nebyl pedofilem a Lolitě bylo v době jejich seznámení třeba dvacet. I atributy příběhu by zůstaly totožné - slepá a neopětovaná láska (nebo jen posedlost?) k ženě, která nemá kam jít; žádné výčitky nad tím vším, co bylo spácháno. Nemohu se tedy zbavit dojmu, že jediný důvod pro ono zbožné nazírání na tuto knihu je ten, že příběh, ve kterém se starší muž nešťastně zamiloval do malého děvčátka, budí pochopitelně protichůdné pocity v člověku a kontroverzi z hlediska společnosti... a to mi pro dobrý příběh zkrátka nestačí.

DracoMalfoy
16. října

Takže konečně můžu pyšně říci, že jsem Lolitu zdolala. Přiznávám, četla jsem ji hlavně kvůli kontroverzní reakci, jenž vyvolala v Americe. A taky kvůli jazyku, jakým Nabokov píše Neboť to je něco úžasného. To však neznamená,že jsem hned zpočátku knize věřila. Nejprve jsem byla mírně vyděšená, a ačkoliv mě příběh bavil, i trochu rozpolcená. Přečtení mi trvalo skoro 3 týdny, ale jsem ráda, že jsem ji zvolila. Morální poučení podle mě nese, a navíc, nic takového v klasice rozhodně nenajdete. 3,5*

kakocandrlova
04. října

Jediná kniha, kterou jsem za svůj život přečetla dvakrát...možná kvůli ději a jeho lehce náročnějšímu pochopení nebo díky nádhernému jazyku pana Nabokova. Knížku jsem si vybrala k maturitní četbě, proto jsem potřebovala dokonalé porozumění. Doporučuji i shlédnout film a za mě tato kniha must read.

Aterianna
12. září

Ve vidině volného léta jsem se dala na četbu světových děl, které se jsou i součástí školních osnov (sice mám letos už po maturitě, ale proč kánon literatury opouštět). Lolita byla jednou z nich. Avšak, náhled mi postačil.
Měla jsem tu smůlu (štěstí?), že jsem potkala filmovou adaptaci (z 1997) dříve, než tu knižní. Problém je tedy následující: měla jsem Humberta za jiného Humberta, než se kterým jsem se seznámila do té čtvrtině knihy, než jsem si řekla, že tato čtvrtina bude poslední. Nezkousla jsem číst jeho myšlenky. Opravdu je to kontroverzní téma stále. Do knihy jsem s tím očekáváním ale šla. Morálka se houpe (někdo má svůj pohled pevný jako konstruktci houpačky – Jakým zázrakem se dá ospravedlnit tohle myšlení dospělého muže?). Kdo je to zlo a lije benzín do ohně?
Jak už jsem psala, téma bych zkousla, ale charakter mi šel ostře proti srti, bylo to moc. Jestli bylo ale něco, co by mě možná udrželo – styl psaní. Opravdu asi nejkrásněji (paradox) použitý jazyk v knize, jaký jsem dlouho nepotkala. Soustředěnost se je potřeba a vyplatí se. Prostě lesk temnoty.

haki34
30. srpna

Zamotaná..znepokojivá..znechucujúca...miestami máte chuť juo dložiť, ale nejde to..musíte ju dočítať..a nezabudnete na ňu. Jedna z mála, kde dojem a pocity z knihy pretrvávajú roky (aspoň teda u mňa) a určite sa k nej ešte vrátim..
P.S. Film s Jeremy Ironsom bol tiež dobrý..

knihcitko
15. srpna

Zvláštně napsaná kniha. Místy chytlavá, místy zdlouhavá. Pan Nabokov vykreslil Lolitu dokonale. Hlavního hrdinu ostatně též. I když trpí úchylkou, je mi ho místy i líto. Tak velkou jednostrannou a beznadějnou láskou, jakou trpí Humbert Humbert, budete jinde jen těžko hledat.

DeKo1996
04. srpna

Tuto knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě a po dočtení jsem měla divné pocity.. Četla se celkem dobře, ale některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé.

trudoš
25. července

Po jazykové stránce nádhera, po obsahové trochu nuda. Vladimir Nabokov využívá květnatých slov, aby vyjádřil jednoduché věci a přestože je to radost číst, chvílemi už toho bylo na můj vkus zbytečně moc. Ovšem sarkasmus mu jde báječně, o tom žádná, v tomhle ohledu mě bavila ústřední postava vypravěče maximálně. Je nehorázně krutý, ale jakmile si člověk zvykne na jeho ego, je s ním legrace. Teda z dálky, nablízko bych jej asi uškrtil. Každopádně již chápu, kde se vzala posedlost nesympatickými hrdiny u Davida Mitchella nebo Michela Houellebecqa.
Je v tom špetka nadsázky, která dává na srozuměnou, že jde o literární fikci a ne obhajobu chlíváctví, přičemž absence perverzností zaručuje, že to na nikom nemůže nechat trvalé následky. Přiznám se však, že jakmile zápletka dospěla k cestování po Státech, začalo to být únavné. Závěrečnou tragédii, se kterou autor hrozí od prvních stran, jsem tak jen vítal, protože konečně skončilo to putování odnikud nikam prokládané nic neříkajícími historkami.

Langosh
18. července

Námět neobvyklý, někdo může být až zhnusen. Mě se to četlo dobře, přečetl jsem toto dílo nyní podruhé. Při některých scénkách je potřeba se odpoutat od toho, že Lolita je vlastně ještě dítě a nepřipouštět si to. Mě se kniha četla dobře, viděl jsem i dva filmy. Velkým plusem je, že neobsahuje vulgarismy, o sexu se píše spíš v náznacích, nepopisují se žádné sexuální scény, což je dobře. Představa sexu mezi dvanácti-třinácti letou dívkou a 40 letým chlapem, je mi nepředstavitelná.

Kniha obsahuje i humorné scénky, zvlášť závěrečná scénka. Plno popisů, přirovnání, francouzských frází. Ani si nemyslím, že by kniha byla nudná nebo něco takového, jak už jsem psal, četla se mi dobře a vždy jsem si jí rád před spaním četl.

Kubalin
15. července

Lepší, než jsem čekal - a to ani nejsem pedo. Ač jde o téma dosti zvrhlé, až by prudérnější člověk vrhnul, Lolita je především koncentrovaná posedlost. Nebo je to snad láska? A není vlastně láska tak trochu posedlost? To jsou největší otazníky, které před čtenáře kniha klade a každý si musí odpovědět sám. Morální rozpor je hned v závěsu - máme Humberta litovat? Ovládá on Lolitu, nebo Lolita jeho? Celkově vyvolává dílo plno otázek, rezonuje a to je pro mě přesně to, co od kvalitní knihy chci.
Jazykově je rovněž krásná a bohatá. Jen mě tedy, jako francouzštinou nepolíbeného občas otravovaly věty, slova a výrazy v tomto jazyce (i Lolita ti to říkala, Humberte!), což se trochu zlepšilo poté, co jsem včas, tedy po nějakých 200 stranách, nalezl jejich překlad na konci knihy.
Obdivuhodná je autorova sečtělost - text je doslova nabitý různými odkazy a narážkami na jiná slavná i neslavná díla (nejen literární), o čemž bych často ani nevěděl, nebýt jejich výčet v mém vydání. Pokud bych znal jen desetinu toho co autor, hned bych byl spokojenější. I když vlastně spokojený jsem, protože jsem dočetl výbornou knihu.

tereza5060
15. července

Knihu jsem si chtěla přečíst, protože mám ráda film a ráda čtu o kontroverzních tématech a postavách.Osobně mě kniha nezaujala tak, jako film.Důvodem možná je to nepohodlí, které ve mě vzbuzovaly myšlenky pedofila, nebo fakt, že se místy kniha příšerně táhla a to říkám jako někdo, komu většinou nevadí pomalu se vyvíjející příběhy. Nicméně některé kapitoly a situace byly tak dobře, zajímavě a lidsky napsány, že si kniha zaslouží 4 hvězdy.

NiNo
15. června

Kniha rozhodně nebyla tím, co jsem čekala, že bude... Po dočtení mám jen jednu otázku: Kdo je oběť?

Makropulos
06. června

S panem Nabokovem jsem zatím měla problém. První knihu jsem nedočetla. Ale tentokrát to bylo mnohem lepší. Přestože téma knihy není nijak pozitivní, dokázal autor hlavního hrdinu přiblížit čtenáři tak, že jeho počínání nevyznělo tak odpudivě a hnusně. Nemohu říct, že by mi ho bylo líto, ale taky nemohu říct, že bych ho nesnášela. Spíš jsem ho jenom nechápala, tak jako člověk nechápe různé úchylky a deviace. Na postavu Lolity toho bylo v tomto románu navaleno až přespříliš a z toho zřejmě i vychází to, že nebyla žádným svatouškem už před tím, než potkala našeho „hrdinu“. Je to samozřejmě velmi dobře napsaná kniha, dokonce se i dobře čte až zase na tu hromadu francouzských vět, což je zřejmě Nabokovův způsob vyjádření doby či společenského postavení.

novecento
19. května

Po přečtení jsem shlédl i film, který mne zaujal daleko více. Lépe vystihuje podstatu příběhu a společně s hudbou Ennio Morricone je perla světové kinematografie. Nabokov se snažil příběh cílevědomě propracovávat z mnoha stran. Je zde hodně cítit jeho způsob psaní z kartičkových poznámek, kterých měl velkou krabici. Ubírá to na plynulosti příběhu, který se povedl ve filmu. Kniha měla úspěch v době vydání roku 1955, podobně jako dějový protipól Smrt v Benátkách od Thomase Manna v roce 1912. V dnešní době plné deviantů, vrahů a masových šílenců se podstata příběhu ztrácí v duševní prázdnotě. Knihu a zejména film doporučuji.

Lie
23. dubna

Zvláštní kniha. Jsem z ní vlastně nadšená, protože autor geniálně vystihl postavu Humberta a to, co se v něm dělo. Téma je rozporuplné, rozhodně nemůžu říct že bych si nějakou postavu oblíbila, nebo že bych byla napjatá jak to skončí, ale o to v Lolitě ani nešlo. Přečetla jsem ji, protože mě zaujalo téma po psychologické stránce. A moje očekávání rozhodně splnila. Humbert byl pro mne hodně rozporuplný. Na začátku mi byl nechutný svou arogancí a odporem k lidem okolo něj, následně jsem ho nenáviděla za to ja naprosto vědomě a sobecký ničil Lolitě život a ke konci byl pro mě ubohým šílencem, kterého strávila beznadějná láska. Takže celkový obrázek? Sobecká , arogantní a slabošská oběť sexuálních pudů a lásky. Lo byla taky oříšek. Je sice fakt že ji Humbert zkazil, ale tu zkaženost měla už v sobě, on ji jenom "probudil". Nemyslím si, že nebýt jeho, byla by normální slušnou dívkou. Její zvrácenost by se jen projevila jindy a jinde.

ChristineDaee
22. dubna

Toto je kniha, ktorá sa neobyčajne ťažko hodnotí. Z niektorých komentárov sa dá vyvodiť, že ide o prekrásne poetické dielko o veľkej špinavosti, autor používa ,,krásny a bohatý jazyk'' a ,,mistrovský sloh''. Pod niečím takýmto si predstavím ,,Portrét Doriana Graya'' alebo Burtonove filmy, ale táto kniha očakávania tohto smeru nespĺňa. Sloh je pekný, ale často veľmi uťahaný, niekedy množstvo neslovesných viet pripomína nákupné zoznamy. Francúzština je tiež len na škodu veci. Prvá polovica viac-menej odporná a druhá nudná. Súhlasím, že Lolita je podivné dieťa, papierové a tvrdím, že Humbert ju zničil a pokazil a rozhodne to nebola jej vina. Najkrajšie sú drobné epizódy každodenného života a niektoré z komparzových postavičiek, ktoré sa mihnú dejom. Udivuje ma, že všetky posledné komentáre písali ženy. A v hĺbke duše si myslím, že tie, ktoré sú tak natešené týmto dielkom, musia byť podivné bytosti. Autora si vážim kvôli záveru, ktorý som neočakávala, t.j. Humbert nezabil Lolitu ani jej muža a dokonca jej dal peniaze. Najkrajší moment knihy. Knihu si treba prečítať, aby ste vedeli, o čom všetci hovoria. :)

Tomiholula
16. dubna

Po rozporuplných hodnoteniach som nečakala, že kniha bude až taká dobrá. Páčila sa mi, vôbec sa nečítala ťažko, páčil sa mi štýl akým bola napísaná a bez problémov som ju zaradila do knižnice.

dvorrka
15. dubna

Brilantně vykreslený příběh svým způsobem nešťastného muže, který je zcela v područí své sexuální touhy. Kniha vynikající, snad jen nevhodná pro mladé čtenářky, které v sexuální oblasti dosud tápou. V takovém případě je pro ně takřka nemožné pochopit pohnutky hlavního aktéra příběhu.

domino1701
10. dubna

Nečekala jsem, že to bude tak dobré. Kniha mě bavila, i když to téma je opravdu nechutné. :D 5 hvězdičkám chybí jen na mě zbytečně dlouhá druhá část.

irskádívka
28. března

Knihu jsem si chtěla přečíst, jako chybějící na mém seznamu "klasika, kterou by člověk měl znát". Trochu mě odrazovala tématem a myslím, že kdybych ji nečetla, o nic bych nepřišla.
Samotné téma je hrozné. Humbert je vypočítavý pedofil, snaží se čtenáři osvětlit své jednání, vtáhout ho do svého světa, kde za každou cenu musím dostat to co chci, i když vím, že je to špatné a ublížím tím někomu jinému. Jeho kroky jeden za druhým vedly dítě, trochu příliš rozverné a ne ukázněné, ale obyčejné dítě do země beznaděje. A udělal to vědomě a úmyslně.
Jeho pravá povaha prosvítá pod nánosem intelektuálských řečí a francouzštiny. Je sobecký, nechutný, manipulátor a slaboch.
Lolita pro své přežití udělá co musí, naučí se, jak obelstít a přežít v rukou tyrana. Její postava je trochu nevyvážená. Je málo uvěřitelné, že by se zamilovala do jiného slizouna, v Humboltově věku. Každopádně jako postavě jí přeji i jen těch pár spokojených let po boku normálního a hodného muže Dicka, který ji má opravdu rád a je na ni hodný.
Hodnocení v hvězdičkách si budu muset rozmyslet. Jazyk je krásný, zpracování trochu zdlouhavé a téma...no, to je na vás. A stejně tak doporučuji každému potencionálnímu čtenáři si rozmyslet, jestli tuto knihu opravdu potřebuje číst.

theMarty
14. března

Knihu jsem přečetla ze zvědavosti. Ovšem kdo ji nepřečte, o mnoho nepřijde. Ani s jednou z postav není možné sympatizovat a Humbert je slizký vypravěč.

Tina.orl
09. března

Díky krásnému a bohatému jazyku, se celkem dobře čte. Místy jsem se nudila, takže díky bohu za něj.
Za mě, stačí přečíst jednou. Určitě se ke knize už nevrátím.

Hakem
06. března

Tak nečekaně dočteno.. myslela jsem, že s tím po pár stránkách seknu, ale naštěstí se autor nerozepisoval o detailech fyz. vztahu s Lolitou - čehož jsem se po tom úvodu bála a co bych nevydýchala.. co říct, patřím do skupiny, která má s knihou potíže. Humbert neustále řeší jak Lolitu miluje, ale ve skutečnosti je to jenom jeho chtíč. Nestará se jak jí je, co si myslí, psychicky ji týrá, zneužívá.. sám na konci píše, že o tom nechtěl přemýšlet, i když viděl její dětský utrápený obličej.. Humbert byl sobec a žárlivý tyran, Lolita nesnášená matkou a zneužívaná nevlastním "otcem" to ustála ještě dobře..
Během čtení jsem si Lolitu představovala starší, protože její skutečný věk a psychiku při takovém zneužívání si nedokážu a nechci představovat..
Styl autora se mi nelíbil, četla jsem stylem "kdy už to skončí", kniha ve mě až na nechuť nevyvolala žádné jiné emoce.. žádné sympatie s Humbertem - chudáčkem jednou svedeným a pak 2 roky soustavně zneužívajícím a posedlým..

Hanka_Bohmova
26. února

Na knize mě nejvíc zaujal způsob, jakým na mě autor působí.
První část je zcela podřízena následování Humbertovy žádosti, která silně a neústupně táhne příběh kupředu. Zároveň jako by se vypravěč snažil podsunout mi myšlenku, že můj a jeho vesmír se od sebe v zásadě neliší - řeči o lásce a osudovosti, uhlazené vyjadřování, krotké, běžné kulisy, manipulativní upřímnost. Kontrast mezi tím, co se říká, a jak se to říká.
V druhé části se základní rozpor projeví naplno. Cíle může být dosaženo jen donucováním a vynucený stav je v každé chvíli ohrožen zánikem zvnějšku i zevnitř. Přestože postavy neustále mění místo pobytu, jako by se nehýbaly z místa. Necítíme v tom svobodu, spíš bezcílnost, provizorium. A únik. Štěstí je neradostné, získává se násilím na druhém. Neustálý koloběh uspokojení žádosti a placení ceny. Únava a obavy. Myslím, že je na místě, když se zde čtenář cítí otráveně. Závislost je z podstaty nudná a ubíjející.
Potom snad v jednu chvíli opravdu upřímnost. Snad vyhlédnutí z té klece egoismu, opravdový pohled ven.
A nakonec opět návrat k sobě a fraška, když už není co ztratit ani získat.
3,5 hvězdy

sabiburesova
23. února

Uff, tak to bylo něco. Opravdu jak tady celkem dost lidí píše, strašně nudná kniha. Nechápu to velké hodnocení, ale asi sto lidí - sto chutí. V celé knize se skoro nic nedělo, věčné popisování mě strašně štvalo. Bavilo mě snad jen 30 stránek z celé knihy a to je opravu málo. Styl Nabokova mi asi bohužel nesedí. Myslím, že kdybych tuto knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Dočetla jsem ji jen z důvodu toho, že knížky dočítám do konce, ale opravdu jsem se musela hrozně moc nutit. Francouzština mě v téhle knize taky štvala a po půlce knihy jsem se už ani neobtěžovala otáčet dozadu na vysvětlivky. Za mě prostě ne, a moc mě to mrzí, jelikož jsem si tuhle knížku chtěla dát do maturitní četby a moc jsem se na tohle dílo těšila.. Ale bohužel..... nic pro mě

Dvě hvězdy za celkem dobrý nápad ( který podle mého byl bohužel ale pojat celkem dost špatně.) a za těch pár stran, které mě bavily.