Lolita

Po pravdě knize by prospělo zkrácení o třetinu...
Zpověď pedofila? Miluje Lo bez ohledu na vše ostatní, posedlost na úkor milované bytosti...
Ačkoliv Lolita byla taky občas na zabití... Popis bloudění Amerikou, odnikud nikam, vedoucí k předpokládanému konci.

Už dlouho mi tahle legendární kniha leží v knihovně, ale pořád jsem se nemohl odhodlat k tomu, abych ji vzal do ruky a otevřel. Snad za to mohlo její neobvyklé postavení knihy, kterou všichni znají (i když ji málokdo četl), její rozporuplná pověst a z ní plynoucí obavy, jestli ta pověst není dána jen provokativním, tabuizovaným tématem knihy a jestli nakonec nebudu zklamán její literární kvalitou. Nakonec ani samotným tématem mě kniha kdovíjak nelákala. Mezitím mě ale Nabokov jinými knihami přesvědčil o svém výjimečném spisovatelském umění, takže nakonec došlo i na Lolitu. Mé obavy se ukázaly naprosto liché, byť jsem se jisté nechuti z počínání hlavního hrdiny v průběhu čtení nikdy úplně nezbavil. Svými ostatními kvalitami ale Lolita předčila zatím vše, co jsem od Nabokova četl – možná i proto, že je to třeba na rozdíl od Ady nebo Bledého ohně kniha mnohem jednoznačnější, přímější, méně zaplevelená slovním exhibicionismem, ke kterému má tenhle geniální spisovatel bohužel sklony. Výborný zážitek z četby ještě dovršil kongeniální doslov mého taktéž oblíbeného Václava Jamka.

(SPOILER) Sofistikovaný profesor frániny Humbert Humbert má problém: berou ho nezletilý náctky a co hůř, odmítá uznat, že je s ním něco hodně špatně. Bro bere svoji orientaci jako legitimní, a mám takový nehezký pocit, že by hošan dneska pronášel věci typu "však LGBTQ+ má svoje práva, tak co by ne já??"
Naštěstí, tohle jsou padesátky.
Naneštěstí, tohle jsou padesátky.
A pohledný, vzdělaný a na první pohled příjemný Humbert nevypadá zrovna jako typický pachatel sexuálního zneužívání své nevlastní 12-tileté dcery Dolores, které říká Lolita a které se podle jeho vlastních slov to všechno docela líbí a je dost pohlavně zralá na to, aby s ním vysmlouvala výměnou za šuk bonbony, peníze, možnost jít ven a komiksy.
A to všechno se podle všeho děje kvůli tomu, že Humbert ve 13 nestihl opíchat stejně starou borku, která umřela na nějaký morybundus. Fujtajksl. Ale dobrý fujtajksl, kdy si říkáte, kdo všechno ve vašem okolí vypadá naprosto normálně a přesto skrývá nějaké to temné tajemství.

(SPOILER) Vladimir Nabokov dokázal něco pozoruhodného. Vytvořil tak dobrou postavu - Humberta Humberta, našeho vypravěče, nespolehlivého vypravěče, který vám tak nějak po paměti tápe ve vzpomínkách a snaží se zachytit věci jak šly chronologicky, vykresluje je svým barvitým jazykem, vypíchává vám detaily, které původně byly nepodstatné, ale staly se důležitými retrospektivně, ale i tak se mu občas chvíle splývají a ztrácí a vynořují se v jiné časti knihy. Působí to tak autenticky, že to člověka prostě ohromí.
Přečtení Mlčení od L. Houdka mě na tuto knihu strašně nahypovalo, protože jsem si říkala, že tuhle knihu díky tomu budu vnímat jinak a je to pravda. Tahle kniha je tragédie. Humbert Humbert je hebefil, podle vyprávění ne exkluzivní, ale zamilovanost se mu poštěstila právě jen vůči jeho nymfičkám... vykazuje mnoho společných znaků s dalšími jako on sám (kloubouček autorovi, za to věrné zachycení), jako prvopočátkové popírání příčiny jako důsledek traumatu, nebo právě definice jeho cílovky skrze přezdívku a posuzování dalších jako by byli jako on sám. Jakožto čtenáři si člověk všimne velice zřejmě, že se prostě do Lolity naprosto zblázní, zamiluje... a Lolita je nedosažitelná a to od samého začátku do konce knihy. Právě její nedosažitelnost umocňuje limerenci, které Humbert propadl, která ho postupně dovádí k šílenství, ostatně funguje jako závislost, veškeré štěstí přináší najednou jen ona a její přítomnost. I proto si myslím, že její matku vykresluje vypravěč tak, jak ji popisuje, zde se právě ukazuje jeho nespolehlivost, ale taky zoufalství. Jeho způsob jak si z nezdarů svého života dělal legraci ve mě jen umocňovala ten tíživý pocit, že to nedopadne dobře. Právě konec první části byl pro mě moment, kdy šlo nejvíce znát jak moc je Lolita nedosažitelná a pak se to táhlo dál celou druhou částí. Moment, který je největším snem, ale i největším děsem těchto lidí - jsou svedeni objektem své lásky, ale měli by odmítnout, protože jim nemohou takto ublížit, protože to nevydrží dostatečně dlouho, protože nebudou rovnocenní a ačkoliv Mlčení je plné lidí, kteří si toto uvědomují a konají podle těchto zásad, Humbert Humbert se poddá, selže, protože ho jeho závislost učinila až moc slabým. Druhá část je pak plná cestování, ukázek toho jak se jí snažil dát lepší život, až dojde ke zlomu, Lolita se začne nudit, toužit po svobodě, ale hra, kterou rozehrála není pro Humberta jenom hrou, ona to ví a taky ví, že by ji nenechal odejít. Humbert sám opět situaci celkem bagatelizuje, ale v jejích očích byl on možná opravdu hodně nebezpečný člověk, přeci jen podrobnosti smrti její matky slyšela od něj, nemohla mít ani jistotu, že to byla nehoda... Nakonec díky svému komplici, lásce, uteče a Humbert zjišťuje, že únosce je vlastně hodně podobný jemu samotnému. Konec druhé části pro mě repreznetoval trest nejen pro něj, za to že mu uloupil jeho "drogu", ale i pro něj samotného, za to že své lásce vzal život, který mohla mít bez něj. Naprosto skvostný román. Avšak chvílemi se mi děj i přesto všechno táhnul a to je právě ten důvod proč jsem ubrala půl hvězdu.

Upřímně jsem vůbec neměla tušení, o čem ta kniha je. Film si pamatuji zběžně někdy z dob dospívání, takže jsem čekala nějaký románek s mladou holkou a toť vše. Ovšem po 100 stranách textu jsem vlastně pochopila, že tam nejde o nějaký příběh, ale o zpověď psychicky narušeného jedince. A nedivím se, že kniha vyvovala vlnu kontroverzí. Protože je až děsivé, jak se "zlo" může schovat vlastně za cokoliv. Co se týká jazyku, dle mého se jedná o velmi náročný text, pro náročného čtenáře...chvílemi jsem se ztrácela v metaforách, ve slovech, v jazyku... Zase musím ocenit spoustu "skrytých" vtipů, znalosti literatury, historie i jazyka. Určitě se jedná o velkolepé dílo, ale obávám se, že jej asi nejsem schopna dostatečně ocenit.

"Lolita by nás všechny - ... měla přimět, abychom se s ještě větší bdělostí a předvídavostí věnovali úkolu vychovávat lepší pokolení v pokojnějším světě."

Snad všichni známe zvrácený příběh muže a dívky. I přesto si zaslouží svůj prostor!

Příběh znám z dřívějších let, dokonce jsem zhlédla filmovou adaptaci Lolity z roku 1997. (mohu také moc doporučit!) Jenže nikdy jsem originální dílo nečetla a upřímně? Od Nabokova jsem nečekala nic velkolepého (za což se teď zpětně stydím) prostě jednoduchý příběh o zvráceném muži.
To, co jsem dostala jsem nečekala ani ve snu. Lolita mě velmi zasáhla a hlavně překvapila.

Příběh je sám o sobě zvrhlý, ale to, co skrývá je nepopsatelné.

Jazykově kniha září rozmanitostí. Je krásná, intelektuální, ač dlouhé popisy míst byly sem tam nudné. Zároveň se vyskytuje mnoho literárních narážek a vtipů, jak na autory tak i na jiná díla, což opět je plus i mínus. Ne každý má literární přehled - často se mi stávalo, že jsem vtip nepochopila.

Obsahuje i cizojazyčné fráze, což knize dodává vlastní osobnost. Jenže po několikátém hledání překladu vět ve vysvětlivkách, mě to začalo lehce štvát, ač to vnímám stále jako plus. (možná na tom má podíl moje lenivost :D)

Velmi se mi líbil nespolehlivý vypravěč, který se nás snažil přesvědčit o jeho nevině a jak z něj lolita udělala oběť.
Chtěl (a stále chce) nás oklamat, což k jeho vyprávění příběhu dodává další význam. Příběh je vyprávěn pouze z jeho pohledu a na to nesmíme zapomínat!
Například sám upravil nepříjemné situace na radostné, tak jak se mu to hodilo. Na mě osobně to fungovalo, neustále mě hlodalo svědomí s myšlenkou ,,něco je tu špatně", ač vypravěč mě přesvědčoval o opaku. To je za mě velký plus.

Celkově vzato mě kniha v dobrém smyslu překvapila. Už jen za to si u mě vysloužila bonusovou hvězdu.
Ač kniha mě začala bavit až po první půlce, kde začal děj už více gradovat.

Lolita se řadí do knih, které by si měl přečíst každý, kdo chce mít přehled literatury 19. a 20. století!

Touha jako životní závislost :)
Poslouchal jsem jako audio. Příběh Lolity jsem znal již před poslechem a osobně si myslím, že celé dílo bylo nejspíš vydařeným "komerčním" tahem pana Nabokova - román o zakázaném ovoci. Román otevírá zajímavé otázky o touze po mladých až dětských "nymfičkách" a jejich přizpůsobení se a využívání svého postavení. Jediné, co příběhu ubírá (alespoň z mého pohledu) na hodnověrnosti je fakt, že krom touhy po Lolitě hlavní protagonista nemá žádné jiné životní cíle a zájmy. To je pro mě těžko představitelné :)

22.12.2025

Lolita je rozporuplná kniha – jazykově nádherná, plná jemného vyjádření touhy, ale s obsahem, který zůstává znepokojivý a zvláštní.
V audioknize tuhle touhu Miroslav Mejzlík výborně vystihl.

V srdci každého čtenáře, co se nebojí jít na tenký led, se objevuje něco jako zlomyslný úsměv, když narazí na tak rafinovanou hru s nevinností, která přitom pálí víc než rozžhavené uhlí. Umí být sladce hořká jako čokoláda s chilli, co si říká o víc než jen jedno sousto, a přitom nikdy neklouže do kýče, protože každý odstín vykresluje s precizností švadleny šijící oblek na míru. V momentě, kdy se jazyk stává jemným nástrojem zkázy, začne každá věta tančit na hraně mezi fascinací a rozpaky, což není úplně pro každého, ale rozhodně pro ty, co mají rádi literární šarády s nadhledem a pořádnou dávkou ironie. Zvládne rozehrát karty tak, že si člověk pořád říká, jestli je tady ten pilot nebo pasažér na divoké jízdě bez bezpečnostního pásu. Kdo si troufne, dostane zážitek, co trvá déle než ranní káva a vyplaví emoce jako jarní potok po dešti. Vždycky je to jízda na vlně, která vás zanechá v pocitu, že jste zrovna přežili elegantní tornado plné paradoxů. Prostě něco pro ty, kdo rádi tančí na ostří nože s úsměvem a trochou šibeničního humoru.

Kontroverzní téma knihy hodnotit nebudu (to se snad líbí opravdu jen málokomu). Nabokov jej podle mě uchopil dobře, ale jeho styl psaní mi příliš nesedl. Rozvláčné, zdlouhavé, místy i možná ne zrovna dobře pochopitelné pasáže. Kdyby byla kniha kratší, myslím, že by to ničemu neuškodilo. Jelikož mám ráda, když si můžu alespoň některou knižní postavu oblíbit, tak i v tomto ohledu mě kniha zklamala - nemůžu sympatizovat s Lolitou a s Humbertem nebo její matkou už vůbec ne, ostatní postavy byly příliš nevýrazné nebo nevýznamné pro děj.

Film mal podľa mňa dve roviny: vášňou posadnutého starnúceho muža, ktorý sa stále cíti 14 ročným chlapcom obdivujúcim rovnako starú kamarátku a dievčaťom, ktoré chce naivne získať malé výhody za cenu sexu s 'otcom'. Obidve strany nehrajú fér ale tá horšia je dospelý vzdelaný muž, ktorý nedokážuc si odoprieť potešenie sa stále viac stráca súdnosť.

24.10.2025

Hm...co napsat, abych nekopíroval ostatní komentáře? Dovolím si jen krátké shrnutí.

Je to kniha o lásce? Ano.
Je ta láska fér? Ne, žádná láska není fér... a tady to platí dvojnásob.

Za mě... mít rád nezletilé děti je mimo, ten chlap ji zkazil život. Jasně, je to román, fikce, nadsázka...a navíc je to skvěle napsáno, nicméně občas se mi to nečetlo lehce. Každopádně jazyk, kterým je to napsáno, spousty zajímavých narážek a určité plutí na vlnách volných asociací je super (i když mě ta francouzština občas štvala), ale i tak... prostě mám v sobě v tomto blok.

08.10.2025

Vůbec mě neuráží téma nebo jeho kontroverznost, nicméně kniha jako taková podle mě za moc nestojí a její nekvalita je překryta pověstí "zakázané/šokující" knihy. Klidně by to mohla být nějaká krátká povídka a nemusela by mít tolik stran. Působilo to na mě trochu nedodělaně, část s putováním mohla být zajímavější, konec méně uspěchaný. Lolita je další příklad knihy, na kterou jsem byl moc zvědavý a nakonec mě zklamala. Ti, kdo mají Nabokova načteného většinou hodnotí nejpopulárnější Lolitu jako jeho ne příliš povedené dílo, takže ještě asi zkusím některé jeho povídky.

Absolútne netuším, čím si tento denníček hebefila zaslúžil miesto medzi klasikou svetovej literatúry.

Plejáda nesympatických postáv v čele s dospelým chlapom slintajúcim nad svojou nevlastnou dcérou a nevybúrenou puberťáčkou, ktorá ním bez hanby manipuluje. Hlavné postavy ma s ubiehajúcim dejom srali čím ďalej, tým viac. Zaujímavý je aj kontrast medzi chladným a odpudivým opisom dospelých žien a uslintaným opisom "nymfičiek", v podstate detí.

Nepomohlo ani to, že som tento slovný šalát starnúceho úchyláka čítal v angličtine, k francúzskym pasážam nebol preklad (francúzsky neviem a jazyk mi nie je sympatický už len tým ako znie) a kniha sa hemžila odkazmi na ľudí, o ktorých som nikdy nepočul.

Na to, že podľa anotácie na obale knihy išlo o komédiu, som sa nezasmial ani raz. Viackrát som ale mal chuť knihu rituálne podpáliť.

Aj keď mi zistenie, že autora údajne zneužíval jeho vlastný strýko, zmenilo pohľad na knihu, Lolita pre mňa už navždy ostane v kategórii "raz a nikdy viac".

Pro tuto knihu mě asi nenapadají vhodné přívlastky, snad jen, že byla prostě JINÁ. Ze zvědavosti přečteno v rámci povinné četby a pryč od toho, ideálně to vytěsnit i s faktem, že to bylo zfilmováno. Prokrista.

Hodně se shoduji s ostatními. Styl výborný, ale téma náročné. Naštěstí tam nebyly žádné choulostivé popisy. A stejně mám po dočtení pocit, že hodně z Humberta a hlavně z Lolity mi zůstalo skryto... Autor s námi hrál hru na schovávanou.

U této knihy nelze hodnotit, CO zpracovává, nýbrž JAK to zpracovává. Jistě se všichni (doufám) shodneme, že téma knihy není hezké. Ovšem myslím, že Nabokov problematiku uchopil brilantně a skvěle pracoval s psychologií postav. Má osobitý styl psaní, díky němuž čtení této nepříjemné knihy bylo o trochu příjemnější.