Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/590/bmid_lolita-KFQ-590.jpg
4
3873
3873
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejkontroverznějších knih vůbec – a přesto (nebo právě proto) naprosto fascinující. Nečte se lehce, je to nepříjemné, zneklidňující, ale zároveň neuvěřitelně silné a jazykově nádherné. Nabokovův styl je hypnotický, obrazotvorný a místy až děsivě krásný. Tohle není příběh o lásce, ale o posedlosti, sebeklamu a manipulaci – a člověk z toho má husí kůži ještě dlouho po dočtení. Pět hvězd za mistrovství slova a literární sílu, která se nezapomíná.
Asi v polovině knihy jsem se zasekl - už jsem nebyl schopen dále vstřebávat ty Humbertovy slovní exhibice a všemožné narážky.
Po vícetýdenní pauze jsem se však ke knize vrátil a závěr dočetl jedním dechem, jak samotný "příběh" opět nabral na dynamice.
Jak už tu bylo nesčetněkrát uvedeno - z hlediska psychologie postav patří kniha k těm vysoko řazeným, ale jinak mi ten Nabokovův květnatý jazyk s odkazy a důkazy, co všechno četl a kde všude byl (když to takto zjednoduším), vůbec nesedí. Možná mu ale dám ještě jednu šanci a někdy v budoucnu zkusím nějakou z jeho povídek.
Přesto všechno dávám 4 hvězdičky, protože literátní dílo je to kvalitní (když si člověk odmyslí ten obsah ;-)
Opakované čtení do ČV k tématu Kniha u které jste první viděli film. Dřívější komentáře není nutné dál rozepisovat v novém.
Posloucháno jako audiokniha. Čte Miloslav Mejzlík - naprosto perfektní přednes a skvělá režie audioknihy (hudba, dětský smích v pozadí..)
Jsem ráda, že jsem si zvolila audioknihu, protože bych to asi jinak nezvládla přečíst kvůli květnatosti jazyka a množství metafor - za mě to bylo trochu na úkor děje, který se mi občas nedařilo sledovat.
ČV 2025: Kniha, podle které vzniklo hudební dílo.
Vícevrstvá kniha s množstvím intertextuálních odkazů. Hlavní "záhada“ příběhu je nám servírována již od samého začátku. Je jen na nás, kdy, a zda vůbec, ji odhalíme, nebo zda budeme odkázáni na její konečné zjevení autorem.
Lolita je kniha, o které byly napsány samostatné studie i celé knihy. Zabývat se otázkou, kdo byl čí oběť, nebo zda byl Humbert pedofil, by znamenalo jen klouzat po povrchu. Toto dílo si opravdu musí každý přečíst sám.
5/5
Brilantne spracovaná kniha, skvelá psychológia postáv. Veľakrát som však bojovala, aby som ju neodložila ako znechutená som bola.
Tak tady se těžce míjím s většinou hodnotících. Autorův styl byl pro mě nečitelný. Celé francouzské věty, spousta přívlastků a přirovnání, košatý styl vyprávění příliš na sílu. Nebavilo mě to, obtěžovalo mě to. O obsahu se nedá říct nic slušného. Oplzlé, úchylné, nebýt čtenářské výzvy nedočtu.
Knihu jsem četla kdysi dávno na střední škole a již delší dobu jsem si říkala, že bych si ji mohla znovu přečíst. Přečetla a jsem opět uchvácena jazykem a jeho barevností.
O Humbertovi a Lolitě si můžeme myslet, co chceme, na tom zas tolik nezáleží, protože tady je hlavní ten krásný jazyk, alespoň pro mě. Je to jedna z těch knih, u kterých se předpokládá, že pochopíte odkazy, metafory, přirovnání, které vám prozradí mnohem více než to, co autor napsal. Kniha, u které musíte přemýšlet, a to mám ráda.
No panejo. Teda, páááni... Co tohle bylo? Zkraje si člověk ledacos sliboval, ale v polovině knihy byl už naprosto alergickej na slovo "nymfička" i Humberta samotnýho. A moc tomu nepomohlo ani to, že čtenáře sám Humbert často žádá o odpuštění. Že je to do sebe zahleděný, ufňukaný, pedofilní prase a ví to o sobě, to mi bylo jen slabou útěchou. Pravdou je, že sama Lolita je taky dílo ďáblovo a chvíli jsem se nemohla rozhodnout, jestli je Lolita zneužívána zkaženým Humbertem, nebo Humbert zkaženou Lolitou. Uf!
No, ať to ale jenom nehaním, z hlediska jazyka to drží vyšší laťku, hra se slovy a květnatost jazyka se mi líbila. Dvojsmysly, slovní hříčky, neologismy. Celkem nápaditý.
Knihu jsem si osobně půjčil a přečetl ze 2 důvodu:
- Zvědavost neboť jsem o knize již předtím slyšel a chtěl si na vlastní kůži přečíst
- Samotné téma knihy ("Kniha o 40 letém Muži posedlým 12 letým děvčátkem? To si musím přečíst!")
Co jsem čekal? Čekal jsem Knihu napsanou Podivínem a knihu která se bude přibližovat čisté literární pornografii.
Co jsem dostal? Úžasné PŘEÚŽASNÉ Dílo které mi doslova nedalo spát (ehm ehm, ne kvůli tomu co si myslíte). Zkrátka a dobře, Lolita je příběh který bez sebemenší hanby hodlám doporučit k přečtení vedle Knihy Vojna a Mír.
Postavy Hubert Hubert a Dolores Hazeová (Lolita) jsou tak čistě a realisticky napsané, což mi silně připomíná ony Ruské Klasiky z 19. století (Autor je Rus takže to je možná tím) Příběh určitě není pro slabé povahy ale pokud si chcete dát Challenge "Zkus nezavřít knihu po 20 stránkách o Hubertově posedlosti!" tato kniha je přímo pro vás. A s tou podobností s Péčkem... řekl bych že se jedná spíše o znepokojivé pasáže ale buď jsem úchylné prase nebo jsou ty pasáže v pořádku natolik že je nemusíte přeskakovat.
Co bych vytknul? No, jako Patnáctiletý jsou pro mně mnohé výrazy nesrozumitelné ale vzhledem k tomu že kniha je určená Starší generaci to hodlám přehlédnout. Připravte se na věty ve Francouzštině ale vzadu je jejích překlad. Párkrát jsem byl zmatený a trošiličku jsem nepochopil jedny, dvě pasáže ale jinak je Kniha Výtečná :D
DOPORUČUJU 95/100 S HVĚZDIČKOU A SMAJLÍKEM :-)
Nedivím se, že Nabokov chtěl rukopis spálit... Napsaný je to fakt dobře, ale vlastně nevíte, co si o těch dvou máte myslet. Nabokov dokonale vystihl psychologii obou postav a to až takovým způsobem, že je to vlastně úplně nepříjemné číst nebo i poslouchat jako audioknihu v autě...
Kolem téhle klasiky jsem kroužila už léta, ale dostalo se na ni až letos. Nejdřív jsem zkoušela číst anglicky, což mi moc nesedlo, ale pak jsem sáhla po audioknize, která mi pomohla se tímhle dílem prokousat na konec.
Tahle kniha je sondou do duše a mysli jedince, který se ve své výpovědi snaží ze své pozice staršího muže obhájit svůj vztah k mladičké holčině (13 let). Pro leckoho kontroverzní téma. Nicméně ať už si o tomto vztahu myslí každý kdo chce, co chce, pro mne byl Humbert Humbert neuvěřitelně sebelítostivý a do sebe zahleděný člověk - pro mne tedy dost nesympatický hlavní hrdina.
Zároveň teda musím říct, že ač ta kniha rozsahem není nijak obsáhlá, přišla mi i tak neuvěřitelně ukecaná - se spoustou pro mne zbytečných pasáží. Proto jsem ráda, že jsem to poslouchala jako audio.
Narace se ujal Miloslav Mejzlík, jehož hlasový projev byl skvělý a dal tomu šťávu.
No, nakonec teda slabší 3 hvězdy (možná spíš tak 2,5), mně tahle kniha moc nesedla.
Ty kokos.... toto za mě teda neee...
Nejde mi ani tak o to téma (i když je to strašné), ale to jak příšerně je to napsané! To se nedalo.... Nezažívné a nudné! A ty poznamky? Ty mě tak s**ly! Hnus! Můj názor... Nedočteno
Tak ta mi dala zabrat! Mám pocit, že už jsem se tak v půlce ztratila v těch všech myšlenkových pochodech a metaforách (a to otáčení stránek, bože). A na konci jsem byla zralá si přečíst nějaký rozbor díla, abych vůbec pochopila to minimum děje. Možná, kdybych dokázala ocenit autorovu slovní zásobu a květnatost každé věty, tak bych mluvila jinak, ale bohužel.
Třetí setkání s Nabokovem, na Lolitu jsem se chystal několik let. Bohužel mi potvrdila, že autorův styl psaní mi nesedí. Květnaté popisy všeho možného na úkor děje.
S hodnocením jsem váhala. Protože nemůžu říct, že by se mi to kdo ví jak líbilo, ale nebyl to ani žádný odpad. Nečte se to úplně snadno, většina popisků a myšlenkových pochodů je příšerně zdlouhavá a nezáživná a neustálé listování sem a tam (protože neumím francouzsky), bylo taky otravné. Humbert umí svoje touhy květnatě okecat. To se mu musí nechat. Nijak tím ale nevyvrátí, že je to obyčejný prasák a nemocný manipulant, co má Lolitu jen jako objekt své touhy. Jen se snaží si to omlouvat nechutně alibistickým stylem, třeba že když to jinde staří dědkové dělají malým holčičkám a nikomu to nevadí, tak na tom vlastně není nic špatného. No, ty holčičky by asi nesouhlasily, ale těch se nikdo neptá.
Celá knížka je vlastně jen jeho zpověď, kde si snaží svoje choutky všemožně znormalizovat a zabalit do líbivého jazyka. Děj to skoro nenabízí.
Ta hra se slovy je tu sice ta pozitivní stránka věci, ale nestačí. Místy je to navíc už trošku moc. Humbert filozofuje, chrlí metafory a myšlenka jde úplně do ztracena, ale je roztahaná na tři strany. Nad některými slovy a obraty jsem navíc už od poloviny knihy ani nestíhala protáčet oči, jak mě štvaly. Nymfička mě s každou stránkou víc a víc znechucovala. Naštěstí tu nebyly nijak explicitně popsané sexuální scény. Humbertovy myšlenkové pochody plné zdrobnělinek a zaobalených metafor to vynahradí. Rozhodně ne lehké čtení, které mi stačilo jednou.
No, nevím... možná bych to brala s větším nadhledem, kdyby v době čtení neměla jedna z mých dcer 12 let. Spíš cítím znechucení.
Až budou za pár let všechny dospělé, zkusím to přečíst znovu.
Ach, ťažko sa mi vyjadruje k dielu, aby som si zachovla korektnosť.Je to extrémne silný zážitok, síce mnohokrát plný znechutenia. Nabokov vlastne vytvoril pre ľudí niečo, čo ich vždy fascinovalo a prečo sú dnes milióny ľudí zavíslých od krimi podcastov a true crime stories - komplexný psychologický profil pacháteľa s posúdením jeho príčetnosti, motívov a vysvetlením prečo.... Jednu hviezdičku uberám z dovodu, že cez poetickosť niektorých pasáží som sa trochu strácal v deji.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost (obsese) rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Po delší době zase jeden z těch zapomenutých literárních dluhů, které jsem si chtěl odškrtnout a splnit tak nějak z povinnosti. Příběh nemá smysl příliš komentovat, z anotace je vše zřejmé. Je to román o prokletí posedlostí za hranici sebezničení. Přesto, že od vydání došlo k výraznému posunu společensky akceptovatelných témat, troufám si říct, že i po všech těch letech je kniha stále kontroverzní. Ne vyprávěcím stylem, ne jazykem, ne očekávanou explicitností, která tam nakonec není, ale dějem, tématem, chcete-li, premisou zneužívání dospívající dívky, vlastně dítěte. Je to naopak právě vypravěčský styl a jazyk, kvůli čemu bych román označil za významný a hodnotný. Bavila mě ta proměnlivost, od seriózního vyprávění, přes humor různé intenzity, po zhusta sarkastické a cynické průpovídky. Bavila mě hra se slovy, ten jazyk, opět proměnlivý, výrazně expresivní, místy téměř poetický, výpravný, jindy naopak podivně komplikovaný, kudrnatý, sebestředný až marnivý. Bavily mě popisy vnitřních pochodů a myšlenek protagonisty, což vlastně tvoří většinu knihy a poskytuje vhled do té podivně nastavené a prokleté mysli. H.H. je melancholik, posedlý a značně emocionální, i přes tu emocionalitu však vykazuje silné psychopatické rysy. Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu děje posouvá k čím dál větším extrémům. Psychologie protagonisty je výjimečně propracovaná, čtenář nahlédne do nejniternějších zákoutí motivace, posedlosti, emocionality. Konstantou je téměř permanentní psychická nepohoda – tedy alespoň od začátku „vztahu“. Téměř vtipně působí kontrasty vytvářené Humbertovou myslí, např. vášnivé a radostné popisy „nymf“ na jedné straně, vs. nudné a unylé popisy dospělých žen na straně druhé – rozdíl nemůže být výraznější. „Vztah“ s Lolitou není idylický od samého počátku, to je slabě řečeno. H.H. si moc dobře uvědomuje tu pekelnou trajektorii, nesprávnost konání a postupující toxicitu danou zneužíváním, psychickým vydíráním, bezcitností a (sexuálním) násilím, Lolita pochopitelně taktéž. Směřuje to tam, kam musí, posedlost je sebezničující, sebedestruktivní. Závěr je intenzivní, a pokud jsem měl v některých partiích pocit nudy, závěr toto vynahrazuje. Čímž přiznávám, že mě některé pasáže příliš nebavily, nezaujaly, nicméně není to převažující dojem. Ještě krátkou poznámku k „explicitnosti“: vůbec tam není. Není to erotický a už vůbec ne pornografický text, až na občasné více či méně rafinované pojmenování intimity a intimních partií, všechno explicitní zůstává nevyřčeno, naznačeno a odehrává se v náznacích. Představivost nicméně pracuje. V závěrečném komentáři pak autor vysvětluje motivaci k sepsání díla, odmítá jakékoliv výklady, odmítá symbolismus nebo morální poselství či přesah a vyzdvihuje pouze něco, co nazývá „estetickým blahem“. Ano, to estetično v textu rozhodně je, přesto, alespoň za sebe, jsem tam nalezl právě též silný morální přesah.