Pnin přehled
Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Román je prvním z volné řady, jež v příštích letech přinese základní Nabokovova díla v jednotné grafické úpravě.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pnin. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 20 komentářůSouvisející novinky - Pnin (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pnin v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 145x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 6x |
| v Mé knihovně | 66x |
| v Chystám se číst | 50x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 4x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
78 %
76 %
92 %
83 %
92 %
77 %
80 %
89 %
83 %
75 %
69 %
84 %
Vladimir Nabokov také napsal(a)
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Nabokov píše: Setkal jsem se s … Pninem na večeři v bytě slavného emigranta, esera, na jednom z typických neformálních setkání, kde staromódní teroristé, heroické jeptišky, nadaní hedonici, liberálové, odvážní mladí básníci, postarší romanopisci a malíři, vydavatelé a žurnalisté, svobodomyslní filozofové a učenci představovali zvláštní rytířský řád, činorodé a významné jádro společnosti vyhnanců…
Takoví lidé jsou jádrem tohoto příběhu.
Když nastane v sále přítmí, Pnin má vidiny: Mnoho starých známých, zabitých, zapomenutých, nepomstěných, neúplatných a nesmrtelných sedělo porůznu v potemnělém sále mezi jinými, v čase méně vzdálenými lidmi…
I můj kamarád z dětství po roce 1968 emigroval. Když jsem ho po pádu režimu navštívil, vzpomínal, že se s pocitem vykořenění v emigraci vyrovnával dlouhých 13 let.
Hluboké sepětí se zemí, kde jsme vyrůstali, zůstává i v nás.
Nabokov píše: Nevím, zda si již někdo někdy všiml, že jedním z hlavních charakteristických rysů života je oddělenost. Pokud na sobě nemáme tuniku těla, umíráme. Člověk existuje pouze tehdy, je-li oddělen od svého okolí. Naše lebka je helmou kosmického tuláka. Zůstávejme uvnitř, jinak zahyneme.
Čtěte a pochopíte více emigranty. (Milion Rusů uteklo za hranice, aby nemuseli do války s Ukrajinou...)