Malý princ

I malý může mít velké myšlenky a že růže jsou občas víc drama než celej seriál na Netflixu. Připomněl mi, jak je fajn vidět svět trochu jinýma očima, i když to znamená přiznat, že dospělí občas fakt nechápou. A upřímně, po dočtení jsem si chtěla pořídit hvězdu… nebo aspoň nějaký cool planety na výzdobu pokoje.

Možná je to věkem, možná tím, že za každým slovem a za každou větou hledá člověk hloubku a nějaké moudro. V dospělosti je těžké být dítětem, kdy jednoduchost a čistota dušiček vítězí nad složitostí a komplikovaným výkladem slov. V této útlé knize zazní mnoho pravd, lásky a poselství, a je na každém z nás, jak si je kdo vyloží a jak si je zpracuje.

Malý princ pro mě byla náročná kniha. Náročná v tom přemýšlet jako dítě. Stejně jako Malý princ neříká nic na přímo, ale sděluje toho opravdu hodně. Knihu jsem nemohl číst povrchně a určitě ji budu muset chvíli nechat působit.

Pro někoho úžasné dílo, pro někoho vůbec. Já bohužel patřím do té druhé kategorie, kniha mě vůbec nebavila.

Předem se omlouvám všem obdivovatelům a stoupencům této knihy, ale asi jsem ten typ dospělého bez fantazie. Potřeboval bych ke knize nějaký rozbor v čem je tak zásadní a proč je tak obdivovaná. Pohádkou pro děti bych to taky nenazýval. Tak fakt nevím...

Super povinná četba , není divu že je to tu nejvíce hodnocená kniha. Své si najdou jak děti tak dospělý. Ilustrace moc pěkné. 5/5. " Dobře vidět se dá jediné srdcem.To hlavní oči nevidí "

Knihu jsem měla doma, tak jsem to přečetla - hodila se do čtenářské výzvy.

Malý princ je prostě srdcovka docení ho až dospělí

Tahle knížka se nikdy neomrzí, má tolik vrstev a tolik silných myšlenek... prvně jsem ji četla ještě na gymplu a pak mnohokrát... a četla jsem ji i dětem, viděly v tom zase úplně jiné věci než já. Krásná kniha, jedinečná.

Miluju tu knížku, odmalička k ní mám silný vztah a byla to jedna z prvních knih, které mi rodiče předčítali jako dítěti. Líbil se mi ten příběh a postupem času jsem si ho dokázala přečíst i sama a našla jsem v něm něco víc než jen pohádku. Malého prince jsem už četla snad stokrát a kniha mi pokaždé dala to, co jsem zrovna v tu chvíli potřebovala, pokaždé jsem v ní viděla něco jiného - a pokaždé to bylo krásné. Rozhodně tuhle knihu doporučuji každému přečíst a zamyslet se nad ní.

Na knížce je kouzelné, že vždy v ní objeví něco nového. Záleží, jaké strasti ho v životě zrovna potkají.

"Na této knížce si člověk v každém věku něco najde," byla věta, jež jsem četl mnohokrát před tím, než jsem se do této knihy pustil. Bohužel musím říct, že jsem pořád čekal, kdy něco najdu a nakonec nic moc nepřišlo. Rozhodně je zde zmíněno spousty pravd, ale přes to mě děj nijak víc neoslovil. Přes to věřím, že s věkem se nějakého prozření třeba dočkám.

Řekla bych, že to není tolik knížka pro děti, jako pro dospělé, kterým jejich duše létá na hranici snů...

Příběh malého prince v podstatě není příběhem pro děti. Určitě ne tak, jak dětskou literaturu chápeme.

Saint-Exupéry byl pilot, spisovatel, filozof i muž poznamenaný válkou a osobní bolestí.

O Malém princi sám řekl:
„Tuto knihu jsem věnoval Léonu Werthovi, když byl malý kluk... Protože všechny dospělé děti byly jednou dětmi.“

To samo naznačuje, že psal pro vnitřní dítě v dospělém, nikoli přímo pro děti samotné.

V příběhu vyprávěném stylem dětských knih rozvíjí metaforicky úvahy o životě, přátelství, osamělosti, vztahové závislosti a smrti. A to velmi hluboce.
Pokud tuto knihu čtenář uchopí jen jako pohádku, nebo v sobě docela potlačil dětskou duši, nemůže ho text nikdy plně oslovit. A možná zůstane i nepochopen.

Myslím si, že nejsem ignorant, ale při "hodnocení" této útlé knížečky musím jít proti většinovému proudu.

Nepopírám, že nějaké vznešené pravdy v knize jsou, nicméně asi ten "jednou za čas se objevující, nicméně stále neutuchající, hype" okolo této mrňavé knížečky mne natolik navnadil, že jsem asi čekala do pevného obalu zahalený zázrak. Nu, ten se nekonal.
Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že v jednoduchosti je krása, přeci jen, musím zpětně uznat, že na ní (knize) něco je.

Proto ji vlastně ani nechci úplně hodnotit.
Za předpokladu, že knihu nečtete večer s dětmi na pokračování, přelouskáte ji za jednu letní opalovačku na zahradě, a tak si říkám, že jí přeji jen ještě dám šanci. Možná nejen jednu.
A třeba mne přesvědčí, protože "oči vidět nemusí, ale srdce ano".

Snažila jsem se, nedočetla jsem, nebavilo mě to, nepochopila jsem, čím je tato kniha tak legendární. Ani v dětství, ani v dospívání, ani v dospělosti. Iritujicí prvoplánová hra na emoce, rádoby intelektuální, snad až trochu kýč. Prostě ne.

Kniha, kterou můžete číst celý život a pořád v ní najdete něco nového. Pěkná pohádka pro děti, pohádka s podtextem pro teenagery, něco dalšího pro dospělé a mohla bych pokračovat dále, ale je to kniha, která je knihou mezi knihami pro každou generaci.

Kniha, která jde číst pořád a pořád dokola. Když je člověk šťastný, smutný, sám, s někým. Je to pohádka na dobrou noc i ''ranní rozcvička''. Tohle je Kniha s velkým K.

Musím se přiznat, že Malého prince jsem poprvé přečetla až jako dospělá. A asi kdybych ho četla jako dítě, pravděpodobně jej nedočtu. Kniha mě příliš nebavila, není to napsané čtivým způsobem ani to nemá úplně příběh. Je tam pár zajímavých myšlenek, ale to je asi tak všechno. Navíc, postava malého prince mě fakt iritovala.