VeruHoráková komentáře u knih

Tak tohle bylo moc příjemné čtení. Milý příběh, přátelské útulné prostředí, dobré jídlo a sympatické postavy dělají z knihy tu pravou oddechovku na slunečné léto, takže vám ji můžu vřele doporučit.

Pekárna svatebních koláčků je další pokračování moderní romance a navazuje na Pekárnu s vůní skořice a Pekárnu plnou života. V tomto případě bych spíš doporučila číst sérii postupně. Tím, že jsem začala právě až třetím dílem, tak jsem na začátku trochu tápala, kdo je v jakým vztahu. Sama si tak první dva díly určitě doplním. Věřím, že se nesou v podobném duchu a byla by škoda se o ně ochudit.

Čtení knihy jsem si užívala a byť jsem si myslela, že mě u takové knihy nemůže nic překvapit, tak v půlce knihy se dostaví zvrat, který příběhem docela zatřese. Samozřejmě nebudu nic prozrazovat, ale i za to dávám body navíc, protože romantika dokáže málokdy překvapit.

2 28.05.2023

Přiznám se, že zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst. Styl psaní mi hned úplně nesedl a pamatovat si všechna islandská jména byl pro mě taky oříšek. Ale zhruba po 100 stranách, kdy jsem si zvykla, že děj je hodně popisný, jsem se do příběhu dostala a zajímalo mě, co za tím vším vězí.

Thriller s mysteriózními prvky se skládal ze tří linek, které spolu souvisely a na konci se jistým způsobem propojily. V přední linii byla výprava dvou manželských párů a jejich doprovodu/přírodovědce, kterým se stala osudná sněhová vánice v ledové pustině. Druhá linka byla právě záchranná mise této skupiny a podivné události v domě záchranářky Johanny. To celé doplnila třetí linka, příběh pobřežního strážce Hjörvara a jeho tragicky zesnulé sestry. Zpočátku jsem si říkala, jak to všechno spolu souvisí, ale čím víc jsem měla přečteno a čím víc se to celé začalo propojovat, tím víc mě zajímalo, jak celý příběh dopadne. Ale ať jsem těch tipů měla hned několik, tak závěr mě dost překvapil a vůbec jsem jej takto nečekala. Ale přesně takové závěry mě na knihách baví.

1 11.05.2023

Asi půjdu proti proudu, ale já jsem si z té knížky na zadek nesedla a spíš zůstávají smíšené pocity. Kniha se čte snadno a sama, ale dvě třetiny knihy se v podstatě nic neděje a ten příběh je takový nijaký. Ale protože to napsala Mornštajnová, tak člověk čte dál, protože stále čeká, kdy to přijde a začne to být zajímavý. Když jsem se konečně dostala k tomu, o čem kniha má být, tak to samozřejmě zanechalo hořkou pachuť, ale tím, že mi to celý dost připomnělo knihu od Viktorie Hanišové (názvem knihy nechci spoilerovat, ale kdo četl, tak ví), tak jsem si říkala, že tohle tu už bylo. V knize se hodně hraje na depresi, bezmoc a bezpráví, což je asi to hlavní, co má čtenáře zaujmout, ale mně to tady nějak nestačilo. Jiné knihy s podobnou tématikou, právě třeba od Hanišové, mě dostaly víc.

Tvorbu autorky miluju, všechny její knihy byly skvělý. I proto jsem měla vysoká očekávání a v uvozovkách můžu říct, že ta kniha byla fajn (uvozovky vzhledem k tématu), ale od Mornštajnové jsem čekala víc.

16 28.04.2023

Melancholický, smutný, tíživý příběh o sebeobětování a zbytečném sebezničení. O snaze pomoct a nepřehlížet. A o odmítání pomoci, i když vnitřně by tu pomoct chtěl a potřeboval. Skvěle napsané. Moje druhá kniha od Delphine de Vigan a já si říkám, jak to dělá, že ji stačí 150 stran, aby vás ten příběh tak zasáhl a nepustil. Osudy představitelů vám nejsou lhostejný a cítíte z nich tu tíhu problémů, které s sebou denně musí nosit. Théovi bych přála, aby mohl žít život, jak byl měl třináctiletý kluk prožívat. A Hélén, aby našla způsob, jak mu pomoct a vnitřně se přestala trápit. Konec zůstal otevřený, ale ani mi to nevadilo. Z příběhu cítíte, že ty problémy, které tam jsou, se nevyřeší ze dne na den a tomu odpovídal i ten konec. Na autorku se rozhodně zaměřím, protože styl jejího psaní mě víc než zaujal.

6 23.04.2023

Asi nikdo nemůže říct, že se mu ta kniha líbila, protože tenhle příběh není hezký, tím spíš, že se jedná o autobiografii. Vlastní matka věděla, že její dcera spí se starým chlapem a v podstatě s tím neměla problém. Věděla o tom i spousta jiných lidí a přátel a nikomu to nepřišlo zvláštní natolik, aby s tím něco dělali, takže chápu, že se to mohlo dít. Co se týče samotné knihy, čekala jsem, že to bude psaný víc jako román, ale spíš to byl popis toho, jak se Vanessa/autorka stala obětí, ale jinak se kniha četla rychle. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale znovu bych už knihu nečetla.

2 14.04.2023

Upřímně? Čekala jsem větší pecku. Knihu jsem zaznamenala někdy na začátku ledna a to na základě četných pozitivních recenzí a po přečtení anotace jsem neváhala si knihu rezervovat v knihovně. Nicméně z pozitivních recenzí se začaly stávat spíš vlažné recenze a bohužel i já se musím přidat k průměrnému hodnocení. Námět byl zajímavý, ale potenciál zůstal nevyužitý. Milostný trojúhelník mohl být vykreslen lépe a víc barvitě. Mě bavila zhruba první polovina knihy, druhá polovina se už táhla a děj mě přestával zajímat. V knize se střídá pohled Lucky a Anny a to jak v přítomnosti tak v minulosti. Já osobně bych tam třeba přidala pohled i Hynka, alespoň občas, určitě by to pak bylo zajímavější. A naopak bych ubrala na střídání přítomnosti s minulostí, často jsem z toho byla zmatená, do jaké doby příběh zase skočil. Z trojky mě nejvíce zaujala Lucie, které jsem fandila, ale jinak mi postavy přišly nesympatické. Kniha mi celkově přišla nedotažená a bez nějakého výrazného zvratu či rozhřešení situace, takže za mě takový průměr.

2 14.04.2023

Sérii případů Josie Quinn jsem znala, ale dosud jsem žádnou knihu ze série nečetla. Důvodem bylo, že mám raději mužské vyšetřovatele, ale musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Když bych to vzala od začátku, tak prvně musím ocenit, že i když jsem předchozí knihy nečetla, tak jsem nebyla mimo ohledně vztahu hlavní vyšetřovatelky. Protože jak už to bývá, hlavní vyšetřoval a jeho život se nějak vyvíjí a s každou další knihou je většinou třeba znát i tu minulost, jinak se čtenář začne ztrácet, ale v tomto případě se mi nestalo. Dále se mi líbilo i téma knihy, protože detektivní příběhy, kde je ústřední téma únos dítěte, mě baví. Tím, že jsem těch knih na toto téma četla už víc, tak jsem měla docela představu, jaký bude mít příběh spád, nicméně příběh udržuje napětí až do konce a celkově jak probíhalo vyšetřování, se mi líbilo. Knihu tak hodnotím pozitivně a můžu ji doporučit.

3 26.03.2023

Autorku Sandie Jones mám spojenou s knihou Matčina hra, která byla naprosto skvělá, proto jsem se těšila i na další její příběh. Kniha by žánrově měla spadat mezi thrillery, ale na rovinu říkám, že o thriller se nejedná, a kdo ale čeká příběh ve stylu Matčina hra, tak bude patrně zklamaný. Já bych knihu označila spíš jako psychologický/vztahový román, což mi nevadilo a můžu říct, že kniha mě ze začátku bavila. Gró celého příběhu je, že se tam stále řeší, kdo s kým, kdy, a jestli vůbec někdy někdo s někým něco měl, což mě bavilo Na druhou stranu, tím, jak se celou dobu řeší stále to jedno, tak to postupem času začalo být trochu monotónní a ztrácet šťávu. Nicméně, i tak mě zajímalo, jak příběh dopadne. Celkově tak knihu hodnotím pozitivně a na víkend byla ideální

20.02.2023

Literárně se knize nedá nic vytknout, ale přiznám se, že mě téma knihy zas tak neoslovilo a spíš mě jen zajímalo, co se v té rodině stalo, že žila jak žila. Nicméně kniha jede v duchu ostatních knih, depka od začátku do konce, jedna velká rodinná tragédie a snaha o napravení vztahů. Během čtení vyvstávají otázky typu, kdo je Hyn, proč je matka taková náboženská fanatička, kam chodí otec každou neděli odpoledne a to je to, co vás nutí číst dál dál. V závěru knihy se vše propojí a je vám z toho smutno. Takže, kdo má rád knihy Viktorie Hanišové, tak si knihu určitě přečtěte. Nicméně, já mám na prvním místě stále Anežku, následně Houbařku a Rekonstrukci a Neděli odpoledne bych asi zařadila na čtvrté místo.

5 17.02.2023

Ke knize jsem se dostala v rámci knižní štafety s @nakladatelstvi_brk která začínala někdy v listopadu. Já se ke knize dostala v lednu a přiznávám, že mi bylo trochu líto, že jsem nemohla číst knihu v době adventu. Nicméně po přečtení knihy můžu říct, že většina povídek se neodehrává v době adventu jako spíš v zimě. Knihu si tak můžete přečíst i nyní. Samotná zima se v povídkách krásně promítá, a protože i zima je někdy krutá a mrazivá, tak ne všechny povídky jsou milé a pohodové a to víc jsou zajímavé. Jedná se spíš o takových mix a jak už je uvedeno v anotaci, chvíle lehce nostalgické až téměř pohádkově laděné střídá drama a napětí. Celkově knihu hodnotím pozitivně. Povídky mě příjemně překvapily a musím tak pochválit autory a popřát jim více příležitostí publikovat svá díla. Kdybych měla vypíchnout povídky, které se mi líbily nejvíc, tak by to byly: Lovná zvěř, Ten pravý, Zapomenutý dárek, Jaro nám nepřálo nebo Na špičce.

3 06.02.2023

Knihu Za zavřenými dveřmi jsem četla zhruba před 4 lety a vzpomínám si, jak jsem hltala každou stránku a během dvou dnů jsem ji měla přečtenou. Už v té době jsem si říkala, že je to jedna z těch knih, kterou si určitě ještě někdy přečtu a ten čas přišel nyní. Člověk by řekl, že když to budu číst podruhé, tak už to na mě tak nebude působit, ale bylo to přesně naopak. Při čtení jsem cítila z příběhu snad ještě větší úzkost a snažila jsem se ji rychle přečíst, protože jsem se těšila na ten konec, kdy jsem si oddychla, jak to dopadlo. Knihu rozhodně doporučuji, protože ten příběh vás nutí číst dál a dál.

9 09.12.2022

Moje druhé setkání s Michaelou Klevisovou a opět to bylo skvělý. Začátek byl sice trochu pomalejší, ale pak se příběh rozjel a při čtení jsem si v knihovně rezervovala rovnou další díl. Opět to byl čtivý, svižný psychologický román s detektivní zápletkou a víte, co se mi na těchto knihách líbí nejvíc? To postupné odkrývání karet, několik možných pachatelů, a že do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah. Knihy od Klevisové mě opravdu baví a můžu je tak doporučit.

12 03.12.2022

Když jsem se dozvěděla, že Petra Dvořáková napsala novou knihu, tak jsem si ani nečetla anotaci a už z principu jsem si ji chtěla přečíst. Než jsem knihu ale začala číst, tak jsem na ni zaznamenala rozporuplné reakce, a o to víc jsem na ni byla zvědavá.

První polovina knihy poměrně rychle odsýpá, s Jaroslavem odkrýváte jeho životní příběh, jeho důvody proč se vrátil do domu svého dětství, a proč je pro něj ta zahrada tak důležitá. Říkala jsem si, o co v příběhu asi půjde, a i když jsem to podvědomě tušila, tak jsem si to nechtěla úplně připustit. V druhé půlce knihy se to poté ve mně trochu bilo, protože postava byla pro mě napsaná tak, že mi byla od začátku sympatická a člověk pak neví, jak se k tomu postavit. Odsoudit ho? Litovat ho? A to je důvod, proč je ta kniha tak skvělá. Nutí vás na tím přemýšlet, dojmy z knihy se ve vás perou a děj si budete pamatovat i za pár let. Autorku musím pochválit jaké téma si tentokrát vybrala a jak jej podala. Opět se mi tak potvrdilo, že Dvořáková umí napsat silný příběh plný emocí.

12 27.11.2022

Množstvím stran je kniha jednohubka na jedno odpoledne, obsahem a emocemi však kniha vydá za víc než jiné 400stránkové knihy. Líbilo se mi, jak autorka pracovala s hlavní postavou. Skvěle v knize prolínala současnost s minulostí a postupně tak odkrývala momenty, které způsobily, že Helena skončila ve vězení. Helena mi byla od začátku sympatická, s každou další stránkou jsem ji fandila víc a víc a byla jsem zvědavá, jak příběh dopadne. Doporučuji.

9 17.11.2022

Moje první kniha od Klevisové a musím říct, že jsem nadšená. Nejedná se o typickou detektivku, spíš bych řekla, že se jedná o román s detektivní zápletkou, která začne gradovat na konci knihy. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah a v závěru knihy jsem byla hodně napnutá, jak příběh dopadne. Kniha byl pěkně propracovaná, čtivá a hlavní vyšetřovatel mi hned padl do oka. Určitě budu v sérii pokračovat a jsem moc ráda, že je přede mnou ještě tolik knih.

12 15.11.2022

Tak Símku rozhodně doporučuji. Je to jedna z těch knih, která na vás zapůsobí a dostane se vám pod kůži. Sledovat, jak matka o svoji dceru nejeví od počátku zájem a jak je schválně na ni zlá a dělá ji naschvály, i když Símka by pro ni obětovala vše, bylo smutný a upřímně mi z toho bylo těžko. Kniha je autorčinou prvotinou a já jen tleskám, jak moc se ji povedla. Tvorbu autorky budu určitě sledovat a jsem zvědavá na další její knihu, protože Símkou mě dostala.

6 10.11.2022

Začátek knihy mě moc nechytl a byla jsem v pokušení knihu odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Nakonec se z toho vyklubal pěkný pohodový příběh. Nenechte se tedy odradit první části Edity, Irmin příběh je už poutavý a je zde hezky zachyceno rozplétání vztahů mezi rodiči a dětmi na pozadí složité doby.

4 06.11.2022

Když jsem četla, že se jedná o vícegenerační román, tři ženy, tři osudy, tak jsem doufala, že to bude něco ve stylu Slepé mapy od Aleny Mornštajnové, i proto, že se to odehrává přibližně ve stejné době, ale očekávání se nenaplnila a přiznám se, že jsem z toho zas tak unešená nebyla. Hlavní postavy Emilky mi bylo od začátku líto a knihu jsem v podstatě četla dál, abych se dozvěděla, zda se ji někdy bude dařit lépe. Stejně jsem to pak měla i s Janou, a když přišla Johanka, tak mě její osud už vlastně ani nezajímal. Nemůžu říct, že by to bylo špatný, ale něco mi tam prostě chybělo.

4 30.10.2022

Nenechte se zmást dětskou obálkou, Myší díra vypráví příběh, který vás chytí za srdce. Kniha je protkána hned několika příběhy různých lidí, a ačkoliv každý z nich žije svůj vlastní život a řeší své vlastní problémy, tak se jejich osudy vzájemně prolínají. Já jsem přilnula ke všem postavám, ale nejvíce mě zajímal život Axela. Vždycky je mi líto dětí, se kterýma se život zrovna nemazlil. Je to prostě knížka nabitá emocemi, kterou určitě můžu doporučit. Vytkla bych jen jednu věc a to vypravěčku příběhu, která mi tam prostě nesedla, ale je to věc názoru. Moje druhá kniha od Simony Votyové a říkám si, jak je možný, že jsem o této autorce předtím neslyšela.

7 25.10.2022

Chirurga jsem četla pár let zpátky a je to přesně jedna z těch knih, kterou budu číst vícekrát. Dvořáková je skvělá spisovatelka, příběh z lékařského prostředí umí dokonale vykreslit, stejně tak jako životní přešlapy a průsery jednoho chirurga, který ač to kdysi podělal, tak je to doktor, který tu svoji práci umí dělat. Kniha mě opravdu bavila a s Gráblem jsem sympatizovala, člověk ho svým způsobem chápe a přeje mu, aby se z těch průserů už jednou provždy konečně vyhrabal a tenhleten typ knih mě prostě baví, určitě tak můžu doporučit.

12 18.10.2022